Living and working

Moje prémiová výplata zmizela z účtu ještě dřív než mé standardní mzdy a poněkud mne znejistěla situace, která z toho plyne. Čím víc peněz vydělám, tím víc jich někde uvalím. Jenže tomu chtěl osud a shodou okolností i daná situace.
Mám tedy doma novou postel, které do kompletního složení stačí jen minimum - namontovat čelo postele nějakým klíčem číslo "nevím nevím". Ale to je drobnost, kterou časem dořeším.
Mám doma zároveň i topení, tedy plynoměr, funkční plynová kamna a teplo. Bohužel s tím vším souvisí i spotřeba na plynoměru a při dohledání cen RWE jsem zjistil, že už nyní budu doplácet jak mourovatej. A to vytápím jednu místnost a jenom občas. Vypadá to, že pokud v příštím čtvrtletí dostanu prémie, padnou celé za "vlast", tedy do plynu.
A nakonec jsem si domů pořídil internet. Konečně. Tři hlavní body mého "předvolebního" programu jsem splnil. Byl bych dobrý politik. Sice to trvalo poměrně dlouho, ale výsledek je 100%.

Výplatní páska v divadle se na mne usmívala ... dobrá, buďme upřímní ... se mi vysmívala s částkou, za niž bych si nezaplatil ani nájem. V čistém to vychází na 43,- Kč za hodinu. Díky takovému zaměstnání snižujeme s dalšími podobnými obory a profesemi průměrnou hrubou mzdu. Nebýt nás, tak to není 20 tisíc, ale minimálně 26 tisíc.

Tudíž mi zbývá opět měsíc do další výplaty, abych si mohl pořídit další vymoženosti do mého skromného apartmánu. A nebo si seženu spolubydlícího. To by mi mohlo taky snížit náklady.

Je mi zima, není to psina!

Zima letos přišla moc brzo.
Vloni touto dobou jsem si ještě užíval příjemného babího léta, sluníčko svítilo ... především ráno a do mých očí, takže jsem se nikdy pořádně nevyspal. A stupňů nad nulou bylo tolik, abych neměl pocit, že mi doma něco chybí. Tím něčím je topení. Ano! Již rok je můj byt, který obývám bez topení. Naštěstí nebyla loňská zima natolik tuhá, abych byl tuhý taky. Každopádně mne překvapily ranní, následně i celodenní teploty tak nízko nad nulou. Já chci nazpět léto, babí léto, mírný podzim ... hlavně ne zimu.
A nebo jinak ... CHCI NAJÍT NĚJAKÉHO REVIZNÍHO TECHNIKA NA PLYN! Ne kvůli nějakým postranním úmyslům. Ale hlavně a především pro vytvoření revizní zprávy pro plynárny, aby mohlo dojít k montáži plynoměru a já si mohl doma zatopit. Volal jsem už 3. Vzájemně si mne přehazovali, předávali kontakt na dalšího z nich a ten poslední mi řekl, že toho má teď moc, ať si zavolám někomu jinému.
Jak lukrativní práce ... tenhle revizní technik!

Řekněte Kytička. Máte na to?

Dobrá. Jirka Schmitzer "zpívával" ten text jinak - Řekněte "prdel"! Máte na to? :) Údajně je pro opilého velký problém říct srozumitelně slovo "kytička". A já to spojil dohromady. Přesto to nemá s obsahem článku skoro nic společného. Tedy až na tu kytičku.
Ficus Benjamina Natasja. To je její jméno. Budu jí ale familiérně říkat Benji. Dostal jsem jí darem jako doplněk do domácnosti. Bazalka totiž nevydržela. Dle vyjádření jednoho "bazalkového odborníka" jsem nebyl na vinně já, ale zemina, ve které jsem ji již zakoupil. Uklidnilo mě to. Měl jsem kvůli ní výčitky. Dárcem Benji je moje nejlepší kamarádka z Klatov:) své kamarádky dělím na okresy, protože jinak bych v nich měl hokej a navíc, skutečně je mou nejlepší kamarádkou právě z tohoto bývalého okresu.
Na květináči je napsané, jak bych se měl o Benji starat. Budu si muset ale dohledat bližší informace, protože návod je poněkud krátký a v mnoha ohledech neodpovídá na mé otázky "Proč?". A je to krasavice. Uznejte sami :)

Nový katalog Ikea

Loňský katalog Ikea byl skvělý. V konečné fázi posloužil jako spolehlivý udržovač vzdálenosti mezi mnou a sarančetem. Ale v tu chvíli už pro mne dál postrádal smysl, navíc jeho platnost končí. A dnes mi došel do schránky nový katalog na rok 2009.
A právě proto pojedu v neděli na omrknutí do Kika nábytku a do Aska. Chci vidět, co nabízí. A především si jdu hledat vhodnout postel - minimálně 140x200. Malá postel mi neposkytuje tolik místa a když mám tak velký pokoj, velká postel se v něm ztratí. A mám na ni 10 tisíc. A to mi neříkejte, že by v tom byl čert, abych nějakou pořádnou postel nesehnal.

Trable jménem spolubydlící

Je tomu již notná řádka let, kdy jsem využíval přístřeší a zázemí internátu při studiích na střední škole. Bruntál, nehostinné a šedivé město, které jsem neměl rád a nikdy ho mít rád ani nebudu. Přesto jsem se díky tomu místu naučil být víc společenský, komunikativní a naučil jsem se nebát se lidí. Prvotní zkušenosti ve mne vzbudily vlnu nedůvěry.
Měl jsem 2 a půl roku minimálně dva spolubydlící, což byl najednou velký sociální šok, ale překonal jsem ho a bylo to fajn. Přišel jsem na to, jak s lidmi vycházet, pokud to tedy situace vyloženě vyžaduje. A když rok bydlíte s 2 naprosto odlišnými jedinci, kteří mají jiné zvyky, jiné mravy a studují něco jiného, musíte to převzít jako samozřejmost a k té potom přistupovat se samozřejmostí.
Jenže to je už dlouhá doba. Od té doby jsem se zase naučil bydlet sám, být sám. Být svým vlastním pánem. Pokud jsem si někdy přál nějak bydlet, tak buď s partnerem ve 2+1, z čehož jeden pokoj by byl prostě můj, nebo klidně ve vetším bytě se spolubydlícími, ale mít pro sebe i malý pokojíček. Důležité pro mě bylo a je soukromí. A na to se zvyká velmi snadno:)

A nyní mám na 14 dní spolubydlícího. Můj bývalý spolužák z vysoké, nyní pracant a trochu maniakální šílenec. Když mi třikrát po sobě vyplýtval bojler s teplou vodou, začaly mi téct nervy:) v úterý jsem objevil, že díky nedovřeným dvířkám se mi začala odmražovat lednička a včera večer odešel a nechal v bytě rozsvícené. Navíc je fanoušek hudebního stylu, kterému naprosto nerozumím - rocková opera, metal a podobně. A tak už odškrtávám dny a těším se, že tam bude zase klid, uklizeno a hlavně ... bude tam SOUKROMÍ:)

Přesto mne hřeje na srdíčku, že jsem kamarádovi pomohl ve chvíli nouze. Od toho přece kamarádi jsou:)

Platón, platonická láska a to kolem

Novinek je několik. V mém mrňavém světě fiasek, neúspěchů a totálních ztroskotání (i když prý nikdy není tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř) se to projasnilo paprsky světlejší budoucnosti, která se na mne možná i trochu usmívá.

Mé působení v energetice má nejspíš delší trvání než jsem původně myslel. Výběrové řízení na post interního zaměstnance jsem vyhrál, tudíž od 1.7. budu za stejnou práci dostávat výrazně víc peněz. Pravda, mám po prázdninách, neboť mi opět naběhne tříměsíční zkušební doba, ale i to je pozitivní. Navíc díky exkurzi v Dukovanech už vím, jak vzniká elektřina. Tudíž si už připadám víc zasvěcený. Utajený iniciační rituál na mě zanechal následky :)

Kromě pracovního úspěchu jsem zaznamenal změnu v tom občanském životě. Už se mohu považovat za velkého, protože jsem podepsal nájemní smlouvu a jsem oficiálně nájemník. Takže teď směle do vybavování, ať se tam můžu cítit jako doma. Prioritou je nákup velké prostorné postele, kde bych se mohl roztahovat a válet. A dále pračka, nová sprcha, skříň, knihovna a ... podobně:)

