čtvrtek 27. března 2008

Warning! Hledám vhodný diář

Je to neobvyklé a zvláštní, hledat v těchto dnech, v tomto měsíci, v tomto ročním období diář. Uznávám. Ale situace se má tak ... Můj současný diář je úžasný, skvělý a má mnoho důležitých funkcí - je pravda, že kalkulačka nebo kapesní průvodce to není, ale má rozhodně svá plus. Jenomže je jednak moc velký, i když má velikost A5 nebo nějakou takovou podobnou ... hlavní problém je, že každá stránka je věnována jednomu dni. A díky mému pracovnímu vytížení stejně nemá smysl mít jednotlivé dny rozepsané v časem od 7:00 do 20:00, když vím, že v podstatě z toho strávím víc jak polovinu času v práci a vypisovat si, kdy mám který den v kolik oběd a plánovanou administrativu, kdy si mám uvařit čaj či kafe nebo zajít na záchod, to mi připadá zbytečné.

Tudíž hledám diář menšího formátu, kde by 1 týden byl na dvoulistu a jednotlivé dny by měly [kromě víkendu] prostor asi 5 či 7 řádků. Problém je, že tento druh diářů už je prostě vyprodaný ... a nebo hledám ve špatných obchodech. Pomůže mi, prosím, někdo? "Bohatě" se odměním ... svou přízní, zahrnu Tě mým šarmem a humorem a budeš moct se mnou zajít na kofolu, na kterou mne pozveš ... :) já myslím, že je to dobrý plán, ne?:) A pokud snad s odměnou nesouhlasíš, nevadí ... vymyslíme nějakou jinou. Co třeba lístek do divadla?:)

Díky za pozornost ... :)

PS: Nevěřili byste, jak je náročné najít na internetu vhodný obrázek.
PS2: Hlavně se, prosím, vyhněte diářům z Brava nebo věnované některé úspěšné popové kapele - například Tokio Hotelu.

edit:
PS3: Dohledáno ... takže nějak takhle ... [té reklamy si nevšímejte ... :)]


středa 26. března 2008

Jak jinak než stručně

Vážení,

tlačí mě čas. Jako obvykle. Přechody mezi tím, že si musím všechno pamatovat [call centrum] a tím, že mi může být hromada věcí volných [divadlo], nepůsobí příliš příznivě na mé čakry. A proto jsem opět pochytil nějakou virózu, prochlazení, rýmičku, kašlík a opuchlý krk.
Máme za sebou Velikonoce. Díky Bohu. Posledních 5 let se snažím tvářit, že se mne tyto svátky netýkají, i když s vděčností přijímám volno, které z nich mnohdy plyne - Červené pondělí. To jsem trávil u tety s bratrem, maminkou a švagrovou s jejími dvěma potomky. Kromě skvělého oběda a dezertu bych to jinak charakterizoval jako mnohočetnou frakturu mého poklidného samotářského života - možná se z toho budu ještě nějaký čas rehabilitovat.
Dnes v práci jsem zažil několik telefonátů, z nichž budu mít trauma taktéž po zbytek života, neboť lidé, kteří k nám volají jsou mnohdy natvrdlejší než kvalitní betonová tvárnice. A přece je nemůžete poslat do háje, ale vyslechnout si všechny invektivy, kterými prostý český človíček umí disponovat. Je to zajímavá průprava do života. Škoda, že já nešel raději do té cestovky ...
A konec vztahu se nakonec přece jenom nekoná ... vivat Jiřík :)

sobota 22. března 2008

Bič - na něm "C"

