čtvrtek 26. července 2007

Difficult Times

Včera se u nás doma objevil na "kávičku" strýc Véna. Pro mne to byla nečekaná situace, přesto jsem vydržel celých dvacet minut poslouchat příběhy "z mechu a kapradí", konkrétně z vesnického prostředí o úspěšné sklizni česneku, špatným tuřínům, ještě horším švestkám a podobně a vůbec mi "nepřipadalo" vtipné, když strýc vykládal a moje maminka reagovala citoslovci jako "jasně", "hm" a podobně. Takže ho poslouchala asi podobně jako já. Má touha mamince ukázat nový fotoaparát musela počkat, až strýc odejde. Odhadl jsem, že on, jako mocný a zkušený fotograf, který zaznamenává i stav růstu trávy, by mne za mého "mazlíka" nepochválil a jistě by konstatoval, že jsem si koupil šunt. Ať si myslí, co chce!
Bratr mi vrátil zapůjčený telefon, protože ten svůj půjčil kamarádovi a až doma mu "došlo", že vlastně není mobilní. A když mám já ty tři přístroje, tak že bych mu jeden mohl zapůjčit. Při následném mazání odeslaných zpráv jsem se nad bratrovými SMSkami pozastavoval a nevěřícně četl. Adresáty z toho moc vypozorovat nešlo, ale obrázek by si o bratrově zoufalství udělal každý. Dneska jsem se dozvěděl od bratra, že už je na čase, abych se odstěhoval, protože by mi jinak musel rozbít držku. Tak jsem se zasmál a pokročil zase o fous s balením. Končí měsíc, já bych měl mít už většinu věcí ve stěhovacích krabicích a nemám. Nevím ještě pořád, kdy se budu moct nastěhovat, kolik přesně budu muset platit nájem, komu ho platit, co všechno mi tam zůstane, kde budu muset dohledat zbytek [třeba pracovní stůl!] vybavení. Ale jinak mám rád hektické dělání věcí na poslední chvíli, to je moje ...
Můj šéf je už zase nezvěstný. Před prázdninami toho nasliboval a máme za sebou měsíc a od něho nic. Kdybych měl spoléhat na to, co mi slíbil, asi bych se musel jít pást na louku.
A k novinkám patří fakt, že bych měl od zítřka začít dělat v kavárně. Sice nebudu v té, kde je ten sympatický číšník, z kterého skoro padám na prdel [kvůli jeho očím :))], ale mezi lidmi budu a vypadá to tam velmi slibně. Kéž by mi tahle brigádka vydržela přes rok ... bych možná měl občas i na nějaký dárek, kofolu ... a nebo víkendový relax mimo Brno. Takže šup, šup ... do Domu pánů z Kunštátu :)

středa 25. července 2007

Můj nový kanón Canon

Konečně!
Konečně je to tady!
Mám svůj první digitální fotoaparát a jsem nadmíru šťastný. Jen nevím, co budu fotit, protože plýtvat bleskem a energií baterií do mých fotek mi připadne zbytečné a nikdo jiný se jen tak vyfotit nedá, hm?
Můj nový drobeček s technickými vymoženostmi, které v rodině nikdo nemá, se jmenuje Canon PowerShot A460 a vypadá takhle:

Můj červený mazlík :)

Já myslím, že je hezký. Je prostě můj. Uvidíme, jak dlouho, protože možnost, že ho ztratím nebo že mi ho někdo [známý nebo cizí] ukradne je taky nevyloučitelná. Každopádně se teď mohu pyšnit nějakým majetkem, když nebudu počítat své tři mobilní telefony a jeden notebook :) [ehm, ale proč je nebudu počítat, to fakt nevím:)] Ale pro zaškolení se práce s fotoaparátem, který putoval do mých rukou až kdesi z Německa přes dři různé díry, potom do Říčan u Prahy, následně do nějaké díry kousek u Rajhradu u Brna a až potom za mnou, který nemá ani český manuál a já musím všechno prozkoumávat a objevovat sám ... tak kvůli tomu všemu jsem musel udělat pokusnou fotku na sobě. A protože jsem ještě neměl možnost ukázat lidem mimo Brno, jak to vypadá, když si depka koupí barvu a Ivanka ji nanese, tady máte aktuální foto ze včerejšího večera. Shlédnutí této fotografie je jen na vlastní riziko ...
.
foto níž! :)
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
pokračuj stále dolů :)
.
.
.
.
.
.
.
.
.
a konečně! :)
.
.
.
.


