Tak zase jednou ...

.. jsem byl na schůzce. Lépe řečeno na rande. I když ...

Potkali jsme se na Grindru. Uháněl mě tři dny. Psal, volal. Prosil, abychom se mohli potkat. Říkejme mu třeba ... Marek. (Na tohle jméno mám pifku už několik let.) Pracuje sám na sebe, děsně ho to baví. Je starší o pár roků. Má krásný tetování.

Psali jsme si, byly to příjemné debaty o všem možném. Moje zdrženlivost na něj působila jako magnet. Aspoň to tvrdil. 

První setkání nedopadlo, prý měl zákazníka, se kterým se zakecal a tím propásl možnost se potkat. Následně zintenzivnil svou žádost o setkání. Občas to proložil nějakou poznámkou s erotickým podtextem. U mě zůstalo bez reakce.

Druhé setkání domluveno. Sraz ve 20:30 na Moraváku u sv. Tomáše. Ve 20:10 psal, že bude mít 15 minut zpoždění. Budiž! Vyčkal jsem, i o těch 10 minut navíc Zpráva, kterou jsem mu poslal, na situaci nepřidala. Nerad čekám. Dojel taxíkem. Prý by to jinak nestihl. Omluvil se. 

Působil nevšedně. Pak si ale zapálil ... Škoda! Sice kouří jenom občas (raději kouří zdravě), ale to tvrdí všichni. Jeho poznámce jsem se usmál. Tudy asi cesta nepovede.

Během přesunu do kavárny Podnebí se zastavil do bankomatu. Zasekl se na vstupních dveřích. Tlačil, ale nic. Musel jsem přijít já a zatáhnout. Tohle "foyer" si pak připomínal i po zbytek večera. Dobře mu tak!

V Podnebí si vzal lístek a pak s údivem v očích pokládá otázku, zda v těch cenách není chyba. Připadá mu to podezřele levné. Vysvětlení, že se jedná o studentskou kavárnu, bere s rezervou a ptá se, zda tam může sedět, když už student není. Dobře on!

Následuje téměř dvouhodinový monolog. Jeho! Míchá příběhy z dob studijních i nynějších. Hezky se poslouchá. To ano! Bohužel bez prostoru, abych mohl něco říct i já. Mé zklamání uzavírám s myšlenkou, že třeba příště budu mít možnost mluvit já. Účet zaplatil celý. Mé odmítnutí, že se to nehodí a ačkoliv dělám na call centru, tak nemám finanční nouzi nevzal. Následně jsme se přesunuli zpět do města. Nabídl se, že mne doprovodí domů. Bydlí sice na druhé straně města, takže to gesto potěšilo. 

Na Moraváku jsme potkali jednoho mírně opilého a zhuleného mladíka. Oslovil nás s dotazem, zda nehulíme. Marek odpověděl, že si občas trávu dá. Mladíka ta zpráva potěšila, vytáhl sklo, zapálil ji a nabídl. Marek si popotáhl, můj odmítavý pohled okomentoval, že kamarád si nedá a následovala debata, která měla dokázat, že mladík není tak blbej, jak si Marek asi myslí, přesto výsledek nevyšel tak příznivě. Pro mne zbytečná zastávka u Lužánek, kde jsme se po 20 minutách rozdělili. Mladík šel domů s číslem na Marka, protože využije v budoucnu jeho služeb. Já s Markem jsme pokračovali ke mně. Celou debatu opět vedl on. Vzdal jsem tedy snahu něco říct. 

Došli jsme k mému baráku. Marek vytáhl teorii o tom, jaké možnosti bývají v takové situaci. Že se obvykle zve na kafe, čaj nebo víno. Bylo pozdě. Doma jsem neměl uklizeno a hlavně ... přišlo mi to hloupé. Moc rychle na to šel.

Omluvil jsem se, že mám jiné povinnosti. Přesto jsem chtěl příslib dalšího setkání. Prý bude moc rád.

Podal jsem mu ruku na rozloučenou. Sám vypadal, že by řekl jenom "ahoj" a otočil se. Stisk ruky mi nakonec opětoval. Pak odešel na rozjezd.

