středa 26. března 2008

Jak jinak než stručně

Vážení,

tlačí mě čas. Jako obvykle. Přechody mezi tím, že si musím všechno pamatovat [call centrum] a tím, že mi může být hromada věcí volných [divadlo], nepůsobí příliš příznivě na mé čakry. A proto jsem opět pochytil nějakou virózu, prochlazení, rýmičku, kašlík a opuchlý krk.
Máme za sebou Velikonoce. Díky Bohu. Posledních 5 let se snažím tvářit, že se mne tyto svátky netýkají, i když s vděčností přijímám volno, které z nich mnohdy plyne - Červené pondělí. To jsem trávil u tety s bratrem, maminkou a švagrovou s jejími dvěma potomky. Kromě skvělého oběda a dezertu bych to jinak charakterizoval jako mnohočetnou frakturu mého poklidného samotářského života - možná se z toho budu ještě nějaký čas rehabilitovat.
Dnes v práci jsem zažil několik telefonátů, z nichž budu mít trauma taktéž po zbytek života, neboť lidé, kteří k nám volají jsou mnohdy natvrdlejší než kvalitní betonová tvárnice. A přece je nemůžete poslat do háje, ale vyslechnout si všechny invektivy, kterými prostý český človíček umí disponovat. Je to zajímavá průprava do života. Škoda, že já nešel raději do té cestovky ...
A konec vztahu se nakonec přece jenom nekoná ... vivat Jiřík :)

Žádné komentáře: