pátek 29. února 2008

Kulturní referent 2

Už jako malý chlapec jsem si přál dělat kulturního referenta ...
Uznávám, že jsem se vždycky vyhýbal variantě referenta Hujera, protože to byl odstrašující příklad toho, jak dopadne člověk, který příliš věří tomu, že po malých krůčcích se dá zvládnout všechno. Buď mi chybí pozitivní myšlení a nebo prostě jenom raději dělám kroky větší a ráznější.

Dnes byl v práci v jedné nejmenované energetické firmě rozlučák s jednou kolegyní, která odcházela za lepším. Bylo to dojemné, trochu slz ukáplo, hromada jednohubek a zákusků se snědla a já velkým dílem a rád pomáhal [hlavně s tou skvělou česnekovou pomazánkou] a pak jsmě měli poradu týmu. Bylo to moje poprvé a musím říct, že to vůbec nebolelo ... [12 ženských a já]. Když se s námi tedy loučila, rozhodla se předat někomu své povinnosti, mezi nimiž byl i post kulturní referentky. A protože se o mě začalo říkat, že v divadle hraju [a když nehraju teď, tak určitě někdy v blízké době ano, že?] - taky nevím, kde se takové fámy berou - tak ten úkol svěřila mě. Překvapilo mě to, ale i potěšilo. Když jsem tedy následně nastínil mé plány, že bychom mohli do divadla, dámy se tvářily znuděně. Jednoznačně si odsouhlasily nějakou hospodu, kam společně zajít. Zklamání, které se dostavilo bylo obrovské. Tak já mám dělat kulturního atašé prostřednictvím krčmy a alkoholických nápojů? Já kavárenský povaleč a téměř i abstinent?
Už mám za úkol najít termín a místo, kde bychom se všichni mohli potkat mimo pracovní dobu a pořádně "zakalíme". Tak co mi poradíte? :)

PS: Jo, a dočetl jsem včera v noci Pottera a ty jeho relikvie ... trochu slz, nostalgie [nechápu, kde se bere?!] a dojetí ... jsem naměkko i z knížky "pro děti".

