středa 12. března 2008

Co to včera bylo?

Jako včera byl vážně hrozně blbej den. Upřímně, už dlouho se nenaskytla příležitost, kdy se mi událo takových nepříjemných věcí jako právě včera. Jsou to drobnosti, ale co člověka víc dopálí než hromada drobností. Jak praví jedno přísloví - Stokrát nic umořilo vola. Nepovažuji se za vola, ale ... věřím, že rozumíte těmhle metaforám, parafrázím, hyperbolám či jinotajům [takových cizích slov pohromadě mají jen publikace profesora Horyny:)]

Ráno jsem nebyl sto vstát dle předem domluveného scénáře. Tahle ranní vstávání mne deprimují. Jsem už starší člověk, který nevydrží moc dlouho pařit, ale ani brzo vstávat. Jednou ten organismus musí říct DOST! a zůstane v posteli napříč nutným okolnostem. Prostě a jednoduše ... jednou musím zaspat tak, že i kdybych byl zaměstnancem měsíce, tak mě vyhodí, až za mnou uvidí půlka Brna zvířený prach.
Určitě nejsem sám, kdo má problém s ranním vstáváním ... ale mám za to, že můj spací režim se rovná spánkovému harmonogramu pětiletého dítěte ... já chci hooodně a často spát. Po snídani, po obědě, po svačině, po večeři ne ... páč bude večerníček ... a po večerníčku se spát přece nechodí, páč určitě dávají něco pro dospělé, nějaký thriller a to mne vždycky lákalo:)
V práci se ukázalo, že díky nemoci, kterou mám už třetí týden [!!!] nejspíš ztrácím i sílu, takže PETku s vodou mi musela otvírat kolegyně.
Při odchodu z práce jsem si až na cestě domů uvědomil, že jsem tam zanechal mou empétrojku. Aby toho nebylo málo, v kavárně mi sluchátka od ní vypadly a rozbily se. Následně se vybila baterie, která v ní byla druhý den.
A v divadle mi Hany důvěrně sdělil, že je na mě vidět, že jsem přibral. A že bych s tím měl něco dělat.
A tohle všechno se mi stalo včera ...
Není to moc i na jednoho depku?

2 komentáře:

espoo řekl(a)...

Jezkovy jak ja ti rozumim!

*janina* řekl(a)...

hele, sorry, ale az se mi jeden den stane TAK MALO veci, ktery by .. janevim.. me drobne rozladily, tak ti dam vedet. este furt resis [na muj vkus] picoviny.