Deponyho oči

Téma názvu mi napsal sám velký "malý Jiřík". Prý mám k tomu něco vymyslet. Něco ve stylu: "Co oči nevidí, to srdce nebolí!" A to je vážení přátelé velký omyl. Někdy mě bolí záda nebo klouby a absolutně si na ohnisko bolesti nevidím. Tudíž co k tomu více říct?

Často, a přiznám se, že i rád, poslouchám od svého přítele, že mám hezké oči. Oči, ty jsou zrcadlem do duše člověka. Mnohdy hraji uraženého, nasraného nebo nepříčetného, ale kdo se umí podívat do očí, uvidí tam tu jiskřičku úsměvu a pobavení. Bohužel jsem tak pro lidi, kteří umí číst, snadno prohlédnutelným. God damn it! Oh ... I mean Allah damn it!
Pro mne byly, jsou a nejspíš i budou nejkrásnější hnědé oči [promiň, Jiříku:))]. Je v nich hloubka, temno, pokud jsou hezky tmavě hnědé a připadají mi přitažlivější. A mnohdy z nich mám pocit, že se v nich utápím. Navíc tmavé oči obvykle doprovází o tmavé vlasy a nádech jižního temperamentu. A ten já můžu! Tudíž pryč s modrookými Elijah Woody! Vítej hnědooký Ruperte Everette, Rodrigo Santoro či Johnny Deppe! Tak to je k mému názoru na barvu očí.
Mé oči nesplňují má očekávání. Mám je všebarevné, jen ta hnědá mi tam chybí. Upřímně, málokdo je asi se sebou spokojený. Asi až na Jakuba Bandocha [s uměleckým jménem Jakub Stefano]:) Přesto se hezky sní o uhrančivém pohledu hnědých očí, snědé pleti a vlasů havraní barvy. A snít se smí, to není zakázáno!