pátek 29. června 2007

Last day? Really!

Dnes se rozdávalo vysvědčení. Já žádné nedostal. V podstatě bych nedostal nic, nebýt jednoho faktu, končil jsem v práci. Tudíž jsem za odměnu a na památku dostal nějakých sladkostí, divadelního štěstí, odevzdal klíče, poplakal na ramínku a odešel. Bylo to rychlé, zvláštní a nové, ale mám to za sebou. Zase taková změna to nebyla. Prostě jen přechod z jednoho divadla do druhého. Teď mne čeká zasloužená dovolená, během níž bych si mohl:
-najít brigádu
-vydělat nějaké peníze
-na cestování zapomenout
Asi nejlepší by bylo asi všechno dohromady.
A z toho samotného stresu, který mi zatím nejspíš nedošel [tedy to, že už se zase na půl úvazku plácám na volné noze], si sbírám zásobu čokolády, protože ta pomáhá vždycky a zaručeně. Jsem rád, když mě práce naplňuje a zabírá tolik kapacity mého vnímání, abych nemusel myslet na blbosti. Takže směle do dalšího pracovního spáru ... :) ať to za něco stojí.
A užijte si prázdniny!

Horoskop?

Dá se věřit horoskopům? Dá se věřit vůbec něčemu tak pseudoexaktnímu, jako je astrologie? Nevím, ale je fakt, že se dívám [nejspíš podvědomě] po znameních lidí kolem sebe, porovnávám, třídím a zařazuji. Snažím se vybíhat štírům, lvům, vodnářům a pannám [vše v mužském podání], podvědomě se obklopuji blíženci, sympatičtí mi jsou váhy, střelci, kozorozi, ryby, plus mínus reaguji s berany a býky a třešničkou na dortu jsou raci, u kterých jsem na tom naprosto zvláštně. To jsou mé osobní postřehy z toho, co vidím, znám a mám ozkoušené. Ale dá se tomu věřit? Podobně mi někdy pokládají otázku přátelé na můj "radar na sexuální minoritu", který v sobě mám. Dá se tomu věřit? Já myslím, že ano, protože jsem se zatím z vyřčených "ortelů" spletl asi jen dvakrát. Ale přitom to žádná extra věda není, stačí mít jen pár archetypů a ty dosazovat do posuzovací rovnice ... [asi to zní divně, ale buzny se většinou navzájem poznají, aniž by se znaly :)]

Dnešní horoskop je pro kozoroha nepříliš pozitivní ... a to je můj poslední den v práci ... copak se může ještě pokazit?
Dostáváte se do stále citově složitějšího období, kdy vysloveně nedobře snášíte hloupé a dvojsmyslné poznámky, které si obvykle k obrovské smůle jejich autora i nesprávně vyložíte.

čtvrtek 28. června 2007

Čtvrtek za námi

Předposlední den v práci uběhl ... velmi pomalu. Myslím, že zítřek bude ještě horší, ale už mám naslibováno mnoho rozloučení, objetí, slz a vzpomínkových vyprávění. V podstatě se těším. Změna prostředí, ačkoliv není zásadní [jde jen o drobnou úpravu v místě a postavení], mi doufám prospěje. Přeci jenom, po 5 letech sezení v pokladně, už mám plné zuby otázek typu: "Prosím vás, ten 'Kníže Myškin je idiot', to je komedie?" nebo
On: "Kde je tady sklepní scéna?"
Já: "Ve sklepě."
On: "A ten je kde?"
Já: "Dole!?" [uznávám, že to asi není zrovna vhodné, ale když i lidem, co jdou na záchod vysvětlujete, že cedulka - WC V SUTERÉNU - znamená, že záchody jsou dole a že nejste "hajzlbába" či "hajzldědek", reagujete už všelijak. Teda já určitě :) - vysloužil jsem si tak titul "svérázný pan pokladní" - děkuji:)]
Takže ještě jeden den a konec, šmitec, lochec! Čekají mne dva měsíce "prázdnin, během nichž bych si měl najít nějakou brigádu, abych si vydělal na nájem ... [nevíte někdo o něčem?:)], měl bych se učit, protože mne nejspíš čekají státnice, které dopadnou všelijak ... mohl bych se chodit koupat a slunit na Kraví horu, protože vloni jsem chytal celkem hezkou barvu. A taky bych si mohl najít nějakého frajera, protože už mě to nebaví. Hodně toho mám, že? :)

Dnes po práci jsem zašel na kofolu, bábovku, juice a příjemný klábos do Bakaly s mou kamarádkou Káčou. Je to jedna moje stará, tím myslím dobu, co se známe, kamarádka z Xchatu z dob, kdy jsem tam začínal, byl zmatený a ona vlastně taky a rozuměli jsme si, což nám zůstalo do teď. A jsem tomu rád. Doma na mne čekalo celé rodinné osazenstvo, nová televize, kterou si pořídila teta, a v pokoji televize stará, kterou bratr hodlá nyní aktivně používat. Premiéru si odbyla teď večer při sledování erotického kanálu, kdy jsme s bratrem shlédli několik "spotů", abychom následně zjistili, že Óčko nebo MTV mají, když už nic jiného, k dispozici hezčí xichty slavných lidí. Poslední video dvou blondýnek bylo, aspoň pro mě, natolik odpudivé, že jsem zavrhl další sledování a bratra to, díky bohu, taky opustilo. Ale jak často se kvůli jeho rozmarům budeme muset na tenhle kanál dívat, to nevím. Bojím, bojím ... :)

středa 27. června 2007

Photostory1

V sobotu jsem byl na jedné akci. Taková větší záležitost ve stísněných prostorách sklepení pod Masarykovou, tudíž nebylo moc místa, ale hodně lidí. Bylo horko, dusno, následně skoro nedýchatelno a tak došlo k masovějšímu odhalování těl, která, ruku na srdce, mnohdy měla být zahalena víc než monstrance ve svatostánku. Každopádně jsem tam strávil celkem dlouhý časový úsek, potkal mnoho známých, s některými jsem si povídal, na jiné se usmál, ale většinu jsem raději nevnímal, protože ony vražedné pohledy nestojí moc za shlédnutí. Jméno "depony" má v tom "queer" světě asi podobnou oblibu jako třeba George Bush na Východě. Přesto jsem se bavil. A tady je něco málo k vidění :)