A do budoucnosti víceméně vzdálené ... mám sen odjet na půl roku na Nový Zéland. Tak začínám šetřit:)

A k té platonické lásce? Inu, co to vlastně je platonická láska? Je to něco, co vnitřně milujete, obdivujete, ale víte s jistotou, že to nikdy nebudete mít. Zůstane tak jenom snění o tom, co krásného by z toho všeho mohlo být. Tedy, to je alespoň moje interpretace tohoto pojmu. A já takovou jednu lásku mám. Už je to víc než rok. A tak se na ni rád dívám, občas si něco řekneme, ale jinak se naše životy celkem příjemně míjejí.

Ve znamení velkého úklidu

Čekal nás s Kačenkou nelehký úkol. To vše, co vyplňovalo volný prostor v mém pokoji, bylo potřeba zdecimovat, uklidit, roztřídit, uložit do komínků. A hlavně, odstranit momentálně z vybrané oblasti.

Uznejte, že práce bylo v mém "malém" pokojíčku víc než na kostele ... a tak jsme se do toho vrhli vcelku s chutí [vidina oběda byla příjemným hnacím motorem:)].

Kačenka vytáhla z rohu pokoje koberec a před slavnostním položením na již vysáté a uklizené parkety s ním zapózovala. Bylo to velmi vkusné :)

A konečně jsme vše zdárně dokonali. Koberec položen, pokoj mírně přestavěn, věci dány na svá místa a výsledek? Mrkněte sami ... :)

A po náročné práci, která v podstatě vypadala jako neproveditelná, přišel oběd a zasloužený odpočinek :) A odpočívalo se hezky ...vážně.

Ende. [to be continue ...]

Kauf-manie

Žijeme ve světě konzumu! Vivat povánočním slevám! Naštěstí mi zůstalo na účtě pár korun, které jsem šetřil na ... dárky pro sebe, když jsem od rodiny nedostal nic. Posledních pár let musím hrozně moc zlobit ...

A tak jsem jako správný konzument využil slev, které hlásají procentové rozmezí 30 - 70, a šel nakoupit něco extra zlevněného a praktického. A tak se můj šatník nyní může pochlubit poměrně slušivými jogg. kalhotami za 400,- Kč. Ještě mám v plánu zaútočit na Hervis sport a koupit si zimní bundu, protože je ZIMA! A když mají ty 50% slevy, tak bych do toho měl jít! Do domácnosti jsem si zakoupil hned troje páry papučí, aby, až ke mě někdy dojde návštěva, se mohli pohodlně zout a nenanosili by mi do kvartýru bordel :) A kromě toho jsem nakoupil krásné a vcelku levné magnetky z nerezu. Když už mám nevzhlednou kuchyňskou linku, tak to nějak zkusím napravit.
A když už mám doma ty papuče, tak se klidně stavte na čaj - mám velký výběr a mám i med a třeba i nějaká sušenka se najde. Jen si vezměte nějaký festovní zimní kabát, páč je u mne trochu zima:)

