pondělí 30. dubna 2007

Zaspal jsem

Existuje několik druhů zaspání. Já sám si teď, když jsem zrovna zaspal, uvědomuji dva případy. Proč? Protože s oběma mám zkušenosti.
Dnes ráno se mi stala sice to nepříjemnější zaspání z hlediska společenského či pracovně-právního pohledu. Ano. Po téměř půlroční přestávce další zaspání. Trapas! Budík v 8.10 jsem slyšel, vzbudil mě, respektive mne tak trochu probral, já ho zamáčkl a přál si ještě chvilku spánku. Zdál se mi sen. Naprosto hloupý, trapný a navíc jsem v něm figuroval jako zločinec, na kterého spadla klec. Ale o co přesně šlo, nevím. Jenže po probuzení a zpětné snaze se do snu vrátit jsem neuspěl a usnul natvrdo. A tak mi volali z práce, kdeže to vlastně jsem. Probudili mě a já jsem jim za to vděčný. Asi z toho ještě bude ostuda, ale pro tuto chvíli mě to netrápí. Co mě trápí, je to jiné zaspání...
Zaspání v životě [ne v pracovním dni] je horší. A já si během několika minulých dnů uvědomil, že jsem zaspal nebo, řekneme-li to ležérněji, jsem usnul na vavřínech. A tak mi uteklo a utíká hromada příležitostí, které už zpětně nedoženu a ty nové, současné mi proklouzávají mezi prsty jako kapky vody a než se stačím "napít", jsou pryč. Možná to vypadá jako fňukání. Omlouvám se, ale jde spíš o vypsání se z pocitů, které mi v hlavě dělají bordel.
Někdy si tak jdu po městě v noci z práce a přemýšlím o tom, co všechno mi za ty roky uteklo. Kolik přátel jsem ztratil, zda-li to vůbec přátelé byli, kolik známých mám a kdy naposledy se ozvali, když zrovna nic nepotřebovali. Špatné statistiky mi vyšly. Problém je i v tom, že si za tahle "přátelství" můžu v podstatě sám. Neumím říct ne a celkem dlouho mi trvalo si zvyknout na fakt, že při podaném prstu bere hromada lidí celou ruku.
A já takový být nechtěl ... a možná proto jsem sám. Nechci se ozvat někomu jen proto, že mám zrovna volno a chci někým "ucpat" volnou mezeru v denním programu. Po většině lidí nic nechci a věci, které potřebuji, si udělám sám. Jenže se dostávám do bludného kruhu, který se víc a víc zmenšuje a stahuje kolem mě.
A teď je otázka, zda mám ještě šanci se z toho dostat a nebo už v tom zůstanu ... sám!

Tak tohle mne trápí, když se mi někdy stane a třeba zaspím. A za "mé stěžování si" se vám omlouvám. Někdy to prostě muselo ven...

PS: Please, save me from myself!

neděle 29. dubna 2007

Návod na restart Slunce

Při získání volného lístku do kina vyvstává obvykle problém, za jaký film jej "uvalit"? Tudíž jsem se nechal inspirovat Československou filmovou databází a dospěl k názoru, že to, co hrají v Olympii, je vážně bída, ale i z té bídy šlo něco vybrat. A jak "title" napovídá, padlo to na sci-fi Sunshine. Jako obvykle, i tentokrát jsem šel sám. Má to několik výhod - nemusíte na nikoho nikde čekat na místě srazu, nikdo vás nezdržuje, když dojdete pozdě, můžete nadávat akorát sám sobě a když se film nelíbí, je to jenom vaše smůla a blbost.

Sunshine je britským filmem z neurčité budoucnosti. Problém, který se nás zatím netýká, ale už se o něm hovoří. Slunce jednoho dne jistě vyhasne v důsledku "dlouhého užívání". Na Zemi se tedy vyskytuje solární zima, takže vše je zmrzlé. V tomto čase se vydává do vesmíru posádka Icara 2 s náloží, která by měla "umírající" Slunce znovuoživit. Před sedmi roky první pokus lodi Icarus 1 z neznámých důvodů nevyšel. Posádku tvoří vědci a astronauti, kteří mají za úkol doletět ke Slunci, tam zanechat "velký balík" a co nejrychleji se vrátit. Jenže, když se Icarus 2 střetává u Merkura s Icarem 1, a dochází k menší úpravě plánu, začíná se celá posádka i mise hroutit jako domeček z karet, nehoda střídá nehodu, členové posádky umírají. Najednou všem dochází, že z této výpravy za záchranu lidstva se nikdo už nevrátí. Je tedy nejdůležitější dokončit misi. To nakonec zůstává na původně nejslabším, ale zároveň nejdůležitějším členovi, fyzikovi Capovi [ztvárnil Cillian Murphy].
Přiznám se, že sci-fi mám rád. Je to obvykle příjemné odproštění se od současného světa a problémů. Navíc tenhle film byl i dějově velmi dobře zpracovaný, postavy přesvědčivé, lidské. A Slunce opravdu žhnulo. Samozřejmě, že došlo i na strašidelné scény [tedy pro mě strašidelné], takže jsem část filmu shlédl s prsty před očima. Pomohlo to!
A Sunshine tedy milerád doporučím. Navíc v současné nabídce kin vážně není z čeho moc vybírat a tohle je, myslím, kvalitní snímek.

