Je až s podivem, jak rychle je možné něco ukončit. Zamknout vrátka. Ucpat průchod. Přestat milovat.
Někdy se člověk nestihne ani zamilovat a už je tu konec. Jindy se zamilujeme a nic nepočne.
Tady stačilo jenom to vědomí, že je někde jinde s někým jiným. Ta jistota toho, že už není můj. Ta skutečnost, že i kdyby se věci změnily, tak tohle už z paměti nevymažu a bude to tam. Blokáda, zátaras, který nepustí zpět.
Na jednu stranu jsem mu to přál, na straně druhé mi to způsobilo smutek.
A jdeme dál. Finální tečka za tím, co jsem tajně doufal, že by mohlo pokračovat. Skutečný konec s tím vším okolo. Jen nevím, jak nahodit alespoň přátelské sítě. Jestli to vůbec jde.
A na obzoru někdo nový ... třeba.
Někdy se člověk nestihne ani zamilovat a už je tu konec. Jindy se zamilujeme a nic nepočne.
Tady stačilo jenom to vědomí, že je někde jinde s někým jiným. Ta jistota toho, že už není můj. Ta skutečnost, že i kdyby se věci změnily, tak tohle už z paměti nevymažu a bude to tam. Blokáda, zátaras, který nepustí zpět.
Na jednu stranu jsem mu to přál, na straně druhé mi to způsobilo smutek.
A jdeme dál. Finální tečka za tím, co jsem tajně doufal, že by mohlo pokračovat. Skutečný konec s tím vším okolo. Jen nevím, jak nahodit alespoň přátelské sítě. Jestli to vůbec jde.
A na obzoru někdo nový ... třeba.
Žádné komentáře:
Okomentovat