Bojuji (nejen vnitřně) s bojem

Dovolím si zde napsat reakci na Proslov Roryho O'Neilla, protože tady vnímám jistý prostor pro nepochopení celé problematiky okolo "homofobie" a boje proti ní.
Překlad ZDE.

Moje reakce: A já pořád nevidím důvod, proč bych měl dávat všem a všemu najevo, že jsem jinej ... chci to dokázat tím, co umím, ne tím, co jsem. Když se narodím jako krypl, tak budu dávat ostentativně najevo, že jsem utlačovanej proti všem těm, kteří nepotřebují bezbariérové přístupy nebo nějakou speciální péči?
Vadí mi především to, že každý o tom akorát mluví. Když si bude každý žít to svoje, nebude o tom mluvit, tak rozhodně nemám důvod si myslet, že budu někým, nedej bože sám sebou, utlačován.

Jsem konzervativní, puritán a uznávám společensky nastavené hodnoty vnímání společnosti jako celku. A nemám pocit, že bych byl utlačován. Vehementní demonstrací své "jinakosti" nedocílím toho, že mě lidi budou mít rádi. Dokážu to tím, že je nebudu v jejich myšlení a smýšlení omezovat svou orientací a svým intimním životem. Protože sorry, ale s kým "šu*ám" je jen moje věc. Stejně jako je váš osobní život VÁŠ OSOBNÍ ŽIVOT. A když vám ho nikdo nebude cpát, pak je to dle mého v cajku!
A když se mě někdo zeptá: "Depko, co chlapi?", je to už jeho osobní zájem a pak si můžeme povídat dlouhé hodiny. Ne proto, že to někomu cpu, ale protože ten někdo se sám zajímá.

Vidíte ten rozdíl?

Je mi jedno, jestli můj soused má doma ženskou nebo chlapa. Ať je spokojený s tím, co má, a nepotřebuji se jim do jejich harmonického či disharmonického vztahu plést. Je to jejích život!

Pro tenhle názor mě nemá ten náš "querr department" rád. Několik rozvášněných debat a hádek a stejně si budu myslet svoje, ostatně, oni též! Vadí mi to, že cpou všem kolem různými pridy, že jsme vidět, že tu jsme i se všemi těmi odlišnostmi.
Sorry, ale představa, že uvidím "alegorický vůz" na nějakého "straight parade", kde si to bude nahá mánička s nějakým klátičem rozdávat, tak kromě toho, že to budu považovat za morálně nevhodné, mi to nebude připomínat nic jiného, že ti lidé jsou hovada. A průvod s duhovou vlajkou po štatlu? Ruku na srdce, ale když vidíte procházet po městě procesí s křížem, které si zpívá, případně skupinku oranžových a bílých hader Hnutí Hare Kršna, která odříkává mantru, taky vám to připadá normální? Když je někdo ateista, tak mu to připadá ujetý. Když je někdo heterák, tak mu stejným způsobem bude připadat divný průvod na "oslavu jinakosti".
A ještě pořád se raději podívám na zpívající pochod než na rádoby utiskovanou sexuální menšinu, která má symbolizovat .... co vlastně mají symbolizovat ty alegorické vozy?
Utiskujeme se sami. Asi "nám" to vyhovuje.
Tak vzhůru do boje, ale beze mě! Díky.

Tak zase jednou ...

.. jsem byl na schůzce. Lépe řečeno na rande. I když ...

Potkali jsme se na Grindru. Uháněl mě tři dny. Psal, volal. Prosil, abychom se mohli potkat. Říkejme mu třeba ... Marek. (Na tohle jméno mám pifku už několik let.) Pracuje sám na sebe, děsně ho to baví. Je starší o pár roků. Má krásný tetování.

Psali jsme si, byly to příjemné debaty o všem možném. Moje zdrženlivost na něj působila jako magnet. Aspoň to tvrdil. 

První setkání nedopadlo, prý měl zákazníka, se kterým se zakecal a tím propásl možnost se potkat. Následně zintenzivnil svou žádost o setkání. Občas to proložil nějakou poznámkou s erotickým podtextem. U mě zůstalo bez reakce.

