Je na čase jít změnám naproti

A kdy jindy, když ne teď? Kdo jiný, když ne já?

Změnou je i tento příspěvek, který přerušuje už fakt dlouhou dobu mlčení.

Co se stalo po dobu mé nečinnosti?

Inu, fakt hromada věcí. Změnil jsem několikrát práci, pár šéfů, snažil se navazovat několik vztahů, které dopadly ... respektive nedopadly. Až jednoho srpnového dne, na můj svátek se objevil někdo, kdo mi změnil pohled na svět. A na sebe samotného. Už na něj koukám optikou nás dvou. A musím uznat, že je to zajímavý a nevšední pohled. Díky za něj!

A protože bych to nebyl já, vztahy na dálku se budují hůř, ale dají se budovat, když oba chtějí a něco i obětují, tak téměř roce známosti se budu přesunovat k němu ... do Prahy. Já, brněnský kavárenský povaleč, brněnský patron, rodilý Brňák. Opustím své rodné město a půjdu za svým štěstím. Spíš by se hodilo říct "za naším štěstím".

A proto jsem včera oficiálně v práci oznámil, že končím. Tento krok do neznáma, který jsem udělal jen jednou a nedopadl nejlépe (tehdy jsem v Praze nenašel žádnou zajímavou práci), má ve mě vyburcovat sebevědomí, abych našel odvahu se pustit do pracovních pohovorů. A vím, že to vážně nebude snadný! Přesto mám podporu v mém partnerovi, mám chuť se sebou něco udělat a něco zásadně změnit (a není to jenom přesun z Brna do Prahy). Takže se bojím, ale ne tolik.

A co je hlavní, já se těším! Fakt, že jo!

Vánoce jsou tady!

Jak to poznáte? Chodí vám hromada zpráv, e-mailových přáníček a na sociálních sítích snad neexistuje v tyto dny hodina, kdy by někdo něco s vánoční tématikou nenasdílel, nenapsal, neokomentoval, "nelajkoval", atd.

Rád bych touto cestou poděkoval všem svým přátelům, kteří mi v tomto roce, i v letech předešlých, věnovali svůj čas, pozornost, své radosti i starosti a o kterých vím, že jsou vzácným darem, kterého si ne vždy vážím tak, jak by si zasloužili. Jste všichni skvělými společníky na cestě životem a jsem rád, že vás mám. Ještě jednou děkuji a pokusím se v nadcházejícím roce věnovat víc času těm z vás, které jsem zanedbával.

Chci poděkovat svým známým, spolužákům, kolegyním a kolegům, že mají, respektive musejí mít, se mnou tu svatou trpělivost a vycházet se mnou v rámci daných konvencí. Vím, že to se mnou není jednoduché :) ale věřte mi, že s nikým :)

Chci poděkovat své mamince za všechny ty roky, které sice nebyly ideální, vždy dokonalé a v pohodě, ale v naší paměti zůstanou hlavně chvíle, které jsme si vzájemně užili, kterých si vážíme a na které budeme s úsměvem na rtech vzpomínat.

Přeji vám všem, ať si užíváte každý den svého života ve zdraví, ve spokojených vztazích, které nemusí být vždycky stoprocentní, ale ve kterých naleznete oporu v časech nejtěžších, a s vědomím, že jste pro lidi kolem sebe velmi důležití.

Hezké svátky :)

Pour felicite 2010

I když upřímně, tohle Vám asi štěstí nepřinese ... a mně taky ne :))

Where is the love vs. Amaranth

A co je lepší?

Od Baracudy Where is the love nebo od Nightwish Amaranth?



Verze 1



Verze 2

Přiznám se, že Nightwish moc nemusím, tudíž ani jejich verze mne příliš nezaujala :)

Nemám rád

Drobnosti, ale nejen je, které nemám rád.

Od 1.12. 2008 si Česká spořitelna účtuje 45,- Kč za hotovostní vklad na účet jiný než je ten váš. Naprosto nesmyslný poplatek, který má zmenšit množství operací na přepážkách v bance. Připadá vám tento krok normální? Spořitelně ano. V sobotu, když jsem na účet své maminky vkládal peníze, mne paní upozornila na tuto novinku a mě to tak vytočilo, že i když nebyla přímo viníkem, dostala karabáč. Na můj dotaz, co tahle banka ještě hodlá zpoplatnit, zda neuvažují ještě o zavedení mýtného na pobočkách, aby tím eliminovali počet klientů, mi odpověděla, že zatím ne.