Není nad romantiku s výhledem na Slunce.

Pokoj se zlatavě jasnou vyhlídkou.

Tady to někdo přehnal s opalováním!

pátek 27. dubna 2007

Jak jsem zkusil být IT

Všichni jsme měli od mala nějaké sny, plány, vize, čím bychom v dospělosti chtěli být. Já věděl, že IT a vše kolem počítačů mi bude utajeno, protože to "tajemné modré éčko" může stát hromadu peněz, které nemáme [takhle mne strašila od prvopočátku moje maminka - dodnes jí za to "děkuji":)]. Přesto jsem se nakonec díky mnoha náhodám a osudovým okolnostem k PC a internetu dostal [a namísto hrůzostrašného "éčka" jsem zvolil možnost "ohnivé lišky":)]. Díky dlouhé "chatovací praxi" jsem se pak mohl [aspoň myslím] zařadit o nějaký ten stupínek výš v uživatelské znalosti. A proto jsem byl vyslán dnes ráno na "IT misi". Má teta, co vlastně není moje teta, potřebovala pomoci s internetem, který jí už pár dní nešel. Odhodlal jsem se a zkusil své znalosti, moudrosti a metodu pokus-omyl aplikovat na jejím počítači. Na svém si to netroufnu, přeci jenom bych si tím vyřadil z provozu můj jediný přístup k internetu [když nepočítám práci]. Zpětně se domnívám, že došlo toho rána k jakémusi myšlenkovému "zadrhnutí", které způsobilo, že jsem nebyl příliš pozorný. Zasedl jsem tedy k počítači, otevřel síťová připojení, vyžádal si od tety její info o IP a začal jsem to zkoušet. Nastavit IP ručně, pak automaticky, různě jsem kombinoval, měnil, přepisoval a hledal i jinde [zda-li není chyba ve firewallu]. Po dvaceti minutách marného zápolení, kdy se systém tvářil, že naskočil, tak během chvilky opět "odskočil". Ten zámek u ikonky připojení "na drátku 'Přijato'" mi nedával spát, i když jsem byl samozřejmě [aspoň myslím] vzhůru. A tak tetu napadlo, že by mohla zavolat svému známému, který je v tomhle odborník, já bych mu vysvětlil, co a jak a on by třeba poradil. Udělali jsme to tak. Po telefonu jsem mu vysvětloval, co všechno jsem udělal, co všechno to ukazuje a svěřil jsem se, že jsem bezradný. A on, že je to zvláštní ... a pak dořekl tuhle větu a přišlo to.
Pokud vás nenapadá, co se stalo ... budu pokračovat [pokud napadá, tak to třeba dál nečtěte :)].
Ve větě, která byla v jeho tónu vyslovena naprosto nevinně, samozřejmě a s tolerancí, se objevila ta krutá pravda, kterou jsem si neuvědomil. Řekl: "To je zvláštní, fungovat by to mělo, když je zapnutý modem ..." Ano! Modem, který byl pod stolem, nebyl vidět. Sjel jsem pohledem velmi rychle pod stůl, zaregistroval na modemu jeho jediné svítící oranžové světélko, které dávalo najevo, že je vypnutý, a já ... v rychlosti poděkoval, omluvil se za ukradený čas a v duchu si nadával, že jsem ignorant ignorantská. Modem jsem zapnul, naskočily obě ikonky připojení, zámek zmizel a v "éčku" se otevřela internetová stránka. HURÁ!
Ale ten trapas! Teta se mi pak svěřila, že to vlastně všechno vypínala, když vyměňovala toner v tiskárně ... a jak jasně si vybavuje, jak vypnula i tu černou krabičku. To jsem už přešel s tím, že jsem magor, když hledám něco "závažného" a všechno základní, primární, nezkontroluji. V podstatě bych mohl jít z fleku dělat personálního manažera do IT Crowd :) Odešel jsem pak do práce, kde ještě stále má pověst odborníka na PC neutrpěla zneuctění.

Naprosto úžasná trojka úchylů :)

čtvrtek 26. dubna 2007

Je příliš pozdě na cokoliv

a přesto ještě straším v práci. Ano! Teď, v tuhle nekřesťanskou hodinu, jsem nucený pobývat v prostorách divadla, neboť se ukázalo, že fotografie na zítřejší ... omlouvám se ... dnešní vernisáž je potřeba nainstalovat co nejdřív a to je právě teď. A tak tu sedím, po časném ranním vstávání. Sice mám ve čtvrtek na odpoledne, ale co je mi to platné, když jsem se zavázal mé tetě, že se k ní ráno, další nekřesťanský čas, stavím kouknout na internet. Údajně jí nefunguje. A tak depka coby IT je vyslán, abych napravil chyby. Upřímně, má uživatelská znalost je v takovém stádiu, že kdyby to někdo v rodině jen tušil, asi by mě zbavili všech práv k manipulaci se vším, co se počítače či internetu týká.