Druhé setkání domluveno. Sraz ve 20:30 na Moraváku u sv. Tomáše. Ve 20:10 psal, že bude mít 15 minut zpoždění. Budiž! Vyčkal jsem, i o těch 10 minut navíc Zpráva, kterou jsem mu poslal, na situaci nepřidala. Nerad čekám. Dojel taxíkem. Prý by to jinak nestihl. Omluvil se. 

Působil nevšedně. Pak si ale zapálil ... Škoda! Sice kouří jenom občas (raději kouří zdravě), ale to tvrdí všichni. Jeho poznámce jsem se usmál. Tudy asi cesta nepovede.

Během přesunu do kavárny Podnebí se zastavil do bankomatu. Zasekl se na vstupních dveřích. Tlačil, ale nic. Musel jsem přijít já a zatáhnout. Tohle "foyer" si pak připomínal i po zbytek večera. Dobře mu tak!

V Podnebí si vzal lístek a pak s údivem v očích pokládá otázku, zda v těch cenách není chyba. Připadá mu to podezřele levné. Vysvětlení, že se jedná o studentskou kavárnu, bere s rezervou a ptá se, zda tam může sedět, když už student není. Dobře on!

Následuje téměř dvouhodinový monolog. Jeho! Míchá příběhy z dob studijních i nynějších. Hezky se poslouchá. To ano! Bohužel bez prostoru, abych mohl něco říct i já. Mé zklamání uzavírám s myšlenkou, že třeba příště budu mít možnost mluvit já. Účet zaplatil celý. Mé odmítnutí, že se to nehodí a ačkoliv dělám na call centru, tak nemám finanční nouzi nevzal. Následně jsme se přesunuli zpět do města. Nabídl se, že mne doprovodí domů. Bydlí sice na druhé straně města, takže to gesto potěšilo. 

Na Moraváku jsme potkali jednoho mírně opilého a zhuleného mladíka. Oslovil nás s dotazem, zda nehulíme. Marek odpověděl, že si občas trávu dá. Mladíka ta zpráva potěšila, vytáhl sklo, zapálil ji a nabídl. Marek si popotáhl, můj odmítavý pohled okomentoval, že kamarád si nedá a následovala debata, která měla dokázat, že mladík není tak blbej, jak si Marek asi myslí, přesto výsledek nevyšel tak příznivě. Pro mne zbytečná zastávka u Lužánek, kde jsme se po 20 minutách rozdělili. Mladík šel domů s číslem na Marka, protože využije v budoucnu jeho služeb. Já s Markem jsme pokračovali ke mně. Celou debatu opět vedl on. Vzdal jsem tedy snahu něco říct. 

Došli jsme k mému baráku. Marek vytáhl teorii o tom, jaké možnosti bývají v takové situaci. Že se obvykle zve na kafe, čaj nebo víno. Bylo pozdě. Doma jsem neměl uklizeno a hlavně ... přišlo mi to hloupé. Moc rychle na to šel.

Omluvil jsem se, že mám jiné povinnosti. Přesto jsem chtěl příslib dalšího setkání. Prý bude moc rád.

Podal jsem mu ruku na rozloučenou. Sám vypadal, že by řekl jenom "ahoj" a otočil se. Stisk ruky mi nakonec opětoval. Pak odešel na rozjezd.

Než jsem usnul, napsal jsem mu zprávu. Poděkoval za hezký večer. On byl hezký, jen plný jeho. Neodpověděl. Řekl jsem si, že už asi spí. Druhý den jsem mu znovu napsal, jestli se chce vážně ještě vidět. Odpověděl, že chce. To byl konec veškeré debaty. Na další zprávy už nereagoval. 

Vzpomínám si, jak se dušoval, že si váží upřímnosti. Když se mu něco nelíbí, ozve se. Asi to byla jenom jeho ideální póza. Závidím! Chci taky působit takhle přesvědčivě.

Zklamání přišlo a zase odešlo. Show must go on .. !

Proč nejdu na Prague Pride?!

Slovní spojení Prague Pride je poslední dobou nejfrekventovanější slovo v českých médiích. Což samo o sobě působí vtipně, když je to termín anglický. A jedinci dříve narození v tom nejspíš nespatřují nic srozumitelného.

Tenhle příspěvěk píšu už pátý den v hlavě. Vždycky mne napadají nové a nové myšlenky, nápady a důvody. Ty předchozí buď zapomenu nebo mi při retrospektivním náhledu nepřipadají tak relevantní. Nejsmutnější na tom je, že kritiku akce Prague Pride protlačuje Hrad v čele s osobou, která neumí argumentovat na protinázory a působí tak dojmem, že se to někde naučil, ale nepochopil, co má prezentovat. Ale tohle nemá o politickém názoru ...
Nedávno se mě jeden kamarád zeptal, jestli jdu na "pýchu". Znejistěl jsem v pochopení jeho otázky. Vysvětlil mi, že má na mysli "Pride". Mé předchozí dvě zkušenosti s těmito akcemi byly spíše negativního charakteru. Vždycky za to mohla protipólní skupina. Na první akci jsem málem dostal od fanoušků Dělnické strany, na druhé jsem omylem skončil izolován na Masaryčce se stejnou skvadrou jedinců. Rozhodně to byly zkušenosti k nezaplacení. Přesto jsem ani v jednom z průvodů nepochytil smysl akce. Ikonou zprofanovaného termínu "oslava jinakosti" panem Hromadou byly tyto a v tomto duchu hlásané slogany spíše trapné a nicneříkající. Pokud mám být na něco hrdej (nebo chcete-li "pyšnej"), tak smysluplnější je můj pracovní a studijní úspěch než to, čím jsem se narodil.
O to víc mě v nesouhlasu s touhle akcí utvrzovaly řeči některých mých známých, že "všichni teplí musí jít podpořit ostatní" ... abychom ukázali svou četnost, svou sílu (?!) nebo co?
A vážně si nemyslím, že by akce tohoto typu byly gay-lesbickou minoritou přijímány se stejným nadšením, jak se někteří iniciátoři a podporovatelé tváří.
Chodit s transparenty hlásajícími "svatou pravdu" typu "Homo sex is great!" fakt nehodlám. Jednak si myslím, že tohle tajemství je lepší si nechat pro sebe než se o něj dělit (česká hetero společnost by nám to mohla ještě závidět:) - Víte, jací Češi jsou!). Alegorických vozů známých z jiných evropských metropolí se snad nedočkáme (asi jsem staromódní, ale ideální alegorii ztvárnili barokní autoři). A těch pár jedinců, kteří rádi na veřejnosti provokují a kterých si všímají především média, této akci prostě cejch zbytečnosti a Klausem deklarovaného "homosexualismu" uštědří.
Takže, proč nejdu na Prague Pride? Protože nevím, co bych tam dělal. Jak prosté!!

It's easy to ...

Pokud je to pravda, tak v tom případě nechápu, proč s tím mám furt nějaké problémy ... :)

Mládí kupředu ... ale hlavně jinudy

Poslední zkušenost velí obrátit se v hledání potencionálního partnera do řad, které mají za sebou věk puberty, dospívání a povinné školní docházky (chápej střední školu). Chtělo by to někoho, kdo má už v hlavě trochu jasno, kdo třeba už má i něco za sebou a kdo umí myslet na budoucnost a být praktický a spolehlivý.

Ve věku, kdy za vás obědy platí rodiče, dostáváte kapesné a vždycky tu bude někdo, kdo nakoupí něco do ledničky, nemáte moc důvodů být zodpovědný a spolehlivý. A já se moc nedivím. V 17 letech jsem přestal bydlet s rodiči a začal jsem víc využívat svých spořivých tendencí z mládí pro to, abych si občas mohl něco koupit, někomu udělat radost nebo sám sobě zaplatit paušál za telefon. Proto se teď trochu s despektem dívám na ty, kteří to neumí nebo nechtějí umět. Mladí si hrají na dospělé, ale většinou pohodlné a líné a soběstačné především na financích svých rodičů, které na druhou stranu nemají rádi a nedrží je nikterak v lásce či úctě. Zvláštní doba ... tahle doba.
Od partnera bych ocenil spolehlivost, oporu a vyzrálost. Nemám v zájmu hledat si někoho o 30 let staršího. Stále ještě věřím, že existuje někdo takový mezi roky 25 až 35 let. Ale na věku fyzickém až tak nezáleží, protože není úplně vždy směrodatný.
Mé zklamání v minulém uchazeči o post partner a přítel bylo natolik velké, že jsem si tím nechal zkazit silvestrovskou a novoroční pohodu a klid mého domova. Chyba lávky a už to víckrát neudělám. Ukončil jsem tento potencionální vztah s tím, že ten druhý už mne nikdy nechce vidět. Jsem rád, že aspoň někdy umím udělat něco pořádně a definitivně. Shodou okolností jsem díky tomu ukončil i můj (ne)vztah s bývalým přítelem, kde jsem tak rázný nebyl a navíc jsme byli vzájemně dost propojení. Každý jsme šli svou cestou. Konečně! Oběma přeji hodně štěstí v životě, v lásce a ve vztahu.
A já jdu dál hledat někoho, kdo umí být osobností, kdo umí naslouchat a na koho se můžu spolehnout.

Not in love

Je až s podivem, jak rychle je možné něco ukončit. Zamknout vrátka. Ucpat průchod. Přestat milovat.
Někdy se člověk nestihne ani zamilovat a už je tu konec. Jindy se zamilujeme a nic nepočne.
Tady stačilo jenom to vědomí, že je někde jinde s někým jiným. Ta jistota toho, že už není můj. Ta skutečnost, že i kdyby se věci změnily, tak tohle už z paměti nevymažu a bude to tam. Blokáda, zátaras, který nepustí zpět.
Na jednu stranu jsem mu to přál, na straně druhé mi to způsobilo smutek.

A jdeme dál. Finální tečka za tím, co jsem tajně doufal, že by mohlo pokračovat. Skutečný konec s tím vším okolo. Jen nevím, jak nahodit alespoň přátelské sítě. Jestli to vůbec jde.

A na obzoru někdo nový ... třeba.

Not really good company

Mám rád společnost, lidi kolem sebe, ruch, živo.
Leč někdy se může stát, že společnost, v níž se objevíte je shlukem jednotlivců, jejichž kumulací vznikne spíše dojem, že nemusíte být všude a především ne tady a teď.

Setkání s někým, koho jsem miloval, s kým jsem spal a koho jsem poznával. Dohromady nepříliš příjemný mišmaš pocitů a myšlenek. Nebylo to vysloveně špatné. Jenom jsem se prostě necítil ve své kůži. Občas někdo něco řekne. A v tu chvíli jsou slova jako ostří nože, které způsobí krvácení, jenž nelze zastavit.

Nakonec jsem utekl. A myslím, že právě to mne zachránilo.

Fantazii se meze nekladou:)

Cine gay : "Curiosity of Chance" (extrait)
Uploaded by GayClic

My first kiss

Věřím, že jsem romantické povahy.

Doufám v naplnění mých romantických ideálů.
Jsem idealista nebo naivka?

Stačí, abych se podíval na nějaký film, ve kterém je romantika, happyend i špatný konec a motá se to kolem lásky, milenců, zamilovanosti a něžnosti a já jsem v koncích. Prostě mě rozbrečí hromada momentů, ale nejsilnější jsou ty konce.
Největší problém mám u filmů s queer tématikou. Proč? Protože je mi to v rámci mých zážitků nejbližší. Nesmělé pohledy, nervozita před prvním polibkem, po níž následuje buď vášnivé líbání nebo zmatený útěk před tou "tvrdou" realitou.
Vždycky si pak vybavím svůj první polibek s klukem.

Já měl strach, on byl sebejistý.
Já byl nováček, on ostřílený mazák.
Já se klepal nervozitou, on zimou.
Stáli jsme před jeho kolejemi.
Byl poměrně chladný únorový večer.
Oba jsme hráli drsňáky.
Neměl jsem představu, jak to skončí.
Hrozně se mi líbil.
On mi chtěl jenom dokázat, že se v sobě pletu.
Povídali jsme si o všem možném.
Kvůli zimě chtěl jít "domů".
Ukecal jsem ho, že mu půjčím vlastní bundu.
Chtěl, abych ho zahřál já.
Nervózně jsem ho objal.
Sáhl mi na zadek. Ruce jsem mu oddělal.
Povídali jsme si dál.
Občas kolem někdo prošel, takže jsem si rozpustil své dlouhé vlasy.
Zima byla pořád větší - nebo mi to aspoň přišlo.
Chvílemi se naše tváře potkaly.
A při jednom z těchto setkání jsme se políbili. Dlouze.
Opřel mne o zeď, stále v objetí a líbali jsme se.
Bylo to mé poprvé. Poprvé s klukem.
Líbali jsme se skoro 2 hodiny.
Musel jsem poslouchat remcání ohledně mé nedokonale oholené tváře.
On odešel spát.
Já ještě chvíli zůstal a přemýšlel.
Nakonec jsem utekl.

It was awesome!

Jiříkovi

Má málomluvná Múza ostýchá se

všech krásných slov a zlatoústé chvály,
těch vzácných výrazů, co o tvé kráse
snad všechny Múzy dohromady daly.
Miluju dobře, jiní dobře píší,
jak farník jsem, co prostá slova zná jen:
když chvalozpěvy na tebe pak slyším,
užasnu vždycky, a pak špitnu „amen“.
„Je to tak,“ řeknu, když tě chválí druzí,
i slova největší však malá jsou -
mou lásku k tobě necvičily múzy:
říká, co slova říct už nemohou.
Dech slov tak můžeš, jak chceš obdivovat:
můj němý cit však mluví víc než slova.


W. Shakespeare, Sonet 85
[překlad Martin Hilský]

photo in flagranti

ANO, je to tak! Byl jsem na Mezipatrech a nebyl jsem tam sám, garde mi dělal Jiřík. Na zahajovací párty, která byla v Red Catu, kam chodím tak často dobrovolně jako na pravidelné očkování, jsme se objevili kolem dvaadvacáté hodiny. Zpočátku to vypadalo, že jsme si spletli dveře, podnik či akci, neboť ačkoliv jsme nebyli první, byli jsme jediní zástupci mužského rodu. První dojmy tedy byly spíš nijaké, unavené a trochu otrávené. Kolem půlnoci se začali trousit další pártychtiví nadšenci, takže se to rozjelo. Já potkal několik známých, Jiřík se tam taky s někým pobavil, hlavně s Kombajnem [nebudu žárlivka:)] a ve dvě hodiny jsme prchli domů. Předtím však jsme neutekli objektivu fotoaparátu a tak jsme zvěčněni spolu v rudém prostoru Červené kočky. A jestli nám to sluší, to jest na Vašem posouzení ...

Jiřík a depka [© photo by Kombajn - baziho foťák]

Zabte Aristotela!

