úterý 21. srpna 2007

Pavoučí teror

Můj byt, jak jsem zjistil, nenabízí útulný koutek jen mně, ale taky těm ošklivým potvorám, které díky několika béčkovým hororům, z nichž všechny dosáhly stoprocentně "déčkové" úrovně, u mne získaly status nechutné, odporné a štítící se věci. Tahle arachnofóbie ve mě vyvolává poněkud neklasické chování, z něhož by se dala vypozorovat celkem jasně nestandardnost vyplývající z neheterosexuální orientace. V podstatě jsem schopen při spatření těchto tvorů ječet tak, že by mi to i mnohé ženy mohly závidět. A zjemnělé pohyby, "kuřecí pařátky" a podobně jsou jen nešťastnou shodou okolností.
Prostě mám k pavoukům veskrze záporný vztah ... podobně jako ke klíšťatům, mravencům či slimákům [nechápu dodnes, proč jsem se jako malej díval na horory, kde vraždícím monstrem nebyla chatrající mrtvola nebo psychicky narušený hlavní představitel trpící schizofrenií, ale třeba právě důležití jedinci našeho ekosystému].

Pamatuji si, jako by to bylo včera, když mi bylo asi 8 roků, bratranci Járovi 10 a bratrovi necelých 7 a dívali jsme se v noci tajně u babičky na německý kanál, kde nedávali porno ani erotiku [dodnes toho lituji, mohlo to být poučnější], ale obyčejný horor o nasraných tarantulích, které napadly z nějakého důvodu [ačkoliv to tam nejspíš bylo zmíněno, naše znalosti němčiny nepřesáhly v té době ani první lekci Alles gute] městečko a zabíjely lidi. A lidé prchali, zavírali se do baráků, které se snažili utěsnit a pavouci si vždycky našli cestu ... a zachránila se jen skupinka asi 8 lidí, která, když se dostala z baráku, viděla kolem jenom bílou pavučinu. A tím to skončilo. Vím téměř stoprocentně, že jsem se strachy tehdy nepočůral, ale díky této hrozné katastrofické vidině jsem zaujal k pavoukům postoj, který by si za rámeček nedali, kdyby si dělali rámečky a věšeli je u sebe v pavoučím domečku.

Takhle bych prostě nechtěl dopadnout ... bojím, bojím

Každopádně jsem objevil pavouka v rohu sprchového koutu. Zděšení díky bohu nebylo tak velké, protože pavouk nebyl zase až tak velký [ale nechutný byl stoprocentně] a navíc mezi námi bylo celkem hodně prostoru. Vzal jsem tedy sprchovou hadici, namířil na pavouka, který nejspíš netušil, že ho chce někdo utopit ve vodovodním odpadu, a pustil vodu... Držel se, mizera, hezky dlouho. Voda naprosto nezvládala svou úlohu, tedy alespoň prvních 15 vteřin, poté pavouk nejspíš vyčerpáním odolal tlaku tryskající vody a začal postupně popojíždět k odpadní díře. Nakonec se mi ho podařilo nasměrovat a "spláchnout". Pustil jsem horkou vodu a nechal ji chvilku namířenou přímo do odpadu. To vše pro jistotu, že se nevzpamatuje, aby se pak třeba nenaštval, nevylezl od tam a nešel mě třeba zabít. Během následujícího sprchování jsem nervózně pokoukával po místě, kde, jak jsem doufal, našel pavouk svůj klid, zda-li se od tam nedere ven. Nedral! Šel jsem spát. Druhý den jsem si šel trůnit na záchod s časopisem, když jsem najednou uviděl pod umyvadlem toho pavouka, jak si tam tak hoví na pavučině [kdyby šlo správně definovat pavoučí jednání a bylo jiné prostředí, dalo by se to nazvat "slunění"]. Znejistěl jsem. Strach v očích. Co když se od tam dostal a teď se ho už nezbavím? Ze záchodu jsem raději utekl. Večer jsem se vrhl do koupelny, že se vykoupu a k mému zděšení ... tam byl ten pavouk. Procedura proběhla stejně jako den předtím, jen v tom bylo už více nechuti a zoufalství. Hlavou mi vrtalo, kolik jich tu ještě může být a proč mi o nich nikdo neřekl. Pavouka jsem se úspěšně zbavil a nakonec jsem dospěl k názoru, že to byli sourozenci, ne-li dvojčata. Budu tedy doufat, že víc toho z tehdejšího "matčina" kokonu nevzešlo a že tedy nebude nikdo, kdo by chtěl své sourozence či potomky pomstít.

