tag:blogger.com,1999:blog-56031418079751866252024-03-05T23:26:27.897+01:00depony's Theatre of CrueltyJediná smrt, se kterou se nesrovnáte, je ta vaše!deponyhttp://www.blogger.com/profile/07140887875199032942noreply@blogger.comBlogger241125tag:blogger.com,1999:blog-5603141807975186625.post-11365813815055027222018-04-13T12:51:00.002+02:002018-04-13T12:51:25.456+02:00Je na čase jít změnám naprotiA kdy jindy, když ne teď? Kdo jiný, když ne já?<br />
<br />
Změnou je i tento příspěvek, který přerušuje už fakt dlouhou dobu mlčení.<br />
<br />
Co se stalo po dobu mé nečinnosti?<br />
<br />
Inu, fakt hromada věcí. Změnil jsem několikrát práci, pár šéfů, snažil se navazovat několik vztahů, které dopadly ... respektive nedopadly. Až jednoho srpnového dne, na můj svátek se objevil někdo, kdo mi změnil pohled na svět. A na sebe samotného. Už na něj koukám optikou nás dvou. A musím uznat, že je to zajímavý a nevšední pohled. Díky za něj!<br />
<br />
A protože bych to nebyl já, vztahy na dálku se budují hůř, ale dají se budovat, když oba chtějí a něco i obětují, tak téměř roce známosti se budu přesunovat k němu ... do Prahy. Já, brněnský kavárenský povaleč, brněnský patron, rodilý Brňák. Opustím své rodné město a půjdu za svým štěstím. Spíš by se hodilo říct "za naším štěstím".<br />
<br />
A proto jsem včera oficiálně v práci oznámil, že končím. Tento krok do neznáma, který jsem udělal jen jednou a nedopadl nejlépe (tehdy jsem v Praze nenašel žádnou zajímavou práci), má ve mě vyburcovat sebevědomí, abych našel odvahu se pustit do pracovních pohovorů. A vím, že to vážně nebude snadný! Přesto mám podporu v mém partnerovi, mám chuť se sebou něco udělat a něco zásadně změnit (a není to jenom přesun z Brna do Prahy). Takže se bojím, ale ne tolik.<br />
<br />
A co je hlavní, já se těším! Fakt, že jo!deponyhttp://www.blogger.com/profile/07140887875199032942noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5603141807975186625.post-31252305434704466052015-11-03T23:03:00.001+01:002015-11-03T23:03:26.758+01:00Ale to by už stačilo, ne?<div style="text-align: justify;">
Dnešní den by se dal nazvat "Velkým dnem blbce".</div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud se mi dopoledne povedlo něco vyřídit a dodělat, odpoledne a večer vedl téměř k tragickým koncům.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ale postupně ...</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhb23J9PV5qg3pQ-rIrbDHZ-Ux_GdDXRKI_uKxHaRDgpKFWjlWZBd7aNS82RexbhePKc1RCF-pwh0wi1G7sXa3qhDtNlkk5Qe27Gsa7Ekti4ozY4q4YgpBc2t5gRvGqfQ-F6Z-cuTWjYz8/s1600/Clipboard01.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: justify;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhb23J9PV5qg3pQ-rIrbDHZ-Ux_GdDXRKI_uKxHaRDgpKFWjlWZBd7aNS82RexbhePKc1RCF-pwh0wi1G7sXa3qhDtNlkk5Qe27Gsa7Ekti4ozY4q4YgpBc2t5gRvGqfQ-F6Z-cuTWjYz8/s1600/Clipboard01.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Cestou na volejbal jsem se rozhodl, že skočím na poštu, protože jsem měl ve schránce výzvu o uložené zásilce. Nebudu se ani zmiňovat, že jsem byl na poště už včera, ale kvůli neskutečnému návalu lidí bych tam čekal asi do zavíračky a tak jsem to vzdal. Dnes jsem si tu frontu vystál, abych došel k přepážce, předal lístek a dozvěděl se, že zásilka není uložena na hlavní poště, kde jsem právě stál, ale na poště přímo naproti mému domu. Omluvil jsem se za tento projev debility a odešel na volejbal.</div>
<div style="text-align: justify;">
Po příchodu do šatny jsem ovšem zjistil, že s sebou nemám kraťasy na převlečení. Že s sebou vlastně kromě ručníku a pití nemám vůbec nic. Takže jsem hrál hodinu a půl v teplácích, což mi na komfortu při hraní moc nepomohlo. </div>
<div style="text-align: justify;">
Posledním mým plánem bylo jít večer do Tesca nakoupit a využít poukazy z Tesco Clubcard. Jaké bylo moje překvapení, když jsem v Tescu zjistil, že je v batohu nemám. Prohledal jsem jej a zatrousil i do míst, kam jen tak v batohu něco nedám, a tam jsem objevil svůj ztracený řidičský průkaz. Smůla je, že už jsem si požádal o nový. Takže na jednu stranu radost, že jsem žádný osobní doklad neztratil, na straně druhé to byl facepalm jak sviňa, protože si nejsem sto vybavit ani moment toho, kdy bych peněženku do té přihrádky dával. Poučení pro všechny, hlavně pro mě: Dívejte se po svých věcech i na místa, kde stoprocentně víte, že byste danou věci nikdy neodložili a nedali. A můj nákup v Tesco jsem tedy nechal na jindy. Vyšel jsem tedy z obchodu, šel jsem na šalinu, blikla na přechodu zelená, tak jdu a v druhé části vozovky mi něco řeklo, ať tomu autu, co se k přechodu přibližovalo, nevěřím. A taky, že jo. Málem mě strazila ženská za volantem, která se evidentně nevšimla, že má červenou.</div>
<div style="text-align: justify;">
Dojel jsem domů a vyložil svůj nákup z Alberta, kde jsem nakonec nakoupil něco na večeři. Těšil jsem se na vajíčkový salát RETRO, což slibovalo zážitek nostalgie nad vajíčkovým salátem z dob mého mládí. Upřímně, bylo to tak hnusný, že jsem litoval svého nákupu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Raději jdu spát a budu doufat, že se třeba nepropadne postel nebo nezačne hořet barák. A jestli se ráno probudím, doufám, že jsem si dneškem tu smůlu na nějakou dobu vybral.</div>
deponyhttp://www.blogger.com/profile/07140887875199032942noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5603141807975186625.post-62660592533816607722014-02-24T23:24:00.001+01:002014-02-24T23:24:13.574+01:00Bojuji (nejen vnitřně) s bojemDovolím si zde napsat reakci na Proslov Roryho O'Neilla, protože tady vnímám jistý prostor pro nepochopení celé problematiky okolo "homofobie" a boje proti ní.<br />
Překlad <a href="http://www.greys-anatomy.cz/proslov-roryho-o%E2%80%99neilla-alias-panti/" target="_blank">ZDE</a>.<br />
<br />
Moje reakce: A já pořád nevidím důvod, proč bych měl dávat všem a všemu najevo, že jsem jinej ... chci to dokázat tím, co umím, ne tím, co jsem. Když se narodím jako krypl, tak budu dávat ostentativně najevo, že jsem utlačovanej proti všem těm, kteří nepotřebují bezbariérové přístupy nebo nějakou speciální péči?<br />
Vadí mi především to, že každý o tom akorát mluví. Když si bude každý žít to svoje, nebude o tom mluvit, tak rozhodně nemám důvod si myslet, že budu někým, nedej bože sám sebou, utlačován.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://www.twu.edu/downloads/ws/ws_pride_page_pic.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://www.twu.edu/downloads/ws/ws_pride_page_pic.jpg" height="198" width="320" /></a></div>
