pondělí 26. května 2008

Besina odešla ...

Dnes dopoledne mi přišla od maminky zpráva na mobil, že naše Besina vydechla naposledy a že už leží pochovaná u rodičů na zahradě.
Patnáct let psího života, který byl někdy lepší, jindy horší.
Každopádně měla v naší rodině prim ve věnování pozornosti.

V jejím případě byla smrt vysvobozením, protože byla nemocná, skoro slepá, téměř hluchá a nebyly peníze ani odvaha ji vzít k veterináři na injekci. A teď odpočívá v psích věčných lovištích.

neděle 25. května 2008

Sobotní exkurze do "pivovaru"

Pro milovníky piva to zní slibně, ale zklamu vás ... nejeli jsme do pivovaru. Jednak proto, že i kdyby se tam jelo, tak já bych určitě nejel, páč nevím, co bych tam dělal ... a navíc, je to mimo náš obor. V rámci zaměření naší práce jsme jeli v sobotu omrknout jadernou elektrárnu Dukovany. A slovo omrknout ještě zcela neodpovídá skutečnosti.
A tak jediné, co jsme viděli, byly ochlazovací věže a informační centrum, kde nám "všechno" ukázali schématicky a modelově. Je fakt, že provést přehřívání reaktoru bych chtěl zažít na vlastní kůži jen ve chvíli mého pobytu na druhé straně zeměkoule. Takhle jsme si "názorně" ukázali, jak to vlastně funguje. Jsem chytřejší. Na post jaderného fyzika to není, ale kdybych měl snad někdy děti, jakože je mít nebudu, tak bych jim to uměl vysvětlit :)

Druhou částí výletu byl přesun do Jaroměřic nad Rokytnou, kde jsme celý vyhladovělí skončili v místní restauraci na obědě. Výhodou bylo hlavní jídlo včetně zákusku na účet zaměstnavatele. Hrazeno jen pití. Nostalgická ZONka a chutná alžírská káva. Na slehnutí dva kopečky zmrzliny a potom směr místní zámek a jeho krásná a udržovaná zahrada.

Čekala nás i prohlídka zámku, profesionální průvodkyně s působivým a příjemným hlasem. Většina se nás shodla na tom, že mnohem příjemnější byl právě zámek a jeho okolí. A ve čtvrt na šest jsme se vydali zpět na cestu do Brna.

A "zlatým hřebem" do mé rakvičky byla Brněnská muzejní noc. Brno zahlcené návštěvníky, kteří zajdou do muzea vetšinou jen proto, že je to zadarmo a tak si někdy klidně a někdy nervózně vystojí hodinové fronty na prohlídky. A potom se chlubí, jak moc kulturní jsou, ale že by za nějakou prohlídku, či výstavu zaplatili, aby do kultury trochu zainvestovali, to nic.

Přesto jsem přežil Muzejní noc i Noc kejklířů s ministrem školství Ondřejem Liškou. A jenom se děsím nejbližších parlamentních voleb, protože fakt už nevím, koho volit.

čtvrtek 22. května 2008

Kolik stojí jízdenka vlakem?

Když jsem byl minulý víkend u rodičů doma, neboť jak tomu již příroda chce, i tráva roste rychleji než platy našich politiků [což je vlastně dobře:)]. A protože není nic horšího na pohled, než neupravená, zarostlá zahrada, jezdíme s bratrem brigádničit na zahradní galeje. Čeká nás sekačka na trávu bez pojezdu, asi 1000 m2 zelené pláně, skvělý oběd, servis až pod nos a taky možnost vypadnout na chvíli z Brna.

