pondělí 28. ledna 2008

Ve znamení velkého úklidu

Čekal nás s Kačenkou nelehký úkol. To vše, co vyplňovalo volný prostor v mém pokoji, bylo potřeba zdecimovat, uklidit, roztřídit, uložit do komínků. A hlavně, odstranit momentálně z vybrané oblasti.


Uznejte, že práce bylo v mém "malém" pokojíčku víc než na kostele ... a tak jsme se do toho vrhli vcelku s chutí [vidina oběda byla příjemným hnacím motorem:)].

Kačenka vytáhla z rohu pokoje koberec a před slavnostním položením na již vysáté a uklizené parkety s ním zapózovala. Bylo to velmi vkusné :)

A konečně jsme vše zdárně dokonali. Koberec položen, pokoj mírně přestavěn, věci dány na svá místa a výsledek? Mrkněte sami ... :)

A po náročné práci, která v podstatě vypadala jako neproveditelná, přišel oběd a zasloužený odpočinek :) A odpočívalo se hezky ...vážně.

Ende. [to be continue ...]

neděle 27. ledna 2008

Se stručností nejdál dojdeš

Strádám! Tedy spíš postrádám něco, čemu se říká volný čas. Všichni máme stejné množství času, ale někteří jej promrhají a jiní zase neví, co by dřív. Díky tomu se dostávám do stresu a časové tísně. Doslova mi hoří koudel u pr... zadnice.

Víkend bez Jiříka vyplnila moje kamarádka Kačenka. Dojela z Prahy pokochat se krásou Brna, zavzpomínat na zlaté časy a podívat se, jak vlastně bydlím. Její přítomnost mi zpříjemnila čas, kdy jsem měl být sám. Navíc mi pomohla se víc zabydlet, paradoxně. Položili jsme spolu poslední část koberce v mém bytě, trochu to tam přestavěli, v sobotu večer zašli do divadla na druhou část Běsů, protože na ně píšu recenzi [oživit si dojmy], následovala návštěva Kauflandu, kde jsme nakoupili nějaké suroviny na nedělní oběd a pak hajdy domů. Večery jsme trávili u filmů. Myslím, že jsem si odpočinul ... příjemně. Jenomže tím se mi akorát nahromadily povinnosti a starosti, které jsem prostě "vynechal". A tak vím, že teď, v době před nástupem do call centra, mám "dost" času na to dohnat své studijní povinnosti. Ale kolik času budu moct věnovat sobě nebo Jiříkovi? To netuším ...

PS: Koupil jsem si knížku o Tobiáši Lollnesovi ... :) a od teď se budu jinak dívat na stromy ... :)

středa 23. ledna 2008

a furt něco

Přežil jsem třeskutou oslavu mých narozenin. Díky bohu! A ani jsem moc nepil, kromě ucucávání domácího vaječného likéru a dvou panáků fíkového Jelzina. Nebyl chuť. Ostatně, to je u mne tradiční. Cesta domů z UH byl ovšem zážitek, který si rád nechám příště ujít. A konečně jsem dokonale prostudoval Aristotelovu Poetiku a dopsal o tom analýzu. A taky ta práce ...

Když jsem po víkendu v Uherském Hradišti musel zpátky do drsné reality velkoměsta [pro Pražáky a méně chápavé, jedná se o Brno :)], vybral jsem si autobus, kterým jako posledním jsem stíhal plnit své pracovní povinnosti. Pan řidič od první chvíle, kdy se otevřely dveře a my, cestováníchtiví, mohli dovnitř, působil velmi nepříjemně. Ale jakmile jsme se rozjeli vstříc Brnu a novým zážitkům, uvědomil jsem si, že tohle bude nejspíš velmi zajímavá cesta. Pan řidič totiž vykazoval v soustředěných chvílích známky předcházející propuknutí epileptického záchvatu či infarktu. Přiznám se, že nejsem nikdy nebyl ničemu z výše jmenovaného přítomen, přesto to bylo první, co jsem si vybavil. Strnulý výraz ve tváři, škubání v ramenech [podstatně sebou šil celej] a rukou si celkem často přejížděl obličej, jako by se extrémně potil. No řekněte, že při pohledu na tohle seskupení podivného chování ještě k tomu na postu řidiče prostředku, ve kterém jedete vy, by se vám sedělo a jelo klidně. Napsal jsem Jiřímu, že kdybych jízdu nepřežil, tak chci, aby věděl, že ho miluji. Jistota je jistota! :) Nakonec jsme dojeli v pořádku na místo určení. Ale upřímně řečeno, nechápu, jak jsme to zvládli.

