Relativně volno. Říkám relativně, protože pro lidi jako jsem já znamená volno jen změnu pracovního zaměření [nejsem v práci, ale něco kutit musím]. Přesto jsem si udělal čas na několik setkání, zašel do divadla [což bylo asi tou nejlepší věcí] a neděli jsem trávil v práci u svých povinností, někdy nestandardních.
V pátek odpoledne bylo volno. Po dlouhé době volný pátek, který nabízel hromadu možností, jak s časem naložit. Ale jak naložit s volným časem, když na něho v podstatě nejsem moc zvyklý? [podobný problém řeším v případném budoucím vztahu ... odvykl jsem si být na někoho vázaný] Přesto se našlo několik dobrovolníků jak v pátek, tak i v sobotu odpoledne.
Příjemné posezení v Bakala Café obsluhované velmi fešným, mladým a zajímavým pánem, bylo v některých chvílích pro mě rájem, chvílemi peklem [když někdo vaše oči přitahuje jako magnet, to je hodně těžký necivět jak strup]. Sobota ráno opět velmi časná! Probuzení mým bratrem, který odmítal vstávat do práce, následovala jeho hádka s maminkou a pak třísknutí dveřmi! [já chci utéct!] Sobotní odpoledne započalo ve společnosti Pozorovatele, kterého jsem školil v užívaní blogu. Dostalo se mi několika komplimentů ohledně mé trpělivosti s počítačovým laikem, což mi zvedlo sebevědomí opět o nějakou tu třídu výš. Poté sraz s kamarádkou Markétkou, abychom nějak oslavili ten Den dětí. Navštívili jsme v Huse na provázku hostující představení Divadla Drak Tajný deník Adriana Molea. Literární předlohu jsem nečetl, to s poněkud neklidným srdcem přiznám, ale hra byla naprosto skvělá, báječná, vtipná a plná zpívání písniček od ABBY. A protože jsem to já, nemohlo to zůstat bez ostudy, tudíž jsem vzbudil "zájem" několika lidí v mém okolí ohledně svého hlasitého smíchu, který si samozřejmě neuvědomuji. Bylo mi divné, proč se ty děti v předních řadách stále na mě otáčí, ale až pak mi to bylo vysvětleno. Trocha pozornosti ještě nikoho nezabila :) Večer jsem pak na skok navštívil jakýsi filharmonický koncert na Svoboďáku a pak šel domů. Jediný volný večer, kdy doma nebyl nikdo, protože teta odjela na víkend pryč, bratr chlastal [a to tak, že důkladně] a maminka odjela domů. Byl klid!
V HaDi na neděli padla derniéra jednoho celkem zajímavého představení, Ignáciův vzestup. Je fakt, že mé první shlédnutí tohoto vystoupení mělo podobný efekt jako výše zmiňovaný Tajný deník A.M. [ale zase tak vtipný to nebylo], ale smál jsem se opět nejvíc z celého hlediště [proč si to jenom neuvědomuji?], což vypadalo, jako by si mě tam divadlo nastrčilo jako baviče uvnitř řad diváků. Ale divadlo v tom bylo vážně nevinně:) Nachystali jsme raut, já se stal hlavním rautérem [to je divný slovo:)], celkem se nám to povedlo, začalo představení a pak ... se to po*ralo. Došlo k nehodě, při které se jeden z herců celkem vážně poranil na ruce a tak se derniérované představení nedohrálo. Raut se dal divákům jako omluva, Gabča Vermelho jim k tomu zazpívala písničky z představení a pak se všichni pokojně rozešli domů. Prostě to byl náročný víkend. Plný náhlých, ale hloupých emocionálních vzplanutí, plný starostí o psa v důchodovém věku ... plný žití nebo možná spíš přežívání?
V pátek odpoledne bylo volno. Po dlouhé době volný pátek, který nabízel hromadu možností, jak s časem naložit. Ale jak naložit s volným časem, když na něho v podstatě nejsem moc zvyklý? [podobný problém řeším v případném budoucím vztahu ... odvykl jsem si být na někoho vázaný] Přesto se našlo několik dobrovolníků jak v pátek, tak i v sobotu odpoledne.
Příjemné posezení v Bakala Café obsluhované velmi fešným, mladým a zajímavým pánem, bylo v některých chvílích pro mě rájem, chvílemi peklem [když někdo vaše oči přitahuje jako magnet, to je hodně těžký necivět jak strup]. Sobota ráno opět velmi časná! Probuzení mým bratrem, který odmítal vstávat do práce, následovala jeho hádka s maminkou a pak třísknutí dveřmi! [já chci utéct!] Sobotní odpoledne započalo ve společnosti Pozorovatele, kterého jsem školil v užívaní blogu. Dostalo se mi několika komplimentů ohledně mé trpělivosti s počítačovým laikem, což mi zvedlo sebevědomí opět o nějakou tu třídu výš. Poté sraz s kamarádkou Markétkou, abychom nějak oslavili ten Den dětí. Navštívili jsme v Huse na provázku hostující představení Divadla Drak Tajný deník Adriana Molea. Literární předlohu jsem nečetl, to s poněkud neklidným srdcem přiznám, ale hra byla naprosto skvělá, báječná, vtipná a plná zpívání písniček od ABBY. A protože jsem to já, nemohlo to zůstat bez ostudy, tudíž jsem vzbudil "zájem" několika lidí v mém okolí ohledně svého hlasitého smíchu, který si samozřejmě neuvědomuji. Bylo mi divné, proč se ty děti v předních řadách stále na mě otáčí, ale až pak mi to bylo vysvětleno. Trocha pozornosti ještě nikoho nezabila :) Večer jsem pak na skok navštívil jakýsi filharmonický koncert na Svoboďáku a pak šel domů. Jediný volný večer, kdy doma nebyl nikdo, protože teta odjela na víkend pryč, bratr chlastal [a to tak, že důkladně] a maminka odjela domů. Byl klid!V HaDi na neděli padla derniéra jednoho celkem zajímavého představení, Ignáciův vzestup. Je fakt, že mé první shlédnutí tohoto vystoupení mělo podobný efekt jako výše zmiňovaný Tajný deník A.M. [ale zase tak vtipný to nebylo], ale smál jsem se opět nejvíc z celého hlediště [proč si to jenom neuvědomuji?], což vypadalo, jako by si mě tam divadlo nastrčilo jako baviče uvnitř řad diváků. Ale divadlo v tom bylo vážně nevinně:) Nachystali jsme raut, já se stal hlavním rautérem [to je divný slovo:)], celkem se nám to povedlo, začalo představení a pak ... se to po*ralo. Došlo k nehodě, při které se jeden z herců celkem vážně poranil na ruce a tak se derniérované představení nedohrálo. Raut se dal divákům jako omluva, Gabča Vermelho jim k tomu zazpívala písničky z představení a pak se všichni pokojně rozešli domů. Prostě to byl náročný víkend. Plný náhlých, ale hloupých emocionálních vzplanutí, plný starostí o psa v důchodovém věku ... plný žití nebo možná spíš přežívání?
Žádné komentáře:
Okomentovat