"Už mám z toho ponocování šílenství v očích ... vidíte?"

Dnešní den je tedy pracovní. Ze čtyřiadvaceti hodin jsem dvanáct aktivně prožil v divadle. I když o aktivitě v tuhle hodinu mohu jen stěží říct, že je to aktivita aktivní. Srkám si tady jahodový juice, nemám ani sílu a ani náladu kouknout na nějaký film, případně seriál a hraní her mi bere zbytek myslících funkcí. Mám já tohle zapotřebí? Namísto poklidného pochrupkávání v posteli s nějakým tím praštěným snem si tady stěžuji a čekám, až mi pojede "jedničkový" rozjezd. Ale kromě práce jsem měl i pauzu, kdy jsem vypadl na chvilku ven, mezi lidi chodící, na sluníčko. Bylo krásně a dal jsem si sraz s mou kamarádkou Markétou, kterou znám již poměrně dlouho z naší katolické farnosti, kde jsme oba "vyrůstali". Ukázalo se po delší době, kdy jsme se neviděli, že se naše názory velmi často prolínají a tak jsme si šli sednout do Bakaly na kus řeči. Přijemná hodina a půl utekla jako voda. Dozvěděli jsme se navzájem hromadu informací, pár drbů a dost jsme se nasmáli. Dohodli jsme se na dalším setkání v dohledné době. Příjemných věcí bychom si měli dopřávat víc. Těch nepříjemných se vyvarovat, ale co chcete dělat, když se na vás smůla lepí jakou vosa na med?

středa 25. dubna 2007

Heroes back! Welcome.

Ano, je to tak a skoro je to k nevíře, že po měsíci vysílací absence jsme se dočkali dalšího, v pořadí devatenáctého dílu, tohoto maniakálního seriálu. A je se na co těšit, protože díl předchozí dával všanc mnoho nadějí i zklamání a dějových zvratů.

Takže tady servírujeme Heroes S01E19. A titulky zde.

Přejeme příjemnou zábavu.

PS: Na MovieZone se objevil nový trailer na dlouho očekávaný hit letošního léta - Harry Potter and the Order of the Phoenix. Harryho krátký sestřih řešit už nebudeme, protestní akce už proběhly, ale rozhodně zde čekají velké akce, ohlušující výbuchy, kouzlení, zápolení, lhaní a lásky. První polibek Harryho s Cho, z Azkabanu uprchlá Bellatrix Lestrange, falešně úlisná Dolores Umbridge, útok mozkomorů na Harryho a Dudleyho a další hromada věcí. A tak se nového filmového zpracování nemůžu dočkat a zároveň se moc moc děsím, jak to nakonec dopadne.

"Vypadá to, že bude pršet nebo se blíží průšvih ... velkej!"

úterý 24. dubna 2007

Bla, bla, bla

Co chcete pořád vymýšlet k té kolonce "title"? Navíc to vypadá divně, když to vidím - evokuje to v mé představivosti slovo "tihle". A to mi připomíná, že jsem nedávno konečně viděl film Ti druzí. Samozřejmě, že jsem se bál. Bojím se poctivě u všeho, protože nikdy nevíte, kdy na vás vybafne vrah, vraždící panenka, vraždící hmyz, nasraný duch či hladový zombie. Sice je většina z toho jen filmovým výmyslem a s realitou by se tyto jevy těžko utkávaly, přesto nikdy nemůžete mít jistotu. Proto je lepší se bát. Nezachráníte si tím ani holý zadek, když budete v průseru, ale jedna věc je jistá, rozhodně nebudete mezi těmi, kteří hrdinně berou do rukou "plácačku na mouchy", baterku se slabou baterií či nějakou zahradnickou násadu a se slovy: "Haló, je tu někdo?", nebudete vcházet do míst, odkud byste se už nemuseli vrátit živí a nebo celí.
Hádejte, kdo mě dneska volat na výsledky krve, zda nepotřebuji zvýšit svou dávku euthyroxu? Správně, moje hlava děravá opět poodkryla část mé zchátralé paměti ... krize! Ani to, co mám napsané v diáři si nepamatuji :) Takže věřím a doufám, že zítra ráno to klapne.
Mimo jiné se ukázalo, že můj blog stále ještě čte [když mu budu věřit, že ve čtení nemá "áčko":)] ten, s kterým jsem se o víkendu náhodně potkal v Praze. Což způsobilo, že se ozval a dohodli jsme se na setkání u kofoly či jiného nealkoholického nápoje. Musím si dávat pozor, co napíšu - když už jsem dostal kázání z práce, ještě by se mi mohlo dostat nějakého spílání od mých přátel a známých a to už by byl vážně hukot.
A aby toho nebylo málo ... mamince jsem dneska během telefonátu z neznámého důvodu řekl, že když neuspěji u zkoušky "druhé dospělosti" a ani u přijímacího řízení, že půjdu do kláštera ... ehm ...tedy do Prahy. Brala to sportovně. Prozatím. A já se pak vyděsil, proč najednou tak moc uvažuji o změně pole působnosti.
Objevila se možnost [celkem zajímavá], abych se jako "redaktor" účastnil rozjezdu a práci na queer-projektu Boyfriends.cz. Jediný průšvih je v tom, že mi to pozvání došlo v podobě dost nečitelné - email na seznamu si nedokázal poradit s diakritikou přijatého emailu [ale věřím, že chyba je na straně druhé:)] a tudíž mi v poště naházel vedle sebe nahodile písmenka a čísílka a já si můžu vybrat. Moje stížnost na nečitelnost emailu prozatím bez odezvy. Ale jedno je jisté, pokud bych chtěl psát cokoliv o uznávané sexuální menšině, musel bych asi víc chodit mezi lidi. Takže sbohem má introvertnosti :))