Tudíž mne pak napadlo, proč nesepsat, co nemám rád. Navíc mi je trochu námětem i písnička od slavného brněnské "dívčí" hiphopové skupiny Čokovoko s názvem "Nemám ráda".

Nemám rád
- zbytečné poplatky za něco, co v podstatě nevyužívám nebo by mělo být samozřejmostí - třeba poplatek za WC ve Vaňkovce, poplatek za výběr peněz ze svého účtu, placení úroků z úroku
- horory, kde se objevují oživlé mrtvoly, masakry motorovou pilou, pinzetou, jehlou, sešívačkou, sekáčkem na maso, mlýnkem na maso nebo prostě jenom nějaká zmutovaná příšera (např. Hory mají oči) či zvíře (Slimák, Klíšťata, Arachnofóbie, Pavoučí teror). Asi nejstrašidelnější česká pohádka, kterou jsem vlastně nikdy neviděl jinak než přes prsty své ruky, je Panna a netvor.
- příliš mnoho lidí na nepříliš velkém místě, tudíž davová psychóza mne strhává pouze ve chvíli, kdy mě do ní onen dav strhne.
- hůlková komanda nastoupená před nákupními obchody ještě před otvírací dobou nebo jejich hromadné návaly do vozů MHD. Nevěřili byste, jak se se svou hůlkou umí zdatný důchodce ohánět.
- brečící batole či adolescent, z jehož breku je poznat, že si tím prostě vynucuje pozornost nebo si buduje svou vlastní rozmazlenou osobnost. A jejich rodiče to nechává víceméně klidné.
- vánoční nákupní horečku a předvánoční shon - jakmile je kolem příliš mnoho spěchajících lidí, dělá se mi špatně, je mi horko a můj tlak roste úměrně s počtem protivných kolemjdoucích
- když pracuji někde, kde informace jsou pro odvádění dobře vykonaného zaměstnání podstatné, ale informací se mi nedostává
- prokřupávání prstů, krků, zad, nohou, vazů, nosních přepážek (případně lámání kostí, vykloubení lopatek, jak tomu bývá nemálo v akčních filmech)
- nedochvilnost, nespolehlivost a nesoběstačnost - trocha osobní invence ještě nikoho nezabila
- nemám rád Václava Klause, Jiřího Paroubka, Mirka Topolánka, Tlustého, Škromacha, Béma, Kalouska, Zaorálka, Grebeníčka, Vojtěcha Filipa, Jiřího Čunka a taky Martina Bursíka. Abych to zkrátil, osobně si myslím, že bombový útok na poslaneckou sněmovnu by nás ušetřil kromě peněz ještě hromady veřejných akcí typu "Děkujeme, odejděte ..." a podobně.
- homosexuály, kteří si hrají na něco víc, kteří odsuzují jiné "minority" (třeba bisexuály) a kteří příliš deklarují svou orientaci navenek nejen svým vystupováním
- bezdomovce, povaleče, skinheady, cigány, neonacisty, ultrapravicové extremisty, anarchisty, fanatické věřící a žebráky (ale taky je to člověk od člověka)

A občas nemám rád to, co jsem. Ale už se s tím smiřuji.

Jak na to?

NÁVOD K LOVU KROKODÝLA:

Potřebujete: Matematické tabulky, traverzu, jablko, dvě pletací jehlice a příručku k lovu jelenů.

Nejprve se musíte posadit na břeh a začít si číst matematické tabulky. To je hrozná nuda, takže vás to uspí. Krokodýl poplave okolo, uvidí vás spát a vyleze na břeh. Cestou si ale všimne těch matematických tabulek a začte se do nich. Protože to je hrozná nuda, samozřejmě ho to uspí. Jelikož ten, kdo dřív usnul, se probouzí dřív, vzbudíte se dřív než on a vrazíte mu jednu pletací jehlici do oka. Krokodýl se probudí a začne vás honit. Běžíte, běžíte, a když už vás skoro má, odhodíte traverzu, takže jste lehčí a získáte zase náskok. Když už vás dohání, vyšplháte rychle na strom a shodíte jablko. Jelikož jablko nepadá daleko od stromu, spadne přímo na krokodýla a to ho zmate. Zatímco se rozhlíží, vrazíte mu pletací jehlici i do druhého oka. Protože pak vypadá jako jelen, postupujete dál podle příručky k lovu jelenů.