S Jiříkem ...

Včera v noci mne konečně navštívila múza filosofického smýšlení a já jsem mohl dopsat svou první seminární práci, kvůli které jsem chtěl zanechat celého studia. Ale povím vám, že napsat o tomhle podstatném díle něco podobně podstatného, bylo vážně obtížné. A teď se vrhám do tajů Othella a nepodobného příběhu Maryše. Tragéd, jako já, bude psát o tragédiích.
A aby těch tragických chvil a momentů nebylo málo, tak se mi stalo, že mě vzali ... do E-ONu. Někdo by si řekl, že je to přeci úspěch. Ale někdo jiný, třeba zrovna já, si nemyslím, že je to terno. A tak budu od února studovat praktický život v call centru. Jediným štěstím je, že nebudu volat já, ale zákazníci by měli volat mně. To je výhoda zákaznické linky. Čekají mne necelé dva měsíce školení, náslechů a kdo ví, čeho dalšího. A potom ... budu osm hodin denně sedět u telefonu a počítače a mluvit a mluvit ... jenže situace a stav konta si to žádá. Navíc si moje maminka myslí, že je to tak lepší. Rozhodně z toho může být lepší nemocenská, když musím na tu operaci. Každopádně končím tento týden v Delvitě ... a i když mi přidali na hrubé mzdě, tak už tam nechci ... tohle fakt není práce pro mne. A nejspíš ani to call centrum ...

sobota 19. ledna 2008

Today, I have a birthday

K mému velkému zklamání se musím přiznat, že jsem neuspěl ve snaze utéct svému osudu. A tak tedy dnešním dnem jsem ... opět o rok starší. Mám víc šedin, vrásek, méně vlasů a pevného zdraví. A rozhodně to není záviděníhodná chvíle. I když, ruku na srdce, své osmnácté, dvacáté a pětadvacáté narozeniny jsem vlastně probrečel. Už nemám ani sílu brečet. Obdržel jsem hromadu sms a zpráv na icq, kde mi moji přátelé a známí přáli ... hodně zdraví a štěstí a taky nějaké to finanční zvýhodnění. Tak třeba letos to už klapne.


A nebo ne ...

čtvrtek 17. ledna 2008

Drahé seminárky a já

Tak vám povím, že psaní seminárních prací není vůbec nic hezkého, příjemného a obývajícího. Právě naopak. Je to otrava, pruda a nějak to ne a ne zmizet. Za ty dva roky studijního volna jsem si odvykl. A to mi to psaní kdysi dělalo takovou radost.

Pořád se mučím s tím Aristotelem. Nevěřil bych, jak moc umí mrtvej dědula nadělat problémů. Přesto mu přeji, aby mu byla země lehká. Neboť tam nejspíš někde poblíž velmi brzo skončím taky. Celý týden tedy trávím v knihovně, čtu, píšu a ... nic. A konec semestru se blíží. Najednou to nějak zrychlilo.
A hlavně se objevil můj starý špatný neduh, který určitě zná hromada jiných. Ve chvílích, kdy vám hoří "koudel u zadnice", zjistíte, že je zrovna potřeba utřít prach, zamést, omýt nádobí, zajít do obchodu, vyřídit věci, které vydržely měsíce, ale zrovna teď je ten nejlepší čas to udělat. Takže mám doma vygruntováno, voňavo, zimomřivo a z mého načítání na seminárky zbylo velké kulové. Navíc se ozvala má noční můra, Delvita, s tím, že nutně potřebují mou pomoc. Takže příští týden tam budu zase pečenej, vařenej. A seminárky budu psát po nocích.
PS: Ověřil jsem si jeden velmi podstatný fakt. Káva, respektive kofein, který v ní je, mne skutečně umí nakopnout, že neusnu. Jenomže tím to končí. Jakákoliv další snaha o soustředění jde do háje, protože nedokážu udržet pozornost a koukám do blba. Vypadám pak zfetovaně. Z kofeinu! A pak dlouho do noci, vlastně do rána, nemůžu usnout. Já to vážně nikdy nebudu mít lehký.