S Pájou a bazim jsme se sešli u jednoho stolku, abychom se mohli vyfotit. Snažil jsem se tvářit decentně. Nevyšlo to! :)

Pája odpadl a baziho to evidentně naštvalo. A mi nezůstalo nic jiného než škleb :)


Když mě opustil i bazi, naštval jsem se já. Ani znovuobjevený Pája nevzbudil v nasraném depkovi úsměv :))

Jenže potom se objevil kombajn, který mě doslova vyděsil. Vypadal démonicky :)

A já z něho dostal posttraumatický šok! Tohle už víckrát nechci zažít! :)

Nakonec jsem se uklidnil a našel vnitřní klid. Ten latentní výraz nechápu, kde se vzal! :)

Tak tohle všechno se mi přihodilo [možná v jiném časovém sledu] v Red Catu, kde jsem pil juice, vodu, povídal si a plánuji, že se tam zase nějakou chvilku neukážu, abych se moc neprofláknul :) V tom Brně se všechno hrozně rychle roznese :)

úterý 26. června 2007

Dilema Boba Dylana

Pro vysvětlení, Bob Dylan jsem já [aspoň pro tuto chvíli].
Řeším problém, který asi nemusí být tak "velkotonážní", za jakého ho považuji, přesto nevím, jestli najdu vhodnou řešící alternativu. Oč jde? Jak říct doma, že mám v plánu se do měsíce odstěhovat? Celkem banální věc, jenže je s tím spojena hromada věcí.
Stěhování - k tomu budu potřebovat auto na převoz mých krámů a serepetiček. Protože v MHD se tahat s knihovnou, DVDtékou, oblečením a bůhví čím vším, to jsem už absolvoval jednou a stačilo, děkuji pěkně!
Další věc, placení nájmu. Teď platím 2.000,- Kč za to, že bydlím s bratrem v jednom velkém pokoji pod dohledem rodiny. Změna bydlení by čítala i změnu sazby za bydlení. Včetně záloh by to bylo za 5000,- Kč. Je to hodně? Je! Ale vlastně ani tak moc ne, když si vezmu, že soukromí se dneska platí mnohem dráž. Jenomže já svůj nájem platím prostřednictvím placení služeb. Tudíž o tuhle částku by teta musela platit víc, když to nebudu platit já a navíc jsem jí půjčil ještě peníze na plyn, takže by to bylo o dalších 500,- Kč víc [dohromady 2500,- Kč by platila víc za bydlení]. A mám za to, že jsem byl vychováván v domnění, že rodina musí držet spolu za všech situací. A teď nevím, jak doma tedy nadhodit to, že bych se měl stěhovat a dál, jak by se na mě ta část rodiny, co se mnou občas mluví, dívala, kdybych odešel v této těžké situaci? A hlavně je tu ještě ta věc, že nevím, jestli bych na tohle samostatné živobytí měl dostatek financí ... i když doma mi navaří jednou za 14 dní a stejně se stravuji ve štatlu. Zkusit to můžu, ale ta "ostuda", kdyby to nevyšlo a já se musel vrátit, by mě asi zničila :)

pondělí 25. června 2007

Metrosexual_vs_Homosexual

Ne vždycky je dobré znát názory lidí. Terénní výzkumy občas odhalí, že větší magoři jsou ti, kterých se dotazujete než ti, o kterých se bavíte. Jako například v "tématu dne" Metrosexuál versus Homosexuál. Video je skryto pod nejtrapnějším citátem roku "JEŠTĚ SE NENAŠEL, ABY SE NEVEŠEL". V záběru několikrát můžete shlédnout jednoho typického metrosexuála [zkráceně metrouš - možná není náhoda, že velmi podobně zní slovo "teplouš"?] z Brna, jehož fotky jsou i na Belami [nejen Trojovský živ jest akty:)].

A jaký může být [a obvykle je] takový metrosexuál [dle přiložené fotky jsem udělal menší sociologický výzkum:)]:

Obvykle metrouši nosí naušnice ve stylu David B. - tuto podmínku muž na fotce splňuje ...
Vyholené podpaží.
Obvykle aspoň mírně vypracovaná postava nebo naopak velmi hubená a rachetická - na obojí se dá navléct uplé tričko a vypadá to dobře - na svalouších líp :)
Návštěva solárií či opalování se na přírodno během léta - snědá kůže dodává víc náruživosti v očích ostatních - kdybyste byl Ital, máte vyhráno:))
Spotřeba gelu na vlasy zde převršuje průměr na jednu hlavu asi 20krát - vlasy musí trčet nebo být naopak ulízané- prostě z metrouše musíte mít pocit (a on sám ze sebe taky), že je od přírody dokonalý [ne každý to za dokonalé považuje:)]
Nějaký přívěšek na krk, bižu, vojenské známky, stříbrné řetězy, prsteny - metrouš musí dát najevou, že není žádná socka
Značkové oblečení - viz předchozí nesockoidní vzhled:)
Jasná je depilace chloupků, které nejsou pro metrosexuální vzhled dobrou vizitkou - takže jsou metroušci obvykle holátka, trhají si i obočí, pravidelně se holí zcela hladce, jen výjimečně mají bradku, strniště. Vousy a knírek jsou nepřípustné:)) kotlety obvykle přijatelné.
PS: A navíc - metrosexuálové jsou velmi často využíváni k focení :)) páč jsou "líbiví":))

A to je všechno ... můžete se mnou nesouhlasit, vést sáhodlouhé debaty, rozpory a rozepře, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete udělat :)

pátek 22. června 2007

Trapas

[jako by jich nebylo málo]