Já v koupelně [hezká, že? Jen nepravidelného tvaru:))]

pondělí 23. července 2007

Harry Potter and the Deathly Hallows

Harry Potter and the Deathly Hallows CZ: 1. kapitola - Pán zla povstává
Děkuji Barušce za odkaz, kde si mohu v klidu a nerušeně přečíst překlad [sice amatérský, ale o to zapálenější] nového dílu HP :) Tak se dělím i s vámi.

sobota 21. července 2007

Dneska mi bylo smutno. Pravda, že nějakých těch pár dní jsem se cítil dobře, v pohodě, ve společnosti přátel. Leč dnes nevyšlo nic z plánovaných i neplánovaných setkání. Několik rozeslaných sms, na něž jsem se odpovědi ani nedočkal, courání po městě s nadějí, že třeba někoho potkám ... a nepotkal. Má apelace na něčí společnost skončila kdesi v odpadkovém koši. Na cestě domů jsem potkal osobu, o níž již delší dobu pochybuji, zda-li v dnešním světě má obdoby. A má! Bohužel to byla jediná osoba, kterou znám, s níž jsem měl tu možnost se dnes potkat. A na to, jak je "depony" známá "celebrita", jak tvrdí někteří, je dnešní skóre natolik mizerné, že je mi skoro až do pláče.

Patrick Wilson

V návalu reality jsem si uvědomil, že můj finanční stav je natolik vážný, že pokud neseženu co nejdřív brigádu, kde mi budou platit každý den odpracovanou dobu, nejspíš umřu hlady, žízní [ale to asi ne, ještě máme vodovod] a s pocitem naprostého odloučení. Ale budu mít svou vlastní "hrobku", kde budu moct umřít. A dost těchto řečí a raději spát, protože jak řekl Chuck Noland [Tom Hanks] v Trosečníkovi:
"Vím, co mám dělat. Musím dýchat. Protože zítra vyjde slunce. Kdo ví, co přinese příliv?"

čtvrtek 19. července 2007

Posters of Harry Potter 5

No uznejte, nejsou to hezké kousky? :)

Hermiona Granger, Harry Potter a Ronald Weasley

Mrs. Dolores Umbridge, Luna Lovegood a Sirius Black

Prostě všichni školou povinní :)

středa 18. července 2007

Čekání na Harryho

Za hodinku a pár minut začne slavnostní "půlnoční" premiéra filmu Harry Potter a Fénixův řád. Čekám tedy v práci do doby, než budu vpušten se spoustou dalších "potteromaniaků" do sálu, usadím se a snad se vžiju do děje, který bude, obávám se, mnohdy naprosto odlišný od literární předlohy. Přesto se těším. Ta atmosféra kolem toho mě prostě vždycky dostane. A nebudu sám, dva lístečky jsem předal, a zároveň si tím zajistil společnost, novomanželům a přátelům Vodičkovým, jimž jsem byl včera na svatbě [originální svatební dar, že?:)] a Barušce, sestře od ženicha a mojí kamarádce z dob dětských her a radovánek. Vybral jsem verzi v původním znění s titulky, protože představa, že Harryho, kterého zrovna moc sice nemusím, ale ..., dabuje Vojta Kotek, jde mi mráz po zádech, a já prostě chci slyšet Brity, jak si to hezky spíkují po anglicku. Je to autentičtější. Takže proto tato volba. A dojmy z toho samozřejmě sdělím v nejbližší době:)
Dnes jsem se dozvěděl "stručný obsah a "body count" [děkuji Janině za opravu:)] literárních hrdinů" sedmého, posledního dílu Harry Pottera s názvem HP a Deathly Hallows. Kdyby vás tedy zajímalo, co se vlastně bude v "Sedmičce" dít, mrkněte SEM [ale nikomu to neříkejte:)].

Harry Potter and the Deathly Hallows [obaly knih]

úterý 17. července 2007

Gotan Project

Poprvé se mému sluchu doneslo před asi měsícem v PoDobrazech a tuze zalíbilo. Našel jsem si to na internetu, poslechl celé a našel v tom potěchu pro uši i duši :) A tak proč se nepodělit, že?:) Navíc je to hudba mého srdce - latina :) a hned třikrát!

Santa Maria (Del Buen Ayre)



El Capitalismo Foraneo



Diferente


neděle 15. července 2007

Po sobotním dopoledni s maminkou v práci, kde jsem si nějakou tou korunou přilepšil, a večerním divadlem v podání skvělých herců jako Hana Maciuchová, Ladislav Frej, Jiří Dvořák a Simona Postlerová v dramatu Kdo se bojí Virginie Woolfově? jsem velmi rád využil nedělní "nemakačenko" a pořádně se vyspal. Je fakt, že se mi v noci zdály prapodivné sny plné myší, hadů a taky intimních chvil s jedním mým spolužákem z gymplu, což dost dobře nechápu. Hlad mne nakonec vyhnal do lednice, kde jsem našel párky, brambory nevalného vzhledu a následně i nevalné chuti a okurkový salát. A kupodivu jsem si pochutnal. Přesto to beru jako nouzovku. Horko bylo takové, že by se dalo krájet a prodávat za nehorázné sumy. A já se opět vyvalil na Svoboďáku na lavičce, začetl do případu Sherlocka Holmese a slunil se. Po dočtení napínavého příběhu jsem raději zvolil změnu místa působiště a přesunul se do divadla, kde bylo líp o celkem dost stupňů.
Na pondělní den budu v Brně mít psané "áčko", neboť jedu ku Břeclavi trhat broskve. Práce na celý den plného slunce, broskví, pár lidí, hromady stromečků a snad následně i nějaké té koruny. Já se ozvu, ... pokud to tedy zítra přežiju.

sobota 14. července 2007

Ta pravidla!

Je s podivem, že platí jedno zvláštní pravidlo. Mé změny barvy vlasů si všimlo už několik lidí, kteří mne znají, ale vždycky na to reagovali spíše ti, kteří by to vidět a komentovat nemuseli a ti, kdož by se k tomu vyjádřit měli, téměř vždy mlčeli. Všímavými jsou tedy obvykle ti lidé, od nichž všímavost nevyžadujeme. Proč?
Mamince jsem vysvětlil celý případ "Ludíkovo stěhování" a najednou pochopila všechny důsledky a můj závažný krok mi schválila a nabídla k dispozici hromadu krámů, které vlastní moji rodiče doma na půdě. Otec tam skladuje "výbavu" ne pro dva syny, ale asi pro celou Klapzubovu jedenáctku. Věřím, že mu to bude trhat srdce, když věci, které pro "nás" schovával, poputují z jeho dosahu. Klasický případ mamonáře. Pomalu tedy začínám zajišťovat vybavení bytu, kde je hodně místa, ale já disponuji malým počtem nábytku. V podstatě je moje jenom stolní lampička, ale nemám žádný stůl, takže její charakter "stolní" ztrácí na významu. Dále mám hromadu knih a DVD, ale nemám žádnou knihovnu ani DVD stojan, takže knihy nezískají plnohodnotný status - nebudou v knihovně. A taky řeším možnost internetového připojení a zjišťuji, že je to větší problém než jsem čekal.