Kromě nostalgických vzpomínek během procházení starých skříní, které téměř praskají pod objemem všech věci, jež nikdo nikdy nevyhodil, protože prostě nikdy nevíte, kdy se to bude hodit, jsem našel i desky s angličtinou pro středně pokročilé. A zahořel jsem v touze zdokonalit se v jazyce, který mi sice není mateřským, ale je tím jazykem, který, pokud neumíte, tak to moc daleko nedotáhnete. Moje maminka mi od útlého dětství neustále mluvila do duše, abych se učil a mluvil, aby ze mne něco bylo. A já ji neposlouchal a dopadl jsem takhle :)
Odvážil jsem si tedy domů vzít první 4 lekce s tím, že se budu učit. Je nutné utužovat znalosti, ačkoliv jsou matné, nestabilní a mnohdy pofidérnější než sociální dávky pro Jiřího Čunka. A tak jsem si doma před spaním otevřel první lekci, abych se dal do cvičení. Audiokazety, které k tomuto kurzu patří jsou již mimo svou éru, neboť postrádám cokoliv, na čem bych si je mohl pustit ... leda na prstech. Ukázalo se však, že tématicky první čtyři lekce spadají do oblasti, kterou nyní téměř nevyužívám. Tudíž nemusím znát věty typu: "Kde je jídelní vůz?", "Kdo řídí tento vlak?", "Jaká je nejbližší stanice?" nebo "Došlo ke srážce dvou nákladních vlaků." Vzpomněl jsem si na frázi z dob střední školy, která naprosto postrádala důvod, abychom ji museli znát "Jaká bláznivá představa, když vám nad hlavou plavou ryby!"
A tak mé snahy o proniknutí do tajů angličtiny opět odešly po svých ...
Bye, bye :)

středa 21. května 2008

Duffy - Mercy

Blonďatá dáma z Walesu, která svým chraplavým hlasem, skromným textem a příjemným, melancholickým rytmem zaujala mou pozornost. A myslím, že Mercy je z jejího alba možná to nejlepší.

neděle 18. května 2008

K workoholismu

K předchozímu příspěvku:

Já si nestěžoval na svou práci. Jsem se vlastně "chlubil" tím, že jsem byl pochválen za odvedenou práci. Což se už dlouho nikde nestalo. Možná jsem v tomhle ohledu naivní, ale když vás v práci někdo pochválí, je to dobrá motivace.

Oproti tomu v divadle se pochvaly nedočkám, výkaz mi seškrtali, peněz jsem dostal tolik, že to není ani na životní minimum a hlavně ... je tam zvláštní nepříjemná atmosféra. Zásadní komunikační problémy. Ale když já chci pracovat v divadle, protože ho mám rád. Ne kvůli tomu, abych se tam cítil skvěle.
Přesto si hledám nějakou novou brigádu. Pokud objevím něco, co by mě bavilo a nebylo by to dobročinnou záležitostí, tak bych to rád zkusil. A nevím, co za práci by to mělo být. Až to uvidím, tak to zjistím.

Díky mému pracovnímu nasazení jsem v pátek zjistil, že bych na call centru mohl být i delší dobu než jen 8 hodin denně. Ve 20.00 jsme skončili a já měl potřebu a chuť tam ještě 2 hodiny být, něco dělat, dodělat. Ale prostě být v práci. Mám za to, že by to mohlo mít spojitost s workoholismem. Ale nevím, jak to léčit. A jestli to vůbec chci léčit.
Hurá do práce ... :)

úterý 13. května 2008

První vlaštovka

Stres!
Nafouknutá hlava k prasknutí!
Stres!
Neklidný spánek!

To vše jsem měl a stále ještě mám z mé nové práce. Bojím se, aby mi nezavolal nějaký "výdrb", abych neřekl nějakou věc chybně, protože volající se "stébla" chytá. Bojím se, abych nezaspal, protože si prostě nemůžu dovolit dojít už ani o 48 sekund později.
Ale dnes ... jsem měl první den po nemoci svou první supervizi. Náslech tří hovorů, které jsem měl rozebrat. Nevěděl jsem, že mne to čeká zrovna dnes. Nevěděl jsem, co mě vlastně čeká.
První hovor.
Já si na papír poznamenával chyby, kterých jsem si byl vědom při poslechu, ovládal se, abych nezačal zvracet ze stresu a taky z poslechu vlastního hlasu [to je fakt krize] a styděl jsem se, že tam vůbec sedím. Záznam skončil a rozebrali jsme ho. Nakonec se ukázalo, že kromě oslovení byl ten hovor vzorný.
Druhý hovor.
K tomu jsem si taky našel hromadu chyb, ale nic z toho nebyla skutečná chyba a byl vyhodnocen jako výborný.
Třetí hovor.
Už, jakmile jsem se představil v nahrávce a na druhé straně jsem uslyšel ten hlas, vzpomněl jsem si. Tehdy jsem udělal něco, čím jsem si nebyl jistý a s nikým jsem se neporadil. A tak jak jsem tedy na prvních dvou hovorech získal sebevědomí, tady šlo hned do kopru. Udělal jsem změnu, kterou jsem dělat dle interních pravidel neměl. Poslech skončil. Cítil jsem se jako pako. Uznal jsem svou chybu. Šéfová mě poprosila, abych si to zkusil obhájit. Udělal jsem to. A ona uznala, že tohle je jedna z mála výjimek, kterou lze připustit a i třetí hovor byl v pořádku.
Má první supervize dopadla průměrem 23,3. Maximum je 24.