Včera k nám do divadla [chápej HaDivadla] dorazila dvojice maníků s kamerou, že budou natáčet festivalové dění. Vůbec se jim nedivím, protože je to hrozně zajímavé. Lidi, herci, herci a lidi a pak nějaký představení, mezitím se hodně pije alko i nealko, já lítám jako pometlo a celkově to vypadá zajímavě. A tak došlo k tomu, že se milý natáčecí štáb rozhodl udělat rozhovor na kameru s naším uměleckým šéfem. Jenže jak jde o jídlo, nechávám některé věci, mnohdy podstatné, stranou. Doneslo se mi, že donesli čerstvý čokoládový štrúdl [mimochodem, je to chuťová delikatesa], tudíž jsem zcela zvesela, rozjařen a hlavně neskrývaně utíkal do foyer přivítat dobrotu, na kterou jsem se těšil jako malý Ludík. Už od schodů na mě lidi u baru koukali s podivem, když jsem začal navíc vykřikovat: "Štrúdl je tadyyyy! Já chci štrúdl!", začali se smát a velmi důrazně mi gesty naznačovali, že mám být zticha. Jenže než jsem stačil zpomalit, ztichnout a dojít důstojně k baru, proběhl jsem skrz záběr [nasraného] kameramana. Byl jsem velmi důrazně upozorněn na fakt, že se natáčí a je potřeba ticha. Ve svém trapném okamžiku jsem se začervenal a raději utekl. O pravdivosti této story může svědčit třeba tato fotka z místa činu :)

V popředí uměl. šéf Luboš Balák, potom stojím já a vzadu smějící se Michal ... :)

Všimněte si, prosím, jak se Michal [ten kluk vzadu] smíchy válí po barovém pultu a mého zmateného a ztrapněného výrazu, kdy si z právě vzniklé situace raději zakrývám ústa :)

čtvrtek 21. června 2007

Prší

Nebo aspoň se tak občas tváří to, co padá z toho šedého, ocelového nebe. Obvykle je to doplněno řadou skvělých krupek, jejichž bušení do kapot aut zdůrazňuje fakt, který popírá nejviditelnější muž našeho pidistátu, náš pan prezident Klaus [hádáte správně, jde o globální oteplování, které není způsobeno, mylně tvrzenou verzí, zvýšeným výskytem homosexuálů na naší planetě:) - a za tím si stojím:)].
Prší a já vím, že tentokrát suchou nohou, ani žádným jiným údem a jinou částí těla, nepřejdu z jedné práce do druhé. Vidina zmoknutí na kost nikterak neláká mé "zcukernatělé" tělo. Tím ale nechci říct, že jsem sladkej, slaďoušek a podobně. Jen reaguji na obvyklé hlášky typu: "Však nejsi z cukru!", ve chvílích, kdy jsem odmítal zmoknout a stěžoval jsem si na nepřízeň osudu a počasí.
Teze: "Poručíme větru, dešti!" zůstala v našich nadějích při běsnění přírodních živlů, ačkoli politický systém, který tuto větu propagoval, zapadl obdobně jako lavinou převálcovaná horská pěšina. Občas si tak zapřemýšlím nad tím, jak by bylo krásné, kdyby šlo ... ovlivnit počasí k většinové spokojenosti. Nikdo se nestane, aby byli všichni spokojení. Víme to a nebo to aspoň tušíme. Proč by třeba za horkých letních dnů nemohlo třeba od 17 do 18 hodin pršet [nějak solidně, ne to co to předvádí dneska] a pak třeba mezi 3 a 4 hodinou ranní. Bylo by po starostech se zaléváním zahrádek, záhonků a parků. Lidský životní cyklus by si na to zvykl a uzpůsobil tomu své jednání a plány.
Ha, vida, přestalo pršet! Zrada! Tak tenhle příspěvek je tedy zcela out, mimo a není k ničemu jinému než k publikování a hnedle k zapomenutí v průběhu věků. A já možná nezmoknu. To zní tak hezky. Ale i kdybych zmokl, tak co se stane? Vždyť nejsem z cukru, přece!

edit: Nakonec jsem shodou okolností přeci jenom zmokl. Solidně! Je fakt, že zvukové a světelné efekty, které doprovázely již zmiňovanou průtrž nebeské přehrady, stály za vnímání. Bohužel v nepravou chvíli. Raději bych to sledoval z okna bytu v suchu a pohodě. Škoda.

X-meni

Můj první "veřejný" pokus o propojení Picasa2 s Bloggerem ... :))

Posted by Picasa

středa 20. června 2007

Hukot! :)

Ty kráso! To je jako vážně hustý!
Právě mne přivítal český manuál tohoto blogu. Jen tak ... z ničeho nic. Už nemusím každému, komu zakládám nový blog na bloggeru.com vysvětlovat, že setting je nastavení a post je příspěvek. A hromadu dalších drobností, u kterých se člověk zasekne v zápalu vysvětlování.
Každopádně mě to překvapilo a to velmi mile. Tudíž teď už i já budu vědět, co je co [i když v technických věcech se stále cítím být nováčkem a rozhodně mi tahle funkce není a nehodlám ji měnit :)]. Ono to vypadá blbě, když pak na ty ještě méně chápavé hrajete chytrý, že víte, co a jak a pak se ukáže, že oni blbé jenom hrají a vy jste v tom případě za totálního idiota :))
Díky bohu, že se mi to stalo jen párkrát :)
Každopádně, pokud byste rádi měli blog, nemohu jinak, než doporučit právě Google a jeho blogové doupě s názvy http://jméno.blogspot.com .

úterý 19. června 2007

Čest práci, depony!