PS: Zase jsem ho včera potkal [toho číšníka]. Už dlouho se mi nestalo, aby mi stačil něčí pohled a já se začal citově rozplývat a neustále se blbě culit. Připadám si u toho hloupě. Z Pepíčka jsem byl nervózní a ještě jsem, ale na toho se neculím a citové rozplývání pominulo. Tohle je jiné, takové zvláštní. A pořád nevím jeho jméno. [nikdy bych nevěřil, že tu budu rozepisovat takové věci, jimiž se mohou chlubit deníčky náctiletých puberťaček o klucích svých snů] - Jak poznamenal po mém úspěšném složení maturity náš pan "profesor" z biologie: "Tebe ty emoce jednou zabijou!" A měl asi pravdu :)

čtvrtek 12. července 2007

Barvou naplno

Došlo k situaci, na kterou jsem již nějakou dobu narážel. Několik nemístných poznámek o mých šedinách v pětadvaceti nakonec zapůsobily na mé "ego" a já se rozhodl, že je potřeba s postupujícím genetickým "darem" po otci něco udělat. Zvolil jsem světlou. Vlasy a onen chemický přípravek plný odporností, jenž páchnou na hony daleko a dávají okolnímu světu najevo, že se jedná o skutečně velký neřád, si nejspíš moc neporozuměly, tudíž z toho vyšel - světe drž se - takový zrzavý blond.
Ve městě jsem následně potkal Silvu v hrozně slušném oblečení [promoční záležitosti ještě dlouho nebudu muset řešit], tak jsem se raději ostudně schoval, hned potom prezi a pak jsem se celý zahalil do mikiny s kapucí.
Ale beru to tak, že změna je život a tak měním nejen bydliště, sousedy a částečně práci, ale taky barvu vlasů. Kdybyste se náhodou chtěli od srdce zasmát, stačí říct. Objednal jsem si svůj první [shodou okolností je i nový] digitální foťák, díky němuž teď budu skutečně na pomyslném finančním dně, ale budu si moct vyfotit vše, co cestou domů nebo do práce, v práci či doma nebo kdekoliv jinde potkám. Takže pak budu moct vyfotit i sám sebe. Těšte se! :)

PS: Jediné štěstí je, že se nepotkám se svým otcem. By ten druhý infarkt z mého zjevu nejspíš nepřežil. Ale co na to řekne maminka? Toť ve hvězdách :)

středa 11. července 2007

Look at this

Byl jsem se podívat na můj potencionální byt. Počáteční nervozita, protože téměř vždycky očekávám něco jiného, opadla a já měl celý den na to, abych přemýšlel o výhodách a nevýhodách přestěhování se. Peníze, zabydlení, co všechno s sebou, jak to protřídit ... ale jak mi vlastně asi bude samotnému? To ukáže čas.
Byt má jeden velký pokoj, menší chodbičku z "chodby", po levé straně wc se sprchovým koutem, následuje kuchyňský koutek a potom obytná zóna, větší než můj dosavadní pokoj. V krásné krvavě-vínové barvě. Bohužel je ve čtvrtém patře bez vymoženosti zvané výtah [maminka opáčila, že mám mladé nohy, tak co si stěžuji]. Děsivé představy pro situaci stěhování. Tudíž hlavně žádné almary! Ikea to jistí :) Ale dál se uvidí :)
Každopádně jsem se rozhodl říct ANO této nabídce. A doufám, že budu dostatečně výdělečně činný, abych to své "soukromí" utáhl. A pro zvláštní příležitosti, jako jsou Vánoce, narozeniny a svátek bych si prosil nějakou praktickou věc domů :) To víte, než si našetřím na nový domov, to bude chvilku trvat :))

neděle 8. července 2007

Photostory ze ZOO

Sobotní odpoledne doslova vybízelo k návštěvě něčeho většího a zajímavějšího než je kavárna, McDonald's či KFC. S Klárkou jsme se tedy vypravili do naší brněnské ZOO. Počasí nám přálo, svítilo sluníčko, cestou od MHD ke vstupu do areálu jsme se stali součástí menšího davu rozkošných rodinek s vřeštícími dětmi. Uvědomili jsme si, že jsme nebyli jediní, kdo si řekl, že je sice hezky, ale není tak hezky, abychom šli na koupaliště. Tudíž i hromada jiných lidí zvolila variantu přírodovědecké exkurze. Každopádně bylo jasné, že potkáme hromadu lidí a třeba někoho zajímavého. Ale kromě dvou lidí z divadelního světa, mého bývalého šéfa Morávka a známou z divadelní režie Hankou Mikoláškovou, jsem neměl štěstí na nikoho. Tudíž jsme věnovali větší pozornost zdejší uvězněné fauně. A postupně se stával náš výlet zajímavějším, asi nejlepší zážitky jsme si odnesli z vrcholku Mniší hory. Ale znovu ... a pomalu, s obrázky.