Vánoční pozastavení

Blíží se Vánoce. Vím to já, víte to vy a ví to všichni ti pošuci tam venku, v obchodních domech, společnostech a hypermarketech. Průser je, když se Vánoce v Čechách začnou spojovat s tím bělovlasým dědkem v červeném trikotu, jenž pohoupává děti na klíně, vyslechne si jejich přání a ještě zvolá své charakteristické: "Ho Ho!" [nebo jak to je ...]
Vánoce nemám rád. Už poměrně dlouho z nich mám spíš citové a psychické trauma vyvolané z náhlého předstírání lásky a spokojené domácnosti. Emocionální faleš mi v těchto okamžicích připadá asi nejvíc bolestná. Když nám na Vánoce umřela před 7 roky babička, zbyl už jenom pláč a nejisté ticho. Vánoce nemám rád taky proto, že propukají nákupní horečky, obchody jsou doslova natřískané, kolem dokola hromada stresu, úspěšné i neúspěšné vymýšlení dárků, které musí potěšit toho druhého [u nás jsme přešli z této fáze do dalšího kroku ... kupujeme si dárky praktické - mikrovlnné trouby, televize, varné konvice nebo třeba pánvičky], nepříjemní lidé a všudypřítomná zima a někdy i sníh.
Tyto Vánoce by mohly být jiné ... [ty loňské byly zajímavé a ne tak smutné, i když jsem nebyl s rodiči a bratrem] ... budu mimo Brno. Mimo prostředí, kde jsem se narodil, kde jsem oslavil víc jak dvacet Vánoc a připadá mi to vzrušující.
O to méně vzrušující je fakt, že moje maminka začíná opět oživovat své již vyhaslé znalosti multilevel-marketingu a verbuje do toho celou rodinu. Takže se mi každý večer, když se vidíme, dostává přednášek o tom, jak je Network 21 úžasný, fungující a že nikomu nic nenutí ... ale že je to výborná možnost, jak zbohatnout. Když s tím před 15 roky začala, brali jsme to s jistým despektem. Naštěstí pak během pár let došlo k útlumu a maminka se nám vrátila. A nyní je zde opět angažovaná obchodnice a nám už dochází různé varianty odmítnutí. Přesto jí přejeme, aby ve svém snu uspěla ... je hezké mít v dnešní době cíl a jít si za ním.
Do Štědrého dne zbývá ještě 13 dní. Během nich budu 11x v divadle a 6x v Delvitě. Kéž by ten Nový rok byl lepší ... aspoň na ty statistiky ... třeba v mých financích :)

Ke světlým zítřkům

Prožívám něco jako kompletní komplexní únavu. Dá-li se to tak nazvat. Psaní na blog mi teď dělá velké problémy, především ve chvílích, kdy zasednu k počítači. Ale jinak mi hlavou [při chůzi] neustále šrotují a tvoří se nové a nové nápady a náměty, kterými bych se mohl zabývat. Mám občas pocit, že můj mozek nyní funguje tak, že jakmile už jednou něco vymyslí, tak jen velmi matně se k jednou "objevenému" může vrátit a to ještě v těch světlejších případech. Působí to celkem blbě, v konečném výsledku, protože tím pádem nepíšu nic. Třeba diktafon by mi v tom mohl pomoci, jen jej mít k dispozici.

Začal jsem si sepisovat svůj seznam dárků. Netvrdím, že to budu chtít všechno k Vánocům. Stačilo by to krásně i k narozeninám, které mám necelý měsíc po narození Krista. Jakmile bude můj "wish list" kompletní, svěřím se s ním. Slibuji!
Děkuji všem zúčastněným za ochotu pomoci mi v nouzi s mým zesnulým adapterem. Naštěstí se objevil někdo, kdo mi zapůjčil částku poměrně vysokou ... 2000,- a já si za 1900,- koupil adaptér nový, lepší a taky ... větší. Přiznám se, že je velkej jak kráva, těžkej jak prase a hučí jak Niagáry. Ale funguje! A to je hlavní. Stále se držím svého přesvědčení, kterému už ale nikdo jiný bohužel nevěří, že nejsem závislý na počítači a internetu. Jen to potřebuji k práci a k životu. Co, kdyby mi třeba Ježíšek poslal email? Nebo mi napsal pan prezident, že mne potřebuje jako svého poradce? [vtip!]
V divadelním prostředí jsem teď trochu polevil. Vím, že je to o to víc ostudné, když jsem se dal na tu Divadelní vědu, ale není čas, nejsou "love" a je moc povinností. Takže z toho posledního, co jsem viděl, mohu citovat jen Britney goes to heaven Divadla Petra Bezruče z Ostravy, Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně HaDivadla a Lásky jedné plavovlásky Divadla Husa na provázku[kvůli podivně stavěným internetovým stránkám nelze dát odkaz na fotogalerii a ani na anotaci]. A v jedné větě to shrnu: Líbilo se mi to, až na pár "zcizováků", politických podtextů někde, kde to nemuselo být a několik hluchých a výrazně slabších míst. Jinak pohoda. A směle doporučuji.
Doma stále netopím. Pravda je taková, že pokoj je obrovský a zapůjčený přímotop zajišťuje pramálo tepla, které by mne udržovalo v životodárném stavu. A proto raději prchám pryč. Poslední týden přespávám u tety ... vracím se tam, kde je jednak teplo, ale taky mi tam uvaří něco dobrého. Chtělo to změnu, ta moje strava - pořád ty instantní jídla, to jednomu leze krkem po pár týdnech :) a nebo se konečně naučím vařit. Aspoň ten čaj a kafe :)

