pondělí 31. prosince 2007

Suma sumárum 2007

Letošní rok byl plný ... doslova naplněný změnami, průsery, zklamáním či krizí nejen středního věku [to mi nikdo nevymluvíte]. A já, jako tradičně, si dnes, poslední den v roce, udělám takovou rekapitulaci. Co se stalo, zda-li to za to vůbec stálo, co se změnilo k lepšímu a co k horšímu ... ale má teze o tom, že každá změna je jenom k horšímu se na mém životě dá poukazovat jako názorný příklad. Bohužel! A abych nezabíral moc místa, zkusím to letos v bodech ...

- leden - čtvrtý neúspěšný pokus o státnice z religionistiky - nakonec jsem to vzdal
- únor - úspěšné podání přihlášky na Teorie a dějiny divadla - na poslední chvíli
- březen - období příjemného finančního zázemí dvou divadel
- duben - přestěhování mého blogu z bloguje.cz na blogspot.com po neshodě s administrátorem
- květen - Robert Fulghum osobně v HaDivadle
- květen - poprvé na spinningu
- květen - nový mobil Nokia 2610
- červen - přijetí na Teorie a dějiny divadla
- červen - odchod z Divadla Husa na provázku - zůstal jsem jenom v HaDivadle
- červenec - premiéra filmu Harry Potter a Fénixův řád
- červenec + srpen - dovolená strávená v Brně - z mých 37,5 dnů dovolené jsem si neužil nic
- srpen - na dobu dvou měsíců jsem si zkusil dělat číšníka v kavárně
- srpen - odstěhoval jsem se od tety na privát
- srpen - první setkání s Jiříkem
- srpen - zařizování bytu - půjčka z FKSP
- září - poprvé v Uherském Hradišti
- září - nástup do školy
- září - konkurz na uvaděče
- září - nedostačující platové podmínky [hledám si další práci]
- září - domlouvání operace štítné žlázy
- září - odpojení plynoměru
- září - přišel jsem o blízkého kamaráda kvůli někomu, kdo za to vůbec nestál [promiň Matýsku]
- říjen - oficiálně jsem zadaný
- říjen - poprvé ve Slováckém divadle - inscenace Léto v Laponsku
- říjen - nástup na brigádu do Delvity
- listopad - první divadelní zájezd + poprvé v Divadle Petra Bezruče
- prosinec - nový mobil Sony Ericsson K510i
- prosinec - Vánoce + Silvestr v Uherském Hradišti
+++
+ nejspíš jsem si na stará kolena roku 2007 [tedy pokud by rok měl kolena] pořídil velmi hezké prochlazení a nejspíš i kýlu [protože nevím, jak jinak si vysvětlit ten hrbol na svém břiše] - to mám z toho, jak Jiříka nosím v náručí :)
+ začal jsem pít ... skvělý domácí vaječný koňak :) a ne po štamprdlách, ale po decovkách :))

A do Nového roku bych chtěl vykročit pravou nohou, získat práci, která by měla nejen smysl, ale i aspoň průměrné platové ohodnocení [ještě teď zuřím, když si vzpomenu na nabídku VltavaStores] a chtěl bych být šťastný. Obávám se jen, že teď už je pro mne škola přepych, který si můžu dovolit, až budu mít vyrovnané pohledávky a jednu normální a normálně placenou práci. Škoda!
A vám, milí čtenáři, přeji silvestrovskou pohodu, klidné oslavy příchodu roku 2008 a hodně štěstí a zdraví pro vás i vaše blízké.

[zbytek]

neděle 30. prosince 2007

Silvestrovské plány

Ani letos jsem neplánoval trávit silvestrovsko-novoroční oslavy ve velké společnosti, kde alkohol teče proudem a kocovina má k ránu velkou zakázku. A navíc jsem zadaný, tak proč netrávit tehle přelomový čas s někým, koho miluju?