Maximální spokojenost. A mám si prý víc věřit ... to není úplně blbej nápad:)

neděle 11. května 2008

Tak zase za rok Animefeste

Stručně:

V obou kinech se nedalo skoro dýchat, i když ve Scale víc. Vydýchaný vzduch, zapocená, smrdutá mládež a hlavně ... hromada magorů. A to doslova. Myslím, že v sobotu i v neděli by si toho všiml každý pozornější návštěvník centra Brna.
Letos jsem to měl zadáčo, viděl jsem několik seriálů, jeden film a hromadu poblázněných nadšenců. Mám anime rád, ale žít tím fakt nehodlám.
Asi nejvtipnější pro pubertální obecenstvo byly dva seriály z žánru yaoji [anime s homosexuální tématikou]. Že to byla hromada maximálně nepravděpodobných možností by mne nepřekvapila, ale v sále z toho evidentně měli druhé Vánoce. Inu, co naplat ... :)

Už, abych byl v práci :)

čtvrtek 8. května 2008

Pro pár slz

Pro pár slz nemusím skákat přes plot.
Jsou všude kolem, stačí se rozhlédnout.
Slzy lásky, slzy smutku, slzy citů,
které v sobě držím. Které potlačuji.
Protože velcí kluci nepláčí.

Slzy kvůli první lásce,
slzy, které neměly být věnovány.
Slzy kvůli druhé lásce,
slzy, které nikdo neslyšel.
Slzy kvůli poslední lásce,
slzy, které bych nechtěl proplakat.

Pro pár slz
se svět nezbořil.
Pro pár slz nemusím chodit do obchodu.
Pro lásku slzy vždycky budou.
A pro slzy zase láska.

A pro slzy jsme jiným k smíchu.

středa 7. května 2008

Sekačka, zánět a pláč

Volný víkend.
V.V.
Hezky to vypadá. A taky zní. Jenomže nedělní relax narušil požadavek mé přítomnosti u rodičů. Naposledy jsem využil jejich přístřeší, když jsem jel na volby. Vždycky jsem si přál, abych, když se vrátím domů, to místo nepoznal. Bylo pro mne něčím nové a zajímavé. Bohužel, rodiče si zvolili k životu obec, kde se věci mění tak často jako tričko ve vlastnictví bezdomovce.
Pozvání bylo zapříčiněno jednou zásadní věcí, která zněla v telefonu poměrně neodkladně - je nutné posekat zahradu. Naše zahrada má něco kolem 1000 m2. Upřímně nechápu, proč tak velkou zahradu máme, když se na ní kromě kopru, pažitky a hrachu nic jiného nepěstuje. Dojel jsem i s bratrem. Už v autobuse dělal ostudu, když si na zpestření jízdy pustil na mobilu rádio - nahlas. Ale dle jeho tvrzení to slyšel jenom on. A když jsem jej upozorňoval na nevraživé pohledy z různých stran, kde seděli tiší a naštvaní spolucestující, nebral to v potaz. A protože byl bratr po noční, tak ze společného sekání nebylo skoro nic. Pomocnou rukou byla nakonec moje maminka, která se u toho smála, jako kdyby trávu nesekala, ale hulila :) Nedělní den dopadl přes hromadu možných problémů velmi dobře, všichni jsme byli spokojení a domluvili jsme se, že si takovou akci zopakujeme - ta sviňská tráva roste celkem rychle.
V pondělí ráno mne začaly trápit bolesti v krku. Bolesti štítné žlázy prozatím vynechám. Večer se ukázalo, že něco není v úplném pořádku, neboť můj jazyk měl bělejší barvu než omítka White Housu. A tak na základě sledování večerníčku Mach a Šebestová jsem si vzal kartáček na zuby a dal se do drhnutí jazyka. Nyní mám jazyk dvoubarevný, přední strana je červená a má v podstatě zdravou barvu, a tam, kam nedosáhl kartáček, zůstala bílá. A protože se krk začal víc ohlašovat, zašel jsem k paní doktorce. A mám v krku zánět, který léčím antibiotiky. Haleluja!
A tak jako správný nemocný jsem se dal do léčení. Zapil prášky, lehl si a pustil si nově zakoupený film Pravidla moštárny. Konec jsem probrečel, takže jsem z toho moc neviděl. Když se mi podařilo po deseti minutách zastavit ronění, rozhodl jsem se, že je potřeba si nějak napravit náladu. Přiznávám, že Scary Movie byla velmi, velmi špatná volba. Pro příště vím! Takže po úžasném citovém zážitku u Pravidel moštárny jsem si zažil nějaký ten brakový kulturní šok ohledně hloupých narážek a oplzlých vtipů. A proto se opět raději vrhnu do vážných témat, kterými se film umí taky někdy zaobírat a popláču si, zcela dobrovolně. Protože mi to šmakuje! :)

