Shaun The Sheep

Shaun The Sheep [v českém znění Ovečka Shaun] je naprostý úlet. Skvělá animace podobně jako Wallace a Gromit či Slepičí úlet, vtipné situace a hlavně ... ovečky, jak je [ne]známe.
Shaun je nejdrobnější ovcí ve stádu, ale taky největší koumák. Občas to vypadá, že má skvělé nápady jako MacGyver a občas skončí podobně jako Pat a Mat. Za pochybení jinak skvělých a nápaditých plánů mohou obvykle jiné ovce - třeba nejmladší "Žužlík":) Majitel celé farmy je zde vlastně jen k tomu, aby si měly ovečky z koho dělat dobrý den, komu by mohly brát jídlo a kdo by jim taky nějak ztěžoval život. Trojice vepřů od sousedství jsou úhlavní nepřátelé v bojích o jídlo. To prostě poznáte okamžitě. A hlídací pes? Standardně jej zastihnete, jak poslouchá walkmana a nebo jak společně se Shaunem vymýšlí, jak urovnat průšvihy, které občas ovce vyvedou. A se slušivou modrou pletenou rádiovkou.
Ať chcete nebo ne, je tenhle animovaný seriál s pětiminutovou délkou jednoho dílu velmi zajímavý, oblíbený a svého favorita si tam stoprocentně najdete:)

Setkání s kuřátky ... nebo Setkání kuřátek s ovcí?

A tady je písnička z úvodní znělky, která svým obsahem vypovídá o všem, co na vás může čekat ... a taky vlastně čeká:) a písnička je celkem vlezlá :)



A já děkuji Ripovi za dodání celého seriálu. Velmi mi zpříjemňuje večerní chvíle relaxace a flákání :)

Čtvrtek 26. června 2008

Den věnovaný z mé dovolené lékařským prohlídkám. Neřekl bych, že mne nějak zvlášť těšilo lítat z jedné ordinace do druhé, ale myslím, že jsem to zvládl celkem dobře. Ačkoliv na vstupní prohlídce jsem měl možnost zažít, jak skutečně vypadá ta poctivě odvedená vstupní prohlídka. Bohužel se tam narazilo na jedno ožehavé téma a tak musím ještě na další prohlídku - přeci jenom se jedná o stresovou práci (kterou dělám už 4 měsíce) a co kdybych náhodou vybouchl a začal na volající zákazníky křičet. Je dobré předejít problémům.

Ráno mne tedy paní doktorka na endokrinologii prohlédla, pohrozila možným rizikem vzniklým z neustálého odkládání operačního zákroku. Sestřička mi odebrala krev na kterou se nemůžu ani podívat, ale přesto jsem po očku šmíroval, protože to jinak prostě nejde. Musel jsem se zvážit, což bylo další trauma, které si z toho dopoledne odnáším, už vážím 82 kg. Situace se stává vážnější a je tedy nezbytně nutné ji nějak řešit.

Večer jsem si domluvil sraz s kamarádkou. Ona chtěla jít nějak zapít žal z ukončeného vztahu a já jsem si chtěl popovídat. Nakonec z toho byl velmi příjemný večer, který jsme trávili ve Spolku a následně procházkou po Petrově, kde jsme narazili na tančící mladé páry. Údajně tam každý čtvrtek, když je hezky, zní hudba v latinsko-amerických rytmech.

PS: v soutěži "Big brain" jsem právě dnes zaujal první místo z 6 kamarádů, kteří tuto hru hrají taky. Konečně:) ale je to závislost, vám povím:)

Dovolená a prokletý Facebook

Mám dovolenou.
Je to fajn. Každý v práci mi závidí. Obvykle to bývá čas k tomu někam jet, aktivně či pasivně odpočívat. Prostě bych se měl dovolenkovat.
Průšvih je, že nevím, co mám dělat s časem. Mám za sebou 4 dny volna a nebýt kamaráda Maxe, tak bych se tu ukousal nudou. Nikam nejedu, odpočívat umím asi jen půl dne. V divadle se taky nehraje.
Můj původní plán na výlet do Prahy či jiných měst po naší matičce vlasti nevyšel, neboť jsem zainvestoval (dle mého rozumně) do peřin, polštářů a povlečení. Bohužel jsem se tak připravil o možnost mít finanční rezervu na cestování. Takže celých 10 dní volna budu v Brně, vlastně už mám půlku za sebou. To už musím zvládnout.

Na Facebooku mi Max "doporučil" jednu takovou inteligentní ... nebo inteligenční ... hru Who Has The Biggest Brain? Ta hra mě zničí. Frekvenci, s kterou to doslova "pařím", by mi mohl závidět i zanícený Doomista (proč právě Doom? protože mne zrovna žádná jiná hra nenapadla:)). Dnes mám slabší den - nemůžu se přehoupnout přes mozek neandrtálce ... včera jsem na tom byl mnohem, mnohem líp. Ale ta vidina případného úspěchu a překonání svého nejlepšího skóre mne žene dál. Možná už rozumím pocitům gamblerům...