Jsem konzervativní, puritán a uznávám společensky nastavené hodnoty vnímání společnosti jako celku. A nemám pocit, že bych byl utlačován. Vehementní demonstrací své "jinakosti" nedocílím toho, že mě lidi budou mít rádi. Dokážu to tím, že je nebudu v jejich myšlení a smýšlení omezovat svou orientací a svým intimním životem. Protože sorry, ale s kým "šu*ám" je jen moje věc. Stejně jako je váš osobní život VÁŠ OSOBNÍ ŽIVOT. A když vám ho nikdo nebude cpát, pak je to dle mého v cajku!<br />
A když se mě někdo zeptá: "Depko, co chlapi?", je to už jeho osobní zájem a pak si můžeme povídat dlouhé hodiny. Ne proto, že to někomu cpu, ale protože ten někdo se sám zajímá.<br />
<br />
Vidíte ten rozdíl?<br />
<br />
Je mi jedno, jestli můj soused má doma ženskou nebo chlapa. Ať je spokojený s tím, co má, a nepotřebuji se jim do jejich harmonického či disharmonického vztahu plést. Je to jejích život!<br />
<br />
Pro tenhle názor mě nemá ten náš "querr department" rád. Několik rozvášněných debat a hádek a stejně si budu myslet svoje, ostatně, oni též! Vadí mi to, že cpou všem kolem různými pridy, že jsme vidět, že tu jsme i se všemi těmi odlišnostmi.<br />
Sorry, ale představa, že uvidím "alegorický vůz" na nějakého "straight parade", kde si to bude nahá mánička s nějakým klátičem rozdávat, tak kromě toho, že to budu považovat za morálně nevhodné, mi to nebude připomínat nic jiného, že ti lidé jsou hovada. A průvod s duhovou vlajkou po štatlu? Ruku na srdce, ale když vidíte procházet po městě procesí s křížem, které si zpívá, případně skupinku oranžových a bílých hader Hnutí Hare Kršna, která odříkává mantru, taky vám to připadá normální? Když je někdo ateista, tak mu to připadá ujetý. Když je někdo heterák, tak mu stejným způsobem bude připadat divný průvod na "oslavu jinakosti".<br />
A ještě pořád se raději podívám na zpívající pochod než na rádoby utiskovanou sexuální menšinu, která má symbolizovat .... co vlastně mají symbolizovat ty alegorické vozy?<br />
Utiskujeme se sami. Asi "nám" to vyhovuje.<br />
Tak vzhůru do boje, ale beze mě! Díky.deponyhttp://www.blogger.com/profile/07140887875199032942noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5603141807975186625.post-46194296560157438602013-04-13T15:08:00.000+02:002013-04-13T15:08:09.323+02:00Tak zase jednou ..... jsem byl na schůzce. Lépe řečeno na rande. I když ...<div>
<br /></div>
<div>
Potkali jsme se na Grindru. Uháněl mě tři dny. Psal, volal. Prosil, abychom se mohli potkat. Říkejme mu třeba ... Marek. (Na tohle jméno mám pifku už několik let.) Pracuje sám na sebe, děsně ho to baví. Je starší o pár roků. Má krásný tetování.</div>
<div>
Psali jsme si, byly to příjemné debaty o všem možném. Moje zdrženlivost na něj působila jako magnet. Aspoň to tvrdil. </div>
<div>
První setkání nedopadlo, prý měl zákazníka, se kterým se zakecal a tím propásl možnost se potkat. Následně zintenzivnil svou žádost o setkání. Občas to proložil nějakou poznámkou s erotickým podtextem. U mě zůstalo bez reakce.</div>
<div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhT4bPpgsp_iQ11DiQESxJkaEAVCTIvFODTBP-FmZgQgyAXF4MyIgFZB5ewd-6b5mgTp5sr2RAp-4c20FlMINlq01s_a4YO8UVX4NlELkLaP2ljZzvBG9G0NHLJf3e2e5MH4tOXQNqrzpE/s1600/Cake_is_a_lie_by_Chrisordie.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhT4bPpgsp_iQ11DiQESxJkaEAVCTIvFODTBP-FmZgQgyAXF4MyIgFZB5ewd-6b5mgTp5sr2RAp-4c20FlMINlq01s_a4YO8UVX4NlELkLaP2ljZzvBG9G0NHLJf3e2e5MH4tOXQNqrzpE/s320/Cake_is_a_lie_by_Chrisordie.jpg" width="242" /></a>Druhé setkání domluveno. Sraz ve 20:30 na Moraváku u sv. Tomáše. Ve 20:10 psal, že bude mít 15 minut zpoždění. Budiž! Vyčkal jsem, i o těch 10 minut navíc Zpráva, kterou jsem mu poslal, na situaci nepřidala. Nerad čekám. Dojel taxíkem. Prý by to jinak nestihl. Omluvil se. </div>
<div>
Působil nevšedně. Pak si ale zapálil ... Škoda! Sice kouří jenom občas (raději kouří zdravě), ale to tvrdí všichni. Jeho poznámce jsem se usmál. Tudy asi cesta nepovede.</div>
<div>
Během přesunu do kavárny Podnebí se zastavil do bankomatu. Zasekl se na vstupních dveřích. Tlačil, ale nic. Musel jsem přijít já a zatáhnout. Tohle "foyer" si pak připomínal i po zbytek večera. Dobře mu tak!</div>
<div>
V Podnebí si vzal lístek a pak s údivem v očích pokládá otázku, zda v těch cenách není chyba. Připadá mu to podezřele levné. Vysvětlení, že se jedná o studentskou kavárnu, bere s rezervou a ptá se, zda tam může sedět, když už student není. Dobře on!</div>
<div>
Následuje téměř dvouhodinový monolog. Jeho! Míchá příběhy z dob studijních i nynějších. Hezky se poslouchá. To ano! Bohužel bez prostoru, abych mohl něco říct i já. Mé zklamání uzavírám s myšlenkou, že třeba příště budu mít možnost mluvit já. Účet zaplatil celý. Mé odmítnutí, že se to nehodí a ačkoliv dělám na call centru, tak nemám finanční nouzi nevzal. Následně jsme se přesunuli zpět do města. Nabídl se, že mne doprovodí domů. Bydlí sice na druhé straně města, takže to gesto potěšilo. </div>
<div>
Na Moraváku jsme potkali jednoho mírně opilého a zhuleného mladíka. Oslovil nás s dotazem, zda nehulíme. Marek odpověděl, že si občas trávu dá. Mladíka ta zpráva potěšila, vytáhl sklo, zapálil ji a nabídl. Marek si popotáhl, můj odmítavý pohled okomentoval, že kamarád si nedá a následovala debata, která měla dokázat, že mladík není tak blbej, jak si Marek asi myslí, přesto výsledek nevyšel tak příznivě. Pro mne zbytečná zastávka u Lužánek, kde jsme se po 20 minutách rozdělili. Mladík šel domů s číslem na Marka, protože využije v budoucnu jeho služeb. Já s Markem jsme pokračovali ke mně. Celou debatu opět vedl on. Vzdal jsem tedy snahu něco říct. </div>
<div>
Došli jsme k mému baráku. Marek vytáhl teorii o tom, jaké možnosti bývají v takové situaci. Že se obvykle zve na kafe, čaj nebo víno. Bylo pozdě. Doma jsem neměl uklizeno a hlavně ... přišlo mi to hloupé. Moc rychle na to šel.</div>
<div>
Omluvil jsem se, že mám jiné povinnosti. Přesto jsem chtěl příslib dalšího setkání. Prý bude moc rád.</div>
<div>
Podal jsem mu ruku na rozloučenou. Sám vypadal, že by řekl jenom "ahoj" a otočil se. Stisk ruky mi nakonec opětoval. Pak odešel na rozjezd.</div>
<div>
Než jsem usnul, napsal jsem mu zprávu. Poděkoval za hezký večer. On byl hezký, jen plný jeho. Neodpověděl. Řekl jsem si, že už asi spí. Druhý den jsem mu znovu napsal, jestli se chce vážně ještě vidět. Odpověděl, že chce. To byl konec veškeré debaty. Na další zprávy už nereagoval. </div>
<div>
Vzpomínám si, jak se dušoval, že si váží upřímnosti. Když se mu něco nelíbí, ozve se. Asi to byla jenom jeho ideální póza. Závidím! Chci taky působit takhle přesvědčivě.</div>