pondělí 5. května 2008

48 sekund

Ale neberte to jako buzerování, ano? S těmito slovy ode mne odešla moje šéfová po přednášce na téma včasný začátek směny. Zeptala se, kdy jsem měl nástup. Sdělil jsem jí, že v 7.15. V rozpise na papíře si našla čas mého nalogování ... 7.15.48 ... Už vím, že takhle to nejde. Je tedy lepší se nalogovat dřív, protože teď se to všechno bude víc hlídat a žádné úlevy se poskytovat nebudou. Nikomu!

Ale jak říkám ... nikdy bych si nedovolil to brát jako buzeraci. Jenom těch 48 sekund mě trochu nahlodává, že by to přece jenom mohla být ... ale čert to vem.
... Třeba to příště klapne ... načas.

pátek 2. května 2008

Jak to vlastně bylo se Švandou dudákem?

Bude to znít nečestně a nesportovně, samozřejmě. Ale asi jako každý, i já měl někdy to období, že když se mi do něčeho ve škole nechtělo, drobným podváděním jsem nakonec dospěl ke správnému cíli, i když ne vždy vlastním přičiněním. Podobně to bylo při rozboru hry J. K. Tyla Strakonický dudák. Nebyl čas probírat se celou hrou, tudíž jsem se rozhodl, že si najdu několik verzí, ty smíchám do jednoho článku a ten odevzdám. Ještě teď se rdím při tom pomyšlení. A jak už to tak někdy bývá, na internetu najdete hromadu informací, z nichž hromada se někdy navzájem vyvrací a popírá. Nejinak tomu bylo i u děje Strakonického dudáka. Jednou Rosava byla na cestě se Švandou, jednou se objevila později, jindy Dorotka přemlouvala Švandu, ať nechodí do světa, někdy jej nešťastná šla hledat nevěda, kde ten její troubelín vězí. A tak jsem si nakonec dal tu práci a celou hru si přečetl. A v zájmu uchování informací a ujasnění si některých faktů, předkládám tedy děj takový, jaký je ve hře samotné ... :) pro budoucí pokolení...


J. K. Tyl Strakonický dudák

Jednání první

V prvním jednání se mladý dudák Švanda rozhodne na základě vyprávění vojáka Šavličky, že se vydá do světa, aby si vydělal nějaké peníze hraním na dudy. Jeho vztahu s Trnkovic Dorotkou nepřeje její otec hajný Trnka, pro kterého je to chudý ženich, nevhodný pro jeho dceru. Dorotka se snaží Švandovi jeho cestu na zkušenou rozmluvit. Švanda je však tvrdohlavý a pevně rozhodnutý. Dorotce slíbí, že se vrátí za čtyři neděle s plným měšcem na jejich svatbu. Při uvažování o svém rozhodnutí dojde do lesa, kde na něj upadne spánek. Tu se zjeví jeho matka, víla Rosava, aby ukázala svým družkám svého syna. Vyžádá si pro něj od nich pomoc, aby mu očarovaly jeho dudy, čímž by měly kouzelnou moc. Švandu poté probere ze snů Kalafuna, který ho hledal. Mladý dudák mu sděluje, že je skálopevně rozhodnutý odejít. Předtím se ještě setkává s Dorotkou, aby se rozloučil. Dorotka je nešťastná a tak si popláče Kalafunovi na rameno. Za to sklidí od své ženy Korduly hromadu výtek. Když je Dorotka sama, zjeví se jí Rosava a utěšuje ji.