Já nevím, jak vás, ale mě to pobavilo :))

Novinky ze světa

Nevzal jsem si příklad z Espoo a svůj Vodafone mám stále. Považuji to za výhodnou službu, nízké ceny a mé náklady na mobilní útratu díky mému "Osrálkovi" dosahují po součtu s "Tý debilkem" maximálně 320,- Kč měsíčně.

V sobotu jsem zkusil adrenalinový zážitek z Queer Pride, kde jsem se prvně neměl vůbec vyskytnout, nakonec jsem se nachomítnul a v konečném důsledku jsem tam zůstal a podpořil, co podpořit šlo a nebylo to zcela proti mému přesvědčení. Byla to zajímavá zkušenost. Problém byl v tom, že jsem nevěděl, jestli jsou víc omezení nacionalisté nebo katolíci, kteří se tam objevili v čele s nekatolíkem, přesto křesťanem, známým odpůrcem potratů, "páterem" Halíkem. Atmosféra byla hustá, naštěstí ji nikdo nekrájel, došlo k jednomu velmi nepříjemnému incidentu, z něhož potom čišel nad přítomnými poměrně sílný odér strachu a nejistoty. Moc hezky se k problematice davu (kupodivu zde byl problémem ten "menší" odporující dav) vyjádřil Karel Čapek: "Děsím se davu. Je nejkrutější a nejhloupější ze všech přírodních živlů." Nakonec jsme to přežili, prošli se kolem Alfa pasáže a pak se to rozpustilo a byl "klid". Večer se "pařilo" na Flédě a to doslova. Myslím, že i sauna by se mohla stydět a blednout závistí nad teplotou, která v klubu byla kvůli absenci klimatizace.

A od úterý jsem konečně pod novým zaměstnavatelem. Mám před sebou poměrně pěkné výhody, bonusy, možnosti. Tudíž jsem spokojený.

Aspoň prozatím ... :) A snažím se naplňovat svou funkci kamaráda, tudíž každý den se snažím být někde s někým. Doháním, co se dá:)

Shaun The Sheep

Shaun The Sheep [v českém znění Ovečka Shaun] je naprostý úlet. Skvělá animace podobně jako Wallace a Gromit či Slepičí úlet, vtipné situace a hlavně ... ovečky, jak je [ne]známe.
Shaun je nejdrobnější ovcí ve stádu, ale taky největší koumák. Občas to vypadá, že má skvělé nápady jako MacGyver a občas skončí podobně jako Pat a Mat. Za pochybení jinak skvělých a nápaditých plánů mohou obvykle jiné ovce - třeba nejmladší "Žužlík":) Majitel celé farmy je zde vlastně jen k tomu, aby si měly ovečky z koho dělat dobrý den, komu by mohly brát jídlo a kdo by jim taky nějak ztěžoval život. Trojice vepřů od sousedství jsou úhlavní nepřátelé v bojích o jídlo. To prostě poznáte okamžitě. A hlídací pes? Standardně jej zastihnete, jak poslouchá walkmana a nebo jak společně se Shaunem vymýšlí, jak urovnat průšvihy, které občas ovce vyvedou. A se slušivou modrou pletenou rádiovkou.
Ať chcete nebo ne, je tenhle animovaný seriál s pětiminutovou délkou jednoho dílu velmi zajímavý, oblíbený a svého favorita si tam stoprocentně najdete:)

Setkání s kuřátky ... nebo Setkání kuřátek s ovcí?