<div>
Zklamání přišlo a zase odešlo. Show must go on .. !</div>
deponyhttp://www.blogger.com/profile/07140887875199032942noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5603141807975186625.post-39911575191978586692012-01-29T18:40:00.002+01:002012-01-29T18:40:19.214+01:00Na srdci mi leží ...... kromě potencionálního infarktu (v naší rodině z otcovy strany je to tradice) i ročníková práce.<br />
Jedná se o závažnou situaci, kterou jen tak něco nevyřeší. A příčinou této strastiplné komplikace je moje rozhodnutí se vzdělávat. A dalším důvodem je má volba tématu ročníkové práce. Když jsem si v listopadu volil své téma, nejspíše probíhala masivní erupce na Slunci nebo zatmění Jupiteru či vznik nové černé díry. Jinak si to nedokážu vysvětlit.<br />
Původní volba odkazovala na interní komunikaci ve společnosti zabývající se službami, kterou sice vede nepříliš oblíbená paní inženýrka, ale která mi je co obsahem i možností čerpání materiálů blízká. Ale to by nesměl nadejít ten den plný rozporuplných rozhodnutí, kdy jsem jasné téma vyměnil za něco lákavějšího. Užití humoru v českých reklamách.<br />
Upřímně, deset egyptských ran je hadra oproti současným strastem, které mám s tím, abych jasně definoval konkrétní téma, strukturu ročníkové práce ... a abych vůbec věděl, co psát.<br />
A abych to měl zajímavější, toto téma je v rámci ročníkových prací na našem studijním programu novinkou, takže se nemám ani kým inspirovat.<br />
Jdu vykrást truhlici nápadů a improvizovat nad tématem, ke kterému se publikace z oblasti marketingu a reklamy nechtějí přiblížit, protože k tomu asi nemají co říct.<br />
Tudíž tím průkopníkem budu já sám. Pokud to napíšu, chci aspoň titul mgr.! To bude zaslouženou odměnou za mé tvůrčí trápení.deponyhttp://www.blogger.com/profile/07140887875199032942noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5603141807975186625.post-16497094504752565182011-12-24T16:33:00.005+01:002011-12-24T20:55:00.350+01:00Vánoce jsou tady!Jak to poznáte? Chodí vám hromada zpráv, e-mailových přáníček a na sociálních sítích snad neexistuje v tyto dny hodina, kdy by někdo něco s vánoční tématikou nenasdílel, nenapsal, neokomentoval, "nelajkoval", atd.<br />
<br />
Rád bych touto cestou poděkoval všem svým přátelům, kteří mi v tomto roce, i v letech předešlých, věnovali svůj čas, pozornost, své radosti i starosti a o kterých vím, že jsou vzácným darem, kterého si ne vždy vážím tak, jak by si zasloužili. Jste všichni skvělými společníky na cestě životem a jsem rád, že vás mám. Ještě jednou děkuji a pokusím se v nadcházejícím roce věnovat víc času těm z vás, které jsem zanedbával.<br />
<br />
Chci poděkovat svým známým, spolužákům, kolegyním a kolegům, že mají, respektive musejí mít, se mnou tu svatou trpělivost a vycházet se mnou v rámci daných konvencí. Vím, že to se mnou není jednoduché :) ale věřte mi, že s nikým :)<br />
<br />
Chci poděkovat své mamince za všechny ty roky, které sice nebyly ideální, vždy dokonalé a v pohodě, ale v naší paměti zůstanou hlavně chvíle, které jsme si vzájemně užili, kterých si vážíme a na které budeme s úsměvem na rtech vzpomínat.<br />
<br />
Přeji vám všem, ať si užíváte každý den svého života ve zdraví, ve spokojených vztazích, které nemusí být vždycky stoprocentní, ale ve kterých naleznete oporu v časech nejtěžších, a s vědomím, že jste pro lidi kolem sebe velmi důležití.<br />
<br />
Hezké svátky :)deponyhttp://www.blogger.com/profile/07140887875199032942noreply@blogger.com0Brno, Česká republika49.1920506 16.613190949.1090351 16.4552624 49.275066100000004 16.7711194tag:blogger.com,1999:blog-5603141807975186625.post-29153625114935761832011-11-24T21:50:00.001+01:002011-12-11T19:50:18.138+01:00Something is wrong, when ...<div style="text-align: justify;">
... Vás rozesmutní novinky přátel. </div>
<div style="text-align: justify;">
Měl bych v tuto chvíli psát hromadu seminárních prací, podklady pro ročníkovou práci, číst, spát a hromadu jiných činností, které mám udělat ... ale copak to jde? </div>
<div style="text-align: justify;">
Něco dělám špatně. </div>
<div style="text-align: justify;">
Nezávidím, spíš žárlím. Jsem sobec?! Myslím, že ano. Všichni jsme. Nechceme se vzdát těch, které máme rádi a na kterých nám záleží ... a které milujeme. </div>
<div style="text-align: justify;">
Jasně, neumírá, ale odchází pryč. Jinam. Odtud. Z místa, které oba známe. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
"<i>Když jsem se dozvěděl o tom, že uvažuješ o odchodu z Brna, rozbrečel jsem se. Nejednou. Při vzpomínce na to, že budeš pryč, je mi smutno. Hodně. Kurva moc! Ale třeba to bude lepší. Záleží mi na Tobě, ale asi mám žít jinak a pro někoho jiného. Nejsme spolu a stejně mám pocit, že se rozcházíme. Musím se s tím vypořádat po svém. Jako obvykle. Zalezu si do své ulity a budu tam trávit spoustu času. Asi nic neudělám z toho, co musím. Ale nevím, jak to překonat. Hádám, že mi poradíš, ať to tak nehrotím. Že nebudeš v cizině. Chci Ti říct, že nebudeš tady! Pro mě! Ale o to tady vlastně nikdy nešlo. Jen jsem to nechápal.Promiň mi! A díky za to všechno, co bylo. Můj život, aspoň na těch pár chvil, měl nějakou tu světlou chvilku. Bylo to víc, než jsem si vůbec odvážil žádat.</i>"</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A jak se říká: "Jak na Nový rok, tak po celý rok" ... mám se na co těšit!</div>deponyhttp://www.blogger.com/profile/07140887875199032942noreply@blogger.com0Brno, Česká republika49.1909804 16.611534749.1079619 16.4536062 49.2739989 16.7694632tag:blogger.com,1999:blog-5603141807975186625.post-27244354062009221862011-08-12T21:11:00.000+02:002011-08-12T21:12:32.212+02:00Proč nejdu na Prague Pride?!<div style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgd7mDKRMvOZHAH5_22uxa62P6bxCqdjKrDj3CtyGlSwCR3wGqjuJ2V7qYse5AVao97Gl4Eyl2tKF84E70r52tbh2_4kSpluTJUA8FpRYmNaFJ0F16CsZj4Ab40qZTue_0GEDks2Gbr9fs/s1600/GAY_STREET_by_LiaMarie.png"><img style="float:right; margin:0 0 10px 10px;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 213px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgd7mDKRMvOZHAH5_22uxa62P6bxCqdjKrDj3CtyGlSwCR3wGqjuJ2V7qYse5AVao97Gl4Eyl2tKF84E70r52tbh2_4kSpluTJUA8FpRYmNaFJ0F16CsZj4Ab40qZTue_0GEDks2Gbr9fs/s320/GAY_STREET_by_LiaMarie.png" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5640049217330507666" border="0" /></a>Slovní spojení Prague Pride je poslední dobou nejfrekventovanější slovo v českých médiích. Což samo o sobě působí vtipně, když je to termín anglický. A jedinci dříve narození v tom nejspíš nespatřují nic srozumitelného.
<br /></div><div style="text-align: justify;">Tenhle příspěvěk píšu už pátý den v hlavě. Vždycky mne napadají nové a nové myšlenky, nápady a důvody. Ty předchozí buď zapomenu nebo mi při retrospektivním náhledu nepřipadají tak relevantní. Nejsmutnější na tom je, že kritiku akce Prague Pride protlačuje Hrad v čele s osobou, která neumí argumentovat na protinázory a působí tak dojmem, že se to někde naučil, ale nepochopil, co má prezentovat. Ale tohle nemá o politickém názoru ...
<br />Nedávno se mě jeden kamarád zeptal, jestli jdu na "pýchu". Znejistěl jsem v pochopení jeho otázky. Vysvětlil mi, že má na mysli "Pride". Mé předchozí dvě zkušenosti s těmito akcemi byly spíše negativního charakteru. Vždycky za to mohla protipólní skupina. Na první akci jsem málem dostal od fanoušků Dělnické strany, na druhé jsem omylem skončil izolován na Masaryčce se stejnou skvadrou jedinců. Rozhodně to byly zkušenosti k nezaplacení. Přesto jsem ani v jednom z průvodů nepochytil smysl akce. Ikonou zprofanovaného termínu "oslava jinakosti" panem Hromadou byly tyto a v tomto duchu hlásané slogany spíše trapné a nicneříkající. Pokud mám být na něco hrdej (nebo chcete-li "pyšnej"), tak smysluplnější je můj pracovní a studijní úspěch než to, čím jsem se narodil.
<br />O to víc mě v nesouhlasu s touhle akcí utvrzovaly řeči některých mých známých, že "všichni teplí musí jít podpořit ostatní" ... abychom ukázali svou četnost, svou sílu (?!) nebo co?
<br />A vážně si nemyslím, že by akce tohoto typu byly gay-lesbickou minoritou přijímány se stejným nadšením, jak se někteří iniciátoři a podporovatelé tváří.
<br />Chodit s transparenty hlásajícími "svatou pravdu" typu "Homo sex is great!" fakt nehodlám. Jednak si myslím, že tohle tajemství je lepší si nechat pro sebe než se o něj dělit (česká hetero společnost by nám to mohla ještě závidět:) - Víte, jací Češi jsou!). Alegorických vozů známých z jiných evropských metropolí se snad nedočkáme (asi jsem staromódní, ale ideální alegorii ztvárnili barokní autoři). A těch pár jedinců, kteří rádi na veřejnosti provokují a kterých si všímají především média, této akci prostě cejch zbytečnosti a Klausem deklarovaného "homosexualismu" uštědří.
<br />Takže, proč nejdu na Prague Pride? <span style="font-style: italic; font-weight: bold;">Protože nevím, co bych tam dělal.</span> Jak prosté!!
<br /></div>deponyhttp://www.blogger.com/profile/07140887875199032942noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-5603141807975186625.post-38551247878678628142011-07-21T21:46:00.004+02:002011-07-21T21:58:20.716+02:00Když nestíháte, pořiďte si maminku!<div style="text-align: justify;">A to je přesně můj případ. Nestíhám doma uklízet, prát, žehlit, vysávat, utírat prach, umývat nádobí, vytírat zem. </div><div style="text-align: justify;">Právě po tomhle výčtu přemýšlím, co vlastně doma stíhám? Kromě spánku, sezení u PC pozdě večer a občasného "uvaření". To vaření je v uvozovkách schválně, protože namíchat si studené kakao nebo ohřát si párky či uvařit těstoviny, není vhodné považovat za kulinářský úspěch.</div><div style="text-align: justify;">Neumím vařit (nebo se mi spíš nechce) apřece žiju. Sice mě to stojí mnohem víc peněz, ale přeci neumřu hlady.</div><div style="text-align: justify;">Zařídil jsem mamince práci u nás ve firmě. Po těch patáliích, které měla v předchozím zaměstnání, to byla rozhodně lepší varianta (aspoň doufám, protože má za sebou teprve 3 dny). Ale shodli jsme se na tom, že z této práce nebude tak zničená a rozbolavělá jako z Lídlu. Bohužel, se snížením pracovní a fyzické náročnosti šlo dolů i platové ohodnocení. A tak jsem mamince nabídl "obchod". Jednou týdně mi doma uklidí, protože já se k tomu prostě nedostanu (rozhodně to v červnu a červenci nešlo, nejde a ještě nějakou chvíli nepůjde). </div><div style="text-align: justify;">Dnes poprvé maminka nastoupila "druhou" šichtu a já v práci nervózně koukal na mobil, kdy zavolají z nemocnice, že maminku hospitalizovali s těžkým šokem, když viděla, co doma mám. Nestalo se tak. Dobře pro mě! :) Nemusím platit odškodné :)</div><div style="text-align: justify;">Každopádně, troufl jsem si k večeru zavolat a zjistit stav věci. Osmiminutový monolog z druhé strany telefonu byl jasným důkazem, že sice maminka přežila, ale následky budou ještě chvíli doznívat. Ale můj záchvat smíchu při tom, kdy vyjmenovávala, co všechno mám doma a hlavně, kolik toho mám, svědčil o tom, že se s tím poprala vcelku dobře. A já taky. </div><div style="text-align: justify;">A tak jsem dostal úkol! Musím si pořídit nový šatník. Protože "hader" mám na oblečení jedné standardní cikánské rodiny :))</div>deponyhttp://www.blogger.com/profile/07140887875199032942noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5603141807975186625.post-50465892864961764982011-07-18T23:20:00.005+02:002011-07-19T00:08:20.001+02:00I am still single, ladies!<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQhjqvEacsovZpO2A8r8mjKhIx4zWSiHziA-Nh_d9uIYguwrs5vaTWHWjcPbHvnLp_6NyBXCOH0DP_eUngKaqJJSeM2bcjbERKGGSdhZSh0SfxbynpyiKZ_o5MQswZzMyJckI8TBQvaFA/s1600/single1.jpg" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img style="float:right; margin:0 0 10px 10px;cursor:pointer; cursor:hand;width: 275px; height: 274px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQhjqvEacsovZpO2A8r8mjKhIx4zWSiHziA-Nh_d9uIYguwrs5vaTWHWjcPbHvnLp_6NyBXCOH0DP_eUngKaqJJSeM2bcjbERKGGSdhZSh0SfxbynpyiKZ_o5MQswZzMyJckI8TBQvaFA/s320/single1.jpg" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5630813566587748738" /></a><div style="text-align: justify;">Za poslední tři dny jsem měl možnost být součástí dvou rozhovorů, které, v jednom případě nenápadně, v druhém zcela jasně, naznačily, že svůj život nežiju, ale že ho přežívám.</div><div style="text-align: justify;">Víkendová návštěva Prahy mi na základě debaty s Matym přinesla několik věcí, které mi začaly vrtat hlavou. Pro něco jsem našel okamžitá řešení. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div><i>Nedoufat v jednání druhých!</i></div><div><i>Odprostit se od vztahů, kde neschopnost říct "ne" ani "ano" signalizuje jedno velké "NE"!</i></div><div><i>Zkusit hledat v mladších vodách, protože staré struktury, jako jsem já, už těžko přeměním k obrazu svému.</i> (vztah není o tom, že je to podle toho, kdo má otěže v ruce, to vím, ale starší jedinci mají svá očekávání a neradi ustupují ze svých kolejí).</div><div><br /></div><div style="text-align: justify;">Tyto tři body pro mě znamenají několik radikálních změn, do kterých chci, ale zároveň nechci investovat, protože se bojím. Jsou věci, ze kterých asi nejsem schopen ještě několik let ustoupit, např. výměna alespoň 5 zpráv, ve kterých nebude hrubka. Je to detail, ale pro mě podstatný. </div><div style="text-align: justify;">Dospěl jsem k názoru, že můj poslední vztah, ačkoliv měl velké množství nedostatků, byl jedním velkým kompromisem a tolerancí. Být se mnou ne nejspíš hodně náročné a vydržet se mnou je mnohdy téměř nemožné. Ač to říkám nerad (moje ego s tím má neuvěřitelný problém), byl Jiřík asi jediný, kdo dokázal ukočírovat mou náturu, nepřipouštět si moje nálady a být v rámci jeho možností oporou.</div><div style="text-align: justify;">Dnešní otázka od osoby, kterou znám jen díky fotografii z webu, která se přiznala, že máme něco společného, mi způsobila újmu na mém úsudku a sebejistotě. "Co tys měl na Jirkovi rád?" Natolik ta otázka byla osobní, že jsem odmítl odpovědět. Natolik jsem musel pokorně uznat, že toho bylo víc než co na mě mohl mít rád on.</div><div style="text-align: justify;">Kolegyně v práci mi zase připomněla, že nejsem sám, kdo je 'single' a že je to 'nemoc' dnešní doby. Tou nemocí trpím už tak dlouho, že neumím navázat známost (v krátkodobé mi brání vlastní předsudky, v dlouhodobé mi to neumožňuje chybějící důvěra v toho druhého). </div><div style="text-align: justify;">Otázkou je, jak dlouho může být člověk sám, než v něm zakrní či zcela umře schopnost seznamovat se, nebát se a riskovat. A uměl jsem to vlastně vůbec někdy? Damn it!</div>deponyhttp://www.blogger.com/profile/07140887875199032942noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-5603141807975186625.post-20729747679454105092011-07-17T23:05:00.002+02:002011-07-17T23:13:18.302+02:00Návrat ztraceného "syna"? Možná!Vážně bych se rád rozhodl, tak nějak vnitřně, že se vrátím zpět k psaní. Když tak občas sedím někde u kávy či kofoly, knihy či filmu, v hlavě mi proudí myšlenky a chtějí být "vyřčeny" nebo zapsány. A já jim nedám prostor ani v jednom.<div>Otázkou je, jestli by návrat mohl dojít takové "slávy", kterou můj blog kdysi před lety zažíval svou čteností a návštěvností.</div><div>Pořád mám pocit, že je co říct. Jen díky tomu, že jsem dospěl, mi dochází i schopnost být vtipný (nebo jsem si o sobě myslel jen já sám - a teď už si to nemyslím). Být zodpovědnou osobou z vás prostě udělá suchara. Nebo spíš ze mě to udělalo rozhodně.</div><div>Ale, protože situace dospěla do stádia, kdy se na Facebooku nechci grafomanicky znemožnit, budu si vylévat myšlenky tady ... a začneme posledním dílem Harryho Pottera. </div><div>To slibuji!:)</div>deponyhttp://www.blogger.com/profile/07140887875199032942noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5603141807975186625.post-67908117300551245042011-01-02T01:45:00.004+01:002011-01-02T01:52:34.938+01:00Röyksopp - Remind Me<object width="480" height="295"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/VF8LMQQ0rEw?fs=1&hl=en_US"></param><param name="allowFullScreen" value="true"></param><param name="allowscriptaccess" value="always"></param><embed src="http://www.youtube.com/v/VF8LMQQ0rEw?fs=1&hl=en_US" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="480" height="295"></embed></object>deponyhttp://www.blogger.com/profile/07140887875199032942noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5603141807975186625.post-69842842922460776432011-01-01T23:06:00.000+01:002011-01-02T01:43:32.271+01:00Image je na nic!<div style="text-align: justify;">Přesto jsem si dovolil udělat menší změnu. Po dlouhé době. Po odmlce, která je téměř neomluvitelná pro pisálka mého formátu ... </div><div style="text-align: justify;">To všechno jsou jenom kecy! A hlavně je to minulost, za kterou se můžu podívat ... pousmát se ... zavzpomínat (a byly to rozhodně krásné časy). Přesto bych nerad zanevřel na svůj první první virtuální deníček. I když teď už se vypisuji s novými poznatky jen na profilu Facebooku, který je určen pouze pro mé přátele a známé.</div><div style="text-align: justify;">Neslibuji, že se mi povede udržovat nějaké pravidelné psací tempo. Ale vidina toho, že sem občas ještě někdo zajde a "očíhne" situaci, mi dodává útěchu, sílu a naději.</div><div style="text-align: justify;">Image je na nic! Poslouchám tedy hlas svého tvůrčího srdce. Nebo se o to alespoň pokusím :)</div>deponyhttp://www.blogger.com/profile/07140887875199032942noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5603141807975186625.post-38919932799885722692010-10-10T16:58:00.002+02:002010-10-10T17:06:06.461+02:0021 minut<div style="text-align: justify;">Přesně tak dlouho dnes trvalo mému bratrovi, než se po telefonu vymáčkl s požadavkem na zapůjčení částky 200,- Kč. Mám za to, že víc peněz jej stál jeho hovor mezi O2, které vlastní, a Vodafonem, jenž v rodině zastávám já.</div><div style="text-align: justify;">Během té doby jsem vyslechl všechny alternativy, které mohou vyvstat v budoucích dnech ... tedy, že šéf mu dá peníze na ruku v pondělí nebo v úterý, případně dostane peníze z dárcovství krevní plazmy.</div><div style="text-align: justify;">Bratrovi gratuluji k měsíčnímu výročí jeho vztahu a tu částku mu věnuji už jenom proto, aby mne dál netrápil svým vyprávěním jeho osobního života :)</div>deponyhttp://www.blogger.com/profile/07140887875199032942noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-5603141807975186625.post-83362580023659934222010-06-15T22:20:00.000+02:002010-06-15T22:20:07.904+02:00Danny - Radio ( Official Music Video)<object style="background-image: url("http://i2.ytimg.com/vi/ADdxy4bWBH4/hqdefault.jpg");" height="295" width="480"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/ADdxy4bWBH4&hl=cs_CZ&fs=1"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/ADdxy4bWBH4&hl=cs_CZ&fs=1" allowscriptaccess="never" allowfullscreen="true" wmode="transparent" type="application/x-shockwave-flash" height="295" width="480"></embed></object><br /><br /><span class="fullpost">Chytají mne taneční záchvaty :)</span>deponyhttp://www.blogger.com/profile/07140887875199032942noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5603141807975186625.post-91801815533422416202010-05-27T21:26:00.002+02:002010-05-27T21:29:08.056+02:00Volební fígl :)<h6 style="font-weight: normal; text-align: justify;font-family:georgia;" class="uiStreamMessage"><span style="font-size:130%;">"Vážení občané této země, chcete si pojistit vítězství sociálních jistot, vítězství levice? Chcete svým hlasem podpořit budoucnost obyčejných lidí? Pojistěte si vítězství levicových stran a při volbách vložte do jedné obálky volební lístky ČSSD i KSČM současně, znásobíte tak sílu svého hlasu. Nebuďte lhostejní k budoucnosti svých dětí, toto je to nejlepší, co můžete udělat!"