Na místě za 700,- Kč

Za celou dobu mých studijních let mne vychytal revizor v šalině [tramvaji] jenom jednou. Tehdy navíc vyprchala platnost mé šalinkarty [pro Pražáky: lítačky] o jeden den, což se mi stalo osudným a mou peněženku to ožebračilo o 500,- Kč.

Po odeznění "songu" Už mi lásko není dvacet let, ani dvacet pět ... došlo k tomu, čeho jsem se bál. Studentské výsady a slevy šly k šípku. Stejně tak i zvýhodněná cena šalinkarty. Když mne poprvé chytili v červenci, dost mě to vyhodilo z míry. Tehdy se můj výlet za kamarádkou prodražil o 700,- Kč. Ti mizerové zdražili! Bylo to v době, kdy se mi to hodilo pramálo. A tak jsem si poté dával pozor.
Jenomže v pátek mě dostali znovu. V dokonale přichystané pasti.
Autobus o půl dvanácté stojící na Malinovského náměstí, který jel mým směrem. Bylo to divné. Přesto jsem rád využil možnosti volného prostředku. První zastávka uběhla v pohodě. Jenomže najednou autobus dojel k davu mužů, z nichž 2/3 byli členové městské policie a zbytek opět výrazně nevýrazní pánové z revizní kontroly. Naběhli do autobusu, jako kdyby se tam převážel terorista nebo překupník drog, všechny a všechno zablokovali a dali se do práce. Nemělo smysl si něco vymýšlet. Bylo to tak rychlé, že jsem jen vytáhl občanku. A mám to zase za 715,- Kč. Už se mi ta jízda na černo nevyplatí.

Ale překvapuje mne jedna věc. Že jsem nezačal přemýšlet nad tím, jak půjdu a koupím si šalinkartu. Uvažoval jsem nad tím, jak přechytračit DPMB. Nápadů bylo několik, ale "nejlepší" byl, že bych si nechal udělat falešnou občanku na falešné jméno. Upřímně ... levněji by určitě vyšla šalinkarta předplacená na 10 let dopředu, ale když ono to postrádá ten úmysl přechytračit revizora.
Od zítřka jdu vydělávat na pokutu. A je mi jasné, že to kolo, které již rok toužebně očekávám, že ho teta odzimuje, mne zachrání od případných dalších pokut.

New photo's

Pro někoho nové, pro jiné již "starší" záležitost.
Poděkování patří kombajnovi ... že si udělal čas:)

Trekkies haleluja!

Oficiálně by měl "nový filmový díl" Star Treku přijít na česká filmová plátna 7.5. 2009. Přesto se vrátíme do "minulosti" seriálových Star Treků k posádce kapitána Kirka.

Z jediného dostupného traileru se dozvíte jedině jak ve svém hangáru [pokud nějaký vlastníte] můžete za pomoci většího počtu materiálu a pomocné síly svařit vlastní Enterprise.



Pokud však očekáváte nějakou akci, filmové postavy či přiblížení děje, máte stejně jako já smůlu. Ale filmové plakáty vypadají lákavě.

Sulu + Scotty [Simon Pegg]

Spock [Zachary Quinto] + Kirk [Chris Pine]

dr. 'Bones' McCoy [Karl Urban] + Uhura

A třeba se máme na co těšit ... já se rozhodně nechám překvapit. I když jsem zakořeněný fanoušek Jean-Luca Picarda nebo později Kathryn Janewayové. Ale Star Trek stále žije!!!

24/9/2008

- návštěva revizního technika na plyn proběhla ráno a proběhla rychle, věcně a k mé spokojenosti. Teď jen počkám, než vyhotoví svou zprávu. Poté si domluvím "kominíka", aby se mi mrknul na kamna a mohl bych spokojeně a bezstarostně topit. Kéž by!

- namísto příchodu do práce bylo mé dopoledne již předem zarezervované pro vstupní školení pro nové zaměstnance. Školící místnost je v jiné budově na jiné ulici, která je ale blíž. Tajně toužím pracovat tam. Je to tam velké, majestátně se tyčící do oblak a jsou tam oddělení, která mají, když už nic jiného, tak lepší platové ohodnocení.
- kolegyně na školení dělala neustálý bordel, ale vždycky se to svezlo i po mě, protože jsem seděl vedle ní. Ale aspoň nám to uteklo. Přesto mi to školení přišlo zbytečné.
- bratr dokázal nemožné. Jeho poslední a jediné ultimátum na jeho hráčskou vášeň vzalo za své, když dnes obdržel doplatek své výplaty. A maminka splnila, co slíbila.
- dnes má moje maminka narozeniny. Náš společný hovor po telefonu byl smutný až slzavý. Těžko se mi přálo k tomuto jubileu, když jsem věděl, jak je nešťastná.
- a něco na odlehčení: od včerejška mám díky fotografickému umění kombajna nové fotky - upřímné díky a obdiv:)

My first kiss

Věřím, že jsem romantické povahy.