A tady je písnička z úvodní znělky, která svým obsahem vypovídá o všem, co na vás může čekat ... a taky vlastně čeká:) a písnička je celkem vlezlá :)



A já děkuji Ripovi za dodání celého seriálu. Velmi mi zpříjemňuje večerní chvíle relaxace a flákání :)

Dovolená a prokletý Facebook

Mám dovolenou.
Je to fajn. Každý v práci mi závidí. Obvykle to bývá čas k tomu někam jet, aktivně či pasivně odpočívat. Prostě bych se měl dovolenkovat.
Průšvih je, že nevím, co mám dělat s časem. Mám za sebou 4 dny volna a nebýt kamaráda Maxe, tak bych se tu ukousal nudou. Nikam nejedu, odpočívat umím asi jen půl dne. V divadle se taky nehraje.
Můj původní plán na výlet do Prahy či jiných měst po naší matičce vlasti nevyšel, neboť jsem zainvestoval (dle mého rozumně) do peřin, polštářů a povlečení. Bohužel jsem se tak připravil o možnost mít finanční rezervu na cestování. Takže celých 10 dní volna budu v Brně, vlastně už mám půlku za sebou. To už musím zvládnout.

Na Facebooku mi Max "doporučil" jednu takovou inteligentní ... nebo inteligenční ... hru Who Has The Biggest Brain? Ta hra mě zničí. Frekvenci, s kterou to doslova "pařím", by mi mohl závidět i zanícený Doomista (proč právě Doom? protože mne zrovna žádná jiná hra nenapadla:)). Dnes mám slabší den - nemůžu se přehoupnout přes mozek neandrtálce ... včera jsem na tom byl mnohem, mnohem líp. Ale ta vidina případného úspěchu a překonání svého nejlepšího skóre mne žene dál. Možná už rozumím pocitům gamblerům...

Já chci vyhrát! :)

Doba převlékání

Přichází léto.
Sluníčko pálí, kytky a stromy smrdí, ptáci řvou od velmi časných ranních hodin. Lidé převlékají už poměrně dlouho oblečení za krátké, letní hadříky, které zakryjí minimum těla, čímž poskytují víc prostoru pro větrání a taky pro opálení.
A já se konečně rozhodl, že je potřeba provést převlečení povlečení postele. Hledal jsem vhodný vzor a našel jsem ho. Tak nějak odpovídá mému charakteru. Uznejte sami :)

Hier schläft ein kleiner Teufel! :)

A hned se mi spí líp :)

PS: Navíc, jak se říká, všechno je jednou poprvé. A já si tedy poprvé koupil sám povlečení. Teď ještě nějaké další záležitosti, jako je nová postel, novou peřinu a polštář a bude se mi spát dokonale:)

Zucchero - Blue

Něco z nostalgie.
Něco, při čem se mi hezky přemýšlí ... vzpomíná a je mi příjemně.



A líbí se mi i verze v angličtině s Sheryl Crow :)

Obsah ve 30 vteřinách

Jsou filmy, které prostě víte, že vás nebudou bavit. Z různých důvodů. Já nemám rád horory, fakt se tomuto žánru vyhýbám jak čert kříži. Ale když někdo naváže na toto téma a hodlá diskutovat, rád bych byl "v obraze". Ale jak přežít tu hrůzu a strach při sledování?
Je zde jednoduchý recept - The 30-Second Bunnies Theatre Library

Už vím, o čem je Texaský masakr motorovou pilou, jak skončí Fredie vs Jason a podobně:)) Tyhle informace jsou k nezaplacení a navíc, ten čas :))

Co se mi líbilo na AnimeFestu 2008?

Letos se na AnimeFestu promítalo a představilo celkem dost zajímavých snímků, které hromada lidí na jiném kontinentě než v Asii, respektive v Japonsku, nepochopí, nechápe a chápat nebude.
Ukázky ze seriálů, nějaký ten filmeček, přednášky, soutěž v cosplay (přehlídka kostýmů z jednotlivých animé filmů či seriálů - když dojdete oblečený jako nějaký váš anime-hrdina) a taky soutěž v AMV (Anime Music Video). A letos to vyhrálo dle mého skutečně pěkné "áemvéčko". Posuďte sami :)



A ze seriálů mě asi nejvíc okouzlil a pobavil Moyashimon - Příběhy z hnojárny. Nikdy jsem na hnojárně (Zemědělská univerzita:)) nebyl, navíc mě nebavila ani chemie, ani biologie, přesto jsem se u toho zasmál i poučil:) Je to seriál o klukovi, který se dostane na japonskou hnojárnu a má velmi zvláštní dar, už od malička vidí všelijaké bakterie a dokáže s nimi i mluvit. On to považuje za prokletí, jeho profesor za dar, který by bylo dobré využít.

