Ve znamení velkého úklidu

Čekal nás s Kačenkou nelehký úkol. To vše, co vyplňovalo volný prostor v mém pokoji, bylo potřeba zdecimovat, uklidit, roztřídit, uložit do komínků. A hlavně, odstranit momentálně z vybrané oblasti.

Uznejte, že práce bylo v mém "malém" pokojíčku víc než na kostele ... a tak jsme se do toho vrhli vcelku s chutí [vidina oběda byla příjemným hnacím motorem:)].

Kačenka vytáhla z rohu pokoje koberec a před slavnostním položením na již vysáté a uklizené parkety s ním zapózovala. Bylo to velmi vkusné :)

A konečně jsme vše zdárně dokonali. Koberec položen, pokoj mírně přestavěn, věci dány na svá místa a výsledek? Mrkněte sami ... :)

A po náročné práci, která v podstatě vypadala jako neproveditelná, přišel oběd a zasloužený odpočinek :) A odpočívalo se hezky ...vážně.

Ende. [to be continue ...]

Se stručností nejdál dojdeš

Strádám! Tedy spíš postrádám něco, čemu se říká volný čas. Všichni máme stejné množství času, ale někteří jej promrhají a jiní zase neví, co by dřív. Díky tomu se dostávám do stresu a časové tísně. Doslova mi hoří koudel u pr... zadnice.

Víkend bez Jiříka vyplnila moje kamarádka Kačenka. Dojela z Prahy pokochat se krásou Brna, zavzpomínat na zlaté časy a podívat se, jak vlastně bydlím. Její přítomnost mi zpříjemnila čas, kdy jsem měl být sám. Navíc mi pomohla se víc zabydlet, paradoxně. Položili jsme spolu poslední část koberce v mém bytě, trochu to tam přestavěli, v sobotu večer zašli do divadla na druhou část Běsů, protože na ně píšu recenzi [oživit si dojmy], následovala návštěva Kauflandu, kde jsme nakoupili nějaké suroviny na nedělní oběd a pak hajdy domů. Večery jsme trávili u filmů. Myslím, že jsem si odpočinul ... příjemně. Jenomže tím se mi akorát nahromadily povinnosti a starosti, které jsem prostě "vynechal". A tak vím, že teď, v době před nástupem do call centra, mám "dost" času na to dohnat své studijní povinnosti. Ale kolik času budu moct věnovat sobě nebo Jiříkovi? To netuším ...

PS: Koupil jsem si knížku o Tobiáši Lollnesovi ... :) a od teď se budu jinak dívat na stromy ... :)

a furt něco

Přežil jsem třeskutou oslavu mých narozenin. Díky bohu! A ani jsem moc nepil, kromě ucucávání domácího vaječného likéru a dvou panáků fíkového Jelzina. Nebyl chuť. Ostatně, to je u mne tradiční. Cesta domů z UH byl ovšem zážitek, který si rád nechám příště ujít. A konečně jsem dokonale prostudoval Aristotelovu Poetiku a dopsal o tom analýzu. A taky ta práce ...

Když jsem po víkendu v Uherském Hradišti musel zpátky do drsné reality velkoměsta [pro Pražáky a méně chápavé, jedná se o Brno :)], vybral jsem si autobus, kterým jako posledním jsem stíhal plnit své pracovní povinnosti. Pan řidič od první chvíle, kdy se otevřely dveře a my, cestováníchtiví, mohli dovnitř, působil velmi nepříjemně. Ale jakmile jsme se rozjeli vstříc Brnu a novým zážitkům, uvědomil jsem si, že tohle bude nejspíš velmi zajímavá cesta. Pan řidič totiž vykazoval v soustředěných chvílích známky předcházející propuknutí epileptického záchvatu či infarktu. Přiznám se, že nejsem nikdy nebyl ničemu z výše jmenovaného přítomen, přesto to bylo první, co jsem si vybavil. Strnulý výraz ve tváři, škubání v ramenech [podstatně sebou šil celej] a rukou si celkem často přejížděl obličej, jako by se extrémně potil. No řekněte, že při pohledu na tohle seskupení podivného chování ještě k tomu na postu řidiče prostředku, ve kterém jedete vy, by se vám sedělo a jelo klidně. Napsal jsem Jiřímu, že kdybych jízdu nepřežil, tak chci, aby věděl, že ho miluji. Jistota je jistota! :) Nakonec jsme dojeli v pořádku na místo určení. Ale upřímně řečeno, nechápu, jak jsme to zvládli.