pondělí 23. dubna 2007

Už zase na mě něco leze

a chlap to rozhodně nebude. Jak správně poznamenala Ivanka, z Prahy jsem si kromě dojmů, zážitků a několika trapasů odvezl jedno pořádnější nachlazení. Bolí mě nejen nos od věčného smrkání, hlava od bůhví čeho, ale i krk a v podstatě ... proč to neříct naplno? Celý člověk! Ale namísto ležení a léčení se z těchto zdravotních indispozicí, musím strašit v práci. Pro jistotu jsem si zakoupil balení papírových kapesníčků [mé oblíbené - Zewa Kids - Doggie rhymes], jedno plato Paralenu a ... to sice nesouvisí, ale taky je to nákup ... nové handsfree, páč to staré už dělalo všechno možné [podezřívám jej i ze slabého probíjení], jen hrát hudbu nechtělo. Stálo mě 400,- Kč, ale prozatím jsem s ním nadmíru spokojený. Konečně něco k světu.

A když už jsme u těch medikamentů, nemocí a doktorů, musím se přiznat, co mne čeká. Kromě plánované operace štítné žlázy [půjde pryč, potvora jedna "červavá"], která se mimo jiné plánuje už skoro dva roky, mi příští měsíc vyprší očkování na tetanus. A toho se možná bojím víc než nějakého řezání. Bude to jehla, bude to do zadku [nebo ne?] a já už teď, když jsem byl na endokrinologii, jsem při odběru málem kolaboval. Nemám to s doktory jednoduché. Navíc bych měl navštívit alergologii, protože když jsem asi před rokem a půl dobrovolně šel na ORL a nechal si udělat kdejaké testy, abych zjistil, proč se mi každou noc ucpává nos a do rána mám krk jak napumpovanou matraci, ukázalo se, že ORL v mém krku, ani v mém nose nic podezřelého nenašla. Jedinou možností je tedy alergie na ... [už teď se v noci s hrůzou probouzím, když si jen představím, jak do mě budou píchat hromadu jehel s různými sračkami, aby zjistili, co mi vadí] ... to, nechť posoudí odborník.

Jdu odpočívat, abych zítra v práci mohl aspoň trochu mluvit a nemusel jen huhlat. Což dnes mělo za následek několik telefonátů, kde jsem horko těžko vysvětloval, co jsem vlastně řekl. A rada pro vás ostatní: vážně vás neposílám do prdele, to mi jen špatně rozumíte :))

neděle 22. dubna 2007

A jak bylo v Praze?

Pokusím se být stručný, ačkoliv to bylo na můj vkus náročnější než obvykle.