A tak jsem se těšil, že budeme u mě doma, kde je sice zima, ale zatopit si přímotopem snad jednou pořádně můžu. Že budeme koukat na nějaký romantický film, budeme baštit nějakou dobrotu a mít se fajn a být tu jeden pro druhého. Jenže potom přišla má teta s nápadem, že bychom mohli být u ní, postarat se o psa a být v teple díky fungujícímu plynovému kotli. A tak proč ne? Včera ale došlo ke změně, kdy jsme se s tetou pohádali a já vrátil demonstrativně klíče. Vyslechl jsem si pak přes telefon kázání ... ale nic víc mi nehrozilo. Když se taková situace stávala dříve, to jsem u tety bydlel, byl jsem ve slepé uličce. Ale teď mám kam odejít, nežít ve stresu z toho, kam půjdu spát, abych se tetě vyhnul. Je to nový, zajímavý pocit.
A dnes došlo k další změně. Jiřímu volala kamarádka z Hradiště, že ho hrozně moc chtějí mít u sebe na Silvestra. Že po něm tak touží, že pro něho dojedou i autem. A tak mi můj Milý po ukončení telefonátu řekl, že když nikam nechci jít slavit a oni ho tak chtějí na to slavení, tak jestli by mi nevadilo, kdyby na Silvestra večer odjel ... a já bych zůstal v Brně zase sám. A to mě mrzelo asi nejvíc. Naštěstí tuhle "radostnou" novinku zavolal své mamince, a protože ona jako správný kozoroh uvažuje [mám štěstí na své tchýně:))], tak se zmínila o tom, že bych mohl tenhle čas trávit s ní. Přiznám se, že je to v podstatě velmi lákavá nabídka. Jen mě zarazilo, že můj Milý není v tomhle ohledu příliš empatický. Ale jeho to ani nenapadlo. A teď vlastně nevím, jestli se na něho mám zlobit ... v podstatě za to nemůže. Nebylo v tom nic zlého. Jen trochu sobeckosti [kdo v dnešní době není aspoň někdy tak trochu sobec?]! A já bych měl být asi víc tolerantnější. Zase. A třeba to všechno přečkáme ve zdraví. Každopádně už si nebudu na Silvestra do příštích let nic plánovat. Chaty, hory, moře, hospody ... prostě se buď něco objeví a nebo ne. Být sám není zase takový průser. Aspoň někdy!

čtvrtek 27. prosince 2007

Kynu a kynu

K mému zděšení a zklamání jsem zjistil, že shodou nepříznivých okolností jsem začal kynout. Hezky pomalu, nenápadně. A obávám se, že Vánoce nebyly tou hlavní příčinou, i když tolik jídla jsem pohromadě viděl taky jenom v závodní jídelně s nabídkou o pěti chodech.

Mé celoživotní remcání ohledně šířky a váhy je myslím tradičnější než každoroční putování Betlémského světla. Ale upřímně, kdo je spokojený se svou váhou? Včera jsem se při naložení sebe do vany zhrozil při pohledu na můj roztékající se pupek. Slzy se mi vehnaly do očí a mozek začal šrotovat. Co teď? Co potom? Jiříkovi jsem napsal, že pokud mi ještě někdy bude vyvracet můj názor na mou postavu, pošlu ho na léčení. Následně jsem mu navrhl, že bychom spolu mohli chodit plavat, protože to mělo kdysi kýžený úspěch a taky bych měl zkusit onu horostěnu, jak po mne chce Jítuška. Prostě je potřeba se sebou začít něco dělat.
Z minulosti mám vyzkoušené, že posilovna měla na mě stejný efekt jako elektomagnet na porcelán. Navíc mne víc zneschopnila. Bazén skýtal problém mého studu, který nakonec díky invenci mé kamarádky Martičky odešel na poměrně dlouhou dovolenou, která už bohužel skončila. Horostěna nabízí hromadu možností ... jak se zničit, zramovat, zlomit si třeba ... ehm ... nehet. Přesto mám tendence se vrhnout na nějaké sportování. Běhání za chlapama mi skončilo, navíc raději běhám za šalinou. Takže mi držte pěsti, palce, zápěstí, lokty a nárty, aby mi to vydrželo. A já jdu hledat ty případné "dobrovolníky" na sebehuntování.

Mimochodem ... nechal bych popravit vynálezce osobní váhy. Tolik traumat nezpůsobil myslím ani jeden z režimů, které se v průběhu 20. století promítl v našich zeměpisných šířkách.
PS: Strach z váhy nejspíš není strachem racionálním, že?
PS2: Včera večer jsem si tedy stoupl jen tak z hecu na naši digitální váhu a modlil se ke všem svatým ... beznadějně. Váha poměrně dlouho přemýšlela, zda-li mi výsledek své práce oznámí. Naprosto ji chápu. Nakonec to udělala... Ona čísla vypadala jako rozzuřené sovětské bábušky na pochodu. I když útěchou jest fakt, že váha prý dvě kila převažuje. Díky bohu! Nevěřili byste, jak moc milosrdná ty dvě kila byla.

neděle 23. prosince 2007

Deponyho oči

Téma názvu mi napsal sám velký "malý Jiřík". Prý mám k tomu něco vymyslet. Něco ve stylu: "Co oči nevidí, to srdce nebolí!" A to je vážení přátelé velký omyl. Někdy mě bolí záda nebo klouby a absolutně si na ohnisko bolesti nevidím. Tudíž co k tomu více říct?

Často, a přiznám se, že i rád, poslouchám od svého přítele, že mám hezké oči. Oči, ty jsou zrcadlem do duše člověka. Mnohdy hraji uraženého, nasraného nebo nepříčetného, ale kdo se umí podívat do očí, uvidí tam tu jiskřičku úsměvu a pobavení. Bohužel jsem tak pro lidi, kteří umí číst, snadno prohlédnutelným. God damn it! Oh ... I mean Allah damn it!
Pro mne byly, jsou a nejspíš i budou nejkrásnější hnědé oči [promiň, Jiříku:))]. Je v nich hloubka, temno, pokud jsou hezky tmavě hnědé a připadají mi přitažlivější. A mnohdy z nich mám pocit, že se v nich utápím. Navíc tmavé oči obvykle doprovází o tmavé vlasy a nádech jižního temperamentu. A ten já můžu! Tudíž pryč s modrookými Elijah Woody! Vítej hnědooký Ruperte Everette, Rodrigo Santoro či Johnny Deppe! Tak to je k mému názoru na barvu očí.
Mé oči nesplňují má očekávání. Mám je všebarevné, jen ta hnědá mi tam chybí. Upřímně, málokdo je asi se sebou spokojený. Asi až na Jakuba Bandocha [s uměleckým jménem Jakub Stefano]:) Přesto se hezky sní o uhrančivém pohledu hnědých očí, snědé pleti a vlasů havraní barvy. A snít se smí, to není zakázáno!

středa 19. prosince 2007

Kouzlo konkurzu

Povím vám, že najít si v dnešní době práci, která by odpovídala mému vzdělání [respektive nevzdělání] a zručnosti nejen manuální, je úkol téměř nadlidský. V podstatě mám neustále pocit, že jsem nezaměstnatelný, protože se najde vždycky něco, co neumím, nebo se najde něco, co umím ... ale jenom zmastit. Každopádně ... dnešní pohovor byl pro mne dalším fiaskem, ze kterého bych se mohl a nejspíš i měl poučit. Příště se víc připravit! Měl bych přeci umět prezentovat nabízené služby a produkty tak, aby to mělo hlavu a patu, oči a nos a taky, aby to vůbec nějak zaujalo. Takže jsem vyhořel na prezentaci nových hodinek od T-mobilu. Škoda.

