Pour felicite 2010

I když upřímně, tohle Vám asi štěstí nepřinese ... a mně taky ne :))

New photo's

Pro někoho nové, pro jiné již "starší" záležitost.
Poděkování patří kombajnovi ... že si udělal čas:)

Trekkies haleluja!

Oficiálně by měl "nový filmový díl" Star Treku přijít na česká filmová plátna 7.5. 2009. Přesto se vrátíme do "minulosti" seriálových Star Treků k posádce kapitána Kirka.

Z jediného dostupného traileru se dozvíte jedině jak ve svém hangáru [pokud nějaký vlastníte] můžete za pomoci většího počtu materiálu a pomocné síly svařit vlastní Enterprise.



Pokud však očekáváte nějakou akci, filmové postavy či přiblížení děje, máte stejně jako já smůlu. Ale filmové plakáty vypadají lákavě.

Sulu + Scotty [Simon Pegg]

Spock [Zachary Quinto] + Kirk [Chris Pine]

dr. 'Bones' McCoy [Karl Urban] + Uhura

A třeba se máme na co těšit ... já se rozhodně nechám překvapit. I když jsem zakořeněný fanoušek Jean-Luca Picarda nebo později Kathryn Janewayové. Ale Star Trek stále žije!!!

Řekněte Kytička. Máte na to?

Dobrá. Jirka Schmitzer "zpívával" ten text jinak - Řekněte "prdel"! Máte na to? :) Údajně je pro opilého velký problém říct srozumitelně slovo "kytička". A já to spojil dohromady. Přesto to nemá s obsahem článku skoro nic společného. Tedy až na tu kytičku.
Ficus Benjamina Natasja. To je její jméno. Budu jí ale familiérně říkat Benji. Dostal jsem jí darem jako doplněk do domácnosti. Bazalka totiž nevydržela. Dle vyjádření jednoho "bazalkového odborníka" jsem nebyl na vinně já, ale zemina, ve které jsem ji již zakoupil. Uklidnilo mě to. Měl jsem kvůli ní výčitky. Dárcem Benji je moje nejlepší kamarádka z Klatov:) své kamarádky dělím na okresy, protože jinak bych v nich měl hokej a navíc, skutečně je mou nejlepší kamarádkou právě z tohoto bývalého okresu.
Na květináči je napsané, jak bych se měl o Benji starat. Budu si muset ale dohledat bližší informace, protože návod je poněkud krátký a v mnoha ohledech neodpovídá na mé otázky "Proč?". A je to krasavice. Uznejte sami :)

Fotky, pupky a baterky

Na víkend dojel Jiřík - kromě pracovního nasazení jsem tedy řešil i plánování volného času. Přiznám se, že jsem poměrně dost zlenivěl, což se projevuje například zhoršeným dopínáním kalhot. Prostě přibírám, jako bych žral vagón jídla denně. To, že mám sedavou práci, kompenzuji šetřením peněz na šalinkartě a chození do práce pěšky. Nasadím sluchátka, nějakou rychlejší hudbu do kroku a rytmu a jdu. Proto v divadle pořád pobíhám ... a stejně to nestačí. A představa, že bych chodil na bazén mě děsí i za bílého dne - leda bych ho měl celý pro sebe, protože už se zase stydím. Ale upřímně, mít čas na to, abych chodil do posilovny, mi připadá nereálný, už jenom proto, že nemám moc času ani na sebe .. natož na ty kladkostroje a činky.

Každopádně, když jsem si vloni koupil svůj první nový digitální fotoaparát, byl jsem na sebe hrdý. Pravda, není to bůhví jaká kvalita, ale fotí to, občas to vyfotí i to, co chci a výsledky můžete vidět buď na FLICKRU nebo na PICASAgallery. Neříkám, že to jsou skvělé fotky, vhodné k pořádání vernisáží a výstav, ale jsou moje.

Ale abych se dobral toho, co jsem chtěl vlastně říct ...
K tomu foťáčku jsem si tehdy koupil a nabíječku a nabíjecími bateriemi. Uznávám, že už tehdy, když jsem tu zásilku obdržel, mi připadaly baterie pofidérní a pochybného původu. Že s nimi můžu udělat asi 10 fotek a foťák poplašeně bliká, že baterie jsou vybité (přitom se nabíjely třeba i 24 hodin), mi postupně připadlo jako standard, tudíž jsem to neřešil. Ta nabíječka funguje jen v případě, že nabíjím všechny 4 baterie, jinak nepremává. Už v tomhle je celkem omezená. Ale jak říkám, zvykl jsem si. Navíc si na své věci dávám pozor - pokud si to dobře pamatuji, tak jsem naposledy přišel díky své nepozornosti o mobil v druháku na vysoké - to mi ho ukradl něco na fakultě z batohu během přestávky. Myslím, že si v tomhle ohledu držím, co tak sleduju, poměrně slušné skóre. Jenomže teď v neděli došlo k nešťastné události (i když, jak se to vezme). Chtěl jsem udělat několik fotek na náměstí u fontány [což se mi povedlo], ale při vytahování fotoaparátu z pouzdra vypadla jedna z náhradních baterií - a já zrovna stál nad vodním rezervoárem oné fontány. Baterie je nenávratně v háji a tím pádem jsou i zbývající baterky k ničemu. A to mne nutí zainvestovat do nových nabíjecích baterií ... i když bych raději zvolil nový fotoaparát :) Když mě to focení hrozně baví:)
A to je celé ... nic moc zajímavého, ale já se chtěl asi pochlubit svou fotografickou mánií :)

Zase jedna svatba

společné rodinné foto :)
[zleva: Lenny, já, Barča, Adam a Hanča]

09.02.2008

Ve znamení velkého úklidu

Čekal nás s Kačenkou nelehký úkol. To vše, co vyplňovalo volný prostor v mém pokoji, bylo potřeba zdecimovat, uklidit, roztřídit, uložit do komínků. A hlavně, odstranit momentálně z vybrané oblasti.

Uznejte, že práce bylo v mém "malém" pokojíčku víc než na kostele ... a tak jsme se do toho vrhli vcelku s chutí [vidina oběda byla příjemným hnacím motorem:)].

Kačenka vytáhla z rohu pokoje koberec a před slavnostním položením na již vysáté a uklizené parkety s ním zapózovala. Bylo to velmi vkusné :)

A konečně jsme vše zdárně dokonali. Koberec položen, pokoj mírně přestavěn, věci dány na svá místa a výsledek? Mrkněte sami ... :)

A po náročné práci, která v podstatě vypadala jako neproveditelná, přišel oběd a zasloužený odpočinek :) A odpočívalo se hezky ...vážně.

Ende. [to be continue ...]

photo in flagranti

ANO, je to tak! Byl jsem na Mezipatrech a nebyl jsem tam sám, garde mi dělal Jiřík. Na zahajovací párty, která byla v Red Catu, kam chodím tak často dobrovolně jako na pravidelné očkování, jsme se objevili kolem dvaadvacáté hodiny. Zpočátku to vypadalo, že jsme si spletli dveře, podnik či akci, neboť ačkoliv jsme nebyli první, byli jsme jediní zástupci mužského rodu. První dojmy tedy byly spíš nijaké, unavené a trochu otrávené. Kolem půlnoci se začali trousit další pártychtiví nadšenci, takže se to rozjelo. Já potkal několik známých, Jiřík se tam taky s někým pobavil, hlavně s Kombajnem [nebudu žárlivka:)] a ve dvě hodiny jsme prchli domů. Předtím však jsme neutekli objektivu fotoaparátu a tak jsme zvěčněni spolu v rudém prostoru Červené kočky. A jestli nám to sluší, to jest na Vašem posouzení ...

