eSOeS

Právě jsem si musel koupit café. Situace to vyžadovala. Je totiž nepřípustné usnout v práci na místě, které je první na očích. Navíc v tomhle "kancelářském" křesle se sice dobře sedí, ale usnout bych tu nechtěl. Můj krk by mě neměl rád. Problém je, že jsem navíc neodhadl ani spotřebu cukru a tak jsem si café přesladil. A tak tu sedím, jsem přejezený, mám doplněný pitný režim téměř na denní limit a mám podávat nějaké výkony. Mé oči začínají švidrat, pravé víčko se zavírá a to levé bojuje se zemskou přitažlivostí natolik úmorně, že kdyby můj obličej někdo teď vyfotil, nejspíš by to způsobilo neopravitelnou vadu na čočce a fotoaparát by mohl jít do koše.

Noční ulicí a sám ...

Včerejším nákupem dvou párů dle mého hezkých bot jsem si udělal nejen radost, ale i celkem solidní puchýř na noze. Takže mám nejen achillovu patu, ale i tu svou, zalepenou třemi kousky náplasti. Večer po práci jsem slíbil dělat garde kamarádovi na ohňostroj. Předchozí dva roky jsem se úspěšně vyhýbal ohňostrojovému šílenství na přehradě. Důvod? Moc lidí. A moc lidí znamená hodně puberťáků, hodně chlastu, hodně hluku, hodně opilců, hodně blbců a tlačenici po okraji naší brněnské "vodní" přehrady [To vodní v uvozovkách je proto, že ve vodě by se mělo dát koupat, v té naší "vodě" se to nedá, pokud nechcete být sežráni sinicemi - horší než řeka Ankh, vážně! Po té se dá jen chodit.]. Přesto jsem to přežil ve zdraví, podařilo se mi vyhnout všem nechtěným setkáním s lidmi, o jejichž pozornost jsem nestál [např. můj bývalý], utekl jsem infantilnímu blbnutí na místních kolotočových atrakcích, pochutnal si na celkem dobré [ale drahé] vařené kukuřici a odjel jsem domů. Tam se ukázalo, že ačkoliv bylo již po půlnoci, doma byli všichni při smyslech a vzhůru. I oni se byli podívat na ohňostroji a údajně byli kousek od nás. Naštěstí jsme se nepotkali. Při představě, jak trávím tuhle masovou záležitost s mou maminkou, tetou a naším strýcem, dělá se mi černo před očima. Strýc se prý nechal slyšet, že zavolá do rádia a optá se, proč se před ohňostroji hraje česká hymna, když nikdo u ní nestojí v úctě. A já volám: "Pomooooc!"