Než jsem usnul, napsal jsem mu zprávu. Poděkoval za hezký večer. On byl hezký, jen plný jeho. Neodpověděl. Řekl jsem si, že už asi spí. Druhý den jsem mu znovu napsal, jestli se chce vážně ještě vidět. Odpověděl, že chce. To byl konec veškeré debaty. Na další zprávy už nereagoval. 

Vzpomínám si, jak se dušoval, že si váží upřímnosti. Když se mu něco nelíbí, ozve se. Asi to byla jenom jeho ideální póza. Závidím! Chci taky působit takhle přesvědčivě.

Zklamání přišlo a zase odešlo. Show must go on .. !

Když nestíháte, pořiďte si maminku!

A to je přesně můj případ. Nestíhám doma uklízet, prát, žehlit, vysávat, utírat prach, umývat nádobí, vytírat zem.

Právě po tomhle výčtu přemýšlím, co vlastně doma stíhám? Kromě spánku, sezení u PC pozdě večer a občasného "uvaření". To vaření je v uvozovkách schválně, protože namíchat si studené kakao nebo ohřát si párky či uvařit těstoviny, není vhodné považovat za kulinářský úspěch.

Neumím vařit (nebo se mi spíš nechce) apřece žiju. Sice mě to stojí mnohem víc peněz, ale přeci neumřu hlady.

Zařídil jsem mamince práci u nás ve firmě. Po těch patáliích, které měla v předchozím zaměstnání, to byla rozhodně lepší varianta (aspoň doufám, protože má za sebou teprve 3 dny). Ale shodli jsme se na tom, že z této práce nebude tak zničená a rozbolavělá jako z Lídlu. Bohužel, se snížením pracovní a fyzické náročnosti šlo dolů i platové ohodnocení. A tak jsem mamince nabídl "obchod". Jednou týdně mi doma uklidí, protože já se k tomu prostě nedostanu (rozhodně to v červnu a červenci nešlo, nejde a ještě nějakou chvíli nepůjde).

Dnes poprvé maminka nastoupila "druhou" šichtu a já v práci nervózně koukal na mobil, kdy zavolají z nemocnice, že maminku hospitalizovali s těžkým šokem, když viděla, co doma mám. Nestalo se tak. Dobře pro mě! :) Nemusím platit odškodné :)

Každopádně, troufl jsem si k večeru zavolat a zjistit stav věci. Osmiminutový monolog z druhé strany telefonu byl jasným důkazem, že sice maminka přežila, ale následky budou ještě chvíli doznívat. Ale můj záchvat smíchu při tom, kdy vyjmenovávala, co všechno mám doma a hlavně, kolik toho mám, svědčil o tom, že se s tím poprala vcelku dobře. A já taky.

A tak jsem dostal úkol! Musím si pořídit nový šatník. Protože "hader" mám na oblečení jedné standardní cikánské rodiny :))

Image je na nic!

Přesto jsem si dovolil udělat menší změnu. Po dlouhé době. Po odmlce, která je téměř neomluvitelná pro pisálka mého formátu ...

To všechno jsou jenom kecy! A hlavně je to minulost, za kterou se můžu podívat ... pousmát se ... zavzpomínat (a byly to rozhodně krásné časy). Přesto bych nerad zanevřel na svůj první první virtuální deníček. I když teď už se vypisuji s novými poznatky jen na profilu Facebooku, který je určen pouze pro mé přátele a známé.

Neslibuji, že se mi povede udržovat nějaké pravidelné psací tempo. Ale vidina toho, že sem občas ještě někdo zajde a "očíhne" situaci, mi dodává útěchu, sílu a naději.

Image je na nic! Poslouchám tedy hlas svého tvůrčího srdce. Nebo se o to alespoň pokusím :)

21 minut

Přesně tak dlouho dnes trvalo mému bratrovi, než se po telefonu vymáčkl s požadavkem na zapůjčení částky 200,- Kč. Mám za to, že víc peněz jej stál jeho hovor mezi O2, které vlastní, a Vodafonem, jenž v rodině zastávám já.

