It's easy to ...

Pokud je to pravda, tak v tom případě nechápu, proč s tím mám furt nějaké problémy ... :)

Shopping manie

Každý týden, minimálně jednou, se mi ve schránce objeví nějaký reklamní leták. Většina mých sousedů si schránky polepila, dle mého trochu nesmyslně a hlavně neesteticky, kromě jmenovek i štítky s oznámením, že letáky nechtějí. Beztak se jim to tam občas objeví, možná proto, že roznos těchto letáků neumí číst a nebo prostě jenom proto, že tam tu informaci o tom, že to nechtějí, mají.

Já propadl kouzlu letáků. Mými favority jsou Möbelix a Kaufland. Tudíž něco do bytu a do žaludku. Bohužel si tím na stranu druhou celkem zásadně masíruji svou představivost o tom, co bych si všechno koupil, kdybych na to měl.
Především pak vidím problém v tom, že si ty věci uchovávám v paměti na dobu, kdy peníze budou, abych si to pořídit mohl. Čímž se dostávám do bludného a nekonečného kruhu, protože počet věcí, které by se mi hodily, stoupá.
Na druhou stranu třeba katalog Ikea má pro mne jistým způsobem poněkud nesrozumitelně seskládanou nabídku, tudíž než bych tam něco našel, raději si tam zajedu sám. Bohužel se tím vystavuji mnohem výrazněji riziku nákupu toho, co mne zrovna osloví.

Pokud to tedy shrnu, postihuje mne občas nákupní horečka, která si žádá velké oběti na stavu konta. A v práci ne a ne přidat. Navíc vím, že Vánoce to nespraví a většinu dárků si nakoupím sám. Sám sobě. Jak vtipně poznamenala Ivanka, já mám nejspíš Vánoce celý rok.
Už nesmím ani na vánoční trhy, protože návštěva u mé kamarádky na jednom stánku s kovovou bižu mne přišla na 300,- Kč. Zato jsem si odnesl hezký a jako na mou ruku ulitý prsten z chirurgické oceli. No mám já to za potřebí? :)

Komiksovým fandou snadno a rychle

Můj původní plán projít obchody s nábytkem a najít si tu svou pravou postel, na které bych spal minimálně 10 let, protože tak mi to "předpověděla" moje maminka, nedopadl tak úplně, jak jsem chtěl. S bráchou jsme prolezli Asko, kde se mi celkem postelové variace líbily, ale přišlo mi, že jsou trochu dražší. Na cestě do Kika nábytku jsme museli kvůli "malému" bráškovi ještě na záchod a do Hypernovy nakoupit něco na jídlo, protože měl hlad. Abych se uklidnil, navštívil jsem tamější knihkupectví a koupil si svůj "první" komiks. [pokud nepočítám komiks Pratchettova dílu Zeměplochy - Stráže! Stráže!, což původně komiks vůbec nebyl:)] Hellboy: Červ dobyvatel bylo to nejlevnější, co tam zrovna měli. Nebylo to v pevné vazbě a mě to prostě lákalo. Utratil jsem 300,- Kč. [je to nefér, měl jsem to během hodiny celé "přečtené" i s úvodníkem:)]

Protože to bylo málo na uklidnění, v Heaven Coffe jsem si dal jedno předražené frostito s karamelem a teprve poté jsem došel klidu a míru. V Kika jsme potkali přítele od mé kamarádky, který tam pracuje, což byla příjemná haluz, neboť se mi to při předchozích třech návštěvách nepodařilo. Nabídl mi své služby, poradil mi a já teď řeším, kde a za kolik si postel koupit. Blíží se totiž zima, spát na zemi se mi už nelíbí a musím pořešit topení. Letos prostě nebudu živořit! Dle stránek našeho regionálního dodavatele plynu jsem stejně nepochopil, co všechno si musím zařídit, aby mohlo dojít k namontování plynoměru, tudíž si to budu obvolávat a zjišťovat. Navíc jsem objevil v plynoměrovém rozvaděči pracovní příkaz na demontáž, takže se mám i čeho chytit. Děkuji svému zaměstnavateli, že mi dává takové cenné rady do reálného života. Protože mezi elektřinou a plynem není moc velký rozdíl. V terminologii a postupech :)

My favorite pet's

Od malička až do dnešních dní jsem byl "pánečkem" několika domácích mazlíčků. Psa nám rodiče odmítli koupit a dodnes jsem jim za to vděčný, protože díky mnohaleté zkušenosti by bylo jasné, kdo by se o něj musel starat. Bratr by to rozhodně nebyl.
Takže jsme měli doma tři křečky, které jsme všechny pojmenovali velmi originálně - Ferda. Odešel jeden, koupil se druhý. V mezičase jsme prázdné akvárko zaplnili vodní želvou, se kterou ale taková sranda nebyla. Přiznám se, že nejsem úplně jistý, jestli zesnula nebo měla jiný, alternativní konec - ale želví polévku jsme doma neměli, to vím jistě. Po želvičce jsme si vyprosil rybičky. Jména neměly. Stejně tak ani želva. Prostě to byly rybičky a želva.
Když jsme měli našeho posledního Ferdu, křečíka džungarského, bratr domů donesl 3 bílé laboratorní myšky. Prvotní odpor naší maminky byl nakonec překonán. Byly vážně sladké. A tak dělaly společnost Ferdovi v jednom akvárku. Bohužel ten z nich neměl stejnou radost jako my, tudíž mě v noci vzbudilo šílené pištění. Ukázalo se, že křeček je masožravec, který rád ozobává jiné živé tvory. Logicky by měl jít pryč křeček, protože byl v menšině, ale bohužel jsme museli dát sbohem právě myškám. Kde skončily, to nevím. Bratr je odnesl.
A tím naše historie domácích mazlíčků končí.
Abych kompenzoval tuto ztrátu, dostal jsem na Vánoce [v dobách mých středoškolských studií] od rodičů tamagotchi. Takže namísto studií jsem vychovával a podporoval evoluci nějakého digitálního hybrida. Pamatujete si ty vývojové linie?

