čtvrtek 21. června 2007

Prší

Nebo aspoň se tak občas tváří to, co padá z toho šedého, ocelového nebe. Obvykle je to doplněno řadou skvělých krupek, jejichž bušení do kapot aut zdůrazňuje fakt, který popírá nejviditelnější muž našeho pidistátu, náš pan prezident Klaus [hádáte správně, jde o globální oteplování, které není způsobeno, mylně tvrzenou verzí, zvýšeným výskytem homosexuálů na naší planetě:) - a za tím si stojím:)].
Prší a já vím, že tentokrát suchou nohou, ani žádným jiným údem a jinou částí těla, nepřejdu z jedné práce do druhé. Vidina zmoknutí na kost nikterak neláká mé "zcukernatělé" tělo. Tím ale nechci říct, že jsem sladkej, slaďoušek a podobně. Jen reaguji na obvyklé hlášky typu: "Však nejsi z cukru!", ve chvílích, kdy jsem odmítal zmoknout a stěžoval jsem si na nepřízeň osudu a počasí.
Teze: "Poručíme větru, dešti!" zůstala v našich nadějích při běsnění přírodních živlů, ačkoli politický systém, který tuto větu propagoval, zapadl obdobně jako lavinou převálcovaná horská pěšina. Občas si tak zapřemýšlím nad tím, jak by bylo krásné, kdyby šlo ... ovlivnit počasí k většinové spokojenosti. Nikdo se nestane, aby byli všichni spokojení. Víme to a nebo to aspoň tušíme. Proč by třeba za horkých letních dnů nemohlo třeba od 17 do 18 hodin pršet [nějak solidně, ne to co to předvádí dneska] a pak třeba mezi 3 a 4 hodinou ranní. Bylo by po starostech se zaléváním zahrádek, záhonků a parků. Lidský životní cyklus by si na to zvykl a uzpůsobil tomu své jednání a plány.
Ha, vida, přestalo pršet! Zrada! Tak tenhle příspěvek je tedy zcela out, mimo a není k ničemu jinému než k publikování a hnedle k zapomenutí v průběhu věků. A já možná nezmoknu. To zní tak hezky. Ale i kdybych zmokl, tak co se stane? Vždyť nejsem z cukru, přece!

edit: Nakonec jsem shodou okolností přeci jenom zmokl. Solidně! Je fakt, že zvukové a světelné efekty, které doprovázely již zmiňovanou průtrž nebeské přehrady, stály za vnímání. Bohužel v nepravou chvíli. Raději bych to sledoval z okna bytu v suchu a pohodě. Škoda.

Žádné komentáře: