My first kiss

Věřím, že jsem romantické povahy.

Doufám v naplnění mých romantických ideálů.
Jsem idealista nebo naivka?

Stačí, abych se podíval na nějaký film, ve kterém je romantika, happyend i špatný konec a motá se to kolem lásky, milenců, zamilovanosti a něžnosti a já jsem v koncích. Prostě mě rozbrečí hromada momentů, ale nejsilnější jsou ty konce.
Největší problém mám u filmů s queer tématikou. Proč? Protože je mi to v rámci mých zážitků nejbližší. Nesmělé pohledy, nervozita před prvním polibkem, po níž následuje buď vášnivé líbání nebo zmatený útěk před tou "tvrdou" realitou.
Vždycky si pak vybavím svůj první polibek s klukem.

Já měl strach, on byl sebejistý.
Já byl nováček, on ostřílený mazák.
Já se klepal nervozitou, on zimou.
Stáli jsme před jeho kolejemi.
Byl poměrně chladný únorový večer.
Oba jsme hráli drsňáky.
Neměl jsem představu, jak to skončí.
Hrozně se mi líbil.
On mi chtěl jenom dokázat, že se v sobě pletu.
Povídali jsme si o všem možném.
Kvůli zimě chtěl jít "domů".
Ukecal jsem ho, že mu půjčím vlastní bundu.
Chtěl, abych ho zahřál já.
Nervózně jsem ho objal.
Sáhl mi na zadek. Ruce jsem mu oddělal.
Povídali jsme si dál.
Občas kolem někdo prošel, takže jsem si rozpustil své dlouhé vlasy.
Zima byla pořád větší - nebo mi to aspoň přišlo.
Chvílemi se naše tváře potkaly.
A při jednom z těchto setkání jsme se políbili. Dlouze.
Opřel mne o zeď, stále v objetí a líbali jsme se.
Bylo to mé poprvé. Poprvé s klukem.
Líbali jsme se skoro 2 hodiny.
Musel jsem poslouchat remcání ohledně mé nedokonale oholené tváře.
On odešel spát.
Já ještě chvíli zůstal a přemýšlel.
Nakonec jsem utekl.

It was awesome!

My favorite pet's

Od malička až do dnešních dní jsem byl "pánečkem" několika domácích mazlíčků. Psa nám rodiče odmítli koupit a dodnes jsem jim za to vděčný, protože díky mnohaleté zkušenosti by bylo jasné, kdo by se o něj musel starat. Bratr by to rozhodně nebyl.
Takže jsme měli doma tři křečky, které jsme všechny pojmenovali velmi originálně - Ferda. Odešel jeden, koupil se druhý. V mezičase jsme prázdné akvárko zaplnili vodní želvou, se kterou ale taková sranda nebyla. Přiznám se, že nejsem úplně jistý, jestli zesnula nebo měla jiný, alternativní konec - ale želví polévku jsme doma neměli, to vím jistě. Po želvičce jsme si vyprosil rybičky. Jména neměly. Stejně tak ani želva. Prostě to byly rybičky a želva.
Když jsme měli našeho posledního Ferdu, křečíka džungarského, bratr domů donesl 3 bílé laboratorní myšky. Prvotní odpor naší maminky byl nakonec překonán. Byly vážně sladké. A tak dělaly společnost Ferdovi v jednom akvárku. Bohužel ten z nich neměl stejnou radost jako my, tudíž mě v noci vzbudilo šílené pištění. Ukázalo se, že křeček je masožravec, který rád ozobává jiné živé tvory. Logicky by měl jít pryč křeček, protože byl v menšině, ale bohužel jsme museli dát sbohem právě myškám. Kde skončily, to nevím. Bratr je odnesl.
A tím naše historie domácích mazlíčků končí.
Abych kompenzoval tuto ztrátu, dostal jsem na Vánoce [v dobách mých středoškolských studií] od rodičů tamagotchi. Takže namísto studií jsem vychovával a podporoval evoluci nějakého digitálního hybrida. Pamatujete si ty vývojové linie?

Pro zopakování a z nostalgie:)

A potom, když se mi ten můj "Drobeček" několikrát pokazil, protože mu došly baterky nebo se nějak zasekl, našel své místo v popelnici. A těch promrhaných měsíců při uklízení exkrementů či neustálého si hraní.
Když jsem bydlel u tety, musel jsem se starat o jejího mazlíčka - pouliční směsku pojmenovanou Ťapka, Besina, Ejsina či Pluplínek. A tak jsem prožil 6 let teroru od tohoto rozmazleného psiska, které dělalo samé naschvály a hlavně mě omezovalo v mém životě.

A dnes? Bydlím sám. V bytě nemám žádného drobečka až na nějaké to hnízdo mravenců, určitě se tam objeví i nějaká Rybenka domácí [děkuji profesoru Jílkovi za hodnotné přednášky z biologie]. A aby mi to nebylo úplně líto, tak na mém oblíbeném sociální serveru Facebook.com jsem si "adoptoval" hned dvě zvířátka. Tvrdím, že Benji, to je můj první virtuální mazlík, je něco mezi kočičkou, pejskem, medvídkem a člověkem. Má krásné oči a je přeborník ve skákání přes švihadlo :)

Švihadlový expert Benji

A druhým je černé štěně labradora jménem Majlow [nevím přesně, jak se to píše, ale inspiraci jsem měl z filmu Maska]. Furt jenom spí, pije a neumí ani pořádně chytnout létající talíř, když mu ho aportuju. Ale to se naučí. A tady je, krasavec ...

[š]Moula Majlow :)

A to hlavní, proč to vlastně píšu je až tady. Určitě všichni znáte moly. Mol šatní nebo moučný. Já osobně v nich nevidím rozdíl, obojí mám tendenci rozplácávat mezi prsty. Jenže moje sousedka, postarší paní, je nejspíš považuje za roztomilé. A nebo o nich neví. Každopádně v naší společné předchodbě každý den musím unikat útokům asi padesáti molů, které nestíhám ničit. Zabiju jich 49 a druhý den jich je tam zase minimálně 20. Takový nepříliš vydařený pokus o lernskou hydru. Už vím, proč preferuji virtuální mazlíčky. Když se rozmnoží, prostě je vymažete a nemůže vás třeba otec Libor Halík nařknout z vraždy:))

Suma sumárum 2007

Letošní rok byl plný ... doslova naplněný změnami, průsery, zklamáním či krizí nejen středního věku [to mi nikdo nevymluvíte]. A já, jako tradičně, si dnes, poslední den v roce, udělám takovou rekapitulaci. Co se stalo, zda-li to za to vůbec stálo, co se změnilo k lepšímu a co k horšímu ... ale má teze o tom, že každá změna je jenom k horšímu se na mém životě dá poukazovat jako názorný příklad. Bohužel! A abych nezabíral moc místa, zkusím to letos v bodech ...

- leden - čtvrtý neúspěšný pokus o státnice z religionistiky - nakonec jsem to vzdal
- únor - úspěšné podání přihlášky na Teorie a dějiny divadla - na poslední chvíli
- březen - období příjemného finančního zázemí dvou divadel
- duben - přestěhování mého blogu z bloguje.cz na blogspot.com po neshodě s administrátorem
- květen - Robert Fulghum osobně v HaDivadle
- květen - poprvé na spinningu
- květen - nový mobil Nokia 2610
- červen - přijetí na Teorie a dějiny divadla
- červen - odchod z Divadla Husa na provázku - zůstal jsem jenom v HaDivadle
- červenec - premiéra filmu Harry Potter a Fénixův řád
- červenec + srpen - dovolená strávená v Brně - z mých 37,5 dnů dovolené jsem si neužil nic
- srpen - na dobu dvou měsíců jsem si zkusil dělat číšníka v kavárně
- srpen - odstěhoval jsem se od tety na privát
- srpen - první setkání s Jiříkem
- srpen - zařizování bytu - půjčka z FKSP
- září - poprvé v Uherském Hradišti
- září - nástup do školy
- září - konkurz na uvaděče
- září - nedostačující platové podmínky [hledám si další práci]
- září - domlouvání operace štítné žlázy
- září - odpojení plynoměru
- září - přišel jsem o blízkého kamaráda kvůli někomu, kdo za to vůbec nestál [promiň Matýsku]
- říjen - oficiálně jsem zadaný
- říjen - poprvé ve Slováckém divadle - inscenace Léto v Laponsku
- říjen - nástup na brigádu do Delvity
- listopad - první divadelní zájezd + poprvé v Divadle Petra Bezruče
- prosinec - nový mobil Sony Ericsson K510i
- prosinec - Vánoce + Silvestr v Uherském Hradišti
+++
+ nejspíš jsem si na stará kolena roku 2007 [tedy pokud by rok měl kolena] pořídil velmi hezké prochlazení a nejspíš i kýlu [protože nevím, jak jinak si vysvětlit ten hrbol na svém břiše] - to mám z toho, jak Jiříka nosím v náručí :)
+ začal jsem pít ... skvělý domácí vaječný koňak :) a ne po štamprdlách, ale po decovkách :))

A do Nového roku bych chtěl vykročit pravou nohou, získat práci, která by měla nejen smysl, ale i aspoň průměrné platové ohodnocení [ještě teď zuřím, když si vzpomenu na nabídku VltavaStores] a chtěl bych být šťastný. Obávám se jen, že teď už je pro mne škola přepych, který si můžu dovolit, až budu mít vyrovnané pohledávky a jednu normální a normálně placenou práci. Škoda!
A vám, milí čtenáři, přeji silvestrovskou pohodu, klidné oslavy příchodu roku 2008 a hodně štěstí a zdraví pro vás i vaše blízké.

[zbytek]

Pavoučí teror

Můj byt, jak jsem zjistil, nenabízí útulný koutek jen mně, ale taky těm ošklivým potvorám, které díky několika béčkovým hororům, z nichž všechny dosáhly stoprocentně "déčkové" úrovně, u mne získaly status nechutné, odporné a štítící se věci. Tahle arachnofóbie ve mě vyvolává poněkud neklasické chování, z něhož by se dala vypozorovat celkem jasně nestandardnost vyplývající z neheterosexuální orientace. V podstatě jsem schopen při spatření těchto tvorů ječet tak, že by mi to i mnohé ženy mohly závidět. A zjemnělé pohyby, "kuřecí pařátky" a podobně jsou jen nešťastnou shodou okolností.

Prostě mám k pavoukům veskrze záporný vztah ... podobně jako ke klíšťatům, mravencům či slimákům [nechápu dodnes, proč jsem se jako malej díval na horory, kde vraždícím monstrem nebyla chatrající mrtvola nebo psychicky narušený hlavní představitel trpící schizofrenií, ale třeba právě důležití jedinci našeho ekosystému].

Pamatuji si, jako by to bylo včera, když mi bylo asi 8 roků, bratranci Járovi 10 a bratrovi necelých 7 a dívali jsme se v noci tajně u babičky na německý kanál, kde nedávali porno ani erotiku [dodnes toho lituji, mohlo to být poučnější], ale obyčejný horor o nasraných tarantulích, které napadly z nějakého důvodu [ačkoliv to tam nejspíš bylo zmíněno, naše znalosti němčiny nepřesáhly v té době ani první lekci Alles gute] městečko a zabíjely lidi. A lidé prchali, zavírali se do baráků, které se snažili utěsnit a pavouci si vždycky našli cestu ... a zachránila se jen skupinka asi 8 lidí, která, když se dostala z baráku, viděla kolem jenom bílou pavučinu. A tím to skončilo. Vím téměř stoprocentně, že jsem se strachy tehdy nepočůral, ale díky této hrozné katastrofické vidině jsem zaujal k pavoukům postoj, který by si za rámeček nedali, kdyby si dělali rámečky a věšeli je u sebe v pavoučím domečku.

Takhle bych prostě nechtěl dopadnout ... bojím, bojím

Každopádně jsem objevil pavouka v rohu sprchového koutu. Zděšení díky bohu nebylo tak velké, protože pavouk nebyl zase až tak velký [ale nechutný byl stoprocentně] a navíc mezi námi bylo celkem hodně prostoru. Vzal jsem tedy sprchovou hadici, namířil na pavouka, který nejspíš netušil, že ho chce někdo utopit ve vodovodním odpadu, a pustil vodu... Držel se, mizera, hezky dlouho. Voda naprosto nezvládala svou úlohu, tedy alespoň prvních 15 vteřin, poté pavouk nejspíš vyčerpáním odolal tlaku tryskající vody a začal postupně popojíždět k odpadní díře. Nakonec se mi ho podařilo nasměrovat a "spláchnout". Pustil jsem horkou vodu a nechal ji chvilku namířenou přímo do odpadu. To vše pro jistotu, že se nevzpamatuje, aby se pak třeba nenaštval, nevylezl od tam a nešel mě třeba zabít. Během následujícího sprchování jsem nervózně pokoukával po místě, kde, jak jsem doufal, našel pavouk svůj klid, zda-li se od tam nedere ven. Nedral! Šel jsem spát. Druhý den jsem si šel trůnit na záchod s časopisem, když jsem najednou uviděl pod umyvadlem toho pavouka, jak si tam tak hoví na pavučině [kdyby šlo správně definovat pavoučí jednání a bylo jiné prostředí, dalo by se to nazvat "slunění"]. Znejistěl jsem. Strach v očích. Co když se od tam dostal a teď se ho už nezbavím? Ze záchodu jsem raději utekl. Večer jsem se vrhl do koupelny, že se vykoupu a k mému zděšení ... tam byl ten pavouk. Procedura proběhla stejně jako den předtím, jen v tom bylo už více nechuti a zoufalství. Hlavou mi vrtalo, kolik jich tu ještě může být a proč mi o nich nikdo neřekl. Pavouka jsem se úspěšně zbavil a nakonec jsem dospěl k názoru, že to byli sourozenci, ne-li dvojčata. Budu tedy doufat, že víc toho z tehdejšího "matčina" kokonu nevzešlo a že tedy nebude nikdo, kdo by chtěl své sourozence či potomky pomstít.