Mrznutím k blbnutí

Taky vám připadá, že si poslední dobou pořád na něco stěžuju? Na práci, málo peněz, zdraví, drahé bydlení, zimu. Když to všechno tak nějak pořád tlačí na tu mou realitu, kterou bych rád utvořil z něčeho šťastnějšího. A občas je ten tlak toho negativního větší než mé síly a pak to podle toho vypadá. A věřte tomu nebo ne ... nechci a nehodlám sem neustále psát své smutky a stesky ...

Dnešní pohovor v Bille dopadl neurčitě. Dostal jsem formuláře na vyplnění, co si musím nechat orazítkovat od doktora a pak budu moct nastoupit. Jak včera poznamenal Honzík, jdu dolů. A já musím souhlasit. Navíc se bojím, že tuhle práci, kterou jsem striktně odmítal víc jak 5 let, nebudu moct dělat moc dlouho, aniž bych z toho nezblbnul. Stále doufám v nějakou kavárnu nebo nějakou smysluplnější práci, kde ocení mou invenci, snahu a um. I když mám obě ruce levé, přesto jsou věci, které mi jdou. Bohužel, třeba vaření to zrovna není, ale latté umím vážně skvělý :) A co chcete posrat třeba na vyskládávání čajů či tatranek do regálů, to vážně nevím.

Takhle jednou možná dopadnu ... :)

Dostal jsem konstruktivní kritiku k mému blogu. Už moc často nepíšu a navíc nepíšu tak zajímavě jako kdysi. Je to dáno mnoha faktory. Přeci jenom ... na tom Provázku se to líp dělalo na pokladně ... během práce ... tajně a přesto veřejně ... jakási provokace. Teď nemám moc koho provokovat. Smiřuji se s tím, že tak nějak přežívám. A navíc, stárnu. V genech mám po otci i mamince vzácnou genetickou informaci o šedivění vlasů v mladistvém věku [pokud popustím soudnosti uzdu, když si dovolím říct o svém pokročilém věku, že jest mladistvý], vypadám unaveně, chodím spát brzo, když se mi to nepovede, jsem další den naprosto nepoužitelný. A navíc ... má otužilost dala výpověď a já teď v noci v bytě mrznu, neb stále nemám doma zapojený plyn. A včerejší noční teploměr hlásal venku 2 stupně Celsia. A tak jsem musel upustit od mého nahulatého spaní [to slovo mám od Jítušky :)]a užívám noční tričko, pletené ponožky, peřinu a deku. Uvažuji o případném využití přímotopu. Teď už jen nějaký levný a efektivní sehnat.
A mám vzkaz pro jihomoravské plynárny - Vyližte si plynovod!