Navíc na mne začíná dopadat zimní únava, teplota, která se pohybuje pod bodem mrazu, se začíná v mém bytě stále více zabydlovat a ačkoliv jsem díky 4 měsícům nucen být nedobrovolným otužilcem, mám za to, že teď už mne čeká jen umrznutí. Dnešní ráno bylo natolik chladné, že mi nejspíš začnou zamrzat mobily, notebook a zbavoval jsem se i námrazy na brýlích [poslední zmiňované berte jako vtip ...]. V divadle došlo k několika změnám, z nichž ani jedna nemá pro mne pozitivní výsledek. A tak stále hledám práci, která by mne zajistila a uživila a taky, kde bych měl pocit, že nejdu svým jednáním proti nepohnutelnému kolosu. Buď jsem moc invenční a nebo příliš radikální.
Kromě těchto faktů se díky dnešku projevily další novoty ... ale nic s Petrem Novotným ... Abych působil slušně a slušivě, oblékl jsem se do černých kalhot od obleku a ukázalo se, že za dobu 2 let, kdy jsem kalhoty měl na sobě, jsem nejspíš vyrostl, ale rozhodně prokazatelně jsem přibral v pase, takže jsem je za poměrně velkého úsilí sice zapnul, ale vše, co se nevešlo, "přeteklo" přes zúžený pas ven ... brrr. Takže začnu s odtučňovací kůrou [a nebo si jenom koupím kalhoty se širším pasem?]! A basta!

pondělí 17. prosince 2007

Vítej praktický Ježíšku!

Ostatně, jako vloni, tak i letos jsem se rozhodl, že bych mohl Vánoce oslavit [ačkoliv to normálně nedělám] prakticky. Připadá mi to totiž hrozně praktické a invenční! Pravda je, že jsem sice nakoupil pro několik přátel naprosto zbytečné a nepotřebné věci coby malé pozornosti namísto klasických dárků, ale věc se má takto ... JÁ PROSTĚ NEMÁM NA VELKÉ UTRÁCENÍ! A pokud bych chtěl obdarovat všechny pro mne důležité lidi, tak by mi muselo stačit konto Billa Gatese a ještě by to bylo na pováženou.

Můj milý, praktický Ježíšku,

letos bych si pod vánoční stromek [raději umělý, nechť chráníme našel lesy] přál hromadu dárků, neboť jsem byl, dle mého skromného názoru, velmi hodný, poslouchal jsem své šéfy [téměř vždycky a téměř všechny], rodiče [s otcem se raději nevidím, abych se nedostal do střetu zájmů], rady starších lidí [které mi pravda hned druhým uchem utekly ven] a hodně hudby [to je jen takové doplnění]. Je mi jasné, že do nebíčka po smrti nepůjdu, ale i tak bych ocenil, kdybys vzal v potaz můj současný stav a zvážil všechna pro a proti ...
A zde je tedy seznam [není seskládaný ani abecedně, ani dle důležitosti - je poskládaný tak, jak mne zrovna napadl]:
2x stolní lampa [originalitě se meze nekladou]
dóza na granko [jsem úchyl na dózy:)]
nástěnné hodiny [sice je mám slíbené od Janiny, ale než se potkáme, obávám se, že už pro mne čas nebude relevantní a já pro čas zajímavý:)]
papuče na doma [vkusné:)]
pánev [abych mohl zdokonalovat své kulinářské umění, které je prozatím na bodě nula:)]
DVD
- Harry Potter 5
Kniha
- Harry Potter 7 v českém jazyce publikovaná [ynglyš iz sou dyfyklt]
- Mezisvět - Neil Gaiman
- Křehké věci - Neil Gaiman
- Kouř a zrcadla
- Neil Gaiman
- Američtí bohové - Neil Gaiman [nová nepatrná mánie jménem Gaiman :)]


A za to Ti slibuji, že se budu v příštím roce zase o něco víc snažit, budu se víc usmívat, méně zlobit, zkusím omezit lhaní jen na to nejnutnější a že si pořídím topení, aby mi nebyla doma zima.
A kdyby se Ti náhodou zdálo, že toho chci moc, věř, že druhou část mého nepříliš skromného wishlistu předám kamarádům a rodině. Takže vidíš, že Tě šetřím, jak to jenom jde:)

neděle 16. prosince 2007

Přání od kofolového Honzi Plouhara

Jo, tak Jan Plouhar, herec v angažmá Činoherního studia v Ústí nad Labem, má mé sympatie. Nejen, že dobře hraje, ale navíc i dobře vypadá ... a když mi došlo přání od neznámého odesilatele s tím, že kromě mého oblíbeného nápoje Kofola na mne promluvil Honza, byla radost ještě větší.