Navíc nevidí bakterie jako nějaké mikroby a tyčinky, ale jako zvláštní postavičky, které diváka spíš pobaví než odpudí. Navíc jsou hrozně vysmátý a ukecaný:)) A vypadají nějak takhle ... :)

A úvodní znělka vypadá následovně ...



A pak mi řekněte, jestli ti Japonci vážně nejsou úplně praštění :))

Duffy - Mercy

Blonďatá dáma z Walesu, která svým chraplavým hlasem, skromným textem a příjemným, melancholickým rytmem zaujala mou pozornost. A myslím, že Mercy je z jejího alba možná to nejlepší.

Vstříc novým seriálům

Jsem rád, že mám kolem sebe stále hromadu lidí, kteří mají potuchu o tom, co se děje a co je nového. Kromě toho taky stíhají sledovat seriály, filmy a nemusí kvůli tomu čučet celé dny u televize ... vždyť jeden díl seriálu nezabere tolik času a to napětí, které nastane, jakmile skončí, protože prostě toužíte vědět, jak to pokračuje dál - to je mnohdy k nezaplacení.
Heroes se pozastavili na pofidérním konci druhé série, který byl nastaven kvůli stávce scénáristů v USA. Škoda! Dr. House postrádá zase aktualizované titulky a ačkoliv bych něčemu asi rozuměl, jsem v tomhle ohledu pohodlný a chci to mít naservírované celé alespoň s písmenky, jejichž význam chápu.
It Crowd mají prozatím asi zimní spánek, který se prodloužil ... a LOST mě prostě nebaví. Prison Break mne zatím nezaujal natolik, abych mu věnoval větší pozornost. Tudíž, co dál?
Espoo mne navnadila na Dead like me. Rozhodně bych rád viděl pár dílů, abych si ujasnil, jestli mne to osloví natolik, abych sháněl další díly. Na ČSFD jsem narazil na britský Life on Mars, které nemá vůbec špatné hodnocení. Od kamaráda mám slíbeného Shaun the Sheep, na což se těším jako malej Jarda. A co dál? No, proč nezkusit třeba Pushing Daisies, protože tématem vzkříšení jsem se zabýval několik let ve škole?



Nebo tu máme The Wonderfalls, které sice v USA nedopadlo vůbec dobře, ale my v Evropě přeci moc nehledíme na názory "Amíků", že ne? Tedy kromě udělování Oskarů ... :) Navíc v tomto seriále hraje jeden tuze sympatický mladík jménem Tyron Leitso.
A nějaké další tipy? Něco britského? Něco vtipného? Něco, co umí zaujmout? Dejte echo ... dík:)

Na hotelu v Olomouci

Pátek odpoledne. Setkání s Pítem proběhlo narychlo, ale pro mne vlastně velmi výhodně. Namísto cestování autobusem jsem si mohl dopřát komfort osobního šoféra. Je pravda, že než došlo k našemu setkání, zahrál jsem si roli "paní v krabičce" [pro méně chápavé - gps navigace], neboť pro mnohé Ostraváky je Brno naprosto nepochopitelným dopravním gulášem. My Brňáci však víme, o jaký systém se zde jedná - přeci o ten náš, brněnský. Musím však zdůraznit, že ačkoliv znám tu část Brna, kudy můj budoucí šofér projížděl, jako své boty, došlo k něčemu, čemu až tak docela nerozumím. Objevil se totiž někde, kde bylo vlastně nemožné se objevit. Pít sám nevěděl, jak se mu to povedlo, tak jsem to dál nerozebíral. Naštěstí jsem i poměrně znalý olomoucké infrastruktury, tudíž jsme dorazili do centra, kde jsme objevili Pítem horečně hledaný bankomat ČSOB a já se mohl sejít se svou hostitelkou a jejím doprovodem.