Jiřík a depka [© photo by Kombajn - baziho foťák]

Kombajn's ghost

Minulý týden ve středu jsme měli s přáteli sraz. Byla to vskutku vydařená akce, když jsme namísto kolaudace "mého" bytu zašli kvůli nedodělávkám a absenci nakládaného hermelínu na kulečník. Přidal se k nám i Kombajn, který dělal největší ostudu. Přesto musím říct, že aspoň já jsem se bavil. Ale co třeba Ewhyčka?

Byteček

A jak vlastně v těchto dnech vypadá místo, kde trávím celkem málo času, ale pevně doufám, že do budoucna to bude lepší, když už platím takový nájem?

V podstatě můžu v tuto chvíli nabídnout jen několik záběrů, aniž bych nepohoršoval estetický vkus citlivějších jedinců, kteří by z mého bordelu mohli dostat psotník či jinou neidentifikovatelnou nemoc, v krajním případě smrt.

Tohle je pohled od postele směrem k oknu [východní směr] :)

Tohle je zase pohled od okna na postel [západní směr] - to je velká postel, co?:)

Ještě jednou postel ... i s tím bordelem [bohužel nešel nijak schovat:)]

A tohle je moje kuchyňka - malá, ale v podstatě se tam vyskytuji jen náhodou a nebo omylem ... :))

Jakmile bude něco nového ... což příští týden bude, změny vyfotím, zdokumentuji a vystavím zde k pokoukání a k pokochání. Čeká mne převoz ledničky, skříně, pracovního stolu ... a to se už bude bydlet líp.

Návrat ztracené flashky

Od soboty do příští neděle se za mnou můžete stavit do DPzK, protože bych měl být výdělečně činný. Doufám v to jako ve smilování Boží, protože jen toho vybavení do bytu, co je potřeba koupit, na to by bylo vhodné si vzít úvěr, půjčku, vybrat trezor, rozbít prasátko ... prostě cokoliv. Leč do prasátka si už nespořím ani z nostalgie, protože zkušenost bývala taková, že cokoliv jsem měl doma, zpronevěřil mi buď můj bratr a nebo můj otec. Teď však započne nová epocha - budu sám, budu mít soukromí, zmenší se mé obavy o ztrátu osobních věcí doma a mohl bych se opět věnovat oné slibné činnosti - tudíž spoření. Ale namísto prasátka nejspíš využiji služeb banky.
Odvoz zbytku mých věcí za asistence maminky proběhl v pořádku. I maminka byla z bytu velmi příjemně nadšena, což jsem rád. Během vyklízení všech šuplíků a skříněk jsem objevil mou starou flashku s kapacitou 32MB. Moje první flash, kam jsem si ukládal své věci, fotky, obrázky a dokonce i nějaké dokumenty. A kromě toho všeho jsem zde měl uložené naskenované fotky z mého mládí. Ona nostalgie byla velmi silná a tady je malá ukázka :)

S bráchou v ozdravovně ...

A to mi byly dva roky ... ve fotoateliéru [už od útlého věku jsem byl za modela:)]