Takže bych rád poděkoval neznámému/neznámé, samozřejmě, že vím o tom, že jsem tlustej, a že je to problém, který v tuto chvíli nejvíce trápí nás, frajery v Brně. Chci slíbit, že se pokusím jíst méně čokolády ... ale proboha živého ... nenuťte mě jíst nebo nedej bože pít skořici. Díky za pochopení ...

A zde je to PŘÁNÍ OD ANDĚLÍČKA!

sobota 15. prosince 2007

Langweile in Brünn

"Nuda v Brně! Hezké, že?" To jsou slova Petra Jeništy v roli Dolfy Hitlera v našem hadivadelním představení Doma u Hitlerů. Kromě toho, že se dá tento slovní obrat vnímat jako ironický vzkaz směřovaný režisérovi stejnojmenného filmu, je to taktéž obvyklý náhled "Pražanů" na maloměšťácký život nás, Brňanů. Ale o tom mluvit nechci ...
Tento týden nebyl rozhodně nijak nudný. Abych dostál svým společenským závazkům, domluvil jsem si několik setkání, nechal se pozvat na oběd a nakonec, na víkend jsem se rozhodl opustit Brno a vyrazit na východ, do Uherského Hradiště.
Ve středu jsem se pozval [a to doslova, páč i když mi to Martin sliboval od února, jediný, kdo se ozýval kvůli kusu žvance jsem byl já] na oběd. Jednak proto, že jsem se s Martinem dlouho neviděl, "druhák" proto, že se již před drahnými měsíci přestěhoval do Brna a neviděl jsem ještě jeho privát, a pak, rád vzpomínám na jeho kuchařský um a lahodný pokrm, který mi kdysi, ještě ve Vyškově, uvařil. Teď na mne čekal smažený kuřecí řízek s bramborovou kaší. A depka se opět projevil jako kyselina. Sežral jsem asi 7 řízků a víc jak polovinu bramborové kaše. A chtěl bych říct, že jsem kvůli tomuto výkonu nemusel týden držet hladovku. Jak tvrdila moje maminka, mne je lepší šatit než živit, a jak to tak vždycky bývá, maminky mají pravdu. A moc jsem si pochutnal. Získal jsem několik poučných rad ohledně kuřecího masa. A rozhodl se, že budu nyní sbírat všechny rady a informace ohledně efektivnějšího vaření a pak se naučím vařit a to teprve budete koukat! Do té doby doufám, že budu mít dostatek stravenek, stravovacích míst a peněz. A nebo, že mi někdo uvaří doma. Jinak umřu hlady:) Večer jsem byl pozván na promítání filmu Love actually k Espoo. Tento film, který patří mezi můj TOP10, jsem viděl nejméně osmkrát, ale proč jej neshlédnout ještě jednou s pár kamarády? Navíc k tomu byl popcorn, juice, kakao a jednohubky. A bylo nám všem fajn.
Ve čtvrtek jsem kromě pracovního nasazení v Delvitě zkusil štěstí na pracovním pohovoru pro E-ON. Problém byl v tom, že jsem se tam hlásil na dvě pozice [chtěl jsem mít víc možností] a nevěděl jsem, na kterou z těch pozic si mne tedy k pohovoru volají. Bylo to call-centrum, kterému bych se raději vyhnul, ale kdyby nebylo nic jiného, budu rád i za tohle. Pán z personálky měl už po telefonu příjemný hlas a rozhodně se bylo na co koukat ... :) [starší o pár let, typ Mirek Dušín ... co by na něj řekl takový Jan Tleskač?:)]. Nakonec jsem se mu líbil i já, ale jenom pracovně. Škoda! Večer po práci jsem zašel do pizzerky, kde na mě čekaly mé kamarádky Martička a Míša. Dva panáky vodky, pohodová atmosféra, únava, účet hodný podnikatele. Doma jsem ještě stihl po půlnoci zkusit obarvit své vlasy na špinavý blond. Ačkoliv jedinou silnější barvou než co jsem použil já jest odbarvovač, mé vlasy se rozhodly ustát na mé standardní světlezrzavo-blond. Raději jsem šel spát. Ráno jsem si přivstal, zašel do Spořitelny, vybral 14.000,- ze svého účtu, které nebyly moje a šel je odevzdat tetě. A prchl jsem na autobus do Hradiště. Až v autobuse jsem si uvědomil, že jsem od tety prchl příliš rychle a nevzal si žádné oblečení. Tudíž první, co jsem udělal po příjezdu, bylo, že jsem šel do obchodu s oděvy, který jsem potkal jako první. Nákup za 200 korun mi poskytl tři páry ponožek, jedno celkem slušivé tričko a jednu šálu, kterou mi závidí všichni:) je teplá, příjemná a hezká. A stála jenom 49,- Kč.
Vždycky mne pronásleduje smůla v tom, že když se na něco těším a rozkecám to lidem kolem, nesplní se to dle mého očekávání. Tudíž vám teď neřeknu nic a budu doufat, že prolomím tu smůlu. A držte mi pěsti :) ať mi to klapne. A přemýšlím, že bych se mrkl po nějakém jiném bydlení :) levnějším a teplejším:)