Patálie všedního dne i noci

Zjistil jsem jednu nemilou věc. Navštěvuje mne doma ten známý Němec, co jiným schovává věci a mne, prosím pěkně, zamyká v bytě [kdybyste ho náhodou neznali, jmenuje se Alzheimer]. Prazvláštní věci dějí se to v mém bytě. Občas něco praskne, ale ať hledám, jak hledám, ničeho nenacházím, nebo mi prostě začne jiskřit lampička. Což mi připomíná, že kdybyste mi chtěli udělat radost a učinit dobrý skutek, můj byt postrádá ještě jednu stolní lampičku a nějaké slušivé nástěnné hodiny.
Jinak trpím zimou. Ano, ano! Už nyní pociťuji k ránu, že deka, kterou mám, není až tak dostačující, jak se prve zdála. A zpětné namontování plynu zatím v nedohlednu. Uvažuji o nějakém přímotopu.
A aby nebylo těch jobových zpráv málo, tak tetě vypli elektřinu. Tím se jim v podstatě nedostává taktéž tepla jako mně, protože mají sice plynový kotel, ale na elektřinu. Ale až dnes dopoledne dosáhla vážnost situace i na mne. Když u tety nejde elektřina, nejde ani zapnout pračku. A ona pračka byla doposud jedinou možností a místem, kde jsem si mohl prát prádlo. Dneska mne s touto skutečností obeznámila moje maminka. Jsem v háji. Jsem odkázaný na praní v lavoru. A to vám povím, že to je pruda. V ruce jsem prával prádlo jako malý na letním táboře, kde jsem byl na čtrnáctidenním pobytu a můžu směle konstatovat [tohle slovo nemám díky jedné osobě moc rád], že tehdy jsem na to čas i nervy měl. Teď mi chybí obojí. Prostě krize.
Konkurz na uvaděče proběhl ... "v klidu". Shluk lidí, kteří mne nemají rádi se rozrostl, ale mám teď k dispozici [aspoň doufám] příjemné a schopné lidi, kterým nemusím všechno vysvětlovat a vypadají, že budou i invenční. Druhé kolo bylo o to náročnější, že jsme se mnohdy nebyli schopní domluvit, koho vzít a koho ne.
A já se tak koukám po jiné práci nebo brigádě. Protože dělat hodně muziky za málo peněz není nejlepší trend k tomu, abych si mohl užít života o trochu líp než teď. Navíc mne v noci budí noční můry kvůli finančnímu stavu. Těch peněz, které musím "našetřit", abych měl na zaplacení toho všeho, co zaplatit musím... Nepříjemná situace. A rodiče mi v tom nepomůžou.

Ve stručnosti a zcela jasně

Vážení čtenáři,

omlouvám se za mou delší pisálkovou absenci. Mám toho tolik, že nevím, kde mi hlava stojí, dvě práce, které se dají nakombinovat, ale musely by mít nějaká pravidla. A kavárna v tuto chvíli pravidla prostě nemá. Dva večery po sobě jsem byl v práci až do 4 do rána, a ráno jsem musel vstávat do práce, čímž jsem sám sebe dostatečně vyšachoval z normálního života. Včera jsem tedy po městě v tom sychravém počasí chodil shrbený jako Qvasimódo, unavený, celé mé tělo [kromě intimních partií] mě bolelo a ty kruhy pod očima by mi mohli závidět i členové rodiny Adamsových. V podstatě jsem vypadal jako handicapovaný. Škoda, že jsem se nedal na herectví. I Pavel Liška a jeho postavy "idiotů" by se mohli chodit učit k mistrovi, ke mě :)
V divadle teď chystám konkurz na uvaděče. Přihlášek je tolik, že ani nestíhám odpovídat. Motivační dopisy mne občas pobaví, protože hlášení se k účasti v dramatickém kroužku na základní škole v době, kdy už studujete vysokou, to je vážně celkem legrační. Ze začátku jsem se snažil být v odpovědích originální, ale když máte k vyřízení 40 emailů, v nichž máte být originální na jedno jediné téma, brzo zjistíte, že je to téměř nadlidský úkol. A já se s tím už dobrovolně srát nechtěl. Takže teď mám jednu univerzální odpověď a tu posílám všem. Nebo se o to aspoň snažím.
Začal jsem si hrát na takového domácího "Bořka stavitele". Po sestavené komodě jsem včerejší večer věnoval skládačce s návodem, jak dát dohromady pracovní stůl a malou skříňku pod stůl. Ale že jsem se u toho zapotil. Dílny mi na základce šly, rád jsem vyráběl poličky, mističky a různé malé blbosti. Navíc jsem si do svých 15 let hrál s Legem, s Chevou o trochu míň, ta totiž nebyla tak nápaditá. Takže skládací průpravu do života mám. A doma mám díky tomu už tři kusy nábytku, které v původní podobě vypadali jako "placka".

To je k novinkám a v podstatě tím asi končím dnešní "zápich".

Pavoučí teror

Můj byt, jak jsem zjistil, nenabízí útulný koutek jen mně, ale taky těm ošklivým potvorám, které díky několika béčkovým hororům, z nichž všechny dosáhly stoprocentně "déčkové" úrovně, u mne získaly status nechutné, odporné a štítící se věci. Tahle arachnofóbie ve mě vyvolává poněkud neklasické chování, z něhož by se dala vypozorovat celkem jasně nestandardnost vyplývající z neheterosexuální orientace. V podstatě jsem schopen při spatření těchto tvorů ječet tak, že by mi to i mnohé ženy mohly závidět. A zjemnělé pohyby, "kuřecí pařátky" a podobně jsou jen nešťastnou shodou okolností.