Pro zopakování a z nostalgie:)

A potom, když se mi ten můj "Drobeček" několikrát pokazil, protože mu došly baterky nebo se nějak zasekl, našel své místo v popelnici. A těch promrhaných měsíců při uklízení exkrementů či neustálého si hraní.
Když jsem bydlel u tety, musel jsem se starat o jejího mazlíčka - pouliční směsku pojmenovanou Ťapka, Besina, Ejsina či Pluplínek. A tak jsem prožil 6 let teroru od tohoto rozmazleného psiska, které dělalo samé naschvály a hlavně mě omezovalo v mém životě.

A dnes? Bydlím sám. V bytě nemám žádného drobečka až na nějaké to hnízdo mravenců, určitě se tam objeví i nějaká Rybenka domácí [děkuji profesoru Jílkovi za hodnotné přednášky z biologie]. A aby mi to nebylo úplně líto, tak na mém oblíbeném sociální serveru Facebook.com jsem si "adoptoval" hned dvě zvířátka. Tvrdím, že Benji, to je můj první virtuální mazlík, je něco mezi kočičkou, pejskem, medvídkem a člověkem. Má krásné oči a je přeborník ve skákání přes švihadlo :)

Švihadlový expert Benji

A druhým je černé štěně labradora jménem Majlow [nevím přesně, jak se to píše, ale inspiraci jsem měl z filmu Maska]. Furt jenom spí, pije a neumí ani pořádně chytnout létající talíř, když mu ho aportuju. Ale to se naučí. A tady je, krasavec ...

[š]Moula Majlow :)

A to hlavní, proč to vlastně píšu je až tady. Určitě všichni znáte moly. Mol šatní nebo moučný. Já osobně v nich nevidím rozdíl, obojí mám tendenci rozplácávat mezi prsty. Jenže moje sousedka, postarší paní, je nejspíš považuje za roztomilé. A nebo o nich neví. Každopádně v naší společné předchodbě každý den musím unikat útokům asi padesáti molů, které nestíhám ničit. Zabiju jich 49 a druhý den jich je tam zase minimálně 20. Takový nepříliš vydařený pokus o lernskou hydru. Už vím, proč preferuji virtuální mazlíčky. Když se rozmnoží, prostě je vymažete a nemůže vás třeba otec Libor Halík nařknout z vraždy:))

Nový katalog Ikea

Loňský katalog Ikea byl skvělý. V konečné fázi posloužil jako spolehlivý udržovač vzdálenosti mezi mnou a sarančetem. Ale v tu chvíli už pro mne dál postrádal smysl, navíc jeho platnost končí. A dnes mi došel do schránky nový katalog na rok 2009.
A právě proto pojedu v neděli na omrknutí do Kika nábytku a do Aska. Chci vidět, co nabízí. A především si jdu hledat vhodnout postel - minimálně 140x200. Malá postel mi neposkytuje tolik místa a když mám tak velký pokoj, velká postel se v něm ztratí. A mám na ni 10 tisíc. A to mi neříkejte, že by v tom byl čert, abych nějakou pořádnou postel nesehnal.

Musaka, švihadlo a práce

Pořád řeším ten problém. Práce mě baví.

Nejsem si jistý, jestli je to počáteční nadšení. Už tam straším celkem dlouho. Navíc jsou chvíle, kdy si zoufám, naříkám, nadávám a potom, po práci ... mám pocit, že to nakonec bylo fajn. Sice je to za málo peněz hodně muziky, ale je tady zase hromada výhod, které můžu využít.

V úterý mi maminka zavolala, že dělala musaku a že zbylo i pro mne. Musaka? Musaka! Přemýšlel jsem, jestli to náhodou není nějaká ryba, něco jako Pangeas (správně Pangacius). Znám přeci tu známou hlášku "Takhle nedokáže zaskočit ani musaka uvnitř v krku!" Moje maminka mne vyvedla z omylu. Tyto brambory zapečené se speciální masovou směsí (něco na způsob italského ragů) dle řeckého receptu byly po dlouhé době dokonalé jídlo, které jsem snědl s naprostým nasazením chuťových buněk a dostalo se mi stoprocentního uspokojení. Už vím, co si budu doma dávat jako "specialitu kuchaře".

Včera jsme s maminkou jeli nakupovat do Tesca. Ona, aby nějak potěšila mou sestřenku, která je novopečenou maminkou a tak pro jejich syna chtěla zakoupit něco praktického. Vybírala dlouho, což mne mezitím zavedlo do jiných oddělení, pokud to tak jde v tom našem nonstop obchodě říct. Můj původní plán zakoupit si rifle v Reservedu mne nakonec nenaplnil natolik, abych jej zrealizoval. V Tescu byly rifle, ale nebyla zkušební kabinka, která z technických důvodů nefungovala. Asi se jim pokazil závěs nebo zrcadlo. A tak jsem zamířil do sportu, kde mne zaujalo digitální švihadlo. Naštěstí včas zareagovalo mé svědomí a zakoupil jsem švihadlo obyčejné. Přeci jenom toho nenašvihám tolik, abych si to musel nechat počítat. Maminka se mi smála se slovy, co s tím prý hodlám dělat. Říkal jsem, že skákat, a pokud mě to nebude bavit, může se to hodit k věšení. I když, je to Tesco výroba a stálo to jen 50,- Kč. Obávám se, že k věšení to nebylo určeno. To by stálo víc.