úterý 11. prosince 2007

Vánoční pozastavení

Blíží se Vánoce. Vím to já, víte to vy a ví to všichni ti pošuci tam venku, v obchodních domech, společnostech a hypermarketech. Průser je, když se Vánoce v Čechách začnou spojovat s tím bělovlasým dědkem v červeném trikotu, jenž pohoupává děti na klíně, vyslechne si jejich přání a ještě zvolá své charakteristické: "Ho Ho!" [nebo jak to je ...]
Vánoce nemám rád. Už poměrně dlouho z nich mám spíš citové a psychické trauma vyvolané z náhlého předstírání lásky a spokojené domácnosti. Emocionální faleš mi v těchto okamžicích připadá asi nejvíc bolestná. Když nám na Vánoce umřela před 7 roky babička, zbyl už jenom pláč a nejisté ticho. Vánoce nemám rád taky proto, že propukají nákupní horečky, obchody jsou doslova natřískané, kolem dokola hromada stresu, úspěšné i neúspěšné vymýšlení dárků, které musí potěšit toho druhého [u nás jsme přešli z této fáze do dalšího kroku ... kupujeme si dárky praktické - mikrovlnné trouby, televize, varné konvice nebo třeba pánvičky], nepříjemní lidé a všudypřítomná zima a někdy i sníh.
Tyto Vánoce by mohly být jiné ... [ty loňské byly zajímavé a ne tak smutné, i když jsem nebyl s rodiči a bratrem] ... budu mimo Brno. Mimo prostředí, kde jsem se narodil, kde jsem oslavil víc jak dvacet Vánoc a připadá mi to vzrušující.
O to méně vzrušující je fakt, že moje maminka začíná opět oživovat své již vyhaslé znalosti multilevel-marketingu a verbuje do toho celou rodinu. Takže se mi každý večer, když se vidíme, dostává přednášek o tom, jak je Network 21 úžasný, fungující a že nikomu nic nenutí ... ale že je to výborná možnost, jak zbohatnout. Když s tím před 15 roky začala, brali jsme to s jistým despektem. Naštěstí pak během pár let došlo k útlumu a maminka se nám vrátila. A nyní je zde opět angažovaná obchodnice a nám už dochází různé varianty odmítnutí. Přesto jí přejeme, aby ve svém snu uspěla ... je hezké mít v dnešní době cíl a jít si za ním.
Do Štědrého dne zbývá ještě 13 dní. Během nich budu 11x v divadle a 6x v Delvitě. Kéž by ten Nový rok byl lepší ... aspoň na ty statistiky ... třeba v mých financích :)