Simpsonovi a jiné skutečnosti

Dnes proběhla hlavní vlna mého stěhování. Důkladně jsem si prohlédl "vybavení" bytu a dospěl k názoru, že celoživotní upsání se ďáblu by mělo větší efekt než zcela zrekonstruovat tenhle byt, když není můj. Hoří mi tedy nutnost pořídit si stavební spoření. Každopádně mi bratr a můj kamarád Marian pomohli vynést do třetího patra [ale čtvrtého podlaží] ty nejtěžší krabice a tak mi doma zbývá jen několik knih, oblečení a základní věci jako mýdlo, kartáček na zuby a můj oblíbený krýgl.
Navštívil jsem v průběhu dne mou ségru Hanču na brigádě v lékárně a hrozně jí to slušelo. Přesunuli jsme se poté na Svoboďák, kde jsme vyhlíželi druhou ségru Zuzku společně s dvěma dívkami, z nichž jedna je moje nostalgická láska Lenka ze základní školy. Seděli jsme spolu, vzájemně se neměli rádi, ale náš zeměpisář si přál, abychom sdíleli jednu lavici především na jeho hodinách a dnes na to vzpomínáme oba s úsměvem. Nakonec Zuzka došla, udělal jsem jim společné foto a rozešli jsme se. Zde je důkaz, že i fontána může při stříkání minout a zapříčinila tak kromě pokropení kolemjdoucích i takovou malou soukromou duhu. Hezká, ne?
Večer po transportu krabic a vysavače do mého nového "domova" jsem vyměnil prostředí a zašel s kamarádem do kina. Dávali Simpsonovi ve filmu. A bylo to krátké ... což je asi jediná nevýhoda tohoto snímku. Jinak to bylo vtipné, trefné a animované :)

A šťastné číslo pro tento den, měsíc a třeba i rok je TOTO :)) [takový pokus :)]

Jak bylo a bude

A máme tu nový měsíc! Při představě, že víc jak polovina dovolené je za mnou a že mne čeká už jen něco málo dní a nová divadelní sezóna je tady. Červenec utekl nějak hrozně rychle. Nechápu to. A v podstatě se nic moc nestalo...divadelní festival, flákárna, balení mých "pěti švestek", několik návštěv koupaliště na Kraví hoře, sehnání brigádky v kavárně, pokukování po fešném číšníkovi v Bakala. Myslím, že dovolenou bych si představoval trávit jinak. Pro příště. Už vím, jak nepromarnit volno.
Balení mých věcí zabralo a zabírá ještě pořád hodně času i prostoru, v podstatě by se to dalo shrnout do jednoho slova - časoprostoru. Nikdy bych nevěřil, že jsem za dobu mého pobytu u tety nashromáždil takové bohatství čítající nostalgické papírky, sešítky či různorodé věcičky, které mi jsou prakticky na nic. Besa na mě celou dobu nevěřícně koukala. Takže mi teď doma leží tři pytle zbytečností, které půjdou nejspíš s nostalgickou úctou do popelnice. Matně tuším, po kom bych tohle sbírání cetek mohl mít a je mi skoro do pláče. Maminka rozhodla, že mi pomůže se zařizováním bytu. To mě vyděsilo, ale nakonec jsem zjistil, že se bude hodit odborná rada a moje maminka má rád hromady na rozdávání a občas jsou i k věci :) Teď s ní řeším skoro všechno - výběr ledničky, mikrovlnky a nejspíš i zařízení kuchyňky a podobně. Stěhování začalo probíhat k 1.8., kdy jsem dostal klíče od "nového" bytu, několik instrukcí ohledně možností vybavení a už mám nastěhovanou matraci a jednu krabici s hromadou blbostí. Čeká mě hromada práce, abych se tam cítil dobře. A těch peněz za zařizování interiéru ... napadlo mě, že bych si v levém koutku [nehodlám tam pustit žádné EMO:)] zařídil takovou svou malou "čajovnu" - polštářky, koberec, nějakou menší vyvýšenou desku a je to. Důvod? Prozatím nevím, kde seženu stůl a židle. V tuto chvíli vlastním jen notebook, postel, kancelářskou židli a stolní lampičku, které zrovna praskla žárovka. Představa, že budu v novém bytě v noci potmě, mne nenaplňuje štěstím, takže musím sehnat novou žárovku. A nebo možná ještě lépe novou lampičku.
Abych si odpočinul od balení, byl jsem si sednout ve městě s Ivankou v Domě pánů z Kunštátu - ano, je to tam, kde dělám :)

Ivanka a já u piva a kofoly :)