To je tak, když se pavouci naserou ...

Pavoučí teror bych nezvládl ... viděl jsem film a stačilo. Vím, že bych nepřežil :) hlavně moje spoďáry ne :)

Návrat ztracené flashky

Od soboty do příští neděle se za mnou můžete stavit do DPzK, protože bych měl být výdělečně činný. Doufám v to jako ve smilování Boží, protože jen toho vybavení do bytu, co je potřeba koupit, na to by bylo vhodné si vzít úvěr, půjčku, vybrat trezor, rozbít prasátko ... prostě cokoliv. Leč do prasátka si už nespořím ani z nostalgie, protože zkušenost bývala taková, že cokoliv jsem měl doma, zpronevěřil mi buď můj bratr a nebo můj otec. Teď však započne nová epocha - budu sám, budu mít soukromí, zmenší se mé obavy o ztrátu osobních věcí doma a mohl bych se opět věnovat oné slibné činnosti - tudíž spoření. Ale namísto prasátka nejspíš využiji služeb banky.
Odvoz zbytku mých věcí za asistence maminky proběhl v pořádku. I maminka byla z bytu velmi příjemně nadšena, což jsem rád. Během vyklízení všech šuplíků a skříněk jsem objevil mou starou flashku s kapacitou 32MB. Moje první flash, kam jsem si ukládal své věci, fotky, obrázky a dokonce i nějaké dokumenty. A kromě toho všeho jsem zde měl uložené naskenované fotky z mého mládí. Ona nostalgie byla velmi silná a tady je malá ukázka :)

S bráchou v ozdravovně ...

A to mi byly dva roky ... ve fotoateliéru [už od útlého věku jsem byl za modela:)]

Témata - pokračování

a protože témat je víc než dokáže "rozdělovač sekcí" pojmout, musel jsem tento příspěvek rozdělit na dvě části. Takže se neděste, nehodlám vás ani zahlcovat ... aspoň prozatím:)

příběhy [ne]obyčejného šílenství - inspirováno stejnojmenným filmem [až na to "ne":)], divadelní hrou a podobnými životními událostmi. Takže proč ne? Všichni jsme magoři... a je o čem psát - toto téma nabízí velké množství možností, jen je čapnout za pašesy:)
queer as folk - krátké, střední či dlouhé glosy, postřehy a poznámky ze světa "queer"[gay world][takové moje vykřičení se do světa, jak mě některé věci štvou, jiné baví a hromadě z nich nevěnuji pozornost - alespoň ne dobrovolně:)]
soul music - melodično, a nejen to těžké. Písničky mého "mládí" a "stáří", klipy, texty písní. Co víc si přát?
teátr - divadlo, divadla, hry, práce, lidé v divadle i kolem něho. Cokoliv, co mne s divadlem spojuje. Vždycky se něco najde:)
travelling? - je s otazníkem schválně. Pokud se ptáte proč, vysvětlím. Věc se má tak, že ačkoliv jsem ve věku, kdy většina mých vrstevníků cestuje třeba i v rámci studia po světě [Indie, Japonsko, Nepál, Rusko, atd.], já sedím jak pecivál doma a můžu jen tiše závidět. A tak poznávám jen krásu zdejších míst, což se přiznám, někdy stačí a jindy to považuji za obrovský nedostatek a chybí mi ta možnost být i jinde. Takže proto :)
zpátky do minulosti - občas se stane, že v myšlenkách zabloudím do starých "dobrých" časů, kdy jsem prožíval cosi, co se označuje všeobecně jako dětství. Pamatuji si na hezké chvíle, ale spíš na ty smutné. Přesto jsem zjistil, že není takový problém vykládat své paměti, aniž by se druzí třeba nebavili.

A to by pro začátek stačilo ... já zase něco vymyslím :)

Zpátky do minulosti

Protože přesunout celý blog je nadmíru náročné [databáze tří let písmenkování] a záloha na mém starém blogu nefunguje, rozhodl jsem se ke kroku začít zde znovu, lépe a radostněji. Ale na mé začátky a celkem dlouhou éru psaní zapomenout jen tak nechci, zde je odkaz k mému starému "deníčku".

http://depony.bloguje.cz

A bylo mi tam dobře. Jenže čas si žádá změny, inovace a taky trochu "osamostatnění", tudíž proto to všechno.