Během té doby jsem vyslechl všechny alternativy, které mohou vyvstat v budoucích dnech ... tedy, že šéf mu dá peníze na ruku v pondělí nebo v úterý, případně dostane peníze z dárcovství krevní plazmy.

Bratrovi gratuluji k měsíčnímu výročí jeho vztahu a tu částku mu věnuji už jenom proto, aby mne dál netrápil svým vyprávěním jeho osobního života :)

It's easy to ...

Pokud je to pravda, tak v tom případě nechápu, proč s tím mám furt nějaké problémy ... :)

Co takhle volby, vážení?

Dnes jenom stručně ... a poněkud znechuceně.
Další volby za sebou. Zase zapisovatelem. Víc práce. Konečně i lépe zaplacené.
Už jenom výsledek voleb za náš okrsek mne poněkud rozhodil.
Když jsme potom předávali výsledky na sběrném místě, dozvěděl jsem se, že zatím vede ČSSD. Bohužel to nebyl "problém" jenom části našeho kraje. Celorepublikový "průser". A jestli to dají dohromady s komunisty, tak jsme dokázali, že jsme národ debilů, kteří raději ušetří 30,- Kč než aby zapnuli mozek. Jsou to jenom krajské volby. Na 4 roky mají slovo v krajích ... ale co následující volby do poslanecké sněmovny. Půjdou volit stejní voliči? Zvolí stejně?

Smutný výsledek. Bohužel si za to pravice může taky dost sama... Ale je jasné, že voliči si moc nepomohou.

Not really good company

Mám rád společnost, lidi kolem sebe, ruch, živo.
Leč někdy se může stát, že společnost, v níž se objevíte je shlukem jednotlivců, jejichž kumulací vznikne spíše dojem, že nemusíte být všude a především ne tady a teď.

Setkání s někým, koho jsem miloval, s kým jsem spal a koho jsem poznával. Dohromady nepříliš příjemný mišmaš pocitů a myšlenek. Nebylo to vysloveně špatné. Jenom jsem se prostě necítil ve své kůži. Občas někdo něco řekne. A v tu chvíli jsou slova jako ostří nože, které způsobí krvácení, jenž nelze zastavit.

Nakonec jsem utekl. A myslím, že právě to mne zachránilo.

ASUS Eee PC 1000H bílý 10"

Prostě a jednoduše ... CHCI HO!:)

Malé, designově příjemně jednoduché a půvabné a má výdrž.

Svatby asi nejsou pro mě

Přes prázdniny se rozhodlo na můj vkus příliš mnoho mých kamarádek ukončit svou oficiální svobodu a daly se na dráhu vdaných a oddaných žen.
V emailu mi tedy skončilo několik svatebních oznámení, pozvánek na svatební obřad či rozlučkové párty a já je tak nějak ... zasklil. U mé dávné lásky z dětství jsem zjistil, že bych se tam prostě necítil dobře, protože v kruhu vášnivých katolíků se nedá správně uvolnit. Další kamarádka měla svatbu zase mimo Brno a těžko bych se na toto opuštěné místo dostával. A třetí pozvánku jsem zaregistroval včas, ale nakonec jsem na ni zapomněl. A tak jenom doufám, že jsou všechny šťastné. Dle vlastních představ :)

Řekněte Kytička. Máte na to?

Dobrá. Jirka Schmitzer "zpívával" ten text jinak - Řekněte "prdel"! Máte na to? :) Údajně je pro opilého velký problém říct srozumitelně slovo "kytička". A já to spojil dohromady. Přesto to nemá s obsahem článku skoro nic společného. Tedy až na tu kytičku.
Ficus Benjamina Natasja. To je její jméno. Budu jí ale familiérně říkat Benji. Dostal jsem jí darem jako doplněk do domácnosti. Bazalka totiž nevydržela. Dle vyjádření jednoho "bazalkového odborníka" jsem nebyl na vinně já, ale zemina, ve které jsem ji již zakoupil. Uklidnilo mě to. Měl jsem kvůli ní výčitky. Dárcem Benji je moje nejlepší kamarádka z Klatov:) své kamarádky dělím na okresy, protože jinak bych v nich měl hokej a navíc, skutečně je mou nejlepší kamarádkou právě z tohoto bývalého okresu.
Na květináči je napsané, jak bych se měl o Benji starat. Budu si muset ale dohledat bližší informace, protože návod je poněkud krátký a v mnoha ohledech neodpovídá na mé otázky "Proč?". A je to krasavice. Uznejte sami :)

Když nastane konec

Když člověk dojde až sem, do stádia, kdy ve vztahu začne zvažovat, jestli je lepší být sám a nebo ne. Když dojde k rozcestí, jestli je šťastný a nebo se o ten pocit jen bezmezně snaží.