Doufám v naplnění mých romantických ideálů.
Jsem idealista nebo naivka?

Stačí, abych se podíval na nějaký film, ve kterém je romantika, happyend i špatný konec a motá se to kolem lásky, milenců, zamilovanosti a něžnosti a já jsem v koncích. Prostě mě rozbrečí hromada momentů, ale nejsilnější jsou ty konce.
Největší problém mám u filmů s queer tématikou. Proč? Protože je mi to v rámci mých zážitků nejbližší. Nesmělé pohledy, nervozita před prvním polibkem, po níž následuje buď vášnivé líbání nebo zmatený útěk před tou "tvrdou" realitou.
Vždycky si pak vybavím svůj první polibek s klukem.

Já měl strach, on byl sebejistý.
Já byl nováček, on ostřílený mazák.
Já se klepal nervozitou, on zimou.
Stáli jsme před jeho kolejemi.
Byl poměrně chladný únorový večer.
Oba jsme hráli drsňáky.
Neměl jsem představu, jak to skončí.
Hrozně se mi líbil.
On mi chtěl jenom dokázat, že se v sobě pletu.
Povídali jsme si o všem možném.
Kvůli zimě chtěl jít "domů".
Ukecal jsem ho, že mu půjčím vlastní bundu.
Chtěl, abych ho zahřál já.
Nervózně jsem ho objal.
Sáhl mi na zadek. Ruce jsem mu oddělal.
Povídali jsme si dál.
Občas kolem někdo prošel, takže jsem si rozpustil své dlouhé vlasy.
Zima byla pořád větší - nebo mi to aspoň přišlo.
Chvílemi se naše tváře potkaly.
A při jednom z těchto setkání jsme se políbili. Dlouze.
Opřel mne o zeď, stále v objetí a líbali jsme se.
Bylo to mé poprvé. Poprvé s klukem.
Líbali jsme se skoro 2 hodiny.
Musel jsem poslouchat remcání ohledně mé nedokonale oholené tváře.
On odešel spát.
Já ještě chvíli zůstal a přemýšlel.
Nakonec jsem utekl.

It was awesome!

ASUS Eee PC 1000H bílý 10"

Prostě a jednoduše ... CHCI HO!:)

Malé, designově příjemně jednoduché a půvabné a má výdrž.

Je mi zima, není to psina!

Zima letos přišla moc brzo.
Vloni touto dobou jsem si ještě užíval příjemného babího léta, sluníčko svítilo ... především ráno a do mých očí, takže jsem se nikdy pořádně nevyspal. A stupňů nad nulou bylo tolik, abych neměl pocit, že mi doma něco chybí. Tím něčím je topení. Ano! Již rok je můj byt, který obývám bez topení. Naštěstí nebyla loňská zima natolik tuhá, abych byl tuhý taky. Každopádně mne překvapily ranní, následně i celodenní teploty tak nízko nad nulou. Já chci nazpět léto, babí léto, mírný podzim ... hlavně ne zimu.
A nebo jinak ... CHCI NAJÍT NĚJAKÉHO REVIZNÍHO TECHNIKA NA PLYN! Ne kvůli nějakým postranním úmyslům. Ale hlavně a především pro vytvoření revizní zprávy pro plynárny, aby mohlo dojít k montáži plynoměru a já si mohl doma zatopit. Volal jsem už 3. Vzájemně si mne přehazovali, předávali kontakt na dalšího z nich a ten poslední mi řekl, že toho má teď moc, ať si zavolám někomu jinému.
Jak lukrativní práce ... tenhle revizní technik!

Komiksovým fandou snadno a rychle

Můj původní plán projít obchody s nábytkem a najít si tu svou pravou postel, na které bych spal minimálně 10 let, protože tak mi to "předpověděla" moje maminka, nedopadl tak úplně, jak jsem chtěl. S bráchou jsme prolezli Asko, kde se mi celkem postelové variace líbily, ale přišlo mi, že jsou trochu dražší. Na cestě do Kika nábytku jsme museli kvůli "malému" bráškovi ještě na záchod a do Hypernovy nakoupit něco na jídlo, protože měl hlad. Abych se uklidnil, navštívil jsem tamější knihkupectví a koupil si svůj "první" komiks. [pokud nepočítám komiks Pratchettova dílu Zeměplochy - Stráže! Stráže!, což původně komiks vůbec nebyl:)] Hellboy: Červ dobyvatel bylo to nejlevnější, co tam zrovna měli. Nebylo to v pevné vazbě a mě to prostě lákalo. Utratil jsem 300,- Kč. [je to nefér, měl jsem to během hodiny celé "přečtené" i s úvodníkem:)]