úterý 26. února 2008

Autorita, stravování a marketing

Ta reputace! S ní jsem měl vždycky problémy. A autorita? Význam tohoto slova se mi velmi úspěšně vyhýbá už od dob dětské nevinnosti. Co jsem to za autoritu, když mne i čtyřleté dítě atakuje a mé důrazné upozorňování, že tohle není vhodné chování, bere jako vtip? ...
Jsem druhý týden v novém zaměstnání a už mám zase "status" baviče a komedianta. Slečna ze školení je ze mě hotová, kolegyně, která mne zaučuje v praxi telefonního operátora dneska dostala několikrát záchvat smíchu a ono se to tak nějak pořád shromažďuje a narůstá ... Mám strach, že do konce mé zkušební doby se mi bude smát i ta starší paní na recepci.
Byl jsem dnes na pozdním obědě v jednom asijském bistru kousek od divadla. Sice tam nemají bůhví jak velký výběr, ale mně tam chutná. A navíc ... když si neničím plíce a ani játra, tak proč nepotrápit trochu žaludek? Obsluhuje tam jedna malá "ťamanka", taková příjemná paní. Objednal jsem si své oblíbené jídlo, dostal vrchovatě, usmál jsem se, poděkoval, zaplatil a usadil svou ctihodnou zadnici na židli kousek od pokladny, kde se pohybovala. Když pak nesla smažený sýr nějakému staršímu pánovi, který seděl kousek ode mne, naše oči se střetly ... [zní to romanticky, co?] Zeptala se mne česko-vietnamsky, jestli mi chutná. Odvětil jsem, že moc. Vyloudil jsem na obličeji, alespoň doufám, výraz blaženého uspokojení, což ji povzbudilo a nabídla mi, že až se tam objevím příště, mám jí říct, že mi to jídlo udělá z čerstvých surovin. Polichotilo mi to, usmál jsem se a poděkoval. Též se usmála a zeptala se, jestli jsem tomu, co řekla, rozuměl. To mě pobavilo ještě víc. Je pravda, že někdy to jejich "statalkou-kečupem" nebo "nený hamburgr" či "neco k pytí" občas ztrácí v jejich zrychleném mluvení význam, přesto jsem vždy v těchto podnicích dělal jakéhosi "překladatele", když tomu obyčejný Čech nerozuměl. :) Takže stačí trochu úsměvu a budu mít i čerstvé jídlo :) Zní to skvěle.
V mezičase mezi první a druhou prací jsem měl trochu volna. Zavolal mi otec jedné mé kamarádky, že by se se mnou rád potkal a něco mi nabídl. Přijal jsem to. Potkali jsme se ve Vaňkovce u kávy. Byl to celkem příjemný starší pán, který mi hned nabídl vizitku a dal se do toho. V podstatě z něho vypadlo něco podobného, co slýchávám v poslední době od své maminky. Další multi-level marketing. Vyslechl jsem si ho ... což se už dlouho nikomu nepovedlo [mě tyhle věci prostě fakt neberou], a využil maminčino obchodování jako zástěrku, abych se mu omluvil, že už v jednom "obchodu" jsem. Lhal jsem. Je to ostudné, ale zachránilo mne to od dalších otázek, na které bych mohl odpovědět jenom: "Mě to nezajímá!" nebo "Nevěřím tomu!". Rozloučili jsme se a já utekl ...
Prosím tedy všechny své přátele, aby mi už nepodhazovali své rodiče, kteří mají úžasný návod, jak zbohatnout ... já chci být bohatý, ale za jiných okolností ... a nebo nechci být bohatý, ale chci mít svobodnou mysl. [a já slibuji, že své mamince nepředám kontakt nikoho z vás :))]

pondělí 25. února 2008

Jsem Pottermaniak!

Díky "volnu", které mám, jsem se pustil do četby Harryho Pottera v každé volné chvilce [není jich mnoho]. Vždy asi hodinu před spaním, během obědové pauzy, na záchodě [dneska jsem si tam přeseděl nohy - máme v divadle hrozně nepohodlné záchodové mísy:(], když někde sedím dobu delší než krátkou.
A něco vám povím ... je to hrozně napínavý, jak se tam furt něco zvrtává, jak umíraj lidi, jak se Harry furt tváří, jako by sežral rozum vesmíru ... a taky mi tam chybí obrázky. V Koralině jich bylo hodně, hlavně pro vyjasnění některých věcí ... třeby matka s knoflíky byla hodně podstatná. Ale v Potterovi nenajdete žádnej ... přiznám se, že jsem se teď musel do knížky mrknout, jestli náhodou nekecám ... a vážně nekecám. Takže, vážené nakladatelství Albatros ... vkládej do svých knih aspoň nějaké obrázky. Děti to potěší a mě taky!
Nazdar! ... musím číst ... :)

pátek 22. února 2008

My new wallpaper

Mánie po seriálu House M.D. mi je blízká. Netvrdím, že sjíždím sérii během jednoho víkendu, kdy nespím, nejím a jenom hltám další a další díly. Ale rozhodně jej lze považovat za součást mé TOP5. A proto nová tapeta ... :)

A pokud se ptáte, proč tam nemám právě Grega House [Hugh Laurie], tak je to asi proto, že Cameronová [Jennifer Morrison] tu prostě vypadá víc sexy ... [jednoduchý a pudový důvod :)] - a navíc se mi to i líbí :)

čtvrtek 21. února 2008

Pracovní vytížení na to 104%

Už z názvu by vám mohlo být jasné, proč jsem zanedbával svůj deníček, že?:) Netvrdím, že dřu jak Bulhar, jen musím v práci trávit příliš mnoho času ... a za peníze, které nejsou adekvátní. Proto jsem musel udělat několik závažných kroků a rozhodnutí ...