Dnes mě pobavila moje "ségra" Hanička, když při příležitosti chystání cesty do Bulharska šla do směnárny vyměnit peníze a měnila české koruny za kuny. Když si pak uvědomila svůj omyl, byla hrozně smutná. Tak jsem jí zazpíval písničku od J.A.R. - "Bulharký prachy jsou levý, tetřeví táta to neví ...". Každopádně si to bude pamatovat. Nakonec jí to v jiné směnárně vzali a tak byla tratná jen 40,- Kč.
A chci poděkovat Klárce, která tu byla celý měsíc u své tety [která to oslovení nemá ráda] Nikol, že se mnou trávila tolik času a nezabila mě. Byl to hrdinský výkon :)

A ještě na konec dvě nové fotky [neoholené:)]

1.

2.

A ani se neptejte, kde jsem to fotil :))

Můj nový kanón Canon

Konečně!
Konečně je to tady!
Mám svůj první digitální fotoaparát a jsem nadmíru šťastný. Jen nevím, co budu fotit, protože plýtvat bleskem a energií baterií do mých fotek mi připadne zbytečné a nikdo jiný se jen tak vyfotit nedá, hm?
Můj nový drobeček s technickými vymoženostmi, které v rodině nikdo nemá, se jmenuje Canon PowerShot A460 a vypadá takhle:

Můj červený mazlík :)

Já myslím, že je hezký. Je prostě můj. Uvidíme, jak dlouho, protože možnost, že ho ztratím nebo že mi ho někdo [známý nebo cizí] ukradne je taky nevyloučitelná. Každopádně se teď mohu pyšnit nějakým majetkem, když nebudu počítat své tři mobilní telefony a jeden notebook :) [ehm, ale proč je nebudu počítat, to fakt nevím:)] Ale pro zaškolení se práce s fotoaparátem, který putoval do mých rukou až kdesi z Německa přes dři různé díry, potom do Říčan u Prahy, následně do nějaké díry kousek u Rajhradu u Brna a až potom za mnou, který nemá ani český manuál a já musím všechno prozkoumávat a objevovat sám ... tak kvůli tomu všemu jsem musel udělat pokusnou fotku na sobě. A protože jsem ještě neměl možnost ukázat lidem mimo Brno, jak to vypadá, když si depka koupí barvu a Ivanka ji nanese, tady máte aktuální foto ze včerejšího večera. Shlédnutí této fotografie je jen na vlastní riziko ...
.
foto níž! :)
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
pokračuj stále dolů :)
.
.
.
.
.
.
.
.
.
a konečně! :)
.
.
.
.

Já v koupelně [hezká, že? Jen nepravidelného tvaru:))]

Posters of Harry Potter 5

No uznejte, nejsou to hezké kousky? :)

Hermiona Granger, Harry Potter a Ronald Weasley

Mrs. Dolores Umbridge, Luna Lovegood a Sirius Black

Prostě všichni školou povinní :)

Photostory ze ZOO

Sobotní odpoledne doslova vybízelo k návštěvě něčeho většího a zajímavějšího než je kavárna, McDonald's či KFC. S Klárkou jsme se tedy vypravili do naší brněnské ZOO. Počasí nám přálo, svítilo sluníčko, cestou od MHD ke vstupu do areálu jsme se stali součástí menšího davu rozkošných rodinek s vřeštícími dětmi. Uvědomili jsme si, že jsme nebyli jediní, kdo si řekl, že je sice hezky, ale není tak hezky, abychom šli na koupaliště. Tudíž i hromada jiných lidí zvolila variantu přírodovědecké exkurze. Každopádně bylo jasné, že potkáme hromadu lidí a třeba někoho zajímavého. Ale kromě dvou lidí z divadelního světa, mého bývalého šéfa Morávka a známou z divadelní režie Hankou Mikoláškovou, jsem neměl štěstí na nikoho. Tudíž jsme věnovali větší pozornost zdejší uvězněné fauně. A postupně se stával náš výlet zajímavějším, asi nejlepší zážitky jsme si odnesli z vrcholku Mniší hory. Ale znovu ... a pomalu, s obrázky.