První, co nás přivítalo byla válející se tygřice, která se buď předváděla a nebo takhle drbala na zádech. Ačkoliv jsem člověk empatický, zároveň nezapomínám na fakt, že tohle je kočkovitá šelma, takže jsem si odpustil onu přerostlou kočičku podrbat na hřbetě. Ale byla rozkošná ...

Postupovali jsme však dál ... a setkali se s několika exponáty lam. Jejich spodní zuby, které vyčnívaly, působily komicky. Hrozba možného flusání nás držela v relativně bezpečné vzdálenosti. Ale byly to fešandy ...

Procházeli jsme dál kolem hromady zvěře jak okřídlené, tak šupinaté, masožravé i býložravé, smrdící tak, že to až hezké nebylo, ale šli jsme dál, pokračovali jsme, protože hlavně já se těšil na něco extra. A dočkal jsem se ... už z dálky byly vidět ... monumentální žirafky ...

Tahle stále pod stromem a čekala, až jí vítr "nadhodí" nějakou větev, kterou by mohla svým dlouhým jazykem chytit a zeleň z toho ožrat. A najednou koukám, že po levé straně kousek od zábradlí je ještě jedna a okusuje okrasné keříky. Byla sladká ...

A tak jsem jí věnoval svou plnou pozornost ...

Koukal jsem na její krásné oči. Žirafa má údajně nejkrásnější oči a musím říct, že to má hodně do sebe. A protože nebyla skoro plachá, tak jsem si ji i pohladil, protože jsem na ni dosáhl. Bylo to skvělé.

S Klárkou jsme se pak přesunuli do "dětského" koutku, kde jsme se dostali do přímého kontaktu s kozami, morčaty, poníky, ovečkami ...

a lamičkami ... a s těmi jsme se vyfotili ... :)

A po odpoledni plném zážitků jsme odešli na zmrzlinu a zákusek do města do Aidy, sdělili si své zážitky a poté se rozešli každý domů. Bylo to příjemné a zajímavé ... :)

pátek 6. července 2007

Ručně stručně

Posledních pár dní je pro mne těžké si zajistit nějakou společnost na volné chvíle. Je pravda, že díky téměř dvouměsíční dovolené mám toho volna moc, ale neřekl bych, že jsem tak náročný, abych vyžadoval někoho po svém boku čtyřiadvacet hodin denně. Zjistil jsem, že lenost mě nebaví, ale velmi snadno se jí dá podlehnout. Brigáda, kterou mi měla sehnat teta, nevyšla, mají plno. Už tolikrát jsem vytýkal mým rodičům, že si za ta léta mohli pořídit vlivnější známé, aby pak třeba svého syna mohli někam šoupnout na léto na brigádu. Přemýšlel jsem, že se optám v nějaké mé oblíbené kavárně, zda nemají volné místo, třeba u mycího pultu. Já prostě potřebuju něco dělat.
Měl jsem původně odjet na pár dní do Prahy, následně do Klatov, ale nakonec změna plánů způsobila to, že nejedu nikam. Celou svou dovolenou tedy nejspíš budu trávit v Brně. Krásné prázdniny! Naneštěstí ani vyhlídka stěhování v dohledné době nevypadá nejlíp. Známý, po kterém bych se měl do "nového" bytu stěhovat se ne a ne ozvat a čas běží. S takovou asi zůstanu u tety na furt!
A aby toho nebylo málo, tak bratr začal zase blbnout, jeho "kvartální útoky mozkožrouta" z něj opět udělaly nesvéprávného jedince. Tudíž vtípky o tom, že v rámci nutnosti peněz by mi zastavil něco z mé sbírky DVD, mi dělají těžkou hlavu, protože to není kam ukrýt. To je tak, když bydlíte s debilem.