</span></h6>deponyhttp://www.blogger.com/profile/07140887875199032942noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5603141807975186625.post-72024018815833320192010-01-01T11:31:00.003+01:002010-01-01T11:40:30.153+01:00Pour felicite 2010<div style="text-align: center;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8Yy-zs8jiJft8n6LofTyJA2bVAgdk2vCWd8Xa2C5pZR_HEje0YcAqltfunPpQK8eFKFkisYwyNAHrQqgj4yKuoWxhqMO3xfFRIBM2qaeGfWOAstUB5e4G0KBjXU_NBhrcFLgx1kBQHMc/s1600-h/pfko.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 302px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8Yy-zs8jiJft8n6LofTyJA2bVAgdk2vCWd8Xa2C5pZR_HEje0YcAqltfunPpQK8eFKFkisYwyNAHrQqgj4yKuoWxhqMO3xfFRIBM2qaeGfWOAstUB5e4G0KBjXU_NBhrcFLgx1kBQHMc/s400/pfko.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5421718351807489602" border="0" /></a>I když upřímně, tohle Vám asi štěstí nepřinese ... a mně taky ne :))<br /></div>deponyhttp://www.blogger.com/profile/07140887875199032942noreply@blogger.com11tag:blogger.com,1999:blog-5603141807975186625.post-44819473060757964832009-11-23T21:29:00.002+01:002009-11-23T21:46:52.294+01:00Jak jsem se nasral<div style="text-align: justify;">Znáte to rčení, že: "Stokrát opakovaná lež se stává pravdou."? Uvažoval jsem i o určité transformaci na situaci: stokrát vyslechnutá reklamace si vyžaduje reklamaci. Lidé v dnešní době reklamují všechno. Je to asi módní hit. Netvrdím, že mnohé případy nejsou oprávněné, ale o to víc mne pobuřují hlouposti, na které si lidi stěžují.<br />To přeci nějak musí zanechat stopy ve vaší mysli, ve vašem vnímání okolí. A tak jsem se po dnešním výrazně náročném pracovním vyčerpání rozhodl, že již nebudu odkládat neodložitelné a sesmolil jsem emailem svou první reklamaci. Reklamaci poskytování internetových služeb, se kterou jsem ... vlastně nejsem spokojený. Ona rychlost 2000/350 kb/s má své kouzlo, pokud funguje jak má. Ale když mi testy rychlosti připojení v průběhu 14 dní jasně ukazovaly, že se slibované a především řádně hrazené hranici ani zdánlivě nepřibližujeme, došla mi trpělivost.<br /><br />Uznávám, že jistým způsobem jsem na internetu závislý, protože jinak nelze vysvětlit mé záchvaty vzteku, když se stránka nenačte, neobnoví, neudělá, co po ní chci. Došlo to tak daleko, že na požadovanou stránku mluvím, přemlouvám ji, chlácholím ji, tvářím se na ni uraženě nebo ji nadávám poměrně nevybíravým způsobem. A ona za to přitom nemůže. Jenže jsou momenty a věci, které víte, znáte a stejně si to neodpustíte. Možná právě proto jsem rád, že bydlím sám. Kdyby mne tak někdo slyšel. O tom se mohu maximálně vyzpovídat zde a nebo ve zpovědnici, ale obávám se, že modlitbou "rychlost náš vezdejší, dej nám dnes ..." bych si spasení nezasloužil.<br /><br />Rozhodl jsem se, že dám na radu starých středoamerických indiánů a budu jíst čokoládu. Tady už prášky nepomůžou :)<br /></div>deponyhttp://www.blogger.com/profile/07140887875199032942noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-5603141807975186625.post-29460153485561574332009-11-14T23:33:00.002+01:002009-11-15T00:19:41.651+01:00Bylo, nebylo ... ale nic by se nestalo, kdyby nebylo<div style="text-align: justify;">Tak ... nejdříve si uvařím čaj s medem ...<br />To, abych měl k tomu psaní i něco na zahřátí.<br /><br />Navíc by to měl být i "omluvný flastr" pro mé hlasivky za mé včerejší ponocování, kdy jsem dal holkám zabrat.<br />Právě si "užívám" mou poslední dovolenou v tomto roce. Mám to v uvozovkách proto, že jsem paralelně se svým pracovním volnem i prochladl, nastydl a ochuravěl. Leč doba je zlá. Krize padla i na mé psaní. Hlavní problém vidím v tom, že se ve mě projevily sklony k workoholismu, čímž se ochuzuji o zážitky nevšední, nepracovní.<br />Díky tomu jsem se vrátil z mé první zahraniční dovolené po 12 letech poměrně znuděný a otrávený. Djerba mě prostě neoslovila.<br />Poslední dobou se ale ozvalo několik lidí s dotazem, jestli se ještě někdy ke svému blogu vrátím. Shodou okolností se na mě obrátila moje maminka s tím, že jí náš rodinný známý řekl, že četl můj blog a že se u něj pobavil. Jak už to tak u maminek technicky neznalých bývá, začala svou výtku: "Já tomu sice nerozumím, ale ..." Na základě křížového výslechu jsem tedy připustil, že jsem si zde občas vyléval zlost na členy mé rodiny, kteří mě zrovna v danou chvíli .. slušně řečeno ... nebavili. Protože jsem v naší rodině za "experta na počítače" a mám za úkol své rodiče naučit pracovat s PC a internetem, maminka nabyla dojmu, že by tatínka mohlo klepnout, kdyby můj "deníček" na internetu našel, a proto by se s www stránkami neměl vůbec naučit pracovat. Problém je, že se prostě o doma o hromadě věcech nemluví ... aby se předcházelo konfliktům ... a tak jsem se mamince svěřil, že pokud se otec chce informace dozvědět, na internetu je může najít a pokud bude mít odvahu si je přečíst, třeba mu to otevře oči.<br />Maminka požadovala poměrně zásadní cenzuru většiny informací tím, že chtěla, abych to všechno smazal. Vysvětlit jí, osobě neznalé, že to nejde, nebyl až takový problém. Trocha poupravených technických informací a maminka to vzdala.<br /><br />A já zatoužil zase něco psát. Myšlenky, postřehy, dojmy a zklamání ... i když asi mírně obezřetněji než kdy dříve ... protože virtuální nováčci v podobě mých rodičů se blíží rychleji než termín nejbližší výplaty :)<br /></div>deponyhttp://www.blogger.com/profile/07140887875199032942noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-5603141807975186625.post-52740791939048134872009-03-31T23:55:00.002+02:002009-04-01T00:43:19.128+02:00Smutek mu sluší!<div style="text-align: justify;">Málem jsem zapomněl, proč jsem vlastně kdysi začal psát blog. Poslední dobou se frekvence přírůstků článků téměř shodovala s nulou. A proč? Psal jsem proto, že mě něco trápilo, o něco jsem se chtěl podělit. Ale hlavně jsem se potřeboval z něčeho vyzpovídat a do kostela se mi kvůli tomu nechtělo.<br /></div><div style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHbEB84NnHJ2WeVMfAvexZUYc0-3KLNTo_Lb0BbZJwNVo7jf28YXDOVpfWAIExbnFCyHgAwuPZ9CiHAzkokxSxAUGNzuS2T2mchJGlo4feF_htrU-lVjZTkmgz3_LQi-6v9Tl_3JSMY_M/s1600-h/867357192d.