První, co nás přivítalo byla válející se tygřice, která se buď předváděla a nebo takhle drbala na zádech. Ačkoliv jsem člověk empatický, zároveň nezapomínám na fakt, že tohle je kočkovitá šelma, takže jsem si odpustil onu přerostlou kočičku podrbat na hřbetě. Ale byla rozkošná ...

Postupovali jsme však dál ... a setkali se s několika exponáty lam. Jejich spodní zuby, které vyčnívaly, působily komicky. Hrozba možného flusání nás držela v relativně bezpečné vzdálenosti. Ale byly to fešandy ...

Procházeli jsme dál kolem hromady zvěře jak okřídlené, tak šupinaté, masožravé i býložravé, smrdící tak, že to až hezké nebylo, ale šli jsme dál, pokračovali jsme, protože hlavně já se těšil na něco extra. A dočkal jsem se ... už z dálky byly vidět ... monumentální žirafky ...

Tahle stále pod stromem a čekala, až jí vítr "nadhodí" nějakou větev, kterou by mohla svým dlouhým jazykem chytit a zeleň z toho ožrat. A najednou koukám, že po levé straně kousek od zábradlí je ještě jedna a okusuje okrasné keříky. Byla sladká ...

A tak jsem jí věnoval svou plnou pozornost ...

Koukal jsem na její krásné oči. Žirafa má údajně nejkrásnější oči a musím říct, že to má hodně do sebe. A protože nebyla skoro plachá, tak jsem si ji i pohladil, protože jsem na ni dosáhl. Bylo to skvělé.

S Klárkou jsme se pak přesunuli do "dětského" koutku, kde jsme se dostali do přímého kontaktu s kozami, morčaty, poníky, ovečkami ...

a lamičkami ... a s těmi jsme se vyfotili ... :)

A po odpoledni plném zážitků jsme odešli na zmrzlinu a zákusek do města do Aidy, sdělili si své zážitky a poté se rozešli každý domů. Bylo to příjemné a zajímavé ... :)

Photostory1

V sobotu jsem byl na jedné akci. Taková větší záležitost ve stísněných prostorách sklepení pod Masarykovou, tudíž nebylo moc místa, ale hodně lidí. Bylo horko, dusno, následně skoro nedýchatelno a tak došlo k masovějšímu odhalování těl, která, ruku na srdce, mnohdy měla být zahalena víc než monstrance ve svatostánku. Každopádně jsem tam strávil celkem dlouhý časový úsek, potkal mnoho známých, s některými jsem si povídal, na jiné se usmál, ale většinu jsem raději nevnímal, protože ony vražedné pohledy nestojí moc za shlédnutí. Jméno "depony" má v tom "queer" světě asi podobnou oblibu jako třeba George Bush na Východě. Přesto jsem se bavil. A tady je něco málo k vidění :)

S Pájou a bazim jsme se sešli u jednoho stolku, abychom se mohli vyfotit. Snažil jsem se tvářit decentně. Nevyšlo to! :)

Pája odpadl a baziho to evidentně naštvalo. A mi nezůstalo nic jiného než škleb :)


Když mě opustil i bazi, naštval jsem se já. Ani znovuobjevený Pája nevzbudil v nasraném depkovi úsměv :))

Jenže potom se objevil kombajn, který mě doslova vyděsil. Vypadal démonicky :)

A já z něho dostal posttraumatický šok! Tohle už víckrát nechci zažít! :)

Nakonec jsem se uklidnil a našel vnitřní klid. Ten latentní výraz nechápu, kde se vzal! :)

Tak tohle všechno se mi přihodilo [možná v jiném časovém sledu] v Red Catu, kde jsem pil juice, vodu, povídal si a plánuji, že se tam zase nějakou chvilku neukážu, abych se moc neprofláknul :) V tom Brně se všechno hrozně rychle roznese :)