Jednání druhé

Rosava předstupuje před Lesanu, královnu víl, a žádá ji, aby mohla svého syna doprovázet ve světě. Ta svolí, ale jen pod podmínkou, že nesmí prozradit svou totožnost, jinak se promění v divou ženu. Švanda se potuluje světem až přichází do neznámé země, kde se seznámí s bývalým studentem, prolhaným Pantaleonem Vocilkou, který se mu podbízí a nabídne se mu, že mu bude dělat sekretáře a správce financí. Švanda, který postupně získává pocit zklamání z velkého, chaotického světa, je rád za společnost, a tak ho přijímá. Mezitím se Dorotka, které zemřel její otec, spolu s věrným přítelem Kalafunou vydají do světa Švandu hledat. Za pomoci Švandovy matky Rosavy jej najdou. Vocilka v nich vidí problémy, které by mu překazily jeho plány. Dudák Švanda se, za značné iniciace Vocilky, dostaví na zámek, kde se pokusí rozveselit smutnou princeznu Zuliku, což se mu následně podaří a je bohatě odměněn. Kouzlo jeho magických dud způsobí, že princezna Zulika chce, aby si ji Švanda vzal. Řekne o svém návrhu svému otci, králi Alenorovi a ten, protože chce své dceři splnit vše, souhlasí. Dorotka s Kalafunou se snaží sňatku zabránit. Vypočítavý Vocilka však králi namluví, že jsou Dorotka s Kalafunou blázni a ten je nechá zavřít. Švanda, nahlodaný Vocilkovým mamonářstvím, v opojení představou bohatství se jich nezastane. Ke svatbě se Zulikou nedojde, neboť se objeví princeznin snoubenec Alamir, který neponechá svou snoubenku cizímu nápadníkovi a nechá Švandu uvrhnout do žaláře. Vocilka stejnému osudu unikne lstí. Ve vězení se Švandovi zjeví Rosava, která mu chce pomoci utéct, a prozradí mu svou identitu. Za to ji královna víl vypoví z její říše a stává se z ní divá žena, polednice. Ostatní divé ženy se už těší, jak jejího syna utancují k smrti. Rosava však doufá v lásku Dorotky, která jediná může zachránit jeho i ji samotnou. Naposledy však žádá svou paní Lesanu, aby jejímu synovi i jeho lásce pomohla z vězení. To se stane.

Jednání třetí

Ve třetím jednání se Švanda opět setkává s Vocilkou, se kterým se nakonec udobří. Dorotka s Kalafunou se vrátí domů. Doma na něj čeká rozzlobená žena Kordula, která se obměkčí, až když Kalafuna zaštěrchá pytlíkem s tolary. Mezitím Švanda je zklamán světem a uvědomí si, o co všechno přišel a dal se na hýření. Když tedy přijde ke Kalafunovi za Dorotkou, nevede si dobře. Dorotka zklamaná Švandovým chováním ho již nechce milovat. Zoufalý Švanda tedy ve vzteku řekne, že bude hýřit a ještě víc špatně žít, aby dřív umřel, a uteče. Dorotce se zjeví Rosava coby divá žena a vybízí ji, aby odložila svůj hněv a raději zachránila Švandu, který se žene do záhuby. Ten neví, jak si získat zpět Dorotčinu lásku, a tak se zase nechá napálit Vocilkou. Ten mu poradí, aby o půlnoci nasbíral omamné kvítí na popravišti, kterým může získat každou dívku, které se kvítí dotkne. Švanda s Vocilkou cestou potkají starého Tomáše, který je varuje. Oba ho ignorují a pokračují dál. I Dorotka se setkává s Tomášem, od kterého zjistí, jak může Švandu zachránit. Dudák přichází na popraviště, kde na něj již čekají divé ženy, uvedou ho do kola a on musí hrát. Odbíjí půlnoc a zjevují se duchové. Tu se objeví Dorotka a se zvoláním: „Ve jménu Páně!“ vběhne do reje duchů a nebohého Švandu z něj vysvobodí. Obejmou se. Švanda prokleje dudy, které mu způsobily tolik problémů, čímž je zbaví jejich kouzla. Přichází Vocilka, který se údajně ztratil a hned se začne vtírat do Švandovy přízně, ale ten však jeho služby již nechce a posílá ho pryč. Pantaleon tedy odchází a s sebou bere i dudy v domnění, že mají stále svou kouzelnou moc. Zjeví se Lesana s Rosavou. Lesní panovnice Rosavě navrátí podobu víly, jak slíbila, za to, že láska jejího syna a Dorotky zvítězila.

A to je konec, milé děti. Dobrou noc! :)