Jak asi někteří víte a většina z vás neví, dělám v divadle. To nabízí nemálo možností vidět hromadu známých lidí v hledišti i v jevišti. A mimo jiné se můžete sami dostatečně zviditelnit, ztrapnit a zapůsobit na diváky tak, že buď vás už nikdy nebudou brát vážně a nebo jim utkvíte v hlavě.
Nedělní premiéra představení Černá sanitka zapříčinilo možnost vrátit se o téměř dvacet let zpět do doby, kdy jsem toužil být pionýrem stejně jako o pár let později hromada jiných skautem. Můj sen se tehdy uskutečnil jen zčásti, po 3 dnech mezi pionýry mne od tam vyhodili a tak jsem byl jen vyhaslou Jiskrou. Tudíž jsem na sebe oblékl modrou košili, svazáckou kravatu a vrhl se do práce. Bylo to "naplňující", bylo mi horko a byla to celkem legrace.

A tady je výsledek :)

depony svazákem ... :)

A abych byl kolegiální, tak Ivanka jako pionýr byla taky neodolatelná, co vy na to?:)

Ivanka byla toho večera k sežrání :)

edit: A ještě jedna fotka, která mi osobně připadá asi nejlepší, co bych mohl mít. Jinak je to vždycky bída :) [přidáno 20.6. ve 12.16]

Se ségrou Haničkou ve stylu 80. let :)

pondělí 18. června 2007

Zázraky se dějí

Chcete se podivit nad ironií osudu? Nad tím, jak tohle všechno kolem může být komplikované, spletité a náročné a pak dojde takovej týpek jako já, odflákne přípravu na přijímací zkoušky, dopadne vážně příšerně u TSP, oborový test odevzdá v polovině času, který tomu byl věnován a nakonec ... JE PŘIJAT na kombinované studium Teorie a dějiny divadla na FF MU.

Jak říkám, zázraky se dějí. Zjistil jsem to právě dnes ... a ví to poměrně málo lidí ... jen já, asi ten člověk, co zadával tuhle informaci na IS, jedna kolegyně v práci a pak už jenom vy. Haluz, ne? :)

PS: A ještě bude zázrak, pokud přežiju bezúhony ten náš divadelní Festival kabaretu. Mám za sebou skoro 2 dny z těch 8 a už mám chuť odejít z tohoto světa na onen svět. Minimálně do říše snů ... dobrou.

neděle 17. června 2007

Tak ta Praha ...

Uznávám, že můj příslib informování o tom, jak bylo, je a bude v Praze nakonec dopadl neslavně. Bůhví, kde tomu všemu je konec. Vězte však, že jsem se měl skvěle. Hromada setkání, několik starých známých, domluvené srazy, náhodná střetnutí, nezvykle velké množství kávy [především frappé, pi*o! - ustálené slovní spojení - jistý jedinec ví:)], z kofolového krále se stal na několik dní král fantový, pochodil jsem celkem velkou část Prahy, navštívil Národní muzeum, byl na jedné návštěvě, dvakrát jsem provedl sociologický výzkum pražských buzinců [výsledky jsou ve druhém případě poměrně hodně brutální], jedl v několika restauracích, poměrně málo ve fast foodech, sjel mnohokrát eskalátory v metru a spal po skromnu. Jsem chudší o nevyčíslitelnou částku na účtě, ale je to spíš dáno tím, že prostě netuším, kolik peněz jsem mohl vlastně utratit, než že by to bylo tak drsný. Tak tohle všechno je ve stručnosti můj prodloužený víkend v hlavní městě České republiky.
Všem, kteří si na mě udělali čas, děkuji a líbám na čelíčko, na tvářičku a nebo na hubičku [dle chuti a možnosti]. Ti, co neměli čas, se nemusí bát, já do Prahy pojedu zase. Vážně! Máte se na co těšit. Chci ještě poděkovat mému hostiteli, že mne ubytoval, poskytl základy slušného přežití, půjčil na několik hodin klíče, abych mohl být samostatnou "jednotkou".

A předsevzetí do budoucna - projít víc historické centrum, mrknout do muzeí, navštívit další známé, které zanedbávám a vyvarovat se zaláskování v tomhle štatlu.

PS: V sobotu v noci jsem ve Valentinu potkal [ i když to není k chlubení a já se nechlubím, ale vlastně stěžuji] Martina Hranáče, který svou zženštilou extravaganci prezentuje nejen na veřejnosti heterosexuální, ale i homosexuální. Tudíž jeho spoře oděné tělo odhalovalo vše nebýt značkových boxerek a koženého obojku na krku. Uznávám, že v tom podniku bylo teplo [a nebylo to jen nadměrnou koncentrací gayů], ale jak se říká u nás na Moravě - "odcamcať pocamcaď".

čtvrtek 14. června 2007

Praha, hmyz a jiné kousky

Prahu opanovali komáři velcí tak, že jsem po včerejší návštěvě výstavy Afrika - Divočina v srdci skoro přesvědčený, že to je emigrující komáří roj. Cokoliv osvětleného podél Vltavy je tak v noci obklopeno takovým množstvím bodavého hmyzu, že si troufám odhadovat, že kdyby se do mě všichni naráz pustí, tak mi vysají krev z těla. Mimochodem, hrozná představa. Bohužel moje první noc v Praze má právě tenhle velký problém - mám teď v pokoji velké množství krvechtivých komárů a dvě naprosto zmatené můry, které mi lítají přes obličej. Já si vyprošuji tyhle osobní útoky! Je ale jasné, že tato noc nebude tak v pohodě jako mé obvyklé noci v Brně. Já chci domů k mamince a pod moskytí síť :)

Cesta do Prahy proběhla relativně v pohodě. Původní cestovní oděv - rifle a uzavřenou obuv jsem díky prudkému oteplení vyměnil za kraťasy a sandále. Brát si mikinu mi připadlo jako hloupost maximální a tak jsem si ji nechal v práci. Leč v autobuse klimatizace chladila trochu víc, tudíž mi mrzly nohy a příjezd do Prahy jsme oslavili deštěm, takže jsem navíc zmokl a v sandálech čvachtal. Během jízdy jsem měl možnost vidět film Utopenec na útěku [dobrá, přiznávám se dobrovolně, vybral jsem si spoj dle filmu, nikoliv dle vhodnosti času] a jeden a půl dílu Přátel v angličtině s titulky [seděl jsem daleko, titulky jsem luštit úmorněji než enigmu, kdybych věděl, jak na ni], s sebou jsem dostal jako výslužku Maxim, který mne část cesty nahlodával ke změně orientace, protože heteráci si umí fakt skvěle užívat [hrozný kecy:)].