Sobotní ráno slibovalo poklidnou jízdu, předčasná rezervace místenky v "banánu" mi zajistila dobré místo a předobědový příjezd do Prahy. Jenže díky pracovní náplni jsem si zapomněl domluvit program. Naštěstí Kačenka byla svolná téměř ke všemu, takže si pro mne na Florenc dojela. Zde, ještě než jsme se potkali, jsem měl možnost minout se s někým, kdo byl pro mne jednu dobu celkem srdeční záležitostí. Letmý pohled, prohození pozdravu a já raději prchl. S Kačenkou jsme se rozhodli pro příjemný polední oběd v naší oblíbené pizzerii se slevou 1+1 s ISICem. A proč nevyužít slev, dokud je mám? Obsluha v podobě pohledného tmavovlasého číšníka byla příjemná pro Kačenku i mě. Nakonec se objektem našeho zájmu stal kupodivu blonďatý mladík s mužnými ostrými rysy v obličeji. S Kačenkou jsme se shodli na podobném vkusu a oba jsme se tomu zasmáli. Aby náhod nebylo málo, při odchodu jsem se opět potkal s tím, koho jsem minul na Florenci. Ironie osudu! Jeli jsme se projet autem než jsem se šel ubytovat k Matýskovi. Náhodou jsme se dostali na Kavčí hory, kde jsme ani jeden z nás nikdy nebyli. Byla to příjemná náhoda. Po "zabydlení" jsme se autem vydali ke Kačence a od tam potom na sraz s Jířou. Sraz v KFC, následovalo ládování se Twisterem - hned dvakrát. Můj jediný stravovací prohřešek za víkend, vážně! A pak už jen cesta do Abatonu - ten název mi hlodal někde v hlavě a já přemýšlel, co mi to říká ... až, když jsme to autem našli po 20 minutách hledání, došlo mi ... před třemi roky [možná 4?] se zde konala párty MeziPater, kde jsem působil jako "novinář". Bylo to tehdy takové roztahané a nelíbilo se mi tam. Přiznám se, že ani tento večer neměl být tak úplně ve stylu - ježíš, tady je to super! Před vstupem do prostoru Abatonu u dveří stáli securiťáci a prohlíželi tašky a osahávali každého s tím, zda u sebe nemá nějakou zbraň či drogy a jiné srandovní záležitosti. Já věděl, že projdu čistej, ale omyl, vážení. Při prohledání mého batůžku narazil pán od ochranky, který postrádal jakýkoliv smysl pro humor [ve chvíli, kdy se zeptal, zda u sebe nemám zbraň, nůž či slzný plyn, mi bylo jasné, že jakkoliv humornou průpovídku bych měl, dovnitř by mě nepustil], na čtyři zvýrazňovače, které ze mne udělaly viníka a hříšníka. A tu jsem dostal na výběr: "Buď se zbavím těch fixů a nebo mě tam nepustí." Zvolil jsem tedy variantu rozloučení s mými diářovými zvýrazňovači a vstoupil jsem. Když taková akce začne nasráním, obvykle se jen těžko zbavujete negativních dojmů. Nakonec jsem chvilku po půlnoci odejít nechtěl díky setkání s někým, kdo před půl rokem zaujal mou pozornost, já jeho taky ... jediným problémem byla a je vzdálenost. Zavzpomínali jsme na naše první setkání v Ostravě a pak jsem se rozloučil s lidmi, které jsem měl aspoň trošku rád a jeli jsme. Batoh ochuzený o fixy nabyl na objemu díky několika reklamním akcím - dovezl jsem bratrovi domů několik 3bitů, sobě jelení lůj a šňůrku na mobil od Sony Ericssonů. A taky jsem si odvezl odrovnané hlasivky díky hlasité hudbě a časté komunikaci s lidmi, takže neděli jsem skoro celou prochraptěl.
Nedělní dopoledne prospané, následné probuzení, nákup v Delvitě, Matýsek pak uvařil vynikající oběd a potom jsme se šli projít podél Vltavy. Po dlouhé době příjemný a věcný rozhovor. Děkuji! Během rozhovoru navnadění na možnost, že bych se kvůli práci a budoucí kariéře měl přestěhovat do Prahy. Můj iracionální strach z tohoto města ve chvíli, kdy jsem tam delší dobu než je trvání prodlouženého víkendu, by měl jít nejspíš do ústraní. Budu o té možnosti přemýšlet, když neudělám přijímačky a ani státnice. Ale bojím se. Brno by mi chybělo. A už se blížil večer, tak hurá sbalit se a na Florenc. Stíhám ... autobus v 19.30. A jak tak čekám na autobus a vytahuji svou otevřenou jízdenku, najednou mi to dochází ... já si na poslední chvíli v pátek odpoledne změnil čas nedělního odjezdu na 19.00. Autobus mi tedy ujel i s místenkou, lístek za 130,- Kč si můžu nechat jako památku na svou blbost. Na Florenci u StudentAgency stálo hodně lidí, kteří doufali, že se dostanou do autobusu, i když nemají lístek ... a já stál mezi nimi ... a doufal taky. Díky bohu ... volné místo pro mne, řidiči jsem chtěl poděkovat za "záchranu života" a tak jsem mu nechal na tuzér. Tvářil se na mě sice divně, ale nakonec poděkoval a já se pohodlně usadil a během cesty sledoval Renčův retrofilm Rebelové. Příjemné zakončení volného víkendu, který je minimálně do června poslední. Teď už budu každý večer v práci.
Utratil jsem kupodivu málo peněz a měl se celkem dobře. Bylo mi fajn. Děkuji všem za společnost, komunikaci a pohostinství. A omlouvám se za mé brblání, ale někdy mi to ujede. A ty se Praho třes, pokud mi zůstane jen ta varianta, že budu muset z Brna odejít!

PS: Na té fotografii, co jsem pořídil svým mobilem je možné spatřit maloobchodní síť Norma, v pozadí panelák kousek od Kavčích hor a vskutku čínský vstup do pravé čínské restaurace, což dohromady vypadalo naprosto příšerně a zajímavě zároveň. Navíc jsme se u jídelníčku s Kačenkou dost pobavili - ceny, které bych si mohl dovolit leda s platem dvojnásobným od toho současného. Ale proti gustu ... :)

pátek 20. dubna 2007

Seriály, kam se podíváš

Přiznávám zcela dobrovolně a bez donucení, že jsem se nechal díky několika [ne]šťastným náhodám zaplést do mánie, kterou vesele podporuji a šířím dál. Ano, seriálová mánie opět zasahuje. Jak se to pozná? To máte různé, ale poznáte to.
Všechno to začalo u Heroes, o kterých mi řekla Neff a následně mi sehnala prvních několik dílů. Téma, které se mi líbí, pro mne bylo pojítkem a následně i děj a postavy - to vše si získalo mou pozornost.
O Heroes jsem se již zmiňoval na blogu v článku, kde jsem rozepisoval jednotlivé postavy. Jenže pak došlo k zásadnímu problému - dotáčení dalších dílů způsobilo měsíc "heroesové" abstinence. Co teď? Co si počít? Čemu věnovat pozornost? A tu se objevila dobrá seriálová víla a předhodila mi Gregoryho House a jeho diagnostické perličky v seriálu House M.D..

