pátek 31. října 2008

Výpovědí počínaje ...

K dnešnímu dni podána moje úplně první výpověď. Původně jsem se domníval, že je k tomu nutný nějaký formulář. Bylo mi sděleno, že stačí napsat něco na papír. Přesto jsem formulaci mé žádosti na rozvázání pracovního poměru přenechal formuláři, který jsem dohledal na googlu. A potom to už bylo otázkou 20 minut.
Je to zajímavý pocit. Na jednu stranu mě to mrzí, ale bylo to asi třeba. Pokud něco nefunguje a nehodlá to fungovat a já nemám možnost to nějak ovlivnit, tak raději prchnout.


Dnešním dnem navíc začala i Mezipatra. Takže mám za sebou i první filmovou projekci, která zvedla mé mínění o festivalu, na jehož produkci a vypomáhání jsem se také kdysi podílel. Už je to ale dlouho:) Lidí mají dostatek, tudíž se mohu věnovat pouze aktivnímu sledování projekcí. Francouzský snímek Písně o lásce byl pro mne velmi příjemným filmovým potěšením. Francouzština mému sluchu lahodí, jak to lesní jahodí. Muzikálové pojetí bylo vhodné a jednotlivé songy citlivé, mírně plačtivé a melancholické. A představitel vedlejší role Erwann [Grégoire Leprince-Ringuet] byl prostě sladký :) i když v podstatě celý příběh chodil ve stejné bundě a měl stejně rozcuchané vlasy:) viz foto výše.
Drobné detaily, které se dají prominout a odpustit. Soundtrack už mám doma a moc hezky se u něj vzpomíná na jednotlivé pasáže filmu.
A poslední písnička i s klipem pro chtivé čtenáře:)



Dostala mě ta poslední věta ... Love me less, but love me a long time!

sobota 25. října 2008

Moje první Filmová noc

Poněkud spontánní akce, pro kterou jsem se rozhodl během hodiny. Fakt, že dvanáctihodinové promítání stálo jen 200,- Kč, bylo pro mne coby filmového fanouška příjemným pokušením. Bohužel se tak k tomu postavila i hromada adolescentů a puberťáků, tudíž jsem nevytáhl věkový průměr ani o 1 den.
Páteční večer nebylo co dělat, takže když se Markét zmínila o tom, že tam půjde, využil jsem toho a dožadoval se její společnosti. Souhlasila. Překvapilo mě to, ale zároveň i potěšilo. Já si doklepal svou šichtu v práci a šli jsme. Bylo pozdě. Měl jsem již bližší informace o tom, že Markét v sobotu kolem poledne odjíždí pryč, tudíž na filmy nebudeme koukat až do konce.
Museli jsme do Olympie, neboť Špalíček byl beznadějně vyprodaný. Zakoupili lístky, namísto toho jsme dostali na ruku červenou pásku, kterou ani dnes nejsem schopný rozdělat, aniž bych ji musel přestřihnout. Zašli na občerstvení do Mekáče, neboť ten jediný využil marketingové strategie a zůstal otevřený, tudíž tam byla fronta jako na slevový výprodej. První film, který jsme chtěli vidět, Tropická bouře zrovna začal. Došli jsme do sálu ... respektive, chtěli jsme tam vejít, ale nešlo to, protože lidé stáli až ke dveřím. Měli jsme smůlu. Další film, na kterém jsme se shodli bylo Zakázané království. Oba jsme od toho očekávali víc, ale přesto jsme si to užili. Závěrečné titulky jsme využili k procvičování čínských dialogů :))
Aby se nám zainvestovaná částka dvě stě korun vyplatila, museli jsme vidět minimálně 2 celé filmy. Mezi dalším filmem, který jsem prosazoval především já, však byla hodina a něco prodleva. Tudíž jsme navštívili posledních 30 minut českého animovaného filmu Kozí příběh a asi 40 minut amerického snímku Juno, na který Markét původně nechtěla, ale nakonec bylo těžké ji od tam dostat. Posledním filmem bylo Mamma Mia! Já už to viděl, ale přesto jsem zatoužil vidět to ještě jednou. Všímat si určitých detailů, zaposlouchat se do písniček. Měl jsem dovolené první 3 písničky, s tím, že potom pojedeme domů. Nakonec jsme zůstali až do titulků. Ještě jednou se omlouvám Markétce, pokud tam zůstávat nechtěla. Doufám, že si nakonec svůj víkend v Českém Krumlově užila.
A já dojel domů kolem tři čtvrtě na sedm. V sedm hodin jsem spal jako zabitý. Dokud mne kolem 11 hodiny nezačaly budit smsky od lidí, kteří si nevzpomenou, jak je rok dlouhý a najednou v sobotu dopoledne něco hrozně nutně potřebují.
Ale bylo to super. Markétce děkuji za společnost:)

sobota 18. října 2008

Co takhle volby, vážení?

Dnes jenom stručně ... a poněkud znechuceně.
Další volby za sebou. Zase zapisovatelem. Víc práce. Konečně i lépe zaplacené.
Už jenom výsledek voleb za náš okrsek mne poněkud rozhodil.
Když jsme potom předávali výsledky na sběrném místě, dozvěděl jsem se, že zatím vede ČSSD. Bohužel to nebyl "problém" jenom části našeho kraje. Celorepublikový "průser". A jestli to dají dohromady s komunisty, tak jsme dokázali, že jsme národ debilů, kteří raději ušetří 30,- Kč než aby zapnuli mozek. Jsou to jenom krajské volby. Na 4 roky mají slovo v krajích ... ale co následující volby do poslanecké sněmovny. Půjdou volit stejní voliči? Zvolí stejně?

Smutný výsledek. Bohužel si za to pravice může taky dost sama... Ale je jasné, že voliči si moc nepomohou.

středa 15. října 2008

Nějak bylo, nějak bude

Dal jsem se na dráhu dezertéra. Myslím toho pracovního.
Inspirován několika kamarády. Tak nějak donucen situací. Teď jenom tomu dát formální podobu. Na listu A4 sesmolit text o tom, že dávám výpověď. Vždycky mi bylo kladeno na srdce, že je důležité odejít sám a s hrdostí, než být vyhozen.
Bude mi chybět divadlo. Protože jako návštěvník už prostě nejsem součástí toho celého projektu a kolosu, který jde dál. Vystoupím k 31.12. 2008. To nám ten Nový rok hezky začne.

Oproti tomu mi v druhé práci od listopadu přidají. Je to zpráva, na kterou jsem čekal toužebně a s očekáváním a přesto mne překvapila. Přišlo to jednoho dne. Z ničeho nic. Uznávám, že jsem to možná trochu uspíšil i svým pošťouchnutím. T6 slibuje lepší časy.
Jak někteří s oblibou stále úspěšně opakují ... co bys chtěl, když nemáš výšku. Uznávám, že ji nemám hotovou. Ale vím, že to vlastně není až tak podstatné. Je dobré mít vzdělání, ale život vás naučí jiným praktickým zkušenostem a dovednostem. A k tomu mne VŠ nedokope.

pátek 10. října 2008

Metisse - Boom Boom Ba

Chci poděkovat espoo, že mi ukázala, jak skvělý seriál je Dead like me. Tvrdím, že jsem z jednoho cynika přesedlal na jiného ... pardon, na jinou. Grega jsem nechal na chvilku odpočinout a ponořil jsem se do vyprávění osmnáctileté Jiřinky (Georgia). Její příběhy nejsou tak zcela obyčejné a její kolegové by většině lidí naháněli hrůzu. Když je někdo smrtka, tak to má v "životě" hrozně těžké. O tomhle a nejen o tom, je seriál Dead like me, který jsem si zamiloval. A soundtrack je velmi příjemným mixem různých žánrů. Ale nejvíc mi učarovalala právě písnička od Metisse s názvem Boom Boom Ba.

A pro neznalé, přikládám klip udělaný právě z tohoto seriálu.



Boom Boom Ba :)

úterý 7. října 2008

Not in love

Je až s podivem, jak rychle je možné něco ukončit. Zamknout vrátka. Ucpat průchod. Přestat milovat.
Někdy se člověk nestihne ani zamilovat a už je tu konec. Jindy se zamilujeme a nic nepočne.
Tady stačilo jenom to vědomí, že je někde jinde s někým jiným. Ta jistota toho, že už není můj. Ta skutečnost, že i kdyby se věci změnily, tak tohle už z paměti nevymažu a bude to tam. Blokáda, zátaras, který nepustí zpět.
Na jednu stranu jsem mu to přál, na straně druhé mi to způsobilo smutek.

A jdeme dál. Finální tečka za tím, co jsem tajně doufal, že by mohlo pokračovat. Skutečný konec s tím vším okolo. Jen nevím, jak nahodit alespoň přátelské sítě. Jestli to vůbec jde.

A na obzoru někdo nový ... třeba.

neděle 5. října 2008

Not really good company

Mám rád společnost, lidi kolem sebe, ruch, živo.
Leč někdy se může stát, že společnost, v níž se objevíte je shlukem jednotlivců, jejichž kumulací vznikne spíše dojem, že nemusíte být všude a především ne tady a teď.

Setkání s někým, koho jsem miloval, s kým jsem spal a koho jsem poznával. Dohromady nepříliš příjemný mišmaš pocitů a myšlenek. Nebylo to vysloveně špatné. Jenom jsem se prostě necítil ve své kůži. Občas někdo něco řekne. A v tu chvíli jsou slova jako ostří nože, které způsobí krvácení, jenž nelze zastavit.

Nakonec jsem utekl. A myslím, že právě to mne zachránilo.