Jo a ten dnešní soud dopadl tak, že vlastně nevím ... předseda senátu byl zpočátku nepříjemný, postupně znuděný, měl slušivý talár, mikrofon a slečnu zapisovatelku a výsledek tohoto jednání nejspíš mělo na něco vliv, ale naše advokátka nám to vysvětlila jako lidem v právu sběhlým, takže si dokážete představit, že víme. Nevíme skoro nic, ale jen se dohadujeme nad možnými variantami.

Ten obrázek se sem nehodí, ale když on má něco do sebe :)

PS: pokusím se každý den mít nějaký příspěvek z Prahy, abyste věděli, jak se tu vlastně mám ... a mám se tu zatím fajn :)

středa 13. června 2007

Marlenka, Afrika a Praha

Úterní odpoledne jsem se vydal do Shopping parku pohledat stánek s Marlenkou. Upřímně, vyšetřit si čas na to, abych jel někam, kam normálně mé cesty nevedou, byl nadlidský úkol. Povedlo se jen díky tomu, že se nad Brnem objevil mrak, který nezaručoval slunící situaci a tak mne odradil od návštěvy koupaliště a tak jsem směle vyrazil za nákupy. Mise úspěšně splněna plus navíc bonus, kdy jsem procházel náhodou Datardem a objevil v koši s DVD [má velká slabost] několik kusů, které zaujaly mou mysl natolik, že jsem neodolal a koupil si je. Má DVD-téka se tedy rozšířila o Kill Bill, Kill Bill 2 a Sin City. Šest stovek v háji, ale ten pocit naplnění stojí za to. S Marlenkou jsem pak zamířil na pozvanou večeři k ségře, která přichystala její skvělé lasagne. Poté se servírovala Marlenka, jahodový juice se šlehačkou, vodní dýmka a mezitím se to všechno zajídalo jednohubkami. Úžasný večer.

Dnes jsme odpoledne zašli s Haničkou a Barčou na výstavu Afrika - Divočina v srdci, která se koná v Křížové chodbě Nové radnice. Kromě barvami kypících fotografií jsme shlédli i video z raftového "výletu" z Etiopie a usoudili, že tenhle adrenalin si můžeme odpustit. Vzpomněl jsem si na egiho lákání do přírody pod širé nebe a uznal, že tohle bych asi ještě zvládl. Každopádně jsme odcházeli z výstavy plni dojmu. A směle ji doporučuji všem :) Jako bonus jsem dostal jedno číslo časopisu National Geographic s nádhernou mapou USA [ačkoliv tuhle zem nemám rád politicky, geograficky už je zajímavější].

Pár fotek z výstavy ...

Zítra mne čeká ve 13 hodin snad poslední [ale v podstatě první] stání u soudu ohledně problému Tomáš Suran a Eurotel. Je mi asi jasné, že jedno slyšení asi nic nevyřeší, ale tak rád bych tomu věřil. Hlavně doufám, že to nebude na moc dlouho, protože v 17 hodin mi odjíždí od Grandu autobus do Prahy, kde jak doufám, prožiji klidný, ničím a nikým nerušený odpočinek a hlavně ... vypadnu na pár dní z Brna - to mi pomáhá. Ačkoliv Brno miluju, je potřeba v rámci udržení zdravé hladiny šílenství opustit místo "trvalého" pobytu, aby nedošlo k případné ponorce. A já ponorky moc nemusím :) Navíc shodou okolností je v Praze v sobotu 16.6. Muzejní noc. Jupííí! Mějte se tu hezky ... :) V neděli jsem v Brně jako na koni a vrhám se okamžitě do pracovního procesu, začíná nám Festival kabaretu. Musím nabrat hodně energie ...

úterý 12. června 2007

Fergie - Big Girls Dont Cry

Já Black Eyed Peas měl rád možná právě proto, že tam zpívala a občas jen hlasově přicmrndávala právě Fergie. Mimochodem, fakt kočka. A když ji pak vylili [teda teď nevím, jestli náhodou neodešla sama], začala svou sólovou kariéru a myslím, že má takhle mnohem větší šanci ukázat, co v ní je. Její předchozí písničky se mi celkem líbily, ale tahle prozatím vede.



A taky se mi ten klip líbí kvůli tomu, že v tom hraje můj oblíbenec Peter Petrelli [Milo Ventimiglia] z Heroes. Tomu se říká vzestup popularity :) ale zase je fakt, že v klipu se člověk líp pamatuje :)

Milo Ventimiglia a Fergie - ta se tady tváří teda jako kakabus :)

Coming out

Tento anglický výraz nemá v češtině vhodný jednoslovný ekvivalent. V překladu "vyjít ven" asi moc neřekne. Navíc to není ani tématicky zabarvené, proto se používá coming out [zkráceně C.O.] běžně v homosexuální menšině k vyjádření vlastní identifikace se svou orientací. Jde vlastně o to přiznat sám sobě a taky svému okolí, že si jsem vědom své "odlišnosti". Je to spojeno se svěřením se svým blízkým, rodině, přátelům. Jakési vyrovnání se se svou minulostí, přítomností a budoucností.