Hugh Laurie je charismatický modrooký Brit a hraje lékaře, kterého by většina pacientů zastřelila a většina zaměstnavatelů nezaměstnala. Jeho cynismu a ironické poznámky jsou úžasné, stejně jako bezcitný nadhled je zase nervy drásající. Jeho uhrančivý pohled [viz foto] prostě hromadu žen [že Mo? :)] nenechá bez emocí:)
No, jenže House zase neměl přeložené titulky k dalším dílům a zjistil jsem, že dabing mi prostě nesedí ve chvíli, kdy jsem si zvykl na těžko identifikovatelný a nezaměnitelný hlas Hugha. Takže co dál? A tu se objevil můj kamarád Lukáš s Battlestar Galactikou - sledujete, že už v tom začíná být trošku zmatek? A tak jsem si řekl, že bych mohl zkusit zase trošku vesmírné sci-fi.

Zápletka, kterou vychvaluje hromada lidí [dokonce i na ČSFD a MovieZone], byla i pro mne přijatelná. Další seriálová závislost se navalila. Bohužel jsem během sledování jednotlivých seriálů zjistil, že: a] jedna z "hlavních" postav [dr. Gaius Baltar] je mi svým charakterem natolik nesympatická, že kdykoliv se objevil na scéně, otvíral se mi nůž v kapse. A za b] během "promítání" se mi rozhazují titulky takovým způsobem, že ze sledování mám velké kulové. A seriál opět nabízí jednoho hezounka britského původu, který zaujal mou pozornost. Jamie Bamber je ale i dobrý a přesvědčivý herec a není to jen klasický modelek amerického typu. A tak kromě klasických vermírných přestřelovaček je zde i zakomponovaný i děj přeživší lidské rasy v celkovém počtu 47 tisíc lidí, kteří prchají před nepřáteli v podobě Cylonů a hledají planetu Zemi, kde, jak doufají, žijí lidé s dostatečně vyspělou technikou, aby jim ve válce s Cylony pomohli. Zde se staví na teorii třinácti "kmenů", z nichž dvanáct bylo téměř vyhubeno a tím třináctým jsou právě obyvatelé planety Země. Kromě jiného jsou zdejšího hrdinové polyteisté - uctívají bohy Kobolu - religionisté, mněte si ruce, je tu něco pro vás :)
A právě hlavně kvůli titulkům, které moc nesedí, jsem se dostal náhodou k seriálové "novince" - Eureka.

Městečko kdesi v USA, které je "obyčejnější než hnůj" a pod jeho obyčejným povrchem se skrývá mnoho tajemství - třeba fakt, že to není tak úplně obyčejné město a že obyvatelé jsou ti nejlepší vědci a hlavy, kteří zde pracují, zkoumají, vynalézají a posouvají technické vymoženosti kupředu. A do tohoto atypického zázemí se dostane shodou okolností i US maršál Jack Carter s dcerkou Zoe. A stává se šerifem. Na geniální hlavičky, které čas od času něco nelegálního nebo trestného provedou, si Carterův logicky uvažující mozek najde řešení a odpovědi a pachatele vždycky objeví. Navíc je Eureka celkem i vtipným seriálem. A Colin Ferguson jako šerif Jack Carter je navíc i celkem sexy. Hm?
A pak ... v mezičase a mezi tím vším, co musím ještě dělat, objevil jsem jeden velmi zajímavý miniseriál - The Lost Room [v českém překladu - jak originální - Pokoj č. 10]. Mysteriózní seriál plný obyčejných věcí s neobyčejnými schopnostmi - hřeben, který zastaví čas, hodiny, které roztaví kov, jízdenka na autobus, která umí někoho odeslat daleko či propiska, která uškvaří cokoliv. A pak je tu klíč k motelovému pokoji číslo 10. Pokoj, který nikdy neexistoval, a přesto se do něj můžete s pomocí onoho klíče dostat.
Hlavním hrdinou jest policejní detektiv Joe Miller, který se ke klíči dostane náhodou a tím se rozjíždí jedno velké seznamování se s historií, ve které nemá jasno snad ani Bůh. Napínavý seriál má zatím jen tři díly a má takový otevřený konec, takže ... je možné, že pokračování bude.