Především jsem si byl ukončit studium. Opět! Vím, že je to už směšné a nejspíš i trapné, ale když před vámi, v budoucnosti blízké, vidíte denní směny kolem čtrnácti hodin, nezbývá vám příliš mnoho časů na sebe samotné, natož na studium. Zvolil jsem tedy tuto možnost. Beru to tak, že dokud nesplatím všechny své pohledávky a dluhy, tak prostě musím dřít do roztrhání těla.

Nová práce mne tento týden příliš [ne]naplňuje. Důvod? Když sedíte 7,5 hodiny u počítače, nemůžete se ho ani dotknout, nemůžete se mrknout na net, co je nového ve světě, nemůžete zvednout telefon a říct volajícímu, že je idiot, když se ptá na něco tak banálního jako je například otázka, proč musí hradit zálohy na energie. A co je ještě horší. Těch 7,5 hodiny sedíte vedle osoby, která tohle všechno [s drobnými obměnami] dělá a vy se máte jenom dívat a "učit se". To je prostě příšerný. Call centrum je zázemím především pro ženy všech věků, měr a vah. Takže se dámy neuražte, ale je to celkem solidní slepičárna, ačkoliv jsem tomu nechtěl zpočátku věřit. Už vím, kdo koho nemá rád, kdo je debil, kdo je super, kdo je super na půl a kdo je idiot jen v pondělí a v pátek. A taky se učím uvítací fráze ... děsí mne představa, že mi pak někdo zavolá na mobil a já se představím jako zaměstnanec jedné "nejmenované" energetické firmy.
Příští týden mi začíná školení ... bude trvat 4 týdny a pak mám ještě další 3 týdny na zaučení a potom ... budu callboy :), tedy chlapec na lince :) [pokud se někomu nezdá oslovení chlapec k mému věku - 26 let - tak ať si odpustí komentáře, páč callman zní jako Kolmen a na to já se necítím ... :)].
A jak se v práci cítím? Chvílemi mám pocit, že by to mohla být práce, která mne může bavit ... jindy ten pocit nemám a je mi do pláče, kam jsem se to dostal. Jen vydržet! Musím!

neděle 17. února 2008

Už zítra

... tedy nastupuji do nové práce. V očích děs, v mé mysli se honí hromada hrůzných scénářů, ve kterých ze mne sedřou kůži [několik referencí od známých]. A do toho já mám jít? Bohužel musím. A tak moc se mi nechce.

Přitom to není tím, že bych se stranil práce. Já pracuji rád ... aspoň si to myslím ... jenomže ta práce musí pro mne mít nějaký význam ... někam mne posunout, nejlépe kupředu. Ale kam a jak moc mne může obohatit tenhle job, to netuším. Stále se mohu uklidňovat tím, že tam během prvních třech měsíců mohu říct, že takhle to nejde a odejít. Na druhou stranu zase vím, že tam jdu hlavně kvůli tomu, abych dovyřešil svůj nepříliš slavný finanční stav. Takže si to musím nějakou dobu nechat líbit ... škoda.
Každopádně stále hledám novou práci ... kéž by mi vyšla nějaká ta cestovka ...
PS: Držte mi pěsti ... bojím se toho šoku z nového prostředí. Navíc jsem velmi plachý a stydlivý člověk [i když si to možná vy, kteří mne znáte, nemyslíte]. Pomooooooc! :)

čtvrtek 14. února 2008

Jiříkovi

Má málomluvná Múza ostýchá se
všech krásných slov a zlatoústé chvály,
těch vzácných výrazů, co o tvé kráse
snad všechny Múzy dohromady daly.
Miluju dobře, jiní dobře píší,
jak farník jsem, co prostá slova zná jen:
když chvalozpěvy na tebe pak slyším,
užasnu vždycky, a pak špitnu „amen“.
„Je to tak,“ řeknu, když tě chválí druzí,
i slova největší však malá jsou -
mou lásku k tobě necvičily múzy:
říká, co slova říct už nemohou.
Dech slov tak můžeš, jak chceš obdivovat:
můj němý cit však mluví víc než slova.


