Od malička až do dnešních dní jsem byl "pánečkem" několika domácích mazlíčků. Psa nám rodiče odmítli koupit a dodnes jsem jim za to vděčný, protože díky mnohaleté zkušenosti by bylo jasné, kdo by se o něj musel starat. Bratr by to rozhodně nebyl.
Takže jsme měli doma tři křečky, které jsme všechny pojmenovali velmi originálně - Ferda. Odešel jeden, koupil se druhý. V mezičase jsme prázdné akvárko zaplnili vodní želvou, se kterou ale taková sranda nebyla. Přiznám se, že nejsem úplně jistý, jestli zesnula nebo měla jiný, alternativní konec - ale želví polévku jsme doma neměli, to vím jistě. Po želvičce jsme si vyprosil rybičky. Jména neměly. Stejně tak ani želva. Prostě to byly rybičky a želva.
Když jsme měli našeho posledního Ferdu, křečíka džungarského, bratr domů donesl 3 bílé laboratorní myšky. Prvotní odpor naší maminky byl nakonec překonán. Byly vážně sladké. A tak dělaly společnost Ferdovi v jednom akvárku. Bohužel ten z nich neměl stejnou radost jako my, tudíž mě v noci vzbudilo šílené pištění. Ukázalo se, že křeček je masožravec, který rád ozobává jiné živé tvory. Logicky by měl jít pryč křeček, protože byl v menšině, ale bohužel jsme museli dát sbohem právě myškám. Kde skončily, to nevím. Bratr je odnesl.
A tím naše historie domácích mazlíčků končí.
Abych kompenzoval tuto ztrátu, dostal jsem na Vánoce [v dobách mých středoškolských studií] od rodičů tamagotchi. Takže namísto studií jsem vychovával a podporoval evoluci nějakého digitálního hybrida. Pamatujete si ty vývojové linie?
Takže jsme měli doma tři křečky, které jsme všechny pojmenovali velmi originálně - Ferda. Odešel jeden, koupil se druhý. V mezičase jsme prázdné akvárko zaplnili vodní želvou, se kterou ale taková sranda nebyla. Přiznám se, že nejsem úplně jistý, jestli zesnula nebo měla jiný, alternativní konec - ale želví polévku jsme doma neměli, to vím jistě. Po želvičce jsme si vyprosil rybičky. Jména neměly. Stejně tak ani želva. Prostě to byly rybičky a želva.
Když jsme měli našeho posledního Ferdu, křečíka džungarského, bratr domů donesl 3 bílé laboratorní myšky. Prvotní odpor naší maminky byl nakonec překonán. Byly vážně sladké. A tak dělaly společnost Ferdovi v jednom akvárku. Bohužel ten z nich neměl stejnou radost jako my, tudíž mě v noci vzbudilo šílené pištění. Ukázalo se, že křeček je masožravec, který rád ozobává jiné živé tvory. Logicky by měl jít pryč křeček, protože byl v menšině, ale bohužel jsme museli dát sbohem právě myškám. Kde skončily, to nevím. Bratr je odnesl.
A tím naše historie domácích mazlíčků končí.
Abych kompenzoval tuto ztrátu, dostal jsem na Vánoce [v dobách mých středoškolských studií] od rodičů tamagotchi. Takže namísto studií jsem vychovával a podporoval evoluci nějakého digitálního hybrida. Pamatujete si ty vývojové linie?
Pro zopakování a z nostalgie:)A potom, když se mi ten můj "Drobeček" několikrát pokazil, protože mu došly baterky nebo se nějak zasekl, našel své místo v popelnici. A těch promrhaných měsíců při uklízení exkrementů či neustálého si hraní.
Když jsem bydlel u tety, musel jsem se starat o jejího mazlíčka - pouliční směsku pojmenovanou Ťapka, Besina, Ejsina či Pluplínek. A tak jsem prožil 6 let teroru od tohoto rozmazleného psiska, které dělalo samé naschvály a hlavně mě omezovalo v mém životě.
A dnes? Bydlím sám. V bytě nemám žádného drobečka až na nějaké to hnízdo mravenců, určitě se tam objeví i nějaká Rybenka domácí [děkuji profesoru Jílkovi za hodnotné přednášky z biologie]. A aby mi to nebylo úplně líto, tak na mém oblíbeném sociální serveru Facebook.com jsem si "adoptoval" hned dvě zvířátka. Tvrdím, že Benji, to je můj první virtuální mazlík, je něco mezi kočičkou, pejskem, medvídkem a člověkem. Má krásné oči a je přeborník ve skákání přes švihadlo :)
Když jsem bydlel u tety, musel jsem se starat o jejího mazlíčka - pouliční směsku pojmenovanou Ťapka, Besina, Ejsina či Pluplínek. A tak jsem prožil 6 let teroru od tohoto rozmazleného psiska, které dělalo samé naschvály a hlavně mě omezovalo v mém životě.
A dnes? Bydlím sám. V bytě nemám žádného drobečka až na nějaké to hnízdo mravenců, určitě se tam objeví i nějaká Rybenka domácí [děkuji profesoru Jílkovi za hodnotné přednášky z biologie]. A aby mi to nebylo úplně líto, tak na mém oblíbeném sociální serveru Facebook.com jsem si "adoptoval" hned dvě zvířátka. Tvrdím, že Benji, to je můj první virtuální mazlík, je něco mezi kočičkou, pejskem, medvídkem a člověkem. Má krásné oči a je přeborník ve skákání přes švihadlo :)
Švihadlový expert BenjiA druhým je černé štěně labradora jménem Majlow [nevím přesně, jak se to píše, ale inspiraci jsem měl z filmu Maska]. Furt jenom spí, pije a neumí ani pořádně chytnout létající talíř, když mu ho aportuju. Ale to se naučí. A tady je, krasavec ...
[š]Moula Majlow :)A to hlavní, proč to vlastně píšu je až tady. Určitě všichni znáte moly. Mol šatní nebo moučný. Já osobně v nich nevidím rozdíl, obojí mám tendenci rozplácávat mezi prsty. Jenže moje sousedka, postarší paní, je nejspíš považuje za roztomilé. A nebo o nich neví. Každopádně v naší společné předchodbě každý den musím unikat útokům asi padesáti molů, které nestíhám ničit. Zabiju jich 49 a druhý den jich je tam zase minimálně 20. Takový nepříliš vydařený pokus o lernskou hydru. Už vím, proč preferuji virtuální mazlíčky. Když se rozmnoží, prostě je vymažete a nemůže vás třeba otec Libor Halík nařknout z vraždy:))
Žádné komentáře:
Okomentovat