Coming out je pro většinu lidí, kteří musí tímhle procesem projít, velký problém, který je obvykle trápí, protože se předem bojí reakcí ostatních. Je to dáno vlastní rolí, kterou jedinec ve společnosti hraje a jakákoliv změna je pro něj těžká, a proto má pocit, že podobné, ne-li horší pochopení bude ze strany svého okolí. Asi nejhorší a nejkomplikovanější je sdělit tuto informaci rodině, kde není vždy zaručeno pochopení ze strany rodičů či sourozenců. Někteří lidé totiž ještě stále žijí v představách, že je to něco zvráceného, úchylného a je potřeba to řešit případnou léčbou. Je dobré mít nějakou oporu [přítel, partner, přátelé] ve chvíli, kdy si nejste ani po oťukávání na toto téma jistí, že by vše mohlo dopadnout v pohodě. Ve chvílích osobního zmatku, kdy člověk sám sebe teprve objevuje, by se měl obrátit se svým C.O. především na své zázemí přátel, kde se dá očekávat vstřícnost [v případě skutečných přátel].

Jeden takový filmový "kamínek" :)

Coming out není nijak spojen s věkovou hranicí, takže neplatí pravidlo, že na přelomu nějakého věku si všichni uvědomí svou orientaci. Obvyklý je věk dospívání, puberty, kdy se díky příznivějším okolnostem snáze uvědomuje. Ale doba "skrývání" a potlačování sebe samotného může mít i dlouhotrvající efekt, takže není zvláštností, když si coming outem projde i někdo ve starším či středním věku. A každé takové "sebepřijetí" probíhá různě dlouho. Důležitá je podpora blízkých a přátel, protože ačkoliv je v tom každý sám, je dobré vědět o tom, že za vámi někdo stojí [ostatně jako ve všem].

Další "odbornější" info na ...
STUD - brněnské občanské sdružení
004.cz - tématický server Code 004
GaTe - stránky setkávání náctiletých gayů v Brně

pondělí 11. června 2007

Funny Weekend

V pátek a sobotu mne dojaly dvě echtovní blond slečny, kdy jedna z nich ráno v trolejbuse [poté, co řidič ohlásil výluku v dopravě a změnu cílové stanice pro všechny trolejbusy] došla po vyslechnutí této informace za řidičem a zeptala se ho, jestli všechny trolejbusy mají tuto výluku. Ti, kdo to v trolejbuse slyšeli, dostali záchvat smíchu a slečna raději vystoupila [chuděrka nepochopená]. Večer se mému sluchu doneslo několik frází ve spojení "To u nás v Městském..." [Ronny promiň:)], takže jsem oné blonďaté osobě vysvětlil, že tohle Městské divadlo není:)

Sobotní ráno začalo brzo, protože jsem měl službu v divadle. Odseděl jsem svou směnu a pak se šel courat po městě, protože domů jsem nechtěl. McFlurry s lentilkami, posezení na Svoboďáku u kašny a pak to přišlo ... hlavní program dne - sraz filmových fanoušků ze serveru kfilmu.net. A tak jsme se přesunuli z Hlavního nádraží, kde to začalo, do Černých Polí do Koliby, po vydatném a skvělém obědě jsme se přesunuli na Petrov, kde jsme lelkovali a povídali si a nakonec jsme to zapíchli ve Vačici. Od 13 hodin do 22.30 jsem tedy trávil ve společnosti naprosto nesourodých lidí, které spojuje láska k filmům a seriálům. A bavil jsem se.

Nedělní dopoledne jsem prospal, což mi pomohlo. Pak jsem byl pozvaný na buchty a jahody ke kamarádovi a musím říct, že obojí bylo moc dobrý. Protože jsem dlužil Pepíčkovi dárek k narozeninám z loňska, zabil jsem 2 hodiny ve Vaňkovce procházením všech obchodů s hadry, abych hledal vhodné překvapení. Našel jsem! Následovala opalovací rekreační část na Svoboďáku, kde jsem se potkal s Hanym a jeho Eliškou, po hodině jsme se rozešli každý jiným směrem, já se stavil na internet do divadla. Touha po nějaké společnosti mne vyhnala do Bakala Café, kde jsem cestou potkal zase Hanyho, vzal ho s sebou, pokecali jsme a já nakonec osiřel, ale rozhodně to bylo příjemné [zase ta obsluha :))]. Doma pak čekala nekomunikující rodina včetně maminky, tak jsem jen splnil svou povinnost "ó-péra" a šel spát.

Celkově mám z tohoto víkendu super pocit - minimum času doma, hodně venku mezi lidmi, setkání s novými tvářemi, příjemně proflákaný čas. Skoro jsem si odvykl ... :)

pátek 8. června 2007

Krize rodinného typu

Jen stručně:

Včera večer došlo doma k menšímu konfliktu mezi mnou a tetou. Šlo o způsob uložení mého bratra a mě v posteli, za kterou si platím svou část nájmu. [pravda je, že je mi krajně nepříjemné spaní u zdi, protože vím, že se nevyspím - to jsou ta léta praxe] Zkusil jsem se domluvit s bratrem, který ležel na kraji, aby se přesunul. On zatvrzele odmítal, až se probudila teta, čímž jsem si vysloužil první várku nadávek a osočení z hromady nehezkých vlastností. Ráno to mělo pokračování, kdy jsem se dozvěděl další informace o tom, co jsem, co nejsem a kdo je vlastně pánem "domu" a že budu poslouchat, co se mi nakáže. Nemám proti respektu výhrady, ale co je moc, to je příliš. Když si představím, jak občas dojdu domů a můj pokoj je uklizený a věci někde poschovávané a já musím potom všechno hledat, je mi do pláče z té bezmoci. Když mi v pětadvaceti letech někdo sahá do mého soukromí s tím, že je to ještě pořád víc "jeho soukromí". Vize dnešního večera a noci doma mne zahnala do kouta ...
A já využil možnosti netradiční - přespím v práci. Divadlo nabízí přístřeší lidem z dálek ... a já jako bezdomovec toho teď velmi rád využiju. Zítra půlka současného osazenstva bytu odjede domů a pak bude snad klid.