W. Shakespeare, Sonet 85
[překlad Martin Hilský]

středa 13. února 2008

První vlaštovka

Tak jsem byl ohodnocen svou první známkou v novém studiu, z testu. Úroveň seminárek je však nevalná a navíc se nade mnou hroutí všechny možné deadliny, kterým nejspíš neodolám. A v pátek mám ještě k tomu předvést, co všechno jsem se naučil o filosofii. Obávám se, že to bude mé největší fiasko.
Přesto podle ISu jsem alespoň prozatím velmi úspěšným studentem ... uznejte sami :) tohle jsem si prostě musel uschovat ... na věčnou památku :)

Především poslední věta mne hřeje na duši ... K O N E Č N Ě !!! :))

neděle 10. února 2008

úterý 5. února 2008

Jak otrávit Maryšu, aby ryba zůstala celá?

Snažím se nějak definovat, co se vlastně dneska stalo ... a nejsem si zcela jistý, že mám pro to ono správné pojmenování. Erupce na Slunci to nebyly, to už znám. Přemýšlím nad blízkým pásmem asteroidů nebo nad zatměním Neptuna. Prostě a jednoduše, cítil jsem se fakt hrozně. Únava, stres, únava ... a taky únava [už se opakuju, vím!]. A vyřešil jsem to panákem finské vodky [Jiří nezlob se na mě, ale když musím, tak musím]. Mimochodem jsem taky zjistil, že třešňový juice je s vodkou moc dobrej.

Nestává se ze mne alkoholik. Nepiju proto, protože si ožírají hubu všichni kolem mě. Napil jsem se proto, protože mi chybělo to "nakopnutí". A buď ta Finlandia byla naředěná vodou a nebo je to pití, které projde mým hrdlem s menším odporem, než jsem myslel. Mám před sebou necelé dva týdny, které jsou mým posledním časem, kdy se věnuji jen jedné práci. A pak to nastane. Stále se na to psychicky připravuji. A stále to vidím jako noční můru za bílého dne.
Dnes jsem psal svůj první test, tedy zkoušku. Dostali jsme zadáno, z čeho se máme učit. Připadlo mi to až směšné, že se po nás chce asi 40 stránek z jedné knížky. Přesto jsem následně u testu zjistil, že buď mi už nefunguje správně paměť a nebo jsem některé věci prostě prošel bez hlubšího zájmu. Ale i tak doufám, že to mám. Jakmile jsem tedy ze zkoušky odešel, opadl ze mne stres, ale zároveň i jakási psychická i fyzická síla. No prostě stav, který rozhodně není nic příjemného. A proto jsem byl nakonec situací donucen k tomu dát si panáka lihoviny. A pomohlo to.
A aby toho nebylo málo, tak mi byla vrácena Maryša. Abyste tomu rozuměli, šlo o moji seminární práci o nejslavnějším dramatu bratří Mrštíků. A tak to dnes večer musím překopat. A to mi taky na motivaci dál studovat nepřidá. Tak směle do práce ... :)

pondělí 4. února 2008

Lekce angličtiny

Přiznám se, že film Růžový panter mi v novém "kabátě" voní asi jako rybízový juice po měsíci vystavení slunečnímu záření. Prostě to smrdí. Nepovedené předělávky se objevují na plátnech kina pravidelněji než povánoční slevy v McDonald's a právě Růžový panter se Stevenem Martinem patří mezi ně. Prostě, na Petera Sellerse mít nikdy nebude. Zaostává tedy hooodně ve stínu. Bohužel. Ale je zde jedna scéna, která mne baví. A je to "degutantní" lekce angličtiny ... :) prostě, I would like to buy a damburger :)



A po zítřejší písemce se opět ozvu ... s něčím osobnějším, třeba :)