sobota 12. ledna 2008

Relativní relativnost teorie relativity

A vida ho! Zase jsem se nějak zapomněl v tom světě širokém a nenapíšu ani písmenko a nenapíšu. Není to tím, že bych si chtěl nechávat všechno pro sebe, jen toho tento týden bylo nějak moc. Premiéra, chystání rautu, připrava podkladů pro nový Bulletin HaDivadla, na naší účtárně jsem byl víc jak doma, doma jsem zase za černou ovci rodiny a mohl za to můj notebook a několik příborů [?!?] a kromě toho všeho se mi občas dějí i divné, roztodivné a pozoruhodné věci. Nevěříte? Nemusíte ... já vás nenutím ... :)

Výplatní pásky se tenhle měsíc na mě domluvily a já už teď zase koukám, kde si nějakou tu kačku přivydělat. V divadle mi zapomněli započítat do výplaty dovolenou, takže až v únoru se můžu těšit na ranec peněz. A z Delvity mi poslali pár drobných, tak akorát na dva nákupy v Kauflandu a zaplacení SIPA.
Uteklo to jako voda a já jsem si uvědomil, že na školu vážně nemám čas ... A už jsem to vzdal ... dokud se neobjevilo pár dobrých duší, které mne přesvědčily, že to má smysl ještě zkusit. Tudíž, milá Delvito, tenhle týden se opět neshledáme! Hodlám všechen nedivadelní čas trávit v knihovně, kde budu tvořit, číst, psát a počítat ... [pokud bude co...], abych vykázal nějakou aktivitu a snahu.
V pondělí se mi stala hrozně hezká věc. Nevím, jestli se tím můžu pochlubit, ale ... Ozval se jeden zájemce o film, který mám ve své filmotéce. Já u něj objevil taktéž film, který pro mne měl význam a tak, slovo dalo slovo a domluvili jsme se na předání. Potkali se a kromě filmu Balada pro banditu jsem dostal darem [ze zcela nepochopitelných důvodů] DVD Krátké filmy od Pixaru. Ono DVD jsem si přál, dokonce jsem ho měl zde na blogu uvedené coby součást wishlistu a ejhle ... Překvapilo mě to, ale zároveň potěšilo. Tudíž dárci ještě jednou velké DÍKY! :)
Jak jsem již zmiňoval, v týdnu jsme měli premiéru, Indián v ohrožení. Z počátku nikdo nevěděl, oč půjde. Známo bylo jenom to, že to bude o Teorii relativity. Ale jak propojit tak vysokou fyziku s něčím tak odlišným jako je divadlo? Režisér Jirka Havelka do poslední chvíle premiéry vypadal, že neví, jestli bude schopen dokázat divákovi kompatibilitu těchto subjektů. Při rozhovoru s ním jsem nezjistil, co to bude, ani na tiskovce to nevypadalo, že novináři zcela jasně chápou, oč má jít. A pak přišel den P, tedy den premiéry, hodina H a ukázalo se, že ačkoliv se jedná o velmi těžké téma, divák si z toho vezme svoje a nakonec je spokojený. A tak představení sklidilo velký úspěch. Největší chválu sklidil sám invenční režisér. A co na to kritici? Uvidíme, ale podstatnější je přeci jenom slovo diváka a to kupodivu nešetřilo chválou. Takže, pokud byste rádi dohnali své mezery ve fyzice a téma Teorie relativity se probírala zrovna, když vy jste chyběli, doporučuji se zastavit na představení. Bude chytřejší a zábavnější formou byste informace o tomhle tématu beztak nesehnali.

pondělí 7. ledna 2008

Ano, třídím odpad

...a nikoliv proto, jak například uvádí herec Městského divadla, Zdeněk Junák, že se u toho pěkně projde [beztak to má určitě u baráku], nebo třeba náš hejtman Standa Juránek, který zase říká, že jich je doma 6 a třídí o sto6 [to je nefér, podvádí, páč na to není sám jako já], ale činím tak proto, že mi to najednou připadlo jako skvělá věc, doma jsme nic takového nedělali, a navíc, díky tomuto faktu chodím s odpadky mnohem méně. Je to děsně praktický. Vážně!