Taky tak nějak rodina plná pošuků ... hm?:)

A proč k tomu vlastně došlo? Prostě to berte jako ten "papinův" [nevím, jak se ten maník, co to vymyslel, píše] hrnec, kde se něco vaří už moc dlouho a neupouští se pára - pak stačí cokoliv drobného a už to jede. A já dostal kázání, které si za rámeček nejspíš nedám [slovo kun*a mě asi dostalo nejvíc]. A jinak se máme fajn :)

čtvrtek 7. června 2007

A zase ten strejda

Můžete mi vysvětlit, kde Stvořitel udělal chybu, když mému strýci nedopřál ani špetku zdravého úsudku? Je možné, že šlo o nějaké zúročení předchozích karmických přečinů, ale nejsem si tím jistý. Každopádně, abych vysvětlil, oč jde ...

Strýc se rozhodl opět navštívit Brno, nikoliv pracovně, ale rekreačně. Jenže nepřijel sám. Doprovod mu dělají jeho družka a její vnučka Ájenka [v občanském kalendáři slaví svátek na Alenu]. Chtějí jí ukázat Brno. A nenapadlo je nic lepšího než se vměstnat k nám. Až do soboty!!! Byt 2+1 nyní má charakter studentského bytu, kde se na relativně malé ploše vyskytuje příliš mnoho lidí - rovných 6 + malý bonus v podobě psa. Už teď z toho mám stres, ze stresu mám opar [zatím není vidět] a přemýšlím, kde narychlo sehnat azyl. Uvažoval jsem i o Armádě spásy! Případné dobré a věcné nápady přivítám.
A protože je strýc venkovským balíkem a samorostem v jedné osobě, dovezl nám několik plat vajec [domácí], jistě nějakou zavařenou zeleninu, kterou nikdo u nás doma nejí a tipuji, že u nich doma taky ne. A pak hromadu zážitků, historek a fotoalb, která nikomu nic neříkají a spíš nudí.
Tož to doufám přežijeme ve zdraví. Já jsem naštěstí dlouho v práci ... ale spát s bratrem na jedné posteli ... to bude zážitek...

středa 6. června 2007

Případ děravých triček asi objasněn

Jak jste mohli několikrát zaznamenat, stěžoval jsem si na nepochopitelnou situaci, kdy všechny moje trička ztrácí na kvalitě díky objevování se malých přibývajících dírek, postupně se zvětšujících. Hledal jsem možnosti, souvislosti, rozvíjel velkolepé teorie o možném spiknutí proti mému šatníku. Marné bylo mé snažení. Viníka jsem nebyl schopen objevit. Až do dnes...

Klasická scénka, kterou už nejspíš znáte. Teplé horké počasí [nepředvídatelně] a já doma řeším, co si obleču na sebe. Ejhle, jediné čisté tričko, pracovně korektní, je černé barvy a slibuje kromě zahalení mé horní fyziologické části i příjemné vaření, pečení a případně i smažení na slunci. Po práci jsem tedy zvolil jinou variantu - návštěva C&A a nákup světlého trička. Vše proběhlo dle plánu a já jsem za 200,- Kč pořídil slušivý model límečkového trikotu šedivé barvy. Celé odpoledne jsem v tom tričku chodil, běhal, nakupoval, připravoval raut ... a pak jsem došel domů a před barákem se mi shodou okolností vybavil ten můj "případ děravých triček" a já se jen tak ležérně podíval na své nové tričko a ... ku*va ... koukají na mě dvě malé dírky. Zlost graduje. Nasrání předběhlo několikanásobně jisté preference. A já začal pátrat, cože by to mohlo být. Našel jsem zip u svých super riflích [bohužel jsou to jedny ze dvou jediných riflí, které mám] a ten má na sobě takové dva malé "ostny", které nejspíš [nechápu ale jak] způsobily vadu, kterou si neumím opravit, protože nemám jehlu ni nit. K Vánocům si tedy budu přát nejspíš šicí výbavu, abych se o sebe uměl lépe postarat. A nejspíš někoho poprosím, aby mi vypáral ten zip a všil tam jiný, který mi nebude ničit má, za těžce vydělané peníze, nakoupená trička. A BASTA!

úterý 5. června 2007

Oborovky

Kdybyste náhodou zapomněli, tak chci jen připomenout, že dneska jsem měl druhé kolo přijímacího řízení na FF MU. Já na to nezapomněl, jenom jsem až dnes ráno objevil v obálce s pozvánkou k "oborovkám" i seznam toho, co bych měl načíst, abych měl šanci uspět. Celkem brzo, že?!
Test byl z části doplňovací, z části na možnosti a z části absolutně nevím, co chtěli. Měli jsme na něho 70 minut a já po 35 minutách věděl, že už víc nevím. Odcházel jsem jako první. Vždycky jsem záviděl při testech těm odvážným a chytrým, co to už měli a odešli ze třídy a já se vždycky plahočil s hledáním správných odpovědí až do úplného konce.
Problém je, že jsem nedokázal popsat rozdíl mezi představením a inscenací a nějak mi vypadlo vyložení termínu deus ex machina [nebetyčně ostudná neznalost]. A pak tam bylo několik pojmů, které jsem slyšel asi vážně jenom jednou, tudíž jsem si je nedal ani do souvislostí, no prostě hrůza.
Ale neberu to skepticky ... jsem si aspoň zopakoval, co všechno už dávno neumím a mé mozkové buňky dostaly tvrdou nakládačku. Opakování jest matkou moudrosti a já jsem asi sirotek. Nazdar :)

PS: studium versus job - 2:3 - zlatá hokna :)

pondělí 4. června 2007

Warning! Unemployment !