To je tak, když se pavouci naserou ...

Pavoučí teror bych nezvládl ... viděl jsem film a stačilo. Vím, že bych nepřežil :) hlavně moje spoďáry ne :)

sobota 18. srpna 2007

Byteček

A jak vlastně v těchto dnech vypadá místo, kde trávím celkem málo času, ale pevně doufám, že do budoucna to bude lepší, když už platím takový nájem?

V podstatě můžu v tuto chvíli nabídnout jen několik záběrů, aniž bych nepohoršoval estetický vkus citlivějších jedinců, kteří by z mého bordelu mohli dostat psotník či jinou neidentifikovatelnou nemoc, v krajním případě smrt.

Tohle je pohled od postele směrem k oknu [východní směr] :)

Tohle je zase pohled od okna na postel [západní směr] - to je velká postel, co?:)

Ještě jednou postel ... i s tím bordelem [bohužel nešel nijak schovat:)]

A tohle je moje kuchyňka - malá, ale v podstatě se tam vyskytuji jen náhodou a nebo omylem ... :))

Jakmile bude něco nového ... což příští týden bude, změny vyfotím, zdokumentuji a vystavím zde k pokoukání a k pokochání. Čeká mne převoz ledničky, skříně, pracovního stolu ... a to se už bude bydlet líp.

Obsluhoval jsem brněnského primátora

Taková drobná inspirace Hrabalovou slavnou knihou...jen přetransformována do mé realističtější podoby, jak je tomu zvykem.

Jak mnozí víte, jsem nyní o své téměř dvouměsíční dovolené zaneprázdněn prací v kavárně. Z kavárenského povaleče se stal kavárenský poskok, což je změna hodna skromného, dvouvteřinového potlesku .. děkuji :)
Jenomže, jak je známo, mnoho lidí využívá hromady služeb, aniž by řešilo, jak náročná na čas, na sílu či znalosti jsou. Vždycky jsem to bral jako hotovou věc, nijak složitou. Nechápavě jsem kroutil hlavou, když obsluze trvalo téměř věčnost než donesla to, co jsem si objednal. Teď jsem na druhé straně a občas kroutím nevěřícně hlavou, co všechno lidé chtějí. Příklad za všechny - skvělé latté, které si troufnu tvrdit, že umím fakt velmi obstojně. "Serete" se s tím asi 5 minut, aby stačilo asi 5 vteřin a lžička [do kafíčka] a je jednak po latté, ale zároveň po onom estetickém vyřádění.

Jednou, to jsem byl v práci asi 5 den a mé proškolení proběhlo rychleji než rychlokurzy a intenzivněji než intenzivní kurzy, ale v hlavě mi zůstalo víc otázek než odpovědí. A tak si tak v kavárně leštím ... sklo a najednou se objevil ON. Byl jsem z toho úplně paf. Našeho primátora vidím občas v divadle ... ale to vážně jen někdy. A nedošel sám, měl doprovod. Až později jsem si uvědomil, že tu paní znám ... její tvář se z billboardů vždycky tak hezky a svěže a mladě usmívala, hádal bych jí na tom plakátu tak 25 - 30. Posadili se a já šel tedy skromně na výzvědy, co si dají. Přeci jenom mi bylo jasné, že primátor s první náměstkyní si nedají jen obyčejné kafíčko. Bylo horko. Pan O. se zeptal, zda-li máme ledovou kávu. Mé sebevědomí kleslo pod kritický práh. Nikdo mi nikdy nevysvětlil, jak se vlastně taková ledová káva dělá. Navíc nám chyběl led. Sdělil jsem mu smutný fakt, že jejich přání nemohu z nedostatku materiálu splnit. Ona se zeptala, jak dlouho už jsme otevření. Odvětil jsem, že týden a pár "drobných". Podívala se na mě tak trochu lhostejně a řekla: "No to už byste ji snad měli mít, ne?" Bylo mi trapně. Nakonec jsem jim udělal svůj skvělý "Le Grange" a náš provozní se pokusil o mojito. Vyšlo to. Byli všichni spokojení. Jenže mi to nedalo a další den jsem si do googlu zadal heslo "jak se dělá ledová káva" a hned první odkaz mi pomohl. Byl jednodušší, nenáročný na skladové zásoby a tak jsem zavedl shaker z krabice od mléka, nyní upgradovaný na butelku od jogurtového mléka a všem to chutná.

Tento týden se provalilo, že si pan primátor stěžoval na kávu, což pak řešil můj šéf a já mu vysvětlil situaci. Byl jsem zde nový, nikdo mi neřekl, jak dělat ledovou kávu, tak jsme mu nakonec udělali něco jiného. Nedostal jsem vyhubováno. Ale hnedle, jak šéf odešel, opět se objevil pan O. s paní J. a už při sedání se otázali, zda-li již máme ledovou kávu. Hrdě jsem odpověděl, že ano. Dali si ji dvakrát. Hodně jsem se snažil, aby jim chutnalo, ale nikdo nic neřekl [pochvalu asi umí skládat jen přátelé a staří lidé], navíc paní J. nechala skoro jednu 1/4 nevypitou ... trošku mě to zklamalo, ale život jde dál. A já jsem připravený ... jak na primátora Onderku, až se zase objeví, tak na stvoření ledové kávy se špetkou lásky a citu. Třeba se naučím i něco jiného, méně fádního :)
[PS: ten obrázek ... tohle je depony, kdyby hrál v Simpsonech :)) - jasná celebrita:))]

úterý 14. srpna 2007

První noc v novém bytě

Uznávám, že jsem se dlouho neozval. Nebyl čas. Mí čtenáři ... tady máte kus toho čtenářského "žvance" :))

Dobrá, mám jich za sebou již víc [to k tomu názvu], ale myslím, že o té první se dá psát hodně, protože to byla moje úplně první noc v bytě, kde jsem já pánem. Jediné, co mi "chybí ke štěstí" je moje jméno v kolonce "majitel nemovitosti". Takže zatím jenom pronájem. Přesto je to mé bydlení. Ta euforie mne doufám ještě nějakou chvíli neopustí, protože jenom díky ní mi nevadí, že zatím nemám žádnou skříň, knihovnu, pracovní stůl, ledničku či vařič. Mám postel, vlastně teď už letiště, takže mne čekají dlouhé hodiny flákání se v posteli ... hahaha ... [to je vtípek, co? Kdybych na to měl aspoň čas], můžu se opláchnout ve sprchovém koutě ... a můžu vlastně cokoliv, k čemu nepotřebuji nic z toho, co jsem uvedl výše.
Můj pokoj, který má splňovat funkci zároveň jídelny, pracovny, ložnice a pokoje pro hosty, má celých 31 m2. Výhled z oken nabízí panoramu střech a domů a nebo nebe ... které je modré, pokud třeba zrovna neprší. Okna jsou situována na východ, takže mne budí sluníčko ráno. Díky bohu, že aspoň někdy sem zasvítí. Čtvrté podlaží je tak trochu nevýhodou, kterou se snažím brát sportovně - třeba se zocelím. A když ne, tak mne během nějakého toho výšlapu po schodech drbne a bude klid. Když vyjdu z domu, po levé straně se rozprostírá velký lužánecký park s hromadou krásných zelených zákoutí a kytiček a mostečků a podobně. Po pravé straně se nachází Náměstí 28. října s takovým menším parčíkem, který taktéž v noci může stát za romantickou procházku, pokud tedy netrpíte strachem ze tmy ... tak jako já.