Skončili jsme v Jazz klubu, kde se nakonec sešli všichni pozvaní. Uznávám, že jsem byl poměrně nepoužitelný, neboť se mnou cloumala únava, chuť zalehnout, zavřít oči a dopočítáním třetí ovečky upadnout do hlubokého spánkového koma. Před půlnocí se mi podařilo nějakým záhadným způsobem ožít. A tak jsme se se svatebčany rozloučili a šli někam "zapařit". První podnik, kam jsme šli, byl zásadním omylem večera. Hrálo tam něco, co týpek u vchodu, nejspíš vyhazovač, nazval dramíkem, jenomže to s ním mělo pramálo společného. Navíc tam byla hromada pubescentní opilé mládeže a já si připadal opět starým. Dopili jsme a utekli. Druhý zápich večera byl již šťastnější, co do hudebního žánru, alespoň pro mne [Verča se tvářila dosti otráveně], ale v rámci tamějšího osazenstva to bylo mnohem masovější, úchylnější a klubíkovatější [připadal jsem si tam jak v nějakém americkém klubíku, kam chodili Dylan, Brandon, Keli nebo Andrea]. Seděl jsem u baru, čučel na plac, pohupoval se do rytmu a usrkával Fantu. O půl druhé jsme udělali s Verčou místnímu šantánu pápá a šli "domů". Celou dobu jsem si myslel, že budu spát u Ro. Nějak jsem z těch útržků informací nepochopil, že s Verčou budeme noc trávit na hotelu v Olomouci. Nakonec to bylo fajn. I když jsem se bál, abych si před mou bývalou spolužačkou netrhl v noci ostudu - chrápáním. Ro. jí poskytla informace o tom, jak dobrý jsem v této oblasti a díky bohu, že jsem nejspíš vyrostl z tohoto mladického neduhu, který se vrací na stará kolena.


V sobotu ráno jsme trochu rozespale vstali, uklidili na pokoji, sbalili se a vyrazili poměrně málo odění do upršeného šedivého dne. Měli jsme ještě čas, tak jsem zašli na snídani do Mekáče. Přísahám, že už to příště neudělám. Tak odpornou kávu jsem pil naposledy, když se pokazil v kavárně, kde jsem dělal, kávovar. Po cheeserburgerech mi bylo zle a hranolky už to moc nevytrhly. Najednou bylo tak akorát, abychom odešli na obřad. Jednou jsme si oběhli olomouckou radnici, než jsme objevili vchod a tak tak jsme došli na začátek celé slavnosti. Bylo to rychlé, plné hudebního doprovodu, který nebyl úplně skvělý, protože ta paní, co hrála na housle byla vážně příšerná. S Verčou jsme si poplakali dojetím, popřáli oběma novomanželům hodně štěstí, udělali pár společných fotografií a byl konec. Rozloučili jsme se a protože do odjezdu nějakého hromadného dopravního prostředku jsme měli ještě chvíli čas, zašli jsme do Café Destiny. A pak hurá na autobus směrem do Brna ... domů.
A fotky bohužel ukázat nemohu. Osoba, která je na nich nejčastěji si to nepřála a tudíž vám musí stačit jen tento krátký a nepříliš obsáhlý report, který obsahuje nejspíš hromadu gramatických chyb, za něž se omlouvám. Je pozdě. A já zase ráno vstávám :(

Bič - na něm "C"

Derniéra prvního představení, kterým jsem měl možnost poznat tvorbu J. A. Pitínského. Mluvím o Hvězdách nad Baltimore, které hrálo několik let, i když s mnohdy delšími prodlevami, Divadlo Husa na provázku. Byl tam Bolek [chápej Bolek Polívka] a Peca [Jiří Pecha]. A byl jsem okouzlen tématikou dohadů ohledně kolaborantství krále komiků Vlasty Buriana. Z retrospektivy náhledu na tuto inscenaci mi došlo, že ačkoliv hlavní roli hrál právě Bolek, šlo o ty menší role kolem, které mnohonásobně utvářely a usměrňovaly děj - a moje oblíbená Ivanka Hloužková opět nezklamala jako Nina Burianová. V pátek 21.3. v 19:00 se tedy naposledy odehrála na divadelních prknech repríza tohoto představení a já byl přítomen. A spokojen. Skvělý byl i "Mistr" Jirka Vyorálek coby vyšetřoval soudruh doktor Houska. A při alternaci Cyrila Drozdy s Lubošem Veselým jsem vychytal prvního zmiňovaného, byl přesvědčivý, i když z paměti vytahuji zážitky, že Luboš byl přesvědčivější. Nejspíš za to může mé upřímné divácké okouzlení triem mužských hereckých osobností, kam řadím právě Luboše Veselého, Jiřího Vyorálka a Petra Jeništu.
Kdo jste si tedy nechali ujít toto představení, přišli jste nejspíš o hodně. Ale život jde dál. I v divadle. A hry přicházejí a odcházejí ...
Společnost mi dělal můj bratr ... sice neocenil tolik skutečné umělecké výkony, ale díky Bolkovi získal jakousi představu o tom, jak taky může vypadat divadlo. Aspoň něco.