Prostě mám k pavoukům veskrze záporný vztah ... podobně jako ke klíšťatům, mravencům či slimákům [nechápu dodnes, proč jsem se jako malej díval na horory, kde vraždícím monstrem nebyla chatrající mrtvola nebo psychicky narušený hlavní představitel trpící schizofrenií, ale třeba právě důležití jedinci našeho ekosystému].

Pamatuji si, jako by to bylo včera, když mi bylo asi 8 roků, bratranci Járovi 10 a bratrovi necelých 7 a dívali jsme se v noci tajně u babičky na německý kanál, kde nedávali porno ani erotiku [dodnes toho lituji, mohlo to být poučnější], ale obyčejný horor o nasraných tarantulích, které napadly z nějakého důvodu [ačkoliv to tam nejspíš bylo zmíněno, naše znalosti němčiny nepřesáhly v té době ani první lekci Alles gute] městečko a zabíjely lidi. A lidé prchali, zavírali se do baráků, které se snažili utěsnit a pavouci si vždycky našli cestu ... a zachránila se jen skupinka asi 8 lidí, která, když se dostala z baráku, viděla kolem jenom bílou pavučinu. A tím to skončilo. Vím téměř stoprocentně, že jsem se strachy tehdy nepočůral, ale díky této hrozné katastrofické vidině jsem zaujal k pavoukům postoj, který by si za rámeček nedali, kdyby si dělali rámečky a věšeli je u sebe v pavoučím domečku.

Takhle bych prostě nechtěl dopadnout ... bojím, bojím

Každopádně jsem objevil pavouka v rohu sprchového koutu. Zděšení díky bohu nebylo tak velké, protože pavouk nebyl zase až tak velký [ale nechutný byl stoprocentně] a navíc mezi námi bylo celkem hodně prostoru. Vzal jsem tedy sprchovou hadici, namířil na pavouka, který nejspíš netušil, že ho chce někdo utopit ve vodovodním odpadu, a pustil vodu... Držel se, mizera, hezky dlouho. Voda naprosto nezvládala svou úlohu, tedy alespoň prvních 15 vteřin, poté pavouk nejspíš vyčerpáním odolal tlaku tryskající vody a začal postupně popojíždět k odpadní díře. Nakonec se mi ho podařilo nasměrovat a "spláchnout". Pustil jsem horkou vodu a nechal ji chvilku namířenou přímo do odpadu. To vše pro jistotu, že se nevzpamatuje, aby se pak třeba nenaštval, nevylezl od tam a nešel mě třeba zabít. Během následujícího sprchování jsem nervózně pokoukával po místě, kde, jak jsem doufal, našel pavouk svůj klid, zda-li se od tam nedere ven. Nedral! Šel jsem spát. Druhý den jsem si šel trůnit na záchod s časopisem, když jsem najednou uviděl pod umyvadlem toho pavouka, jak si tam tak hoví na pavučině [kdyby šlo správně definovat pavoučí jednání a bylo jiné prostředí, dalo by se to nazvat "slunění"]. Znejistěl jsem. Strach v očích. Co když se od tam dostal a teď se ho už nezbavím? Ze záchodu jsem raději utekl. Večer jsem se vrhl do koupelny, že se vykoupu a k mému zděšení ... tam byl ten pavouk. Procedura proběhla stejně jako den předtím, jen v tom bylo už více nechuti a zoufalství. Hlavou mi vrtalo, kolik jich tu ještě může být a proč mi o nich nikdo neřekl. Pavouka jsem se úspěšně zbavil a nakonec jsem dospěl k názoru, že to byli sourozenci, ne-li dvojčata. Budu tedy doufat, že víc toho z tehdejšího "matčina" kokonu nevzešlo a že tedy nebude nikdo, kdo by chtěl své sourozence či potomky pomstít.

To je tak, když se pavouci naserou ...

