sobota 13. října 2007

A jdeme dál

Život k nám někdy může být velmi krutý. Jindy si hraje na "štěstěnu", která nás provází. A občas se může stát, že se smůla a štěstí vyvažují. Upřímně se divím tomu, co na naší rodině neustále vidí kmotra Smůla. Neoplýváme ničím extra, nic výjimečného nevlastníme, jsme průměrem v tomhle státě. A přesto se na nás smůla lepí jako moucha na med.
V tuto chvíli jsem tedy jen já na jedné práci, otec je na nemocenské a zbytek rodiny, pokud mu k tomu slouží končetiny a je mu umožněn volný pohyb, tak nyní disponuje dvěma zaměstnáními. Leč v pondělí si jdu napravit reputaci - odhazuji své předsevzetí, že nebudu už nikdy pracovat v nějakém obchodě za kasou a jdu se poptat do Billy, zda-li by mne nechtěli. A asi budou chtít. Má snaha o brigádu ve Student agency dopadla nevalně a další možnosti mého uplatnění jsou v podstatě nulové.
Ve čtvrtek se mi do telefonu rozplakala maminka, čímž mne naprosto odrovnala. Naštěstí v pátek díky zásahu přízně maminka získala naději, že přeci jenom by mohla ještě někde pracovat. Kéž by to tak bylo. Moc mi na mé mamince záleží.

Uherské Hradiště - vlakové nádraží

Abych trošičku rozvířil stojaté vody mého blogu, sdělím vám, že jsem se "slavnostně" zadal. Už tedy nejsem vlk samotář. Bohužel provázel mé zadání se jeden problém, který vypadal příliš vážně ve chvíli neinformovanosti. Leč včerejší večer byl ve znamení rozhovoru, kde jsme si vše vysvětlili, objali se, políbili, poplakali a [alespoň v mém případě] šťastně se odebrali do říše snů. Díky zkušenostem z minulého měsíce už vím, že nezáleží na fyzickém věku, ale na věku psychickém, na empatii a spříznění. Takže pápá mé zásady hledání starších partnerů. A děkuji Jiříkovi za to, že má pro mě pochopení, za opětovanou lásku a taky za chuť do života.
Rozšiřují se mi obzory, možnosti, známí, poznávám nové lidi, nová místa - mimochodem, Uherské Hradiště je vážně hrozně hezké město. Je mi líp. A chci poděkovat Osudu za onu lekci života! Konečně se mi otevřely oči.
...a třeba někdy napíšu, co se vlastně v tom září/říjnu stalo ... a někdo se tomu podiví, někdo zasměje. Přeci jenom ... s odstupem času vidíme věci jinak, vzdáleně a blahosklonně.

7 komentářů:

supermax řekl(a)...

a ja neprestavam vychazet z udivu... jsem pysny a trochu zarlim,, rozmarile nad tebou premyslim a moc bych Te chtel videt a vsechno si nechat vypravet a licit a hodne prehanet, jeste vice se smat a

zdravi Max

p.s: I am really proud of you!!

teke řekl(a)...

Tož gratuluju. :-úsměv

lionka řekl(a)...

:o* :o* :o*

Egi řekl(a)...

Sportaku, uz mas chlapa? :o))

depony řekl(a)...

Milí moji přátelé,
děkuji :) Udělalo mi to velkou radost.
Maxíku, tak Ti to pak povykládám, když budeš mít zájem a čas:)

Teke, že mi to ale trvalo, co?:)) Díky:)

Mo., má milovaná Mo. :) líbám též:)

Egi, mám! Jen s tím sportem musím něco udělat :) abych dostál tomu oslovení "sporťák" :))

teke řekl(a)...

Depony, nic se nemá uspěchat. :-povzbudivý úsměv. Trochu mě udivuje, že teď tak nějak všichni lezou do vztahů, které vždycky tak nějak odmítali... Nechť jsme v nich šťastní.

janina řekl(a)...

:-)