[jako by jich nebylo málo]
Včera k nám do divadla [chápej HaDivadla] dorazila dvojice maníků s kamerou, že budou natáčet festivalové dění. Vůbec se jim nedivím, protože je to hrozně zajímavé. Lidi, herci, herci a lidi a pak nějaký představení, mezitím se hodně pije alko i nealko, já lítám jako pometlo a celkově to vypadá zajímavě. A tak došlo k tomu, že se milý natáčecí štáb rozhodl udělat rozhovor na kameru s naším uměleckým šéfem. Jenže jak jde o jídlo, nechávám některé věci, mnohdy podstatné, stranou. Doneslo se mi, že donesli čerstvý čokoládový štrúdl [mimochodem, je to chuťová delikatesa], tudíž jsem zcela zvesela, rozjařen a hlavně neskrývaně utíkal do foyer přivítat dobrotu, na kterou jsem se těšil jako malý Ludík. Už od schodů na mě lidi u baru koukali s podivem, když jsem začal navíc vykřikovat: "Štrúdl je tadyyyy! Já chci štrúdl!", začali se smát a velmi důrazně mi gesty naznačovali, že mám být zticha. Jenže než jsem stačil zpomalit, ztichnout a dojít důstojně k baru, proběhl jsem skrz záběr [nasraného] kameramana. Byl jsem velmi důrazně upozorněn na fakt, že se natáčí a je potřeba ticha. Ve svém trapném okamžiku jsem se začervenal a raději utekl. O pravdivosti této story může svědčit třeba tato fotka z místa činu :)
Včera k nám do divadla [chápej HaDivadla] dorazila dvojice maníků s kamerou, že budou natáčet festivalové dění. Vůbec se jim nedivím, protože je to hrozně zajímavé. Lidi, herci, herci a lidi a pak nějaký představení, mezitím se hodně pije alko i nealko, já lítám jako pometlo a celkově to vypadá zajímavě. A tak došlo k tomu, že se milý natáčecí štáb rozhodl udělat rozhovor na kameru s naším uměleckým šéfem. Jenže jak jde o jídlo, nechávám některé věci, mnohdy podstatné, stranou. Doneslo se mi, že donesli čerstvý čokoládový štrúdl [mimochodem, je to chuťová delikatesa], tudíž jsem zcela zvesela, rozjařen a hlavně neskrývaně utíkal do foyer přivítat dobrotu, na kterou jsem se těšil jako malý Ludík. Už od schodů na mě lidi u baru koukali s podivem, když jsem začal navíc vykřikovat: "Štrúdl je tadyyyy! Já chci štrúdl!", začali se smát a velmi důrazně mi gesty naznačovali, že mám být zticha. Jenže než jsem stačil zpomalit, ztichnout a dojít důstojně k baru, proběhl jsem skrz záběr [nasraného] kameramana. Byl jsem velmi důrazně upozorněn na fakt, že se natáčí a je potřeba ticha. Ve svém trapném okamžiku jsem se začervenal a raději utekl. O pravdivosti této story může svědčit třeba tato fotka z místa činu :)
Všimněte si, prosím, jak se Michal [ten kluk vzadu] smíchy válí po barovém pultu a mého zmateného a ztrapněného výrazu, kdy si z právě vzniklé situace raději zakrývám ústa :)
3 komentáře:
Vyplatí se :D
Já Ti nevím, Dejve :)
Snažím se získat autoritu a respekt a vždycky to nějak poseru :))
Aspoň si tě všichni zapamatují.. :)))
Okomentovat