Tak to jsem já, kdyby jste to náhodou zapomněli:))

V tuto chvíli má mé nové bydlení přezdívku "Drobňák", disponuje postelí, lustrem, záclonami, kuchyňskou výbavou, kterou by mi záviděl nejeden kuchař ... bohužel vaření mne oslovilo asi jako mravenec žirafu - tudíž čistý nezájem - umřu hlady, vidím to před sebou celkem jasně.
A především a to musím zviditelnit, pochlubit se a podobně ... můj byt, konkrétně můj notebook a jeho wireless si rozumí s jednou openwifi, takže mám doma i internet. Není to nic stabilního, nic extra, ale je to. A věřte nevěřte, hrozně mě to potěšilo. Takže teď už jenom ten pracovní stůl, ať u toho notebooku na zemi nemusím sedět jak bezďák a budu naprosto spokojený. A kdo bude mít zájem, rád pozvu na prohlídku.
Případní zájemci, pište se do "komentáře" :))

Dobrou noc!

pátek 3. srpna 2007

Návrat ztracené flashky

Od soboty do příští neděle se za mnou můžete stavit do DPzK, protože bych měl být výdělečně činný. Doufám v to jako ve smilování Boží, protože jen toho vybavení do bytu, co je potřeba koupit, na to by bylo vhodné si vzít úvěr, půjčku, vybrat trezor, rozbít prasátko ... prostě cokoliv. Leč do prasátka si už nespořím ani z nostalgie, protože zkušenost bývala taková, že cokoliv jsem měl doma, zpronevěřil mi buď můj bratr a nebo můj otec. Teď však započne nová epocha - budu sám, budu mít soukromí, zmenší se mé obavy o ztrátu osobních věcí doma a mohl bych se opět věnovat oné slibné činnosti - tudíž spoření. Ale namísto prasátka nejspíš využiji služeb banky.
Odvoz zbytku mých věcí za asistence maminky proběhl v pořádku. I maminka byla z bytu velmi příjemně nadšena, což jsem rád. Během vyklízení všech šuplíků a skříněk jsem objevil mou starou flashku s kapacitou 32MB. Moje první flash, kam jsem si ukládal své věci, fotky, obrázky a dokonce i nějaké dokumenty. A kromě toho všeho jsem zde měl uložené naskenované fotky z mého mládí. Ona nostalgie byla velmi silná a tady je malá ukázka :)

S bráchou v ozdravovně ...

A to mi byly dva roky ... ve fotoateliéru [už od útlého věku jsem byl za modela:)]

čtvrtek 2. srpna 2007

Simpsonovi a jiné skutečnosti

Dnes proběhla hlavní vlna mého stěhování. Důkladně jsem si prohlédl "vybavení" bytu a dospěl k názoru, že celoživotní upsání se ďáblu by mělo větší efekt než zcela zrekonstruovat tenhle byt, když není můj. Hoří mi tedy nutnost pořídit si stavební spoření. Každopádně mi bratr a můj kamarád Marian pomohli vynést do třetího patra [ale čtvrtého podlaží] ty nejtěžší krabice a tak mi doma zbývá jen několik knih, oblečení a základní věci jako mýdlo, kartáček na zuby a můj oblíbený krýgl.
Navštívil jsem v průběhu dne mou ségru Hanču na brigádě v lékárně a hrozně jí to slušelo. Přesunuli jsme se poté na Svoboďák, kde jsme vyhlíželi druhou ségru Zuzku společně s dvěma dívkami, z nichž jedna je moje nostalgická láska Lenka ze základní školy. Seděli jsme spolu, vzájemně se neměli rádi, ale náš zeměpisář si přál, abychom sdíleli jednu lavici především na jeho hodinách a dnes na to vzpomínáme oba s úsměvem. Nakonec Zuzka došla, udělal jsem jim společné foto a rozešli jsme se. Zde je důkaz, že i fontána může při stříkání minout a zapříčinila tak kromě pokropení kolemjdoucích i takovou malou soukromou duhu. Hezká, ne?
Večer po transportu krabic a vysavače do mého nového "domova" jsem vyměnil prostředí a zašel s kamarádem do kina. Dávali Simpsonovi ve filmu. A bylo to krátké ... což je asi jediná nevýhoda tohoto snímku. Jinak to bylo vtipné, trefné a animované :)

A šťastné číslo pro tento den, měsíc a třeba i rok je TOTO :)) [takový pokus :)]

středa 1. srpna 2007

Jak bylo a bude

A máme tu nový měsíc! Při představě, že víc jak polovina dovolené je za mnou a že mne čeká už jen něco málo dní a nová divadelní sezóna je tady. Červenec utekl nějak hrozně rychle. Nechápu to. A v podstatě se nic moc nestalo...divadelní festival, flákárna, balení mých "pěti švestek", několik návštěv koupaliště na Kraví hoře, sehnání brigádky v kavárně, pokukování po fešném číšníkovi v Bakala. Myslím, že dovolenou bych si představoval trávit jinak. Pro příště. Už vím, jak nepromarnit volno.
Balení mých věcí zabralo a zabírá ještě pořád hodně času i prostoru, v podstatě by se to dalo shrnout do jednoho slova - časoprostoru. Nikdy bych nevěřil, že jsem za dobu mého pobytu u tety nashromáždil takové bohatství čítající nostalgické papírky, sešítky či různorodé věcičky, které mi jsou prakticky na nic. Besa na mě celou dobu nevěřícně koukala. Takže mi teď doma leží tři pytle zbytečností, které půjdou nejspíš s nostalgickou úctou do popelnice. Matně tuším, po kom bych tohle sbírání cetek mohl mít a je mi skoro do pláče. Maminka rozhodla, že mi pomůže se zařizováním bytu. To mě vyděsilo, ale nakonec jsem zjistil, že se bude hodit odborná rada a moje maminka má rád hromady na rozdávání a občas jsou i k věci :) Teď s ní řeším skoro všechno - výběr ledničky, mikrovlnky a nejspíš i zařízení kuchyňky a podobně. Stěhování začalo probíhat k 1.8., kdy jsem dostal klíče od "nového" bytu, několik instrukcí ohledně možností vybavení a už mám nastěhovanou matraci a jednu krabici s hromadou blbostí. Čeká mě hromada práce, abych se tam cítil dobře. A těch peněz za zařizování interiéru ... napadlo mě, že bych si v levém koutku [nehodlám tam pustit žádné EMO:)] zařídil takovou svou malou "čajovnu" - polštářky, koberec, nějakou menší vyvýšenou desku a je to. Důvod? Prozatím nevím, kde seženu stůl a židle. V tuto chvíli vlastním jen notebook, postel, kancelářskou židli a stolní lampičku, které zrovna praskla žárovka. Představa, že budu v novém bytě v noci potmě, mne nenaplňuje štěstím, takže musím sehnat novou žárovku. A nebo možná ještě lépe novou lampičku.
Abych si odpočinul od balení, byl jsem si sednout ve městě s Ivankou v Domě pánů z Kunštátu - ano, je to tam, kde dělám :)

Ivanka a já u piva a kofoly :)

Dnes mě pobavila moje "ségra" Hanička, když při příležitosti chystání cesty do Bulharska šla do směnárny vyměnit peníze a měnila české koruny za kuny. Když si pak uvědomila svůj omyl, byla hrozně smutná. Tak jsem jí zazpíval písničku od J.A.R. - "Bulharký prachy jsou levý, tetřeví táta to neví ...". Každopádně si to bude pamatovat. Nakonec jí to v jiné směnárně vzali a tak byla tratná jen 40,- Kč.
A chci poděkovat Klárce, která tu byla celý měsíc u své tety [která to oslovení nemá ráda] Nikol, že se mnou trávila tolik času a nezabila mě. Byl to hrdinský výkon :)

A ještě na konec dvě nové fotky [neoholené:)]

1.
2.

A ani se neptejte, kde jsem to fotil :))