Na srdci mi leží ...

... kromě potencionálního infarktu (v naší rodině z otcovy strany je to tradice) i ročníková práce.
Jedná se o závažnou situaci, kterou jen tak něco nevyřeší. A příčinou této strastiplné komplikace je moje rozhodnutí se vzdělávat. A dalším důvodem je má volba tématu ročníkové práce. Když jsem si v listopadu volil své téma, nejspíše probíhala masivní erupce na Slunci nebo zatmění Jupiteru či vznik nové černé díry. Jinak si to nedokážu vysvětlit.
Původní volba odkazovala na interní komunikaci ve společnosti zabývající se službami, kterou sice vede nepříliš oblíbená paní inženýrka, ale která mi je co obsahem i možností čerpání materiálů blízká. Ale to by nesměl nadejít ten den plný rozporuplných rozhodnutí, kdy jsem jasné téma vyměnil za něco lákavějšího. Užití humoru v českých reklamách.
Upřímně, deset egyptských ran je hadra oproti současným strastem, které mám s tím, abych jasně definoval konkrétní téma, strukturu ročníkové práce ... a abych vůbec věděl, co psát.
A abych to měl zajímavější, toto téma je v rámci ročníkových prací na našem studijním programu novinkou, takže se nemám ani kým inspirovat.
Jdu vykrást truhlici nápadů a improvizovat nad tématem, ke kterému se publikace z oblasti marketingu a reklamy nechtějí přiblížit, protože k tomu asi nemají co říct.
Tudíž tím průkopníkem budu já sám. Pokud to napíšu, chci aspoň titul mgr.! To bude zaslouženou odměnou za mé tvůrčí trápení.

První vlaštovka

Tak jsem byl ohodnocen svou první známkou v novém studiu, z testu. Úroveň seminárek je však nevalná a navíc se nade mnou hroutí všechny možné deadliny, kterým nejspíš neodolám. A v pátek mám ještě k tomu předvést, co všechno jsem se naučil o filosofii. Obávám se, že to bude mé největší fiasko.
Přesto podle ISu jsem alespoň prozatím velmi úspěšným studentem ... uznejte sami :) tohle jsem si prostě musel uschovat ... na věčnou památku :)

Především poslední věta mne hřeje na duši ... K O N E Č N Ě !!! :))

Jak otrávit Maryšu, aby ryba zůstala celá?

Snažím se nějak definovat, co se vlastně dneska stalo ... a nejsem si zcela jistý, že mám pro to ono správné pojmenování. Erupce na Slunci to nebyly, to už znám. Přemýšlím nad blízkým pásmem asteroidů nebo nad zatměním Neptuna. Prostě a jednoduše, cítil jsem se fakt hrozně. Únava, stres, únava ... a taky únava [už se opakuju, vím!]. A vyřešil jsem to panákem finské vodky [Jiří nezlob se na mě, ale když musím, tak musím]. Mimochodem jsem taky zjistil, že třešňový juice je s vodkou moc dobrej.

Nestává se ze mne alkoholik. Nepiju proto, protože si ožírají hubu všichni kolem mě. Napil jsem se proto, protože mi chybělo to "nakopnutí". A buď ta Finlandia byla naředěná vodou a nebo je to pití, které projde mým hrdlem s menším odporem, než jsem myslel. Mám před sebou necelé dva týdny, které jsou mým posledním časem, kdy se věnuji jen jedné práci. A pak to nastane. Stále se na to psychicky připravuji. A stále to vidím jako noční můru za bílého dne.
Dnes jsem psal svůj první test, tedy zkoušku. Dostali jsme zadáno, z čeho se máme učit. Připadlo mi to až směšné, že se po nás chce asi 40 stránek z jedné knížky. Přesto jsem následně u testu zjistil, že buď mi už nefunguje správně paměť a nebo jsem některé věci prostě prošel bez hlubšího zájmu. Ale i tak doufám, že to mám. Jakmile jsem tedy ze zkoušky odešel, opadl ze mne stres, ale zároveň i jakási psychická i fyzická síla. No prostě stav, který rozhodně není nic příjemného. A proto jsem byl nakonec situací donucen k tomu dát si panáka lihoviny. A pomohlo to.
A aby toho nebylo málo, tak mi byla vrácena Maryša. Abyste tomu rozuměli, šlo o moji seminární práci o nejslavnějším dramatu bratří Mrštíků. A tak to dnes večer musím překopat. A to mi taky na motivaci dál studovat nepřidá. Tak směle do práce ... :)

V pracovním nasazení

Studijní povinnosti se na mě valí jako lavina. Do pátku mám mít odevzdány již 4 seminární práce. Bohužel situace a nedostatek volného času tomu chtějí, abych neměl úspěch v tomto oboru. Mám napsat rozbor k novele, která není sehnatelná, o Aristotelovi se mi v noci i zdá, bibliografickou rešerží zcela jasně nevím, co přednášející myslel a rozbor venkovské tragédie Maryša mi zabere taky nějaký čas. Navíc v Bille onemocněla pokladní a doma na mě tlačí, ať jim tam pomáhám. Tak jsem na další tři dny zamluvený dopoledne na pokladně. Teď musím do divadla ještě napsat dva články, nachystat podklady pro poslední Bulletin v tomhle kalendářním roce a ještě u toho chci fungovat společensky. Ale jak? Zítra navíc ... jdu na svůj první pracovní pohovor. Zkusím štěstí u VltavaStores.cz. Mohl bych pak praštit s Billou, navíc bych to měl dva bloky od baráku a 3 zastávky šalinou od divadla, takže má to víc výhod. Leč splňuji-li jejich požadavky, to se ukáže. Jsem hrozně nervózní. Nevím, jestli mám být sebevědomý nebo skromný. A když budu chtít být přirozený, budou se ve mě bít obě tyhle vlastnosti a akorát dojde k nějakým trapasům. Držte mi pěsti.

Last day? Really!

Dnes se rozdávalo vysvědčení. Já žádné nedostal. V podstatě bych nedostal nic, nebýt jednoho faktu, končil jsem v práci. Tudíž jsem za odměnu a na památku dostal nějakých sladkostí, divadelního štěstí, odevzdal klíče, poplakal na ramínku a odešel. Bylo to rychlé, zvláštní a nové, ale mám to za sebou. Zase taková změna to nebyla. Prostě jen přechod z jednoho divadla do druhého. Teď mne čeká zasloužená dovolená, během níž bych si mohl:
-najít brigádu
-vydělat nějaké peníze
-na cestování zapomenout
Asi nejlepší by bylo asi všechno dohromady.
A z toho samotného stresu, který mi zatím nejspíš nedošel [tedy to, že už se zase na půl úvazku plácám na volné noze], si sbírám zásobu čokolády, protože ta pomáhá vždycky a zaručeně. Jsem rád, když mě práce naplňuje a zabírá tolik kapacity mého vnímání, abych nemusel myslet na blbosti. Takže směle do dalšího pracovního spáru ... :) ať to za něco stojí.
A užijte si prázdniny!

Čtvrtek za námi

Předposlední den v práci uběhl ... velmi pomalu. Myslím, že zítřek bude ještě horší, ale už mám naslibováno mnoho rozloučení, objetí, slz a vzpomínkových vyprávění. V podstatě se těším. Změna prostředí, ačkoliv není zásadní [jde jen o drobnou úpravu v místě a postavení], mi doufám prospěje. Přeci jenom, po 5 letech sezení v pokladně, už mám plné zuby otázek typu: "Prosím vás, ten 'Kníže Myškin je idiot', to je komedie?" nebo

On: "Kde je tady sklepní scéna?"

Já: "Ve sklepě."
On: "A ten je kde?"
Já: "Dole!?" [uznávám, že to asi není zrovna vhodné, ale když i lidem, co jdou na záchod vysvětlujete, že cedulka - WC V SUTERÉNU - znamená, že záchody jsou dole a že nejste "hajzlbába" či "hajzldědek", reagujete už všelijak. Teda já určitě :) - vysloužil jsem si tak titul "svérázný pan pokladní" - děkuji:)]
Takže ještě jeden den a konec, šmitec, lochec! Čekají mne dva měsíce "prázdnin, během nichž bych si měl najít nějakou brigádu, abych si vydělal na nájem ... [nevíte někdo o něčem?:)], měl bych se učit, protože mne nejspíš čekají státnice, které dopadnou všelijak ... mohl bych se chodit koupat a slunit na Kraví horu, protože vloni jsem chytal celkem hezkou barvu. A taky bych si mohl najít nějakého frajera, protože už mě to nebaví. Hodně toho mám, že? :)

Dnes po práci jsem zašel na kofolu, bábovku, juice a příjemný klábos do Bakaly s mou kamarádkou Káčou. Je to jedna moje stará, tím myslím dobu, co se známe, kamarádka z Xchatu z dob, kdy jsem tam začínal, byl zmatený a ona vlastně taky a rozuměli jsme si, což nám zůstalo do teď. A jsem tomu rád. Doma na mne čekalo celé rodinné osazenstvo, nová televize, kterou si pořídila teta, a v pokoji televize stará, kterou bratr hodlá nyní aktivně používat. Premiéru si odbyla teď večer při sledování erotického kanálu, kdy jsme s bratrem shlédli několik "spotů", abychom následně zjistili, že Óčko nebo MTV mají, když už nic jiného, k dispozici hezčí xichty slavných lidí. Poslední video dvou blondýnek bylo, aspoň pro mě, natolik odpudivé, že jsem zavrhl další sledování a bratra to, díky bohu, taky opustilo. Ale jak často se kvůli jeho rozmarům budeme muset na tenhle kanál dívat, to nevím. Bojím, bojím ... :)

Zázraky se dějí

Chcete se podivit nad ironií osudu? Nad tím, jak tohle všechno kolem může být komplikované, spletité a náročné a pak dojde takovej týpek jako já, odflákne přípravu na přijímací zkoušky, dopadne vážně příšerně u TSP, oborový test odevzdá v polovině času, který tomu byl věnován a nakonec ... JE PŘIJAT na kombinované studium Teorie a dějiny divadla na FF MU.

Jak říkám, zázraky se dějí. Zjistil jsem to právě dnes ... a ví to poměrně málo lidí ... jen já, asi ten člověk, co zadával tuhle informaci na IS, jedna kolegyně v práci a pak už jenom vy. Haluz, ne? :)

PS: A ještě bude zázrak, pokud přežiju bezúhony ten náš divadelní Festival kabaretu. Mám za sebou skoro 2 dny z těch 8 a už mám chuť odejít z tohoto světa na onen svět. Minimálně do říše snů ... dobrou.

Oborovky

Kdybyste náhodou zapomněli, tak chci jen připomenout, že dneska jsem měl druhé kolo přijímacího řízení na FF MU. Já na to nezapomněl, jenom jsem až dnes ráno objevil v obálce s pozvánkou k "oborovkám" i seznam toho, co bych měl načíst, abych měl šanci uspět. Celkem brzo, že?!
Test byl z části doplňovací, z části na možnosti a z části absolutně nevím, co chtěli. Měli jsme na něho 70 minut a já po 35 minutách věděl, že už víc nevím. Odcházel jsem jako první. Vždycky jsem záviděl při testech těm odvážným a chytrým, co to už měli a odešli ze třídy a já se vždycky plahočil s hledáním správných odpovědí až do úplného konce.
Problém je, že jsem nedokázal popsat rozdíl mezi představením a inscenací a nějak mi vypadlo vyložení termínu deus ex machina [nebetyčně ostudná neznalost]. A pak tam bylo několik pojmů, které jsem slyšel asi vážně jenom jednou, tudíž jsem si je nedal ani do souvislostí, no prostě hrůza.
Ale neberu to skepticky ... jsem si aspoň zopakoval, co všechno už dávno neumím a mé mozkové buňky dostaly tvrdou nakládačku. Opakování jest matkou moudrosti a já jsem asi sirotek. Nazdar :)

PS: studium versus job - 2:3 - zlatá hokna :)

Muzejní noc má zvláštní moc

Bylo to zničující, nervy drásající a hektické. Město zažívalo druhý rozkvět, tolik lidí není ve městě ani přes den, když je tam nejrušněji. Taková trošku slabší Praha. Rozhodně davy kulturychtivých jedinců udělaly dojem. O to větší byl problém při řešení "stopstavu" v hledišti, když do sálu se chtělo dostat dalších asi 100 lidí. Vykonávání mé práce ve mě neustále vyvolává stres, zoufalství, které následně přechází v nasranost. A hádejte se s třiceti lidmi za minutu během vysvětlování, že je plno, pozdě a že projdou leda přes mou mrtvolu [to jsem si nakonec nechal pro sebe ... v jejich očích bylo cítit, že by slova nemusela být daleko od činu]. Nakonec jsme to přežili ve zdraví. Ale jen díky náhodám a náhodným okolnostem.
Nedělní dopoledne jsem tedy prospal spánkem zaslouženým. Jestli se mi něco zdálo, to ví jen víla Zubnička a ta hromada tísnících se bohů nahoře. Každopádně probuzení do hezkého nedělního poledne bylo spojeno také s nutností nasytit hladový žaludek. Doma nebylo nic. Domluvil jsem si sraz s kamarádem, zajeli autobusem do Tesca, já nakoupil ingredience a zase jsme jeli domů. Po velmi dlouhé době byl Ludík donucen udělat si nějaké jídlo sám doma. Není to obvyklá situace. V Tescu jsem přemýšlel, co by mi "bodlo" a nakonec jsem se nechal inspirovat Ivankou a její bagetou připravenou vlastnoručně jejím Milým. Když zvládne bagetu on, musím i já v sobě objevit tenhle dar. Kupodivu se podařilo. Dvě bagety se sýrem, šunkou, paprikou a americkým a italským [multikontinentální stravování!] dresinkem chutnaly dobře. Nikomu jsem nedal ochutnat, aby mi nepocuchal mé právě vytvořené ideály o mém kuchařském umění a snědl jsem je sám. K vlastní naprosté spokojenosti. Po vydatném obědě jsem byl vytažen na dlouhou procházku po architektonických památkách mého rodného města. Bylo to velmi zajímavé, jen zjišťuji, kolik znalostí mi ještě chybí, když zmiňovaná jména naprosto nedotčeně prošla mou myslí bez sebemenší známky poznání. Putování bylo zakončeno v Bakala café u bábovky a juicu a bylo fajn.

PS: Ta bageta na obrázku vypadá nepříliš podobně jako ta moje ... ale je to jen ilustrační fotka, příště svůj výtvor vyfotím, slibuji:)
PS2: studium versus job - 2:2 [stres v práci mi nedělá dobře:)]

Státnicím odzvoněno [prozatím]

Alespoň prozatím, než vyřeším, jestli mám na to, abych dotáhl tohle studium do konce. Navíc práce hoří a zároveň se mi jí již v dohledné době nedostává a já stále nemám své CV hotové [to od janiny způsobilo celkem velkou újmu na mém sebevědomí].
Na studijním, kde jsem ráno byl, mi má oblíbená paní Čechová sdělila, že na termín státnic přihlášený nejsem [kdo by čekal, že se posune termín o jeden den a já, protože nemám aktivní studium, jsem nebyl nijak informován]. Tudíž mám snazší, že nemusím řešit odhlašování. Namísto toho musím na studijní donést žádost o prodloužení přerušení studia, protože jinak bych od 1. července začal zase studovat [a to nevím co, když jsou prázdniny!]. Někdy jsou tyhle systémy a řády a nařízení naprosto vykolejené z obyčejné logiky ala "selský rozum". Tak hurá do sepisování ... je toho moc, co mě čeká!

PS: studium versus job - 1:2 [a myslím, že se mi nikdo nemůže divit :)]

Brněnské kulturní noci se blíží

A budou to noci dlouhé pro ty, kteří budou v práci, a nejspíš noci krátké pro návštěvníky, aby vše stihli projít v klidu. V pátek 18.5. to bude Noc kejklířů, kdy se spojí brněnská divadla a budou bavit obecenstvo za malou úplatu či zdarma na některých z veřejných prostor či ve svých vlastních sálech a předsálích. A na mne padá několik povinností. Kromě toho, že budu celý den zavřený v podzemí, měl bych ještě provádět "zákulisíchtivé" návštěvníky. Přiznám se, že lekce z průvodcovství jsem zatím nedostal, i když má, postavou drobná přesto úžasná, kamarádka Sjůůů [za měsíc seriózní maminka:)] provádí na vile Tugendhat a můj kamarád Petr na Špilberku. Oba si tajemství úspěšného provádění nechali pro sebe. A tak se děsím toho, že HaDivadlo vlastně znám jen sporadicky. Hodlám tedy zasednout k literatuře a naučit se vše podstatné, nač by se případní zvídaví jedinci mohli ptát. Už teď přemýšlím nad způsobem, jak tyhle neoblíbené šprty, třídní nepřátele zlikvidovat. Napadlo mne několik klasických "scénářů", ale nakonec jsem to zavrhl. A třeba nikdo nepřijde, tím se můžu uklidňovat.

Taková brněnská "záhada Blair Witch"

A sobotní večer bude vyhrazen muzeím města Brna pod názvem Muzejní noc, která měla v předchozích letech [o tom loňském vím stoprocentně] velký úspěch. Kupodivu máme v HaDi taky jakousi "galerii", tudíž hurá, hurá, další práce volá. Tato akce končí oficiálně o půl jedné. A pak hurá domů, do postýlky. Rozhodně nezávidím mým výše jmenovaným přátelům jejich pracovní nasazení v tento den. Tugendhat je v jednom kolem a Špilberk taky. Lidi prahnou po kulturním vzdělání a ještě víc po možnosti to všechno vidět zdarma! A to je hlavní.

PS: Studium versus job - stav 1:1 [tentokrát je lepší se učit :)]

TSP

Vážení přátelé!
Trpím sníženou hladinou sebevědomí. Důvodem jsou již zmíněné TSP [test studijních předpokladů]. Z výsledků mého asi 80 minutového snažení vypadlo natolik smutné a alarmující číslo, že zvažuji odchod do ústraní, změnu jména a případně i plastickou operaci. Při představě, že bych se měl za necelý měsíc ukázat před státnicovou komisí, mi běhá mráz po zádech. Tudíž jsem se rozhodl o zrušení zkoušky a nechám ji, pokud mi to studijní řád umožní, na jindy. A buď se do toho vpravím a nebo to nechám být. Práci, aspoň prozatím, mám a když si vybavím to pachtění se za vzděláním v něčem, co mne přestalo bavit, je mi k pláči.

PS: S několika lidmi jsme se shodli na tom, že TSP nejsou objektivní v posuzování. Stačí několik málo bodů a percentil je někde úplně jinde. Trochu mi to zlepšilo náladu. Asi bych se měl velmi dobře připravit na oborové testy, ať to aspoň na něčem dotáhnu. I když to vidím skepticky ... vlastně realisticky :)

Studium versus job - stav 0:1