A hromadu informací o těchto seriálech, ale i dalších můžete získat na stránkách SCIFI.COM.
PS: Mimochodem, muži jsou v posledních dvou zmiňovaných případech poněkud na zabití - ale důvodů na zabití by se našlo víc, záleží jen na tom, co preferujete. :)

čtvrtek 19. dubna 2007

Případ ztraceného diáře uzavřen

Vážení,
musím se přiznat, že mne dnes večer [tedy přesně řečeno včera v noci] polil studený pot a zcela zmateně jsem pobíhal po jedné práci a následně v zoufalství i po práci druhé, abych zjistil, že diář chybí. Diář prostě měl velké varující a deprimující "áčko" [absenci] a já se snažil ve své paměti najít moment, kdy jsem jej viděl naposledy. Přece v práci jsem si zaškrtl odjezdy "banánů" dle předchozího naplánování nebo ne? Nervozita se změnila v ústní lidovou "slovesnost", kde jsem proklínal i hlavičku od špendlíku. Uvědomil jsem si nutnost a téměř nepostradatelnost mého diáře. Je fakt, že víc by mě asi vytočil můj notebook, ale to je jen díky jeho ceně. Během jízdy v nočním rozjezdu jsem přemýšlel a plánoval, jak ráno časně vstanu a znovu projdu cm po cm plochy v obou divadlech a to by v tom byl čert, abych to nenašel.
A pak vám takhle otevřu dveře do pokoje a ten zk****** diář ležel na stole! Děkuji! Najednou jsem si ulevil ... nemusím ráno vstávat moc brzo a můžu se vyspat! Konečně. Přeci jenom mne čeká náročný víkend a ještě předtím - prohlídka na endokrinologii - už teď jsem z toho nervózní. Diář se tedy našel a já vím ... že zítra kromě práce a večerní premiéry Evangelia sv. Lukáše nic nemám. A to je, myslím, velmi pozitivní :)

středa 18. dubna 2007

Víkend v Praze

Je to tak. Těším se jako malý Jarda na narozeninový dort. Poslední návštěva matičky Prahy proběhla někdy v listopadu a od té doby nic. Přítomnost v Brně mi sice činí radost, ale upřímně, koho by to bavilo být furt zavřený "doma"? Dnes ráno jsem tedy vystartoval do pobočky Student Agency s mírným časovým zpožděním a vyčkal si frontu na dvě "otevřené vstupenky". Naplánoval jsem si dobu odjezdu do Prahy a dobu odjezdu z Prahy. Vychází to na takovou "otočkovou" akci, ale těším se. Kupodivu se na mou přítomnost těší i několik lidí. Není to tedy se mnou tak marné. Slíbený je oběd s Kačenkou, večerní akce "záwisláků" na nějakém velmi průměrném komerčním place a slibuje to velký zážitek. Neděle alespoň prozatím prázdná - kromě dospávání probdělých hodin. Bude to drahý víkend, ale po tak dlouhé době si zasloužím trochu aktivního odpočinku mimo mé rodné město, ne?
O výsledném víkendu povyprávím zpětně, až všechny zážitky budou za mnou :) - jestli to přežiju.

úterý 17. dubna 2007

Témata - pokračování

a protože témat je víc než dokáže "rozdělovač sekcí" pojmout, musel jsem tento příspěvek rozdělit na dvě části. Takže se neděste, nehodlám vás ani zahlcovat ... aspoň prozatím:)

příběhy [ne]obyčejného šílenství - inspirováno stejnojmenným filmem [až na to "ne":)], divadelní hrou a podobnými životními událostmi. Takže proč ne? Všichni jsme magoři... a je o čem psát - toto téma nabízí velké množství možností, jen je čapnout za pašesy:)
queer as folk - krátké, střední či dlouhé glosy, postřehy a poznámky ze světa "queer"[gay world][takové moje vykřičení se do světa, jak mě některé věci štvou, jiné baví a hromadě z nich nevěnuji pozornost - alespoň ne dobrovolně:)]
soul music - melodično, a nejen to těžké. Písničky mého "mládí" a "stáří", klipy, texty písní. Co víc si přát?
teátr - divadlo, divadla, hry, práce, lidé v divadle i kolem něho. Cokoliv, co mne s divadlem spojuje. Vždycky se něco najde:)
travelling? - je s otazníkem schválně. Pokud se ptáte proč, vysvětlím. Věc se má tak, že ačkoliv jsem ve věku, kdy většina mých vrstevníků cestuje třeba i v rámci studia po světě [Indie, Japonsko, Nepál, Rusko, atd.], já sedím jak pecivál doma a můžu jen tiše závidět. A tak poznávám jen krásu zdejších míst, což se přiznám, někdy stačí a jindy to považuji za obrovský nedostatek a chybí mi ta možnost být i jinde. Takže proto :)
zpátky do minulosti - občas se stane, že v myšlenkách zabloudím do starých "dobrých" časů, kdy jsem prožíval cosi, co se označuje všeobecně jako dětství. Pamatuji si na hezké chvíle, ale spíš na ty smutné. Přesto jsem zjistil, že není takový problém vykládat své paměti, aniž by se druzí třeba nebavili.

A to by pro začátek stačilo ... já zase něco vymyslím :)

Témata

Jako všude, tak i zde je možnost si pro jednotlivé články vybrat "témata" [okruhy, sekce či jak jinak si to kdo nazve]. Výhodou blogspotu je fakt, že si k jednomu článku můžete vybrat víc než jedno téma. Což pak zjednodušuje zařazení článků, když si autor není jistý. A to se stává celkem často:) [v mém případě]
Pokusím se přiblížit jednotlivá "oddělení", když dovolíte.