Teta dala v práci výpověď. Je to fakt, se kterým nikdo nic neudělá. Pravda, že v práci s ní chtěl její šéf dělat čachry machry, ale ... A co z toho všechno vyplývá? Hromada komplikací, která se budou valit a valit a budeme v háji. Začíná bít na poplach!
Především to znamená, že teta bude pořád doma. Takže žádná pohodka dopoledne, kdy si můžu doma dělat skoro co chci. Ve chvíli, kdy bude doma, je jasné, že bude hodně koukat na televizi, spát a uklízet. Na čemž by nebylo nic špatného, kdyby neuklízela můj a bratrův pokoj [jakékoliv výmluvy její počínání, že nám leze do soukromí, padají podobně jako hrách na zeď]. A hlavně, bez práce nejsou koláče ... ale především peníze. Peníze na zaplacení nehorázného nájmu. A tak se bojím, že zůstaneme na dlažbě. Krásné vyhlídky! :(
Ale teta nemá strach ... "začíná letní sezóna a to určitě někde jako servírka sežene práci". Bohužel asi nevidí fakt, že servírka fakt nemá moc velký plat [ne, že by teď měla extra velký plat, ale šlo z toho zaplatit celkem dost věcí], a navíc nevím, kde bere jistotu, že ji budou chtít.

PS: Pokud by někdo z vás věděl o bydlení [ideální by byl volný pokoj, kde bych mohl být sám se sebou, klidně i dvoulůžkáč], dejte mi vědět. Díky. Jdu hledat o to intenzivněji.

Weekend, Adrian Mole a jedna nehoda

Relativně volno. Říkám relativně, protože pro lidi jako jsem já znamená volno jen změnu pracovního zaměření [nejsem v práci, ale něco kutit musím]. Přesto jsem si udělal čas na několik setkání, zašel do divadla [což bylo asi tou nejlepší věcí] a neděli jsem trávil v práci u svých povinností, někdy nestandardních.
V pátek odpoledne bylo volno. Po dlouhé době volný pátek, který nabízel hromadu možností, jak s časem naložit. Ale jak naložit s volným časem, když na něho v podstatě nejsem moc zvyklý? [podobný problém řeším v případném budoucím vztahu ... odvykl jsem si být na někoho vázaný] Přesto se našlo několik dobrovolníků jak v pátek, tak i v sobotu odpoledne. Příjemné posezení v Bakala Café obsluhované velmi fešným, mladým a zajímavým pánem, bylo v některých chvílích pro mě rájem, chvílemi peklem [když někdo vaše oči přitahuje jako magnet, to je hodně těžký necivět jak strup]. Sobota ráno opět velmi časná! Probuzení mým bratrem, který odmítal vstávat do práce, následovala jeho hádka s maminkou a pak třísknutí dveřmi! [já chci utéct!] Sobotní odpoledne započalo ve společnosti Pozorovatele, kterého jsem školil v užívaní blogu. Dostalo se mi několika komplimentů ohledně mé trpělivosti s počítačovým laikem, což mi zvedlo sebevědomí opět o nějakou tu třídu výš. Poté sraz s kamarádkou Markétkou, abychom nějak oslavili ten Den dětí. Navštívili jsme v Huse na provázku hostující představení Divadla Drak Tajný deník Adriana Molea. Literární předlohu jsem nečetl, to s poněkud neklidným srdcem přiznám, ale hra byla naprosto skvělá, báječná, vtipná a plná zpívání písniček od ABBY. A protože jsem to já, nemohlo to zůstat bez ostudy, tudíž jsem vzbudil "zájem" několika lidí v mém okolí ohledně svého hlasitého smíchu, který si samozřejmě neuvědomuji. Bylo mi divné, proč se ty děti v předních řadách stále na mě otáčí, ale až pak mi to bylo vysvětleno. Trocha pozornosti ještě nikoho nezabila :) Večer jsem pak na skok navštívil jakýsi filharmonický koncert na Svoboďáku a pak šel domů. Jediný volný večer, kdy doma nebyl nikdo, protože teta odjela na víkend pryč, bratr chlastal [a to tak, že důkladně] a maminka odjela domů. Byl klid!
V HaDi na neděli padla derniéra jednoho celkem zajímavého představení, Ignáciův vzestup. Je fakt, že mé první shlédnutí tohoto vystoupení mělo podobný efekt jako výše zmiňovaný Tajný deník A.M. [ale zase tak vtipný to nebylo], ale smál jsem se opět nejvíc z celého hlediště [proč si to jenom neuvědomuji?], což vypadalo, jako by si mě tam divadlo nastrčilo jako baviče uvnitř řad diváků. Ale divadlo v tom bylo vážně nevinně:) Nachystali jsme raut, já se stal hlavním rautérem [to je divný slovo:)], celkem se nám to povedlo, začalo představení a pak ... se to po*ralo. Došlo k nehodě, při které se jeden z herců celkem vážně poranil na ruce a tak se derniérované představení nedohrálo. Raut se dal divákům jako omluva, Gabča Vermelho jim k tomu zazpívala písničky z představení a pak se všichni pokojně rozešli domů. Prostě to byl náročný víkend. Plný náhlých, ale hloupých emocionálních vzplanutí, plný starostí o psa v důchodovém věku ... plný žití nebo možná spíš přežívání?

pátek 1. června 2007

Heroes-mánie

Netuším, nakolik jsem v tomhle směru včas informovaný, ale objevil jsem něco, co jistě ocení fanoušci poslední dobou velmi proklamovaného seriálu, jenž dle všeho má mít v dohledné době [možná už na podzim nebo příští rok na jaře] možnost se prezentovat na české televizním kanále Primy. Obávám se, že pro mne by sledování seriálu v televizi ztratilo své kouzlo, přeci jenom už to mám celé za sebou v původním znění a nechtěl bych zažít to hořké zklamání z dabingu.
Jasně, jde o seriál Heroes [kdybyste to doteď nepoznali :)]. A do virtuálních rukou se mi dostala Heroes wiki[pedia]. Cokoliv jste chtěli vědět, ale báli jste se zeptat, to vše máte zde. Je fajn, že fanouškové televizních seriálů jen nesedí u televize, ale jsou i invenční. Takže směle do brouzdání po tomhle zajímavém webu plném informací.