Včera začala v Brně Mezipatra. Zase!?! Dnes začalo v Brně pršet. Má to souvislost s globálním nebo místním oteplováním? Ale dosti tohoto prvoplánového sarkasmu.
Setkání s Jítuškou dopadlo nad očekávání [oblíbil jsem si hodnocení zkoušek z Harryho Pottera:)]. Jítuška došla, asi snad poprvé, do Bakala Café dřív než já, čímž mi učinila neskutečnou radost. Opět byla úžasná, okouzlující, ale ... téhle dámě prostě nevysvětlíte, že je krásná. Neuvěří vám. Probrali jsme naše životní bolístky, mindráky [óó ano, i my, obyčejní lidé, máme mindráky] a zasmáli se u vtipných momentů ze všedních dní. Už asi 14 dní mne lanaří na horostěnu. Upřímně!?! Co já bych tam hledal? Maximálně nějaká madla, za které bych se mohl chytit a šplhat nahoru, ale co dál? Pohled dolů ve mne způsobuje závratě, představa pádu i ze 2 metrů je pro mne noční můrou. V podstatě jsem takový hypochondr. A nebo se prostě jenom moc bojím. A kdo se bojí, nesmí do lesa a toho se držím ... ani na houby už nechodím. A to mluvím o těch obyčejných, jako jsou babky, praváci, kozáci, poddubáci a jiné druhy, které si už ani nevybavuji z obrázků. Na lysohlávky by mě nedostal nikdo. Jednak nevím, jak vypadají a navíc, když to nejím, tak co z toho?:)

Hledá se!!! Aristoteles !!! Odměna nevyčíslitelná :)

Včerejší přednáška byla pro mne dalším zklamáním a utrpením. Jednak jsem já hříšník ještě neodevzdal náš první úkol - seminární práci, ve které máme rozebrat Aristotelovu Poetiku - vím jistě, že kdyby tenhle pán žil, tak by už nežil. Dále nebylo mladému přednášejícímu rozumět, takže z mých plánů o konstruktivních poznámkách, které by měly hlavu - patu, nezbylo nic než trapný wordový dokument s 5 řádky. A účast mých kolegů z kombinovaného studia byla tak mizerná, že náhodně udělaná prezenčka byla zoufalým výkřikem jmenného seznamu bez odezvy. Bylo nás dohromady asi 10. A tak jsem při první příležitosti taktéž prchl.
Jak asi nevíte, protože tohle ví jenom děti základní a střední školou povinné a pak taky rodičové, prožíváme nyní podzimní prázdniny. A tak dojel i můj Jiřík, protože má volno. Od středy do neděle tedy využívá pohostinství mého vymrzlého bytu, který se občas vyhřeje zapůjčeným přímotopem [poděkování patří Jiříkově mamince, Jarce :)]. Nakoupil jsem tedy další modrou deku, která se ukázala jako dokonalý izolant tepla, tudíž se s ní a zachumlaný v ní moc hezky spí. Na mne si zima nepřijde.
A mám obarvenou hlavu ... ano! Mám tam cosi, co mělo původně být popelavě plavý blond, ale co z toho v konečném výsledku zase vypadlo, to jest na posouzení ostatních. Já se k tomu vyjadřovat nechci. ALE ROZHODNĚ TO NENÍ ZRZAVÁ!!! Aby bylo od začátku jasno :)

Metrosexual_vs_Homosexual

Ne vždycky je dobré znát názory lidí. Terénní výzkumy občas odhalí, že větší magoři jsou ti, kterých se dotazujete než ti, o kterých se bavíte. Jako například v "tématu dne" Metrosexuál versus Homosexuál. Video je skryto pod nejtrapnějším citátem roku "JEŠTĚ SE NENAŠEL, ABY SE NEVEŠEL". V záběru několikrát můžete shlédnout jednoho typického metrosexuála [zkráceně metrouš - možná není náhoda, že velmi podobně zní slovo "teplouš"?] z Brna, jehož fotky jsou i na Belami [nejen Trojovský živ jest akty:)].

A jaký může být [a obvykle je] takový metrosexuál [dle přiložené fotky jsem udělal menší sociologický výzkum:)]:

Obvykle metrouši nosí naušnice ve stylu David B. - tuto podmínku muž na fotce splňuje ...
Vyholené podpaží.
Obvykle aspoň mírně vypracovaná postava nebo naopak velmi hubená a rachetická - na obojí se dá navléct uplé tričko a vypadá to dobře - na svalouších líp :)
Návštěva solárií či opalování se na přírodno během léta - snědá kůže dodává víc náruživosti v očích ostatních - kdybyste byl Ital, máte vyhráno:))
Spotřeba gelu na vlasy zde převršuje průměr na jednu hlavu asi 20krát - vlasy musí trčet nebo být naopak ulízané- prostě z metrouše musíte mít pocit (a on sám ze sebe taky), že je od přírody dokonalý [ne každý to za dokonalé považuje:)]
Nějaký přívěšek na krk, bižu, vojenské známky, stříbrné řetězy, prsteny - metrouš musí dát najevou, že není žádná socka
Značkové oblečení - viz předchozí nesockoidní vzhled:)
Jasná je depilace chloupků, které nejsou pro metrosexuální vzhled dobrou vizitkou - takže jsou metroušci obvykle holátka, trhají si i obočí, pravidelně se holí zcela hladce, jen výjimečně mají bradku, strniště. Vousy a knírek jsou nepřípustné:)) kotlety obvykle přijatelné.
PS: A navíc - metrosexuálové jsou velmi často využíváni k focení :)) páč jsou "líbiví":))

A to je všechno ... můžete se mnou nesouhlasit, vést sáhodlouhé debaty, rozpory a rozepře, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete udělat :)

Coming out

Tento anglický výraz nemá v češtině vhodný jednoslovný ekvivalent. V překladu "vyjít ven" asi moc neřekne. Navíc to není ani tématicky zabarvené, proto se používá coming out [zkráceně C.O.] běžně v homosexuální menšině k vyjádření vlastní identifikace se svou orientací. Jde vlastně o to přiznat sám sobě a taky svému okolí, že si jsem vědom své "odlišnosti". Je to spojeno se svěřením se svým blízkým, rodině, přátelům. Jakési vyrovnání se se svou minulostí, přítomností a budoucností.

Coming out je pro většinu lidí, kteří musí tímhle procesem projít, velký problém, který je obvykle trápí, protože se předem bojí reakcí ostatních. Je to dáno vlastní rolí, kterou jedinec ve společnosti hraje a jakákoliv změna je pro něj těžká, a proto má pocit, že podobné, ne-li horší pochopení bude ze strany svého okolí. Asi nejhorší a nejkomplikovanější je sdělit tuto informaci rodině, kde není vždy zaručeno pochopení ze strany rodičů či sourozenců. Někteří lidé totiž ještě stále žijí v představách, že je to něco zvráceného, úchylného a je potřeba to řešit případnou léčbou. Je dobré mít nějakou oporu [přítel, partner, přátelé] ve chvíli, kdy si nejste ani po oťukávání na toto téma jistí, že by vše mohlo dopadnout v pohodě. Ve chvílích osobního zmatku, kdy člověk sám sebe teprve objevuje, by se měl obrátit se svým C.O. především na své zázemí přátel, kde se dá očekávat vstřícnost [v případě skutečných přátel].

Jeden takový filmový "kamínek" :)

Coming out není nijak spojen s věkovou hranicí, takže neplatí pravidlo, že na přelomu nějakého věku si všichni uvědomí svou orientaci. Obvyklý je věk dospívání, puberty, kdy se díky příznivějším okolnostem snáze uvědomuje. Ale doba "skrývání" a potlačování sebe samotného může mít i dlouhotrvající efekt, takže není zvláštností, když si coming outem projde i někdo ve starším či středním věku. A každé takové "sebepřijetí" probíhá různě dlouho. Důležitá je podpora blízkých a přátel, protože ačkoliv je v tom každý sám, je dobré vědět o tom, že za vámi někdo stojí [ostatně jako ve všem].

Další "odbornější" info na ...
STUD - brněnské občanské sdružení
004.cz - tématický server Code 004
GaTe - stránky setkávání náctiletých gayů v Brně