K tomu ke všemu mám ty popelnice na sklo, papír a PET láhve kousek od baráku, tudíž kde je problém? Jen asi v tom, že třeba papírovou popelnici [ona není vyrobena z papíru, jen je na papír:), proto jí říkám papírová] vyvážejí hrozně málo a tak je permanentně plná. Takže, kdyby se mne zeptalo Brno, jestli třídím, hrdě bych odvětil, že ano.
Mám tedy doma dvě igelitky a jeden odpadkový koš, do kterého házím vše, co nejde třídit. Třeba včera jsem koupil v Bille loupací párky, že si je udělám s fazolemi. Jenže až při bližším ohledání jsem zjistil, že se jedná o loupací párky, u kterých nemám jasno, zda se loupou před vařením nebo po a navíc hrozně chemicky smrdí. A tak jsem na to šel formou pokus - omyl. Jeden párek jsem oloupal, druhý neoloupal a třetí napůl. Ani tenhle pokus mi nepomohl, neboť oloupaný párek získal ve vařící vodě barvu larvy mola, neoloupaný párek zase nešel oloupat, protože to, co by se za běžných okolností mělo jmenovat maso [a ruku na srdce, tohle vidělo maso leda tak z Pendolína, které zrovna nemělo poruchu a nikde nestavělo], nešlo od obalu oddělit. A třetí, poloviční oloupaný párek už nenašel pochopení pro mé nervy a tak šlo všechno do koše netříděného. A s tím i moje večeře a 42,- Kč. Takže pro příště ... jenom Striptérky s obalem popsaným lascivním sloganem: "Svlékni mě!" Mám v tom jasno. A že už jsem se jich nasvlékal ... ehm ... těch párků, samozřejmě.

neděle 6. ledna 2008

[Ne]závažná životní rozhodnutí

Včera jsem se rozhodl, že přestanu hrát Travian. Dospěl jsem k tomu ve chvíli, kdy mi "vyhrožoval" jeden silnější, že mě zruší, pokud mu nebudu platit výpalné. A tak jsem zvolil smazání než podporovat agresora. A takhle to dopadlo vždycky s nějakou "onlajnovkou", kterou jsem hrál. A v podstatě to souvisí i s mým osobním přístupem v životě. Přesto se umím do toho, co dělám [nyní zrovna myslím ono hraní her], hezky vžít a pak najednou zjistím, že uteklo víc hodin než je obvyklá pracovní doba na plný úvazek. Tomu se říká závislost. A od té raději ruce pryč...

Navíc jsem zjistil, že nějak nechápu princip podstatu a cíl této hry, onoho Travianu. Možná to bylo dáno tím, že jsem nenašel tu správnou alianci, která by držela při sobě. Ale spíš šlo o to, že já raději stavím a farmařím než bojuji a ničím. A nebo to neumím ... neumím bojovat. Když nad tím tak přemýšlím, z každého boje, který vím, že nemůžu vyhrát, raději utíkám. Slova mnohdy nezajistí vítězství a je jen otázkou času, kdy mluvením a dohodou utišené rozbroje znovu vyvstanou. Slova umí hodně. Umí potěšit, donutit druhé k pláči nebo k smíchu, umí ublížit. A já byl vždycky spíš na to mluvení. I když díky průpravě mého bratra jsem se naučil taky nějakou tu pěst či loket uštědřit. Ale pro zachování kodexu se musím držet toho tetkovského plácání ... :) když už to nemá efekt síly, aspoň se u toho můžete pobavit.