Protože to bylo málo na uklidnění, v Heaven Coffe jsem si dal jedno předražené frostito s karamelem a teprve poté jsem došel klidu a míru. V Kika jsme potkali přítele od mé kamarádky, který tam pracuje, což byla příjemná haluz, neboť se mi to při předchozích třech návštěvách nepodařilo. Nabídl mi své služby, poradil mi a já teď řeším, kde a za kolik si postel koupit. Blíží se totiž zima, spát na zemi se mi už nelíbí a musím pořešit topení. Letos prostě nebudu živořit! Dle stránek našeho regionálního dodavatele plynu jsem stejně nepochopil, co všechno si musím zařídit, aby mohlo dojít k namontování plynoměru, tudíž si to budu obvolávat a zjišťovat. Navíc jsem objevil v plynoměrovém rozvaděči pracovní příkaz na demontáž, takže se mám i čeho chytit. Děkuji svému zaměstnavateli, že mi dává takové cenné rady do reálného života. Protože mezi elektřinou a plynem není moc velký rozdíl. V terminologii a postupech :)

My favorite pet's

Od malička až do dnešních dní jsem byl "pánečkem" několika domácích mazlíčků. Psa nám rodiče odmítli koupit a dodnes jsem jim za to vděčný, protože díky mnohaleté zkušenosti by bylo jasné, kdo by se o něj musel starat. Bratr by to rozhodně nebyl.
Takže jsme měli doma tři křečky, které jsme všechny pojmenovali velmi originálně - Ferda. Odešel jeden, koupil se druhý. V mezičase jsme prázdné akvárko zaplnili vodní želvou, se kterou ale taková sranda nebyla. Přiznám se, že nejsem úplně jistý, jestli zesnula nebo měla jiný, alternativní konec - ale želví polévku jsme doma neměli, to vím jistě. Po želvičce jsme si vyprosil rybičky. Jména neměly. Stejně tak ani želva. Prostě to byly rybičky a želva.
Když jsme měli našeho posledního Ferdu, křečíka džungarského, bratr domů donesl 3 bílé laboratorní myšky. Prvotní odpor naší maminky byl nakonec překonán. Byly vážně sladké. A tak dělaly společnost Ferdovi v jednom akvárku. Bohužel ten z nich neměl stejnou radost jako my, tudíž mě v noci vzbudilo šílené pištění. Ukázalo se, že křeček je masožravec, který rád ozobává jiné živé tvory. Logicky by měl jít pryč křeček, protože byl v menšině, ale bohužel jsme museli dát sbohem právě myškám. Kde skončily, to nevím. Bratr je odnesl.
A tím naše historie domácích mazlíčků končí.
Abych kompenzoval tuto ztrátu, dostal jsem na Vánoce [v dobách mých středoškolských studií] od rodičů tamagotchi. Takže namísto studií jsem vychovával a podporoval evoluci nějakého digitálního hybrida. Pamatujete si ty vývojové linie?

Pro zopakování a z nostalgie:)

A potom, když se mi ten můj "Drobeček" několikrát pokazil, protože mu došly baterky nebo se nějak zasekl, našel své místo v popelnici. A těch promrhaných měsíců při uklízení exkrementů či neustálého si hraní.
Když jsem bydlel u tety, musel jsem se starat o jejího mazlíčka - pouliční směsku pojmenovanou Ťapka, Besina, Ejsina či Pluplínek. A tak jsem prožil 6 let teroru od tohoto rozmazleného psiska, které dělalo samé naschvály a hlavně mě omezovalo v mém životě.

A dnes? Bydlím sám. V bytě nemám žádného drobečka až na nějaké to hnízdo mravenců, určitě se tam objeví i nějaká Rybenka domácí [děkuji profesoru Jílkovi za hodnotné přednášky z biologie]. A aby mi to nebylo úplně líto, tak na mém oblíbeném sociální serveru Facebook.com jsem si "adoptoval" hned dvě zvířátka. Tvrdím, že Benji, to je můj první virtuální mazlík, je něco mezi kočičkou, pejskem, medvídkem a člověkem. Má krásné oči a je přeborník ve skákání přes švihadlo :)

Švihadlový expert Benji

A druhým je černé štěně labradora jménem Majlow [nevím přesně, jak se to píše, ale inspiraci jsem měl z filmu Maska]. Furt jenom spí, pije a neumí ani pořádně chytnout létající talíř, když mu ho aportuju. Ale to se naučí. A tady je, krasavec ...

