Přesto jsem si dovolil udělat menší změnu. Po dlouhé době. Po odmlce, která je téměř neomluvitelná pro pisálka mého formátu ...
To všechno jsou jenom kecy! A hlavně je to minulost, za kterou se můžu podívat ... pousmát se ... zavzpomínat (a byly to rozhodně krásné časy). Přesto bych nerad zanevřel na svůj první první virtuální deníček. I když teď už se vypisuji s novými poznatky jen na profilu Facebooku, který je určen pouze pro mé přátele a známé.
Neslibuji, že se mi povede udržovat nějaké pravidelné psací tempo. Ale vidina toho, že sem občas ještě někdo zajde a "očíhne" situaci, mi dodává útěchu, sílu a naději.
Image je na nic! Poslouchám tedy hlas svého tvůrčího srdce. Nebo se o to alespoň pokusím :)
1 komentář:
Je to škoda, že tady už nepíšeš. Tvůj blog jsem si vždycky rád přečetl. :-)
V.
Okomentovat