Pro milovníky piva to zní slibně, ale zklamu vás ... nejeli jsme do pivovaru. Jednak proto, že i kdyby se tam jelo, tak já bych určitě nejel, páč nevím, co bych tam dělal ... a navíc, je to mimo náš obor. V rámci zaměření naší práce jsme jeli v sobotu omrknout jadernou elektrárnu Dukovany. A slovo omrknout ještě zcela neodpovídá skutečnosti.
A tak jediné, co jsme viděli, byly ochlazovací věže a informační centrum, kde nám "všechno" ukázali schématicky a modelově. Je fakt, že provést přehřívání reaktoru bych chtěl zažít na vlastní kůži jen ve chvíli mého pobytu na druhé straně zeměkoule. Takhle jsme si "názorně" ukázali, jak to vlastně funguje. Jsem chytřejší. Na post jaderného fyzika to není, ale kdybych měl snad někdy děti, jakože je mít nebudu, tak bych jim to uměl vysvětlit :)Druhou částí výletu byl přesun do Jaroměřic nad Rokytnou, kde jsme celý vyhladovělí skončili v místní restauraci na obědě. Výhodou bylo hlavní jídlo včetně zákusku na účet zaměstnavatele. Hrazeno jen pití. Nostalgická ZONka a chutná alžírská káva. Na slehnutí dva kopečky zmrzliny a potom směr místní zámek a jeho krásná a udržovaná zahrada.
Čekala nás i prohlídka zámku, profesionální průvodkyně s působivým a příjemným hlasem. Většina se nás shodla na tom, že mnohem příjemnější byl právě zámek a jeho okolí. A ve čtvrt na šest jsme se vydali zpět na cestu do Brna.
A "zlatým hřebem" do mé rakvičky byla Brněnská muzejní noc. Brno zahlcené návštěvníky, kteří zajdou do muzea vetšinou jen proto, že je to zadarmo a tak si někdy klidně a někdy nervózně vystojí hodinové fronty na prohlídky. A potom se chlubí, jak moc kulturní jsou, ale že by za nějakou prohlídku, či výstavu zaplatili, aby do kultury trochu zainvestovali, to nic.
Přesto jsem přežil Muzejní noc i Noc kejklířů s ministrem školství Ondřejem Liškou. A jenom se děsím nejbližších parlamentních voleb, protože fakt už nevím, koho volit.
Žádné komentáře:
Okomentovat