[š]Moula Majlow :)

A to hlavní, proč to vlastně píšu je až tady. Určitě všichni znáte moly. Mol šatní nebo moučný. Já osobně v nich nevidím rozdíl, obojí mám tendenci rozplácávat mezi prsty. Jenže moje sousedka, postarší paní, je nejspíš považuje za roztomilé. A nebo o nich neví. Každopádně v naší společné předchodbě každý den musím unikat útokům asi padesáti molů, které nestíhám ničit. Zabiju jich 49 a druhý den jich je tam zase minimálně 20. Takový nepříliš vydařený pokus o lernskou hydru. Už vím, proč preferuji virtuální mazlíčky. Když se rozmnoží, prostě je vymažete a nemůže vás třeba otec Libor Halík nařknout z vraždy:))

12/09/2008

Mám svou první dovolenou. Jednodenní. Nevadí!
Vymámil jsem si v práci jeden den dovolené hlavně proto, že dnes je poslední pracovní den, kdy mám jen jednu práci. Od pondělí začíná divadelní sezóna.
Kromě toho další stresy, jak v pohodě kombinovat dvě práce.

Dopoledne jsem navštívil kamarádku Báru v optice, poté se stavil do divadla mrknout, jestli by tam pro mě neměli nějaké peníze. S polichocením jsem zjistil, že ano. Navíc jsem si požádal o půjčku na vybavení bytu [výhody státního zaměstnance se mi líbí] - budu si kupovat postel. Ještě pořád nevím kde a jakou, ale vím, že to bude postel.
Navíc mne moje maminka nabádá, abych si koupil i pračku. Nějakou malou. Uvidíme, ale do budoucna to bude nutnost.

Při odchodu z divadla jsem potkal mého kamaráda a bývalého spolužáka Zdendu, který teď dělá novináře, tak jsme zašli na kafe, pokecali, zhodnotili své zážitky od posledního setkání. Zároveň jsem se opět ve dveřích "srazil" s Václavem Havlem, což bylo velmi příjemné.

Dnešek jsem chtěl vyhradit pro cestování po obchodech s nábytkem, ale vidím to tak, že z toho nebude nic jen flákání se. A to mě baví!:)

Předpremiérový zážitek

Dle trailerů se moje mysl navnadila na tento druh komiksového fantasy asi na 200%. Propagace tohoto snímku zapůsobila nejen na mě. Těšilo se hodně lidí. A těšili se hodně. Možná až moc.
Rozhodně si nedovolím tvrdit, že se mi film nelíbil. To ani v nejmenším. Jen ty všechny zprávy a informace kolem dávaly znát, že to bude něco extra. A ono to bylo extra. Jen to nebylo nedosáhlo toho extra s velkým "E". Navíc, filmový nástup po Temném rytíři byl bohužel pro Hellboye poněkud fiaskální.
Přesto v mých plánech do budoucna je zajít do knihkupectví a nějaký komiks s Hellboyem si zakoupit.
Okouzlující monstra [poněkud nestandardní spojení], hláškující "Rudej", líbezná Liz či romanticky Abe. To vše působilo lahodně pro mé nadšení pro tento žánr. Asi nejlepší byla postava Anděla smrti, protože musíte uznat, že měla grády... Už, aby byl třetí díl :)

Ale potřeboval by manikúru:)

Společnost mi nakonec dělal jeden [ne]známý kluk z chatu. Ten večer jsme se viděli poprvé. Dojel na předpremiéru až z Ostravy. Původně bylo domluveno, že dojede, já ho vyzvednu, půjdeme do kina a pak buď odjede nočním spojem nebo přespí. Ten den mi přišla zpráva na internetu, že nedojede. Sháněl jsem náhradu, ale nikdo se k tomu neměl. Tak jsem šel sám. V předsálí se ke mě znal nějaký cizí kluk s tím, že vypadal jako po fetu. Nakonec se ukázalo, že to byl on. Jmenoval se Honza. To je jediné, co o něm vím. Po filmu jsme vyšli ven a z něho vypadlo, jestli mi nebude vadit, když u mě nebude spát, že si domluvil spaní jinde. Samozřejmě mi to nevadilo, ale čekal jsem, že někam zajdem třeba ještě sednout. K tomu se neměl, tak jsme se rozešli každý jiným směrem. Škoda.
Každopádně, aspoň ten lístek nepropadl, když už mi ho nikdo neproplatil :)