úterý 26. února 2008

Autorita, stravování a marketing

Ta reputace! S ní jsem měl vždycky problémy. A autorita? Význam tohoto slova se mi velmi úspěšně vyhýbá už od dob dětské nevinnosti. Co jsem to za autoritu, když mne i čtyřleté dítě atakuje a mé důrazné upozorňování, že tohle není vhodné chování, bere jako vtip? ...
Jsem druhý týden v novém zaměstnání a už mám zase "status" baviče a komedianta. Slečna ze školení je ze mě hotová, kolegyně, která mne zaučuje v praxi telefonního operátora dneska dostala několikrát záchvat smíchu a ono se to tak nějak pořád shromažďuje a narůstá ... Mám strach, že do konce mé zkušební doby se mi bude smát i ta starší paní na recepci.
Byl jsem dnes na pozdním obědě v jednom asijském bistru kousek od divadla. Sice tam nemají bůhví jak velký výběr, ale mně tam chutná. A navíc ... když si neničím plíce a ani játra, tak proč nepotrápit trochu žaludek? Obsluhuje tam jedna malá "ťamanka", taková příjemná paní. Objednal jsem si své oblíbené jídlo, dostal vrchovatě, usmál jsem se, poděkoval, zaplatil a usadil svou ctihodnou zadnici na židli kousek od pokladny, kde se pohybovala. Když pak nesla smažený sýr nějakému staršímu pánovi, který seděl kousek ode mne, naše oči se střetly ... [zní to romanticky, co?] Zeptala se mne česko-vietnamsky, jestli mi chutná. Odvětil jsem, že moc. Vyloudil jsem na obličeji, alespoň doufám, výraz blaženého uspokojení, což ji povzbudilo a nabídla mi, že až se tam objevím příště, mám jí říct, že mi to jídlo udělá z čerstvých surovin. Polichotilo mi to, usmál jsem se a poděkoval. Též se usmála a zeptala se, jestli jsem tomu, co řekla, rozuměl. To mě pobavilo ještě víc. Je pravda, že někdy to jejich "statalkou-kečupem" nebo "nený hamburgr" či "neco k pytí" občas ztrácí v jejich zrychleném mluvení význam, přesto jsem vždy v těchto podnicích dělal jakéhosi "překladatele", když tomu obyčejný Čech nerozuměl. :) Takže stačí trochu úsměvu a budu mít i čerstvé jídlo :) Zní to skvěle.
V mezičase mezi první a druhou prací jsem měl trochu volna. Zavolal mi otec jedné mé kamarádky, že by se se mnou rád potkal a něco mi nabídl. Přijal jsem to. Potkali jsme se ve Vaňkovce u kávy. Byl to celkem příjemný starší pán, který mi hned nabídl vizitku a dal se do toho. V podstatě z něho vypadlo něco podobného, co slýchávám v poslední době od své maminky. Další multi-level marketing. Vyslechl jsem si ho ... což se už dlouho nikomu nepovedlo [mě tyhle věci prostě fakt neberou], a využil maminčino obchodování jako zástěrku, abych se mu omluvil, že už v jednom "obchodu" jsem. Lhal jsem. Je to ostudné, ale zachránilo mne to od dalších otázek, na které bych mohl odpovědět jenom: "Mě to nezajímá!" nebo "Nevěřím tomu!". Rozloučili jsme se a já utekl ...
Prosím tedy všechny své přátele, aby mi už nepodhazovali své rodiče, kteří mají úžasný návod, jak zbohatnout ... já chci být bohatý, ale za jiných okolností ... a nebo nechci být bohatý, ale chci mít svobodnou mysl. [a já slibuji, že své mamince nepředám kontakt nikoho z vás :))]

3 komentáře:

Egi řekl(a)...

Mně moji pingpongové obvykle přihotoví čerstvého Bóbika, aniž bych se na ně musel nějak afektovaně šklebit :o)

depony řekl(a)...

To si myslíš ty, že je to čerstvé :))
ale raději nepátrat po skutečném "věku" toho Tvého Bóbika :))

lionka řekl(a)...

Už asi k ťamanům nikdy nepůjdu... :o(((