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 223px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHbEB84NnHJ2WeVMfAvexZUYc0-3KLNTo_Lb0BbZJwNVo7jf28YXDOVpfWAIExbnFCyHgAwuPZ9CiHAzkokxSxAUGNzuS2T2mchJGlo4feF_htrU-lVjZTkmgz3_LQi-6v9Tl_3JSMY_M/s320/867357192d.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5319486019650972738" border="0" /></a>Od počátku mého virtuálního působení se mne držela přezdívka depony, převedená pro mé úzkostné stavy na tvar "depka". Mě to neuráželo a moji známí a přátelé s tím neměli problém. Dnes mi na Facebooku moje kamarádka napsala, že už mi Depko neříká, protože už depka nejsem. A zrovna dnes, tedy 31.3. jsem měl po dlouhé době ten vnitřní pocit, že jsem tomu všemu, co se mi podařilo opustit, velmi blízko. Stres v práci dnes překonával únosnou mez, protože požadavků bylo víc než nás operátorů a navíc jsem byl od samého rána naprosto zoufalý. Své problémy jsem si do práce nikdy nenosil, před vstupem do CC jsem to všechno odložil jako svrchník a šel pracovat a zvedat náladu v našem týmu. Jenomže toto ráno to prostě nešlo. Emoce mě porazily a poranily na tom nejchráněnějším místě, které jsem si hlídal, aby se náhodou něco nepokazilo.<br />Po zkušenostech, které byly spíše pro analýzu psychiatra, jsem se uzavřel do svého světa ironie a odstupu. Bylo jednodušší nic neriskovat. Nevýhodou byla citová absence nebo její nadměrné tlumení. Po 9 měsících vztahu s Jirkou jsem zjistil, že mi na něm záleží víc než jsem schopný ukočírovat. V té době jsme se už spolu nebyli, což nakonec vedlo k tomu, že jsme k sobě nějakou cestičku našli. Tím se akorát probloubilo mé soupeření rozumu s citem. Hlavní problém byl v tom, že jsem ho miloval, ale byl natolik jiný, že mě na druhou stranu rozčilovalo cokoliv, co udělal zbytečně, nepromyšleně a spontánně. A pak za tím vším udělal tečku, když nedokázal upřímně a narovinu říct, co se děje. Přesto v mé hlavě ... nebo spíš v mém srdci pořád byl. Měsíc, dva, tři ... a já udělal to, co jsem považoval za správné a racionální. Smazal jsem veškeré kontakty na něj. Možnost, že bych ho ve slabých chvílích třeba chtěl kontaktovat, byla příliš velkou hrozbou pro mé ... ego.<br />A pak se objevil někdo nový. Byl to pan V. Dle našeho psaní jsem nabyl dojmu, že mám možnost se seznámit s někým ambiciózním, inteligentním a jdoucím za svým snem a cílem. Přesto jsem tomu nedával moc nadějí. Nebyl důvod. Nebo spíš neměl být. Osobní setkání bylo příjemnější než jsem vůbec čekal, společný čas u vodní dýmky utekl tak rychle, že jsem tomu sám nechtěl věřit. Oční kontakt nabízel hromadu možných vysvětlení. Ale já stále nechtěl podlehnout čemukoliv, co se nabízelo. Druhé setkání nebylo časově daleko od toho prvního. Bylo plné otazníků, která visela nad naší vzájemnou komunikací. A tak se někde tam ve skrytu mého citového já rozzářila jiskřička naděje. Naprosto nesmyslně se chytala každého možného signálu, který pan V. vyslal, ať už záměrně nebo náhodou. Začala mě pohlcovat ona možnost zamilovanosti. A i když jsem se bránil, stačil první polibek a potom druhý a třetí ... a já se vzdal. Jiří z mé hlavy a z mého srdce odešel a byl nahrazen někým novým. Někým, s kým si rozumím. Někým, kdo ale začal zdůrazňovat "staré pravdy" o tom, že tu už dlouho nebude a odjede pryč. A v tu chvíli můj rozum začal stávkovat a já se dušoval, že to nevadí, že stačí žít i pro tu krátkou chvíli, kdy můžeme být spolu. A tím jsem odstartoval zánik toho, co ještě ani nezačalo.<br />Třetí setkání, ačkoliv mělo být v duchu zpomalení případného seznamování, dopadlo trochu jinak. Pocit, který jsem prožíval během objetí s panem V., byl prostě nenahraditelný, nádherný, plný pocitu jistoty, ochrany a asi i lásky. Ale potom došlo k tomu, co bylo již započato dříve. Nejistota, obavy z ukončení případného vztahu, představa tohoto krátkodobého vztahu nejspíš zapříčinila to, že z jednoho z nejkrásnějších večerů, které jsem mohl mít a měl jsem, se nakonec stal pro mne skok do smutku, zoufání a nenaplnění. Nakonec vyhrál rozum. Jen to nebyl ten můj, ale pana V., který nejspíš zavčas udělal tečku za tímhle románkem dvou nocí.<br /><br />A já si teď čekám na svůj rozsudek ... kdy zavládne vláda rozumu a uvalí mé city do nejtemnějších hlubin mého Já. Už, aby to přišlo, protože ten pocit, který mne sžírá v žaludku, je k nevydržení. Samota a smutek mi vážně asi víc sluší.<br /><br /><span style="font-style: italic;">Owner of the broken heart</span><br /></div>deponyhttp://www.blogger.com/profile/07140887875199032942noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-5603141807975186625.post-35087397294507365922009-03-29T01:13:00.002+01:002009-03-29T01:17:15.985+01:00Where is the love vs. Amaranth<div style="text-align: center;">A co je lepší?<br /><br />Od Baracudy <a href="http://www.youtube.com/watch?v=drUMucmSb_4">Where is the love</a> nebo od Nightwish <a href="http://www.youtube.com/watch?v=GdZn7k5rZLQ">Amaranth</a>?<br /><br /><object width="425" height="344"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/drUMucmSb_4&hl=cs&fs=1"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/drUMucmSb_4&hl=cs&fs=1" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="425" height="344"></embed></object><br /><br />Verze 1<br /><br /><object width="425" height="344"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/GdZn7k5rZLQ&hl=cs&fs=1"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/GdZn7k5rZLQ&hl=cs&fs=1" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="425" height="344"></embed></object><br /><br />Verze 2<br /><br />Přiznám se, že Nightwish moc nemusím, tudíž ani jejich verze mne příliš nezaujala :)</div>deponyhttp://www.blogger.com/profile/07140887875199032942noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-5603141807975186625.post-57759886732926591112009-03-03T02:27:00.004+01:002009-03-03T02:52:07.762+01:00Rochnit se v písmenkách<div style="text-align: justify;">Možná jste si všimli, ale samozřejmě to neberte jako čtenářskou povinnost, že zde již nějaký ten pátek nepřibyl žádný nový článek. Není to naneštěstí důkaz toho, že by snad "krutost" z tohoto divadla zmizela. Jen se zde projevila moje časová indispozice a vlastně i nechuť cokoliv psát, protože v práci jsem toho za ten den napsal dost ... si myslím!<br />Pociťuji, jak mne deformuje ono zkratkovité psaní, kdy během dvou minut musíte udělat poznámku o hovoru, který trval třeba 10 minut. Začal jsem psát, ale zároveň i uvažovat v bodech. Vypíchnout to nejpodstatnější, odstranit "omáčku", která by sice i obyčejné poznámce dala nádech lidskosti, leč není pro ni prostor a ukončit to všechno oním slavným a očekávaným "CC".