Derniéra prvního představení, kterým jsem měl možnost poznat tvorbu J. A. Pitínského. Mluvím o Hvězdách nad Baltimore, které hrálo několik let, i když s mnohdy delšími prodlevami, Divadlo Husa na provázku. Byl tam Bolek [chápej Bolek Polívka] a Peca [Jiří Pecha]. A byl jsem okouzlen tématikou dohadů ohledně kolaborantství krále komiků Vlasty Buriana. Z retrospektivy náhledu na tuto inscenaci mi došlo, že ačkoliv hlavní roli hrál právě Bolek, šlo o ty menší role kolem, které mnohonásobně utvářely a usměrňovaly děj - a moje oblíbená Ivanka Hloužková opět nezklamala jako Nina Burianová. V pátek 21.3. v 19:00 se tedy naposledy odehrála na divadelních prknech repríza tohoto představení a já byl přítomen. A spokojen. Skvělý byl i "Mistr" Jirka Vyorálek coby vyšetřoval soudruh doktor Houska. A při alternaci Cyrila Drozdy s Lubošem Veselým jsem vychytal prvního zmiňovaného, byl přesvědčivý, i když z paměti vytahuji zážitky, že Luboš byl přesvědčivější. Nejspíš za to může mé upřímné divácké okouzlení triem mužských hereckých osobností, kam řadím právě Luboše Veselého, Jiřího Vyorálka a Petra Jeništu.
Kdo jste si tedy nechali ujít toto představení, přišli jste nejspíš o hodně. Ale život jde dál. I v divadle. A hry přicházejí a odcházejí ...
Společnost mi dělal můj bratr ... sice neocenil tolik skutečné umělecké výkony, ale díky Bolkovi získal jakousi představu o tom, jak taky může vypadat divadlo. Aspoň něco.

pátek 21. března 2008

Jaro je tu!

To se pozná. Venku je aprílové počasí, protože jednu chvíli sněží, pak svítí sluníčko, pak prší, potom sněží, jeden cyklón následuje druhý, každý s jiným, poměrně sympatickým jménem. A taky se hromadí svatby, porody, námluvy, zásnuby, registrace ... a to bych nebyl já, abych nebyl zase něco extra.

Ve středu mi přišlo emailem oznámení o svatbě mé nejlepší kamarádky. Asi trochu ze závisti, trochu z toho, že ona je ta šťastná, mi bylo líto, že mne tohle nejspíš nečeká. Svatba není vždy zárukou toho, že ti dva budou spolu spokojení a šťastní až do konce jejich života nebo života téhle planety [jen Bůh ví, kdy ji čeká konec]. Přesto je to něco víc ... něco, co by mělo mít hloubku. Jsem pozvaný na další svatbu a stále doufám, že těch pozvání bude s přibývajícím časem přibývat.
Kdo bude další? :)
Mám svatby rád. Jako host, samozřejmě. V naší rodině jsou svatby obvykle příležitostí, kdy se potká celý klan a já mám možnost se opět vidět s těmi, které jinak potkat nemohu. A navíc, jsme vlastně hrozně veselá rodina, takže i ty svatby podle toho vypadají. Nenudím se.
A já jsem sám. Zvolil jsem cestu menšího odporu ... což netvrdím, že je dobře. Divně se o tom píše, tudíž to nebudu dál pitvat. A jede se dál. Jen nevím přesně, kam.

pondělí 17. března 2008

Život na zálohy! Nebo na splátky?

Tahle paušalizace!
Jsem unavený. Vlastně už od 18. února jedu vkuse každý den pracovními povinnostmi. To nejednoho unaví. Usínám ve stoje, když držím "basu" ve frontě u pokladny. Káva se stala povinnou součástí mého každodenního života [a to jsem si před rokem ještě naivně myslel, že se to bez ní dá zvládnout. Bohužel se to mnohdy nedá zvládnout ani s ní.] Huntuju si žaludek tímhle kofeinem. A nebo si dopřávám pořádné dávky teinu. Nejspíš podvědomě si uvědomují, že kofein je účinnější. Možná to tak skutečně je.
Ale nestěžuju si. Jen zde sděluji své dojmy z těchto prožitků. Jsou neurčité, trochu rozpačité. Chtěl bych mít sílu na čtení. Kamarád mi zapůjčil sbírku povídek od Neila Gaimana - Kouř a zrcadla. Má to hloubku, vtip a taky mrazení v zádech. Kouzelný relax.
O víkendu jsem ztratil chuť k jídlu. Je fakt, že jsem obsah lednice, který podléhá krátké záruční lhůtě musel vyhodit. Když prostě dojdete o půlnoci domů a vidíte tu "vanu", kterou vidím já, když si sundám tričko, tak vás prostě jakákoliv chuť k jídlu přejde. Tudíž nezbývá než předejít samovolnému vzrůstu nové rasy a civilizace [plíseň umí divy] a všechny prošlé potraviny vyhodit. Naštěstí jsem toho nikdy ve své ledničce neměl tolik, abych si zoufal, že jsem vyhodil tolik peněz oknem [respektive odpadem]. Takže teď šlo k šípku jen 5-denní mléko, jehož 5-denní záruka skončila před 10 dny, půlka oloupané cibule, 4 krajíce šumavského chleba a jogurt, jehož hliníkový obal naznačoval, že pod ním nejspíš zanedlouho dojde k masivní erupci, která bude mít za následek vznik nových světů a zničení toho stávajícího.
Dnes jsem si v práci udělal instantní hrachovou polévku. Bohužel i ta už byla po "splatnosti". Takže namísto spokojeného poobědového relaxu u školení jsem musel odbíhat na wc s nevolností.
Prostě, dneska mě to v práci hrozně bavilo... a baví. A spánek v nedohlednu...

středa 12. března 2008

Omluva pro janinu

Jani, omlouvám se ...
Uznávám, že tady řeším [na Tvůj vkus] pičoviny. Takže z jiného soudku.
Dnes ráno přijali mého otce do nemocnice. Diagnóza? Rakovina tlustého střeva. V pátek by měl jít na operaci, která skončí tím, že bude mít vývod bokem. Situace je vážná, protože otec má celkem velké zdravotní problémy. Navíc jako správný chlap, který vždy trpěl rýmičkou a simuloval kde co má teď obrovský strach. A tak tu situaci stěžuje ještě navíc mé mamince.
[doufám, že tohle je závažnější téma]

Můj vztah dostal za poslední dobu celkem pořádně na frak. Netvrdím, že je to vina jen na jedné straně. Jen jsou prostě věci, které umím překousnout jen po nějakou dobu a pokud mi tak zásadně vadí, po dosažení určité úrovně jde má tolerance na kávičku a mne ponechá samotného ...
Mám hromadu chyb. Ale zároveň mám své zásady a jako správná zásadová "konzerva" se těch svých přesvědčení držím.


Dnes jsem si poprvé zkusil v práci nacvično telefonovat s kolegyní, která coby zákazník chtěl vědět nějaké informace, chtěla nějaké změny a já jí to měl všechno říct a provést. Zmastil jsem to dokonale ...ze tří věcí jsem dvě dokonil a tu jednu jsem zvládl dobře jen díky tomu, že jsem měl před sebou náhodou postup, jak na to ... V pátek mám už zkusit jen naostro [ne, nebojte se, nebudu tam sedět bez spodního prádla]. Mám z toho stresující dojmy.

A ještě jeden canc na konec ... rozhodl jsem se [ačkoliv jsem tlustej], že chci být taky trochu in, jít s módou, nebýt pozadu, být v kurzu ... a koupil jsem si boxerky Calvin Klein [Krom toho, že Klein byl náš soused, si o tomhle příjmení nedělám absolutně žádné iluze:)]. Jsou úplně normální, jen na té gumě mají napsáno jméno ... jako by si je vlastník podepsal, kdyby je třeba zapomněl v šatně na bazéně nebo je nechával prát ve veřejné prádelně, tak aby si je poznal. Každopádně to má něco do sebe ... zkusím si na své spodní prádlo nechat napsat "depony". Třeba z toho taky bude kvalitní značka:)

Co to včera bylo?