pondělí 2. července 2007

Tak nám začala dovolená

A můj první, regulérně dovolenkový den začal prací. Ptáte-li se podobně jako já, kde nastala chyba v Matrixu, neporadím vám. Prostě včera večer došla moje maminka s tím, že potřebuje pomoct v následujících třech dnech v kantýně a já, protože jsem dobrota sama [a každá kačka - skutečně? - je dobrá], jsem kývl. V průběhu 4 pracovních hodin jsem zjistil, že tenhle zlozvyk pomáhat každému v nouzi bych si mohl odpustit, protože ona pracovní činnost ve mě vyvolávala především slovní výraz: "To je pruda!" A taky byla! Zavzpomínal jsem na "těžce" vydělané peníze v divadle a zatoužil okamžitě po ukončení divadelních prázdnin a rozjezdu nové sezóny ... ale to dost předbíhám ... ještě necelé dva měsíce ..
V sobotu dopoledne jsme s kamarádem vyrazili na procházku podél přehrady, abychom se mohli kochat přírodou, květenou a faunou čítající kachny, kachny, kachny ... labutě, kachny, kachny a hmyzí havěť ... a taky kachny [trochu překachnováno!]. Cestu nám zpříjemňoval čerstvý vánek s nádechem odéru zelené zahnívající vody. Po vydatné svačině všeho, co jsme s sebou měli, jsme usoudili, že je lepší se vrátit. Došly zásoby a vidina katastrofického scénáře, kdy umíráme hlady, nás přesvědčily o tom, že jsme zvolili dobře.
Doma jsem pak shlédl první díl Kill Billa. Bylo to ... zajímavé. Přiznám se, že jako jedinec nadměrně senzitivní na fyzickou bolest, jsem najednou neměl problém. Bral jsem to jako ... vtip a myslím, že to tak mělo být i bráno. Bylo to vtipné, plné krásných žen, padouchů, cestování, vraždění a především to mělo Tarantinovského ducha, což se mi líbilo. Druhý den jsem shlédl druhý díl, mozaika zapadla a já z toho všeho měl kupodivu dobrý pocit. Prostě se mi to líbilo.
Sobotní večer jsem trávil s kamarádkou Klárkou a její tetou Nikol [která oslovení teto nesnáší a proto jsem jí ho říkal velmi často:)]. Byl jsem pozván do kina na Vratné lahve, což mne zpočátku nelákalo, ale konečný efekt byl příjemný. Následovala návštěva mé oblíbené kavárny, kde jsem doufal, že narazím na mou oblíbenou obsluhu a ... nic. Večer se pak ozvala Nikol, jestli bychom s ní nejeli do Znojma, a my s Klárkou souhlasili. Společnost, kterou jsme tam zastihli, nás ale příliš neoslovila. První návštěva místní hospody by se dala přirovnat k úrovni "Hospody u průmyslovky" s interiérem "Four roses". Následoval přesun do klubíku, kde už to vypadalo nadějněji, interiéry byly fajn, jen tam nebyli žádní lidé. Diskotéka tedy ten večer patřila nám. Snaha o mé seznámení s panem "Dokonalým" díky bohu nevyšla jednak proto, že je to tajný a nikdo to neví, a potom hlavně proto, že s opilými lidmi se neseznamuji. Do Brna jsme dorazili ve 4 ráno. Jen začala dovolená a depka paří jak pominutej.
Nedělní dopoledne jsem spal velmi poctivě a intenzivně. Poté jsem vyrazil do Bohunic na návštěvu, dal si vodárnu, prokonzultoval novinky, přesunul se do města, dal si sraz s kamarádem, zašel do Bakaly s nadějí, že tam bude "On" a .... on tam vážně byl :) Cesta domů se obešla bez MHD i jiného přepravního prostředku a tak hádám, že budu mít přes prázdniny nohy jako atlet - svalnatá lýtka, snědou kůži ... a hodlám na to balit chlapy. To bude sichrovka ... :)