Jaro je tu!

To se pozná. Venku je aprílové počasí, protože jednu chvíli sněží, pak svítí sluníčko, pak prší, potom sněží, jeden cyklón následuje druhý, každý s jiným, poměrně sympatickým jménem. A taky se hromadí svatby, porody, námluvy, zásnuby, registrace ... a to bych nebyl já, abych nebyl zase něco extra.

Ve středu mi přišlo emailem oznámení o svatbě mé nejlepší kamarádky. Asi trochu ze závisti, trochu z toho, že ona je ta šťastná, mi bylo líto, že mne tohle nejspíš nečeká. Svatba není vždy zárukou toho, že ti dva budou spolu spokojení a šťastní až do konce jejich života nebo života téhle planety [jen Bůh ví, kdy ji čeká konec]. Přesto je to něco víc ... něco, co by mělo mít hloubku. Jsem pozvaný na další svatbu a stále doufám, že těch pozvání bude s přibývajícím časem přibývat.
Kdo bude další? :)
Mám svatby rád. Jako host, samozřejmě. V naší rodině jsou svatby obvykle příležitostí, kdy se potká celý klan a já mám možnost se opět vidět s těmi, které jinak potkat nemohu. A navíc, jsme vlastně hrozně veselá rodina, takže i ty svatby podle toho vypadají. Nenudím se.
A já jsem sám. Zvolil jsem cestu menšího odporu ... což netvrdím, že je dobře. Divně se o tom píše, tudíž to nebudu dál pitvat. A jede se dál. Jen nevím přesně, kam.

House M.D. a jeho Theme song

Jak jsem se již zmiňoval, jsem takový mírně nadprůměrný fanoušek seriálu House M.D. Je sice pravda, že velký a podstatný podíl na tom má jednak britský herec Hugh Laurie, ale dalším, nikoliv malým důvodem je má sympatie s jeho "všetečností" a "sarkasmem". Je to můj velký vzor:)
A tak, když to tak sleduji s pravidelností nepravidelného zavlažování jsem si zalíbil onu úvodní znělku k tomu seriálu [ale tu původní ... páč jak jsem zjistil, tak na Nově - nebo kde to dávají - mají jinou znělku]. A tak mne dneska napadlo, že si ji seženu, stáhnu a budu se kochat ... a ejhle ... ukázalo se, že já tu písničku znám [ačkoliv je to neuvěřitelné, že by depony poslouchal něco jiného než Britney nebo Christinu či Madonnu]. Někdo mi ji pouštěl a měl k tomu, pokud si pamatuju dobře celkem velký proslov ohledně klipu, kterým je song opatřen. Jedná se o Massive Attack a jejich Teardrop.
A tak se chci podělit o tuhle hezkou písničku, z níž je vypreparovaná znělka k seriálu House M.D. ... poznáváte ji [vy, kdož sledujete originální znění]? :)



Takže příjemný relax ... :)

My new wallpaper

Mánie po seriálu House M.D. mi je blízká. Netvrdím, že sjíždím sérii během jednoho víkendu, kdy nespím, nejím a jenom hltám další a další díly. Ale rozhodně jej lze považovat za součást mé TOP5. A proto nová tapeta ... :)

A pokud se ptáte, proč tam nemám právě Grega House [Hugh Laurie], tak je to asi proto, že Cameronová [Jennifer Morrison] tu prostě vypadá víc sexy ... [jednoduchý a pudový důvod :)] - a navíc se mi to i líbí :)