Jako včera byl vážně hrozně blbej den. Upřímně, už dlouho se nenaskytla příležitost, kdy se mi událo takových nepříjemných věcí jako právě včera. Jsou to drobnosti, ale co člověka víc dopálí než hromada drobností. Jak praví jedno přísloví - Stokrát nic umořilo vola. Nepovažuji se za vola, ale ... věřím, že rozumíte těmhle metaforám, parafrázím, hyperbolám či jinotajům [takových cizích slov pohromadě mají jen publikace profesora Horyny:)]

Ráno jsem nebyl sto vstát dle předem domluveného scénáře. Tahle ranní vstávání mne deprimují. Jsem už starší člověk, který nevydrží moc dlouho pařit, ale ani brzo vstávat. Jednou ten organismus musí říct DOST! a zůstane v posteli napříč nutným okolnostem. Prostě a jednoduše ... jednou musím zaspat tak, že i kdybych byl zaměstnancem měsíce, tak mě vyhodí, až za mnou uvidí půlka Brna zvířený prach.
Určitě nejsem sám, kdo má problém s ranním vstáváním ... ale mám za to, že můj spací režim se rovná spánkovému harmonogramu pětiletého dítěte ... já chci hooodně a často spát. Po snídani, po obědě, po svačině, po večeři ne ... páč bude večerníček ... a po večerníčku se spát přece nechodí, páč určitě dávají něco pro dospělé, nějaký thriller a to mne vždycky lákalo:)
V práci se ukázalo, že díky nemoci, kterou mám už třetí týden [!!!] nejspíš ztrácím i sílu, takže PETku s vodou mi musela otvírat kolegyně.
Při odchodu z práce jsem si až na cestě domů uvědomil, že jsem tam zanechal mou empétrojku. Aby toho nebylo málo, v kavárně mi sluchátka od ní vypadly a rozbily se. Následně se vybila baterie, která v ní byla druhý den.
A v divadle mi Hany důvěrně sdělil, že je na mě vidět, že jsem přibral. A že bych s tím měl něco dělat.
A tohle všechno se mi stalo včera ...
Není to moc i na jednoho depku?

úterý 11. března 2008

Krátká depeše z práce

zdravim.
prave mame obedovou pauzu.tak toho vyuzivam.
pomozte mi.umiram.
a taky usinam.
kupodivu na skoleni.
kdyz uz nepomaha ani kava, co jineho by mne mohlo zachranit?
diky za pozornost.
jdu se opet oddavat smyslne cinnosti.
o tom ostatnim pozdeji nebo jindy.

neděle 9. března 2008

House M.D. a jeho Theme song

Jak jsem se již zmiňoval, jsem takový mírně nadprůměrný fanoušek seriálu House M.D. Je sice pravda, že velký a podstatný podíl na tom má jednak britský herec Hugh Laurie, ale dalším, nikoliv malým důvodem je má sympatie s jeho "všetečností" a "sarkasmem". Je to můj velký vzor:)
A tak, když to tak sleduji s pravidelností nepravidelného zavlažování jsem si zalíbil onu úvodní znělku k tomu seriálu [ale tu původní ... páč jak jsem zjistil, tak na Nově - nebo kde to dávají - mají jinou znělku]. A tak mne dneska napadlo, že si ji seženu, stáhnu a budu se kochat ... a ejhle ... ukázalo se, že já tu písničku znám [ačkoliv je to neuvěřitelné, že by depony poslouchal něco jiného než Britney nebo Christinu či Madonnu]. Někdo mi ji pouštěl a měl k tomu, pokud si pamatuju dobře celkem velký proslov ohledně klipu, kterým je song opatřen. Jedná se o Massive Attack a jejich Teardrop.
A tak se chci podělit o tuhle hezkou písničku, z níž je vypreparovaná znělka k seriálu House M.D. ... poznáváte ji [vy, kdož sledujete originální znění]? :)



Takže příjemný relax ... :)