úterý 4. prosince 2007

Ke světlým zítřkům

Prožívám něco jako kompletní komplexní únavu. Dá-li se to tak nazvat. Psaní na blog mi teď dělá velké problémy, především ve chvílích, kdy zasednu k počítači. Ale jinak mi hlavou [při chůzi] neustále šrotují a tvoří se nové a nové nápady a náměty, kterými bych se mohl zabývat. Mám občas pocit, že můj mozek nyní funguje tak, že jakmile už jednou něco vymyslí, tak jen velmi matně se k jednou "objevenému" může vrátit a to ještě v těch světlejších případech. Působí to celkem blbě, v konečném výsledku, protože tím pádem nepíšu nic. Třeba diktafon by mi v tom mohl pomoci, jen jej mít k dispozici.
Začal jsem si sepisovat svůj seznam dárků. Netvrdím, že to budu chtít všechno k Vánocům. Stačilo by to krásně i k narozeninám, které mám necelý měsíc po narození Krista. Jakmile bude můj "wish list" kompletní, svěřím se s ním. Slibuji!
Děkuji všem zúčastněným za ochotu pomoci mi v nouzi s mým zesnulým adapterem. Naštěstí se objevil někdo, kdo mi zapůjčil částku poměrně vysokou ... 2000,- a já si za 1900,- koupil adaptér nový, lepší a taky ... větší. Přiznám se, že je velkej jak kráva, těžkej jak prase a hučí jak Niagáry. Ale funguje! A to je hlavní. Stále se držím svého přesvědčení, kterému už ale nikdo jiný bohužel nevěří, že nejsem závislý na počítači a internetu. Jen to potřebuji k práci a k životu. Co, kdyby mi třeba Ježíšek poslal email? Nebo mi napsal pan prezident, že mne potřebuje jako svého poradce? [vtip!]
V divadelním prostředí jsem teď trochu polevil. Vím, že je to o to víc ostudné, když jsem se dal na tu Divadelní vědu, ale není čas, nejsou "love" a je moc povinností. Takže z toho posledního, co jsem viděl, mohu citovat jen Britney goes to heaven Divadla Petra Bezruče z Ostravy, Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně HaDivadla a Lásky jedné plavovlásky Divadla Husa na provázku[kvůli podivně stavěným internetovým stránkám nelze dát odkaz na fotogalerii a ani na anotaci]. A v jedné větě to shrnu: Líbilo se mi to, až na pár "zcizováků", politických podtextů někde, kde to nemuselo být a několik hluchých a výrazně slabších míst. Jinak pohoda. A směle doporučuji.
Doma stále netopím. Pravda je taková, že pokoj je obrovský a zapůjčený přímotop zajišťuje pramálo tepla, které by mne udržovalo v životodárném stavu. A proto raději prchám pryč. Poslední týden přespávám u tety ... vracím se tam, kde je jednak teplo, ale taky mi tam uvaří něco dobrého. Chtělo to změnu, ta moje strava - pořád ty instantní jídla, to jednomu leze krkem po pár týdnech :) a nebo se konečně naučím vařit. Aspoň ten čaj a kafe :)

pondělí 3. prosince 2007

Golden Compass

A na tenhle film se těším do kina. To jenom, abyste to věděli ... a taky, abych dal o sobě vědět, že ještě žiju [což některé může štvát, jiné těšit - rozdělení do obou táborů jest na vašem uvážení:))].


...

...

A ještě nějaký obrázek ... páč já obrázky rád :)


...