S Jiříkem ...

Včera v noci mne konečně navštívila múza filosofického smýšlení a já jsem mohl dopsat svou první seminární práci, kvůli které jsem chtěl zanechat celého studia. Ale povím vám, že napsat o tomhle podstatném díle něco podobně podstatného, bylo vážně obtížné. A teď se vrhám do tajů Othella a nepodobného příběhu Maryše. Tragéd, jako já, bude psát o tragédiích.
A aby těch tragických chvil a momentů nebylo málo, tak se mi stalo, že mě vzali ... do E-ONu. Někdo by si řekl, že je to přeci úspěch. Ale někdo jiný, třeba zrovna já, si nemyslím, že je to terno. A tak budu od února studovat praktický život v call centru. Jediným štěstím je, že nebudu volat já, ale zákazníci by měli volat mně. To je výhoda zákaznické linky. Čekají mne necelé dva měsíce školení, náslechů a kdo ví, čeho dalšího. A potom ... budu osm hodin denně sedět u telefonu a počítače a mluvit a mluvit ... jenže situace a stav konta si to žádá. Navíc si moje maminka myslí, že je to tak lepší. Rozhodně z toho může být lepší nemocenská, když musím na tu operaci. Každopádně končím tento týden v Delvitě ... a i když mi přidali na hrubé mzdě, tak už tam nechci ... tohle fakt není práce pro mne. A nejspíš ani to call centrum ...

Today, I have a birthday

K mému velkému zklamání se musím přiznat, že jsem neuspěl ve snaze utéct svému osudu. A tak tedy dnešním dnem jsem ... opět o rok starší. Mám víc šedin, vrásek, méně vlasů a pevného zdraví. A rozhodně to není záviděníhodná chvíle. I když, ruku na srdce, své osmnácté, dvacáté a pětadvacáté narozeniny jsem vlastně probrečel. Už nemám ani sílu brečet. Obdržel jsem hromadu sms a zpráv na icq, kde mi moji přátelé a známí přáli ... hodně zdraví a štěstí a taky nějaké to finanční zvýhodnění. Tak třeba letos to už klapne.

A nebo ne ...

Drahé seminárky a já

Tak vám povím, že psaní seminárních prací není vůbec nic hezkého, příjemného a obývajícího. Právě naopak. Je to otrava, pruda a nějak to ne a ne zmizet. Za ty dva roky studijního volna jsem si odvykl. A to mi to psaní kdysi dělalo takovou radost.

Pořád se mučím s tím Aristotelem. Nevěřil bych, jak moc umí mrtvej dědula nadělat problémů. Přesto mu přeji, aby mu byla země lehká. Neboť tam nejspíš někde poblíž velmi brzo skončím taky. Celý týden tedy trávím v knihovně, čtu, píšu a ... nic. A konec semestru se blíží. Najednou to nějak zrychlilo.
A hlavně se objevil můj starý špatný neduh, který určitě zná hromada jiných. Ve chvílích, kdy vám hoří "koudel u zadnice", zjistíte, že je zrovna potřeba utřít prach, zamést, omýt nádobí, zajít do obchodu, vyřídit věci, které vydržely měsíce, ale zrovna teď je ten nejlepší čas to udělat. Takže mám doma vygruntováno, voňavo, zimomřivo a z mého načítání na seminárky zbylo velké kulové. Navíc se ozvala má noční můra, Delvita, s tím, že nutně potřebují mou pomoc. Takže příští týden tam budu zase pečenej, vařenej. A seminárky budu psát po nocích.
PS: Ověřil jsem si jeden velmi podstatný fakt. Káva, respektive kofein, který v ní je, mne skutečně umí nakopnout, že neusnu. Jenomže tím to končí. Jakákoliv další snaha o soustředění jde do háje, protože nedokážu udržet pozornost a koukám do blba. Vypadám pak zfetovaně. Z kofeinu! A pak dlouho do noci, vlastně do rána, nemůžu usnout. Já to vážně nikdy nebudu mít lehký.