<br />Pokud byste svůj život chtěli popsat stručně, zkratkovitě a bez toho všeho kolem, věřte, že práce v call centru je dobrou průpravou, jak se něco takového naučíte. Jen musíte vypilovat svůj podpis, protože v autobiografii se bude asi blbě vyjímat autorova signatura "cc".<br />Až angína, která mi zabránila propadnout ještě více do pracovního a psacího stereotypu, mne trochu vykolejila z mých "jistot" a invencí. Uklidnil jsem se, pokud to tak jde během těch 5 dní říct, zpomalil a najednou je tu prostor pro můj mozek, aby neplival jenom holé věty, ale dával jim i nějaký nádech a zabarvení.<br />Upřímně ... tento článek není nijak extra obsahový. Snažím se vyrochnit v té možnosti, volnosti a rozmanitosti využití všech slov, která jsou sice bezpředmětná, ale hezky rozvíjí větu jednoduchou na větu složitou ... možná chvílemi i překombinovanou.<br />Je hezké vědět, že si lze hrát s písmenky, se slovy a obraty a ... že si u toho můžete zavzpomínat na časy, kdy to psaní šlo samo a s radostí.<br />Nenapadlo by mě, že práce na call centru, tedy v prostředí, které je tu kvůli volajícím lidem, mi otráví chuť psát.<br />Třeba se mi podaří se znovu vrhnout do víru pisálkovství ... nebude to nic brilantního, ale bude to moje. Bude to ze mne. Budu to já. Aspoň doufám.<br />A to nechci malovat čerta na zeď :) ... jako někdo ...<br /><br /><div style="text-align: center;"><a href="http://www.pavelmatuska.cz/malba.html" target="_blank"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 236px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmsMXgAvfrShyJmOUuUwf19A4B414k9eatsrNLeLYSzHMnwKHKhVE0Pafns_aXqnUhQAuDOwwjsMyMGAfLiBED5HKNQdCKOvtkfWBNx1Ypvbb05NBQ9mOgzWdGhmgzP4Xw3yAHemN0bkw/s320/malovatcertanazed.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5308772407806209282" border="0" />Vtipný malíř Pavel Matuška</a><br /><br /></div></div>deponyhttp://www.blogger.com/profile/07140887875199032942noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5603141807975186625.post-83055360155643577852009-01-13T22:29:00.002+01:002009-01-13T22:34:37.776+01:00It's easy to ...<div style="text-align: center;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgoVBD9lY31Hq5qfUhdqlhBXZieWB8_cpfVyWkZOkmIz2MfeKrG8JBJ5KhRkOn8jzyme06FUi7D1ha7Mdkh3UCb3ZvRHBuJNe81pbKtH63BlW05Jvl0y5XQipFkelaMx2vgj33zUSEL2qo/s1600-h/__Be_Gay___by_EmoGayKidsRock.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 172px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgoVBD9lY31Hq5qfUhdqlhBXZieWB8_cpfVyWkZOkmIz2MfeKrG8JBJ5KhRkOn8jzyme06FUi7D1ha7Mdkh3UCb3ZvRHBuJNe81pbKtH63BlW05Jvl0y5XQipFkelaMx2vgj33zUSEL2qo/s400/__Be_Gay___by_EmoGayKidsRock.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5290894418776548226" border="0" /></a><br /></div><div style="text-align: center;">Pokud je to pravda, tak v tom případě nechápu, proč s tím mám furt nějaké problémy ... :)</div>deponyhttp://www.blogger.com/profile/07140887875199032942noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-5603141807975186625.post-49235819000509768712009-01-12T22:04:00.000+01:002009-01-13T22:10:51.207+01:00Just relax!<div style="text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjd3YU_hEQ1ntnRCfru4kP_bF_m_UzC7cmGIJJsdGBP4G3IIRcjKIW4ySujYXYeJNWK6skJc8uV-dE9zX2XwKoll0d3_UoxS_U4AfkTOkUma4Hzea8P_ozd48k-JrT0XEn8LfhuJgkNu8g/s1600-h/classical_man_by_roaming_eye.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 206px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjd3YU_hEQ1ntnRCfru4kP_bF_m_UzC7cmGIJJsdGBP4G3IIRcjKIW4ySujYXYeJNWK6skJc8uV-dE9zX2XwKoll0d3_UoxS_U4AfkTOkUma4Hzea8P_ozd48k-JrT0XEn8LfhuJgkNu8g/s400/classical_man_by_roaming_eye.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5290887859042582562" border="0" /></a>... uznávám, že tento relax, odpočinek či lidově řečeno "vypnutí" bych potřeboval tak na čtrnáct dní, trávené mimo republiku někde v teplých krajinách u moře, pod sluníčkem s hromadou skvělého jídla a pití. Někde, kde bych nikomu nerozuměl, měl bych klid ... prostě bych rád dovolenou.<br />A proto jsem se rozhodl, že letos pojedu k moři. A klidně sám ... po 12 letech bych opustil hranice naší vlasti a podíval se někam, kde česky neumí říct ani dobrý den, kde třeba ani neví, kde je Česká republika a kde by se o mě hezky starali.<br />Nějaké tipy? :)<br /></div>deponyhttp://www.blogger.com/profile/07140887875199032942noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-5603141807975186625.post-8603480398688262752009-01-07T23:15:00.003+01:002009-01-07T23:51:10.553+01:00Finanční krize podomácku<div style="text-align: justify;">Termín <span style="font-style: italic; font-weight: bold;">finanční krize</span> je v dnešní době asi nejčastěji užívané "neosobní" slovní spojení. Slyším to kolem sebe z rádia (které téměř neposlouchám), z televize (kterou nemám) a od lidí kolem mne.<br />Já od 16. prosince zažívám svou vlastní osobní finanční krizi. Osobně jsem se nikdy takhle bezmocně necítil. Zablokovaný účet, peníze zašité doma v peřináči jsem nikdy neměl a do výplaty bylo hodně daleko.<br />Včasné nezaplacení debetního kontokorentu mne dostalo do situace, kdy jsem chodil spávat s pláčem a s obavami, kdy mi kdo co odpojí, kdy mi kdo pošle nějakou upomínku a kdy se budu cítit jako totální houmlesák. Můj hlavní (v tuto chvíli už jediný) zaměstnavatel si dal načas s výplatou i se stravenkami, tudíž jsem od 2. ledna měl v peněžence jenom 60,- Kč.<br />Navíc teď v práci dávám nějaké hodiny přesčasů kvůli enormnímu zájmu zákazníků o naše služby. Odcházím z domu ráno, vracím se večer. Vyčerpaný, unavený a poměrně dost znechucený tím, jak lidé umí být zlí a vysávají energii.<br />Až dnes jsem byl schopný doplatit kontokorent, vyrovnat můj mínus, abych hned zítra zase mohl do mínusu padnout, a zaplatit všechno, co musím.<br />Kupodivu už v tuto chvíli, i když zatím své závazky nemám uhrazené, se cítím mnohem lépe než včera, kdy mi bylo hodně těžko. A to nás ta krize teprve čeká.<br />I když ... takové přerušení dodávky plynu v těchto poměrně mrazivých dnech by pro mne (stejně jako pro jiné zákazníky, kteří díky plynu mají doma teplo) znamenalo mrznout nedobrovolně v mém hnízdečku "lásky", přestože jsem si sliboval, že tomu už tak nebude. Budu jen doufat, že dodávky plynu budou bez omezení, protože jinak si můžu jít hodit mašli.<br /></div>deponyhttp://www.blogger.com/profile/07140887875199032942noreply@blogger.com4