Komunikace unavuje

Posledních několik dní, možná už dva týdny trvá jakási situace, kterou bych s čistým svědomím mohl nazvat "roztržení pytle s nápadníky". Bůhví jaká erupce způsobila náhlý nárůst zájmu o mě. Někoho by to potěšilo, mě to bohužel vrhá do situace, kdy jsem nucený pro zachování "kladného přijetí" komunikovat, psát či povídat si. Kde není komunikace, tam není vztah [jakýkoliv]. Jediný problém spočívá v tom, že ztrácím chuť komunikovat [možná jsem si odvykl od toho, abych s někým mluvil niterněji, otevřeněji a se srdcem na dlani]. Je to velice unavující, bere mi to sílu přežít den, aniž bych musel být vytočený a otrávený. K tomu všemu mám pocit, že za celou dobu, co se snažím seznamovat, komunikovat a bavit s lidmi, jsem probral asi už všechna témata a babrat se v nich znovu mi už nepřináší žádný prožitek. Položím stejnou otázku, dozvím se mnohdy podobnou odpověď [Ahoj, jak se máš? Mám se fajn a Ty? ....]. Navíc už v odpovědích předem hledám hloupost, omezenost a jiné nedostatky, které by mi daly příčinu k tomu, abych onu komunikaci ukončil.
Ve chvíli, kdy vás činnost, která by měla mít za úkol zpříjemnit náladu, začne otravovat, nudit a prudit, znamená to, že je něco špatně. Buď ve vás nebo v těch některých případech. Nutit se do jakékoliv debaty může mít za následek jediné - budete to chtít mít co nejdřív za sebou s pocitem, že příště už vážně ne.
Když se bavíte v poněkud neprobádaných vodách intimností s člověkem, který je daleko a je minimální šance na cokoliv dlouhodobého, zůstává pouze u nezrealizovatelných nebo nereálných snů a představ, které jen provokují touhy. Osobně se pak cítím jako debil, když se vrátím do reality. Realita je krutá.
Dneska jsem navíc přistoupil k razantnímu promazání ICQ kontakt listu. Hromada jmen, která mi už nic neříkala nebo si s nimi už nemám co říct. Podobně i já jsem hromadu lidí omrzel. A tak přemýšlím, jestli mám ještě šanci se po tomhle menším "suma sumárum" s někým seznámit. Ale co dělat, když mi dochází slova ... ?

Témata - pokračování

a protože témat je víc než dokáže "rozdělovač sekcí" pojmout, musel jsem tento příspěvek rozdělit na dvě části. Takže se neděste, nehodlám vás ani zahlcovat ... aspoň prozatím:)

příběhy [ne]obyčejného šílenství - inspirováno stejnojmenným filmem [až na to "ne":)], divadelní hrou a podobnými životními událostmi. Takže proč ne? Všichni jsme magoři... a je o čem psát - toto téma nabízí velké množství možností, jen je čapnout za pašesy:)
queer as folk - krátké, střední či dlouhé glosy, postřehy a poznámky ze světa "queer"[gay world][takové moje vykřičení se do světa, jak mě některé věci štvou, jiné baví a hromadě z nich nevěnuji pozornost - alespoň ne dobrovolně:)]
soul music - melodično, a nejen to těžké. Písničky mého "mládí" a "stáří", klipy, texty písní. Co víc si přát?
teátr - divadlo, divadla, hry, práce, lidé v divadle i kolem něho. Cokoliv, co mne s divadlem spojuje. Vždycky se něco najde:)
travelling? - je s otazníkem schválně. Pokud se ptáte proč, vysvětlím. Věc se má tak, že ačkoliv jsem ve věku, kdy většina mých vrstevníků cestuje třeba i v rámci studia po světě [Indie, Japonsko, Nepál, Rusko, atd.], já sedím jak pecivál doma a můžu jen tiše závidět. A tak poznávám jen krásu zdejších míst, což se přiznám, někdy stačí a jindy to považuji za obrovský nedostatek a chybí mi ta možnost být i jinde. Takže proto :)
zpátky do minulosti - občas se stane, že v myšlenkách zabloudím do starých "dobrých" časů, kdy jsem prožíval cosi, co se označuje všeobecně jako dětství. Pamatuji si na hezké chvíle, ale spíš na ty smutné. Přesto jsem zjistil, že není takový problém vykládat své paměti, aniž by se druzí třeba nebavili.

A to by pro začátek stačilo ... já zase něco vymyslím :)