[akt]uálně - myslím vypovídá samo o sobě. Novinky, čerstvé zprávy přímo z "mikrovlnky" ... prostě cokoliv, co se bude dít nového a zásadního [nebo se mi to tak aspoň bude zdát]. Uznávám, že někdy jsou mé aktuální problémy zanedbatelné oproti například problematice globálního oteplování. Pokusím se být ... "objektivní" jak to jen nejvíc půjde.
as you like it - zjistil jsem, že nevím, jak jinak pojmenovat téma, kde by se čas od času objevilo něco "pro oči", něco na pokoukání. Lionce jsem tehdy vymyslel pro tuto příležitost "mému oku lahodí", ale pro mne samotného nezbylo nic než anglická terminologie - proto as you like it [jak se vám líbí] [což mi připomíná, že se z tohoto blogu stává tak trochu česko-anglický zápisník a to jsem na tom s angličtinou příliš neslavně:)]
filmánie - všechno o mých postřezích ze světa filmu, nově i ze světa seriálů [seriálománie by zněla divně, a když už se obojí točí na filmovou pásku, tak proč to rozlišovat jen kvůli délce trvání? Navíc seriály kompletně jsou mnohem delší než film!].
jak na věc? - asi nepůjde o recepty do kuchyně či rady v oblasti technické. Uznávám, že tyto oblasti mi byly z neznámého důvodu odepřeny a utajeny a tak vařím jen tehdy, když je nouze nejvyšší, hlad značný a finanční stav katastrofální. Jedinou podmínkou jest nutnost přítomnosti základních surovin, abych pak mohl uvařit rýži a udělat si ji třeba s kečupem a tatarkou [a říkejte si, co chcete, já to mám rád!]. Jde tedy o téma víceméně neurčité, neidentifikovatelné a líbí se mi jeho přítomnost zde, tak proto... :)
letem netem - člověk tak sedí u počítače, občas na něco klikne, občas mu někdo něco pošle a hned máte inspiraci a námět k tomu podělit se s dalšími o věci, informace, obrázky či videa, která jsou vtipná, strhující či prostě stojí za vidění. Tak o tom všem by mělo být "letem netem".
let's talk about - A tak vznikl nápad na novou rubriku Let's talk about. Inspiraci k názvu mi byla písnička, jejíž refrén se mi neustále motá kdesi v končinách mého mozku a v nečekaných chvílích (nejspíš ve chvíli, kdy se domnívá, že potřebuji využít svých znalostí angličtiny) se vynoří a už to jede ... "Let's talk about sex". Psát bych chtěl o lidech, o věcech, o pocitech ...
literárno - navazuje na starou tradici z původního blogu [podobně jako melodično v novém kabátě - soul music]. Cokoliv, co stojí za napsání - recenze, fejetony, glosy či jiné žurnalistické pamflety. :)
love actually - věřím, že srdečních záležitostí bude poskrovnu, tudíž by vlastně nemělo smysl toto téma zakládat, ale třeba se pletu. Navíc si myslím, že o vztazích [nejen partnerských] by se mluvit mělo. Jsou podstatnou složkou našeho života. Bez nich by byla nuda :)
my diary - jiná alternativa pro můj již zažitý "můj milý deníčku". Přešel jsem z klasického dětského [nebo spíš možná ženského] pojetí osobních poznámek zapisovaných pro pozdější roky či generace na dospělejší fázi [dalo-li by se to tak říct?].

A další nejspíš budou přibývat, tak vám je zde osvětlím co, proč a jak. Pokud na to nezapomenu.

pondělí 16. dubna 2007

Vítejte

Nějak bych začít mohl ...vlastně měl.
Situace tomu chtěla, abych se postupně přebrodil přes jedny rozbouřené vody a vkročil do nového světa s tím, že blog beru s sebou. Dlouho jsem nevěděl, jak si s tím poradit, jaký postoj k tomu všemu za mnou zaujmout.
Hromada [většinou] zbytečných starostí mi znemožňovala uskutečnit přesun z jednoho webu na druhý. Jestli tento tah nakonec bude dobrou volbou, to ukáže čas. Přeci jenom jsem na svém starém dobrém blogu propsal víc jak tři roky a to myslím není jen tak. Byly to roky inspirace od ostatních, učení se novým věcem. Jsem za tu dobu rád a rozhodně jí nelituji. Ale podobně jako změna práce, tak i změna prostoru si vyžaduje správné načasování a já věřím, že onen čas nastal...

Nevím, nakolik se přesun podepíše na mém psaní, na vaší návštěvnosti a reakcích, ale budu doufat, že se toho moc na "našem vztahu" blogger <-> čtenář nezmění.

Tak jdeme na věc ...

Zpátky do minulosti

Protože přesunout celý blog je nadmíru náročné [databáze tří let písmenkování] a záloha na mém starém blogu nefunguje, rozhodl jsem se ke kroku začít zde znovu, lépe a radostněji. Ale na mé začátky a celkem dlouhou éru psaní zapomenout jen tak nechci, zde je odkaz k mému starému "deníčku".

http://depony.bloguje.cz

A bylo mi tam dobře. Jenže čas si žádá změny, inovace a taky trochu "osamostatnění", tudíž proto to všechno.