úterý 1. května 2007

Letos neuschnu

Původní plány, že bychom se dnes na Kraví hoře pod rozkvetlým stromem líbali, abychom neuschli, nakonec nevyšly. Nevím nakonec, jak to Juditka s Aničkou nakonec zvládly. Trochu jsem si pospal a navíc tu byla práce, která stále čeká na dokončení. Opět se projevily mé prapodivné vlastnosti, které se ukáží jen tehdy, když je potřeba udělat něco nutného a doslova "hoří termíny". Vrhl jsem se na uklízení, drobné vaření, vymýšlení dalších ne zcela adekvátních a důležitých úkolů, jen abych nemusel "pracovat". Sice už mám k dispozici audio-nahrávku v PC, ale je s tím stejná práce jako s páskovým diktafonem. A navíc byl dneska ten Svátek práce! Nakonec mi došlo, i díky několika "radám" z okolí, že na práci se dneska mám vykašlat a mám jít ven, když je tak hezky. Abych dostál svých zásad, nikoho jsem neoslovil, aby šel se mnou. Pár lidí, všichni mimobrněnští, se ozvalo, ale nakonec jsem šel sám. Bakala café to jistilo. "L'granž" [francouzština mi vždycky dělala problémy - nevím, jak se to správně píše:)] a bábovka v příjemném prostředí nekuřácké kavárny s knihou o tvorbě mého milovaného Skácela mne nahodilo do příjemné a uvolněné nálady. Nevadilo mi, ostatně jako většinou ne, že jsem bez společnosti. Bylo mi dobře. Přesto jsem si na večer domluvil sraz s Haničkou. Počasí, tedy spíš teplota, se ale změnila a já začal mrznout - sandále a krátké tričko nestačí v takových teplotách! Odklepalo sedm hodin, sraz na Čáře vyšel téměř na minutu a hurá do PoDobrazů. Dopřáli jsme si něco teplého na zahřátí a rozpovídali jsme se. Bylo to uvolňující. Trocha slz taky ukápla, když jsme se dostali k tématu smrt. Uvědomil jsem si ... že ze všech lidí, které znám, nejhůř odnesu ztrátu své maminky. Pro mne nejdůležitější osoba. Následné vize toho, jak by se vyvíjel chátrající vztah našeho otce k vlastním potomkům, mne dovedly na pokraj pláče. Nakonec jsme změnili téma, zasmáli se, zaplatili útratu a odešli. A na rozloučenou padla pusa! Ani jeden z nás neuschne! A domluvili jsme se, že půjdeme spolu na spinning. Trošku jsem z toho nervózní, ale Hančí mi bude dělat oporu. Je potřeba něco se sebou dělat. I když v poslední době mi byly sděleny poklony na mé nohy a zadek. To potěší! Ale co z toho, když mi to v ničem dál nepomůže?

Víkend byl náročný. Jednak pracovně, jednak psychicky. Jediné štěstí je, že jsem proti násilí [hlavně na ženách], protože po tomhle víkendu by dvě dámy zasloužily takovou nakládačku, že by i masakr v ringu byla procházka po pláži za příjemného podzimního vánku. Pondělní večerní představení se kvůli nemoci zrušilo a tak jsme se vydali do čajovny na dýmku, nějaký ten čaj a můj oblíbený mošt. Příjemný večer jsme zakončili v KFC [ano, je to ostudné, komerční, kapitalistické, americké!] ve výloze. Všem zúčastněným děkuji :) Jo a předal jsem dívce kytku, když pro chlapa je květin škoda:)
Je, jak jsem již říkal, Svátek práce a já si dám od práce svátek a půjdu spát! Ráno nejen moudřejší večera, ale navíc i odpočatější. Odpočívejte v pokoji! :)

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Odpočívej v pokoji je jeden z mých nej seriálů. :-D
A koukám, že se ti v Bakala nějak zalíbilo. Ale nedivím se, chodím tam moc ráda.

Anonymní řekl(a)...

Není zač, rádo se stalo a klidně to zvládnem příště zas:-)