Když přemýšlí, kde ještě udělal chybu a kde ji mohl udělat ten druhý.
Když ztratí důvěru v toho, koho miluje.
Když přestane milovat, ale má jen rád.

Potom ... je lepší jít pryč a neohlížet se. Říct sbohem tomu, co ho trápilo, uchovat si to hezké ve svých vzpomínkách a pokračovat dál v cestě za hledáním sebe, svého štěstí, společného štěstí. Za hledáním druhé poloviny svého "já". Jdu tedy hledat.

Besina odešla ...

Dnes dopoledne mi přišla od maminky zpráva na mobil, že naše Besina vydechla naposledy a že už leží pochovaná u rodičů na zahradě.
Patnáct let psího života, který byl někdy lepší, jindy horší.
Každopádně měla v naší rodině prim ve věnování pozornosti.

V jejím případě byla smrt vysvobozením, protože byla nemocná, skoro slepá, téměř hluchá a nebyly peníze ani odvaha ji vzít k veterináři na injekci. A teď odpočívá v psích věčných lovištích.

48 sekund

Ale neberte to jako buzerování, ano? S těmito slovy ode mne odešla moje šéfová po přednášce na téma včasný začátek směny. Zeptala se, kdy jsem měl nástup. Sdělil jsem jí, že v 7.15. V rozpise na papíře si našla čas mého nalogování ... 7.15.48 ... Už vím, že takhle to nejde. Je tedy lepší se nalogovat dřív, protože teď se to všechno bude víc hlídat a žádné úlevy se poskytovat nebudou. Nikomu!

Ale jak říkám ... nikdy bych si nedovolil to brát jako buzeraci. Jenom těch 48 sekund mě trochu nahlodává, že by to přece jenom mohla být ... ale čert to vem.
... Třeba to příště klapne ... načas.

S olihní beznaděje, ale i bez ní

Blíží se den, kdy iniciály mé nejlepší kamarádky už nebudou R.R., ale R.B. Pro ni to bude nejspíš velký den. O to víc si cením, že se tam někde kolem toho můžu pohybovat a vnímat to.
Prozatím ale jenom vnímám pracovní stres, obavy z toho, abych náhodou nezaspal ... a taky, abych náhodou něco nezvoral.
Přesto jsem měl celkem hezký, poklidný víkend - plný nakupování [potravin], divadel, filmů a spánku.
Trpím poslední dobou jakýmsi syndromem spisovatelského vyhoření. Je pravda, že ani moc času nemám k tomu, abych si sedl a něco napsal - něco, co by bylo, pokud ne smysluplné a hodnotné, tak alespoň vtipné. To, co se mi poslední dobou děje ... je způsobeno tím, že si prostě musím hrát na dospělého, pracujícího, zodpovědného ... A já nechci. Být dospělý, pracující a zodpovědný - to přeci postrádá humor - bavit se o tom, jak jsou ti lidi na telefonu omezení ... jak volají jen proto, aby si na někoho mohli řvát a být vulgární - to je jedna z možností, jak být dospělý. A třeba dnešní mládež v tomhle ohledu dospívá velmi brzo ... zrovna dneska mi jedna cikánská holka řekla, abych zdechl. Vrátil jsem jí to ... protože jako dospělý na to mám přece nárok :) ale je to dospělé?
Občas se mrknu, co nového je ve světě ... není tam nic, co by mi mohlo učinit radost - války, vraždění, krádeže, sebevraždy, olympiáda v Pekingu ... jednou mi někdo dospělý a dle mého tehdejšího názoru i moudrý řekl, že jakmile už se ve světě bude dít víc toho špatného než dobrého, dojde ke konci světa. V té době jsem to považoval za mýtus, pohádku, která se nemůže přeci stát, protože vždycky jsou na světě hodní a dobří lidé a zase tak moc špatného se toho neděje ... jenže pohled dětí, ten můj tehdejší pohled na svět, byl zkreslený. Ale hezky se u nich usínalo. Dnes nás může tížit jen ty nedostatky ... ale kam utéct, když jste dospělý? Děti mají svůj svět, které se velmi rády vzdávají, protože touží být dospělé. Já se zase dlouho snažil nebýt dospělý, protože mi to připadalo hezčí, barevnější, zajímavější ... o to hůř se mi tedy vstupovalo a stále vstupuje do té skutečné reality. JE TO TAKOVÁ OLIHEŇ BEZNADĚJE ... JEN V TVRDŠÍM, RAMBOVSKÉM, PROVEDENÍ. A zásadní problém je, že já jsem pacifista ... :)

Krátká depeše z práce

zdravim.
prave mame obedovou pauzu.tak toho vyuzivam.
pomozte mi.umiram.
a taky usinam.
kupodivu na skoleni.
kdyz uz nepomaha ani kava, co jineho by mne mohlo zachranit?
diky za pozornost.
jdu se opet oddavat smyslne cinnosti.
o tom ostatnim pozdeji nebo jindy.

Kulturní referent 2

Už jako malý chlapec jsem si přál dělat kulturního referenta ...
Uznávám, že jsem se vždycky vyhýbal variantě referenta Hujera, protože to byl odstrašující příklad toho, jak dopadne člověk, který příliš věří tomu, že po malých krůčcích se dá zvládnout všechno. Buď mi chybí pozitivní myšlení a nebo prostě jenom raději dělám kroky větší a ráznější.

Dnes byl v práci v jedné nejmenované energetické firmě rozlučák s jednou kolegyní, která odcházela za lepším. Bylo to dojemné, trochu slz ukáplo, hromada jednohubek a zákusků se snědla a já velkým dílem a rád pomáhal [hlavně s tou skvělou česnekovou pomazánkou] a pak jsmě měli poradu týmu. Bylo to moje poprvé a musím říct, že to vůbec nebolelo ... [12 ženských a já]. Když se s námi tedy loučila, rozhodla se předat někomu své povinnosti, mezi nimiž byl i post kulturní referentky. A protože se o mě začalo říkat, že v divadle hraju [a když nehraju teď, tak určitě někdy v blízké době ano, že?] - taky nevím, kde se takové fámy berou - tak ten úkol svěřila mě. Překvapilo mě to, ale i potěšilo. Když jsem tedy následně nastínil mé plány, že bychom mohli do divadla, dámy se tvářily znuděně. Jednoznačně si odsouhlasily nějakou hospodu, kam společně zajít. Zklamání, které se dostavilo bylo obrovské. Tak já mám dělat kulturního atašé prostřednictvím krčmy a alkoholických nápojů? Já kavárenský povaleč a téměř i abstinent?
Už mám za úkol najít termín a místo, kde bychom se všichni mohli potkat mimo pracovní dobu a pořádně "zakalíme". Tak co mi poradíte? :)

PS: Jo, a dočetl jsem včera v noci Pottera a ty jeho relikvie ... trochu slz, nostalgie [nechápu, kde se bere?!] a dojetí ... jsem naměkko i z knížky "pro děti".

My new wallpaper

Mánie po seriálu House M.D. mi je blízká. Netvrdím, že sjíždím sérii během jednoho víkendu, kdy nespím, nejím a jenom hltám další a další díly. Ale rozhodně jej lze považovat za součást mé TOP5. A proto nová tapeta ... :)

A pokud se ptáte, proč tam nemám právě Grega House [Hugh Laurie], tak je to asi proto, že Cameronová [Jennifer Morrison] tu prostě vypadá víc sexy ... [jednoduchý a pudový důvod :)] - a navíc se mi to i líbí :)

Zase jedna svatba

společné rodinné foto :)
[zleva: Lenny, já, Barča, Adam a Hanča]

09.02.2008