Ale změníme téma ... jsem doposud zdravý. Sice bydlím a spávám v bytě při teplotách, které by měly být přítomny pouze venku v období zimy nebo uvnitř v dobře izolované ledničce, ale zatím mne ... zaťukáme na dřevo [ťuk, ťuk]... žádná chřipka či angína neuchvátila. Jiřík kvůli horečce a kašlání odjel domů o den dřív než měl, takže ze společného víkendu toho moc nebylo. Můj bratr zase někde pochytil hnisavou angínu. A já se ptám, kde udělali soudruzi chybu? Oslabení organismu, málo jídla, únava ... A tak jim oběma popřejeme málo antibiotik, více vlastní obranyschopnosti jejich těla a brzké uzdravení ... :)

čtvrtek 3. ledna 2008

Kauf-manie

Žijeme ve světě konzumu! Vivat povánočním slevám! Naštěstí mi zůstalo na účtě pár korun, které jsem šetřil na ... dárky pro sebe, když jsem od rodiny nedostal nic. Posledních pár let musím hrozně moc zlobit ...

A tak jsem jako správný konzument využil slev, které hlásají procentové rozmezí 30 - 70, a šel nakoupit něco extra zlevněného a praktického. A tak se můj šatník nyní může pochlubit poměrně slušivými jogg. kalhotami za 400,- Kč. Ještě mám v plánu zaútočit na Hervis sport a koupit si zimní bundu, protože je ZIMA! A když mají ty 50% slevy, tak bych do toho měl jít! Do domácnosti jsem si zakoupil hned troje páry papučí, aby, až ke mě někdy dojde návštěva, se mohli pohodlně zout a nenanosili by mi do kvartýru bordel :) A kromě toho jsem nakoupil krásné a vcelku levné magnetky z nerezu. Když už mám nevzhlednou kuchyňskou linku, tak to nějak zkusím napravit.
A když už mám doma ty papuče, tak se klidně stavte na čaj - mám velký výběr a mám i med a třeba i nějaká sušenka se najde. Jen si vezměte nějaký festovní zimní kabát, páč je u mne trochu zima:)

středa 2. ledna 2008

Práce Fůra 2008

Tak já vám teda PF nepřeju, páč je nanejvýš jasné, že fůru práce si přejí jen lidi, co si nepřejí nic dobrého... A hromada práce není nic hezkého a nic k přání. Že jo?

Vloni [páni, to to letí] jsem se krotil s rozesíláním SMS k vánočním a silvestrovským oslavám a slavicím. Nikoliv však proto, že by mi bylo líto vyhodit 43 haléřů nebo 1 korunu a pár drobných haléřů za své přátele, ale odepisovat všem, kteří mi napsali, by bylo nad mé časové dispozice a navíc, když se rozesílají ony hromadné zprávy, nemá to s osobním přáním mnoho společného. Přeci jenom jsem několik osobních zpráv, do kterých jsem se pokusil dát aspoň něco bližšího, poslal. Dalo to práci být originální. Takže jsem se rozhodl, že do příštího konce roku se naučím být zručnější a vyrobím si svá přání k Novému roku. Líbí se mi, když jsou to přání, která si nehrají na nic tuctového a mají v sobě něco nového, vtipného a hezkého. Něco, co zahřeje. Třeba dnes, i když trochu opožděně, jsem dostat PFeferonku :)
A stejně, jako vloni, tak i letos mne čeká fůra práce. Jen je otázkou, zda-li mi ta práce bude k užitku ... alespoň k tomu materiálnímu. Dnes dopoledne jsem najednou pocítil hrozný pocit zbytečnosti, nezaměstnatelnosti a marnosti. Ten pocit vyplynul nejspíš z toho mladého pána v obleku mluvícího do telefonu celkem dobře anglicky. Úspěšní obchodníci stejně jako krásní modelové jsou základem pro traumata a deprese nás, neúspěšných a škaredých. Měli by to zakázat! :) Ale do té doby se pokusím všem takovým lidem vyhýbat ... protože přeci jenom fakt, že se stýkáte s krásnými a úspěšnými z vás krásné a úspěšné neudělá. Ale je to škoda! Možná je lepší být osobitým ... ale není potřeba si na tom rozbít pusu.