Pavoučí teror bych nezvládl ... viděl jsem film a stačilo. Vím, že bych nepřežil :) hlavně moje spoďáry ne :)

Byteček

A jak vlastně v těchto dnech vypadá místo, kde trávím celkem málo času, ale pevně doufám, že do budoucna to bude lepší, když už platím takový nájem?

V podstatě můžu v tuto chvíli nabídnout jen několik záběrů, aniž bych nepohoršoval estetický vkus citlivějších jedinců, kteří by z mého bordelu mohli dostat psotník či jinou neidentifikovatelnou nemoc, v krajním případě smrt.

Tohle je pohled od postele směrem k oknu [východní směr] :)

Tohle je zase pohled od okna na postel [západní směr] - to je velká postel, co?:)

Ještě jednou postel ... i s tím bordelem [bohužel nešel nijak schovat:)]

A tohle je moje kuchyňka - malá, ale v podstatě se tam vyskytuji jen náhodou a nebo omylem ... :))

Jakmile bude něco nového ... což příští týden bude, změny vyfotím, zdokumentuji a vystavím zde k pokoukání a k pokochání. Čeká mne převoz ledničky, skříně, pracovního stolu ... a to se už bude bydlet líp.

První noc v novém bytě

Uznávám, že jsem se dlouho neozval. Nebyl čas. Mí čtenáři ... tady máte kus toho čtenářského "žvance" :))

Dobrá, mám jich za sebou již víc [to k tomu názvu], ale myslím, že o té první se dá psát hodně, protože to byla moje úplně první noc v bytě, kde jsem já pánem. Jediné, co mi "chybí ke štěstí" je moje jméno v kolonce "majitel nemovitosti". Takže zatím jenom pronájem. Přesto je to mé bydlení. Ta euforie mne doufám ještě nějakou chvíli neopustí, protože jenom díky ní mi nevadí, že zatím nemám žádnou skříň, knihovnu, pracovní stůl, ledničku či vařič. Mám postel, vlastně teď už letiště, takže mne čekají dlouhé hodiny flákání se v posteli ... hahaha ... [to je vtípek, co? Kdybych na to měl aspoň čas], můžu se opláchnout ve sprchovém koutě ... a můžu vlastně cokoliv, k čemu nepotřebuji nic z toho, co jsem uvedl výše.
Můj pokoj, který má splňovat funkci zároveň jídelny, pracovny, ložnice a pokoje pro hosty, má celých 31 m2. Výhled z oken nabízí panoramu střech a domů a nebo nebe ... které je modré, pokud třeba zrovna neprší. Okna jsou situována na východ, takže mne budí sluníčko ráno. Díky bohu, že aspoň někdy sem zasvítí. Čtvrté podlaží je tak trochu nevýhodou, kterou se snažím brát sportovně - třeba se zocelím. A když ne, tak mne během nějakého toho výšlapu po schodech drbne a bude klid. Když vyjdu z domu, po levé straně se rozprostírá velký lužánecký park s hromadou krásných zelených zákoutí a kytiček a mostečků a podobně. Po pravé straně se nachází Náměstí 28. října s takovým menším parčíkem, který taktéž v noci může stát za romantickou procházku, pokud tedy netrpíte strachem ze tmy ... tak jako já.

Tak to jsem já, kdyby jste to náhodou zapomněli:))

V tuto chvíli má mé nové bydlení přezdívku "Drobňák", disponuje postelí, lustrem, záclonami, kuchyňskou výbavou, kterou by mi záviděl nejeden kuchař ... bohužel vaření mne oslovilo asi jako mravenec žirafu - tudíž čistý nezájem - umřu hlady, vidím to před sebou celkem jasně.
A především a to musím zviditelnit, pochlubit se a podobně ... můj byt, konkrétně můj notebook a jeho wireless si rozumí s jednou openwifi, takže mám doma i internet. Není to nic stabilního, nic extra, ale je to. A věřte nevěřte, hrozně mě to potěšilo. Takže teď už jenom ten pracovní stůl, ať u toho notebooku na zemi nemusím sedět jak bezďák a budu naprosto spokojený. A kdo bude mít zájem, rád pozvu na prohlídku.
Případní zájemci, pište se do "komentáře" :))

Dobrou noc!