Já chci vyhrát! :)

Doba převlékání

Přichází léto.
Sluníčko pálí, kytky a stromy smrdí, ptáci řvou od velmi časných ranních hodin. Lidé převlékají už poměrně dlouho oblečení za krátké, letní hadříky, které zakryjí minimum těla, čímž poskytují víc prostoru pro větrání a taky pro opálení.
A já se konečně rozhodl, že je potřeba provést převlečení povlečení postele. Hledal jsem vhodný vzor a našel jsem ho. Tak nějak odpovídá mému charakteru. Uznejte sami :)

Hier schläft ein kleiner Teufel! :)

A hned se mi spí líp :)

PS: Navíc, jak se říká, všechno je jednou poprvé. A já si tedy poprvé koupil sám povlečení. Teď ještě nějaké další záležitosti, jako je nová postel, novou peřinu a polštář a bude se mi spát dokonale:)

Zucchero - Blue

Něco z nostalgie.
Něco, při čem se mi hezky přemýšlí ... vzpomíná a je mi příjemně.



A líbí se mi i verze v angličtině s Sheryl Crow :)

Když nastane konec

Když člověk dojde až sem, do stádia, kdy ve vztahu začne zvažovat, jestli je lepší být sám a nebo ne. Když dojde k rozcestí, jestli je šťastný a nebo se o ten pocit jen bezmezně snaží.

Když přemýšlí, kde ještě udělal chybu a kde ji mohl udělat ten druhý.
Když ztratí důvěru v toho, koho miluje.
Když přestane milovat, ale má jen rád.

Potom ... je lepší jít pryč a neohlížet se. Říct sbohem tomu, co ho trápilo, uchovat si to hezké ve svých vzpomínkách a pokračovat dál v cestě za hledáním sebe, svého štěstí, společného štěstí. Za hledáním druhé poloviny svého "já". Jdu tedy hledat.

Obsah ve 30 vteřinách

Jsou filmy, které prostě víte, že vás nebudou bavit. Z různých důvodů. Já nemám rád horory, fakt se tomuto žánru vyhýbám jak čert kříži. Ale když někdo naváže na toto téma a hodlá diskutovat, rád bych byl "v obraze". Ale jak přežít tu hrůzu a strach při sledování?
Je zde jednoduchý recept - The 30-Second Bunnies Theatre Library

Už vím, o čem je Texaský masakr motorovou pilou, jak skončí Fredie vs Jason a podobně:)) Tyhle informace jsou k nezaplacení a navíc, ten čas :))

Co se mi líbilo na AnimeFestu 2008?

Letos se na AnimeFestu promítalo a představilo celkem dost zajímavých snímků, které hromada lidí na jiném kontinentě než v Asii, respektive v Japonsku, nepochopí, nechápe a chápat nebude.
Ukázky ze seriálů, nějaký ten filmeček, přednášky, soutěž v cosplay (přehlídka kostýmů z jednotlivých animé filmů či seriálů - když dojdete oblečený jako nějaký váš anime-hrdina) a taky soutěž v AMV (Anime Music Video). A letos to vyhrálo dle mého skutečně pěkné "áemvéčko". Posuďte sami :)



A ze seriálů mě asi nejvíc okouzlil a pobavil Moyashimon - Příběhy z hnojárny. Nikdy jsem na hnojárně (Zemědělská univerzita:)) nebyl, navíc mě nebavila ani chemie, ani biologie, přesto jsem se u toho zasmál i poučil:) Je to seriál o klukovi, který se dostane na japonskou hnojárnu a má velmi zvláštní dar, už od malička vidí všelijaké bakterie a dokáže s nimi i mluvit. On to považuje za prokletí, jeho profesor za dar, který by bylo dobré využít.

Navíc nevidí bakterie jako nějaké mikroby a tyčinky, ale jako zvláštní postavičky, které diváka spíš pobaví než odpudí. Navíc jsou hrozně vysmátý a ukecaný:)) A vypadají nějak takhle ... :)

A úvodní znělka vypadá následovně ...



A pak mi řekněte, jestli ti Japonci vážně nejsou úplně praštění :))

Platón, platonická láska a to kolem

Novinek je několik. V mém mrňavém světě fiasek, neúspěchů a totálních ztroskotání (i když prý nikdy není tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř) se to projasnilo paprsky světlejší budoucnosti, která se na mne možná i trochu usmívá.

Mé působení v energetice má nejspíš delší trvání než jsem původně myslel. Výběrové řízení na post interního zaměstnance jsem vyhrál, tudíž od 1.7. budu za stejnou práci dostávat výrazně víc peněz. Pravda, mám po prázdninách, neboť mi opět naběhne tříměsíční zkušební doba, ale i to je pozitivní. Navíc díky exkurzi v Dukovanech už vím, jak vzniká elektřina. Tudíž si už připadám víc zasvěcený. Utajený iniciační rituál na mě zanechal následky :)

Kromě pracovního úspěchu jsem zaznamenal změnu v tom občanském životě. Už se mohu považovat za velkého, protože jsem podepsal nájemní smlouvu a jsem oficiálně nájemník. Takže teď směle do vybavování, ať se tam můžu cítit jako doma. Prioritou je nákup velké prostorné postele, kde bych se mohl roztahovat a válet. A dále pračka, nová sprcha, skříň, knihovna a ... podobně:)

A do budoucnosti víceméně vzdálené ... mám sen odjet na půl roku na Nový Zéland. Tak začínám šetřit:)

A k té platonické lásce? Inu, co to vlastně je platonická láska? Je to něco, co vnitřně milujete, obdivujete, ale víte s jistotou, že to nikdy nebudete mít. Zůstane tak jenom snění o tom, co krásného by z toho všeho mohlo být. Tedy, to je alespoň moje interpretace tohoto pojmu. A já takovou jednu lásku mám. Už je to víc než rok. A tak se na ni rád dívám, občas si něco řekneme, ale jinak se naše životy celkem příjemně míjejí.