pátek 4. května 2007

Miluju písmenka

Mám hlavu plnou písmenek. Písmenka, díky mému tahu ze včerejška na dnešek, opanovala mou mysl. Vidím je všude. I psaní tohoto krátkého, povětšinou nevěcného příspěvku je pro mne boj s větrnými mlýny [teď zase chvilku o tom nechci slyšet - třeba, až se vyspím]. Písmenka se objevují všude jako duchové, zanechají v textu hromadu hloupostí a já, abych to po nich [hlavně tedy po sobě] opravoval.
A co se vlastně stalo, že jsou pro mne v tuto chvíli písmenka stejně příjemná jako vši či mouchy? Pracoval jsem. Tedy snažil jsem se, abych byl konkrétní, o přepis zvukové nahrávky do wordu. Jenže nastal problém. Čas tlačil a tak jsem pro dnešní deadline udělal maximum. Seděl u toho, dokud jsem to nedodělal. Odcházel jsem proto z divadla [děkuji tímto HaDivadlu za tichý a pohodlný úkryt] už v pět hodin ráno. Všude hromada lidí, co zmateně pobíhali po nádraží a rozjížděli se za prací. Přiznám se, že když budu hledat práci, musím se striktně vyhnout možnosti, abych musel vstávat v tenhle nekřesťanský [i nebuddhistický] čas. A protože je pracovní den, můj spánek trval jen ubohé dvě hodiny a několik drobných minut. Buzení po mobilu proběhlo na několikrát, neboť bylo téměř jisté, že jedno probuzení nezaručuje úspěch vstávání. Zvládl jsem to! Ráno jsem tedy odeslal výsledek mé noční práce s omluvou, že za posledních asi 20 minut neručím, protože jsem neručil ani sám za sebe. A vydal jsem se k Naděnce změnit hlavu. V holičském křesle jsem jí málem několikrát usnul, ale dostala ode mne včas instrukce, že kdyby se stalo a já vážně zachrápal, má mě shodit z křesla, případně do mě několikrát kopnout. To, že se jistě proberu. Jsem tedy ostříhaný, oholený [to jsem stihl doma a sám a skoro bez říznutí], unavený a píšu na klávesnici zpaměti. A kupodivu reaguji i na písmenka. Bohužel taky reaguji na lidi v práci, ... ale jinak než je zvyklé. Některých se leknu, na jiné zírám s výrazem, za který by se nestyděl ani pan Bean a do telefonu občas jenom funím a matně přemýšlím, cože bych to měl říkat. Jo a mám hlad! A žízeň taky. Dneska to bude krušný!

5 komentářů:

Nellas řekl(a)...

To jsem netušila, že jsi takový workoholik.. kde se to v tobě bere, vypadáš nenápadně a neškodně.. a teď tohle =O

depony řekl(a)...

To je skrytá nemoc ... projevuje se tajně ... potměšile a ničí všechny společenské buňky :) Bacha na ni:)
Navíc já jsem neškodný ... a vypadám nenápadně:)

Ronny řekl(a)...

Tak něco o těch přijímačkách, pokud ti fakt nedošla pozvánka: Musíš tam být 30 minut předem (btw, doufám, že víš, v kolik hodin a kde to píšeš, protože míst je po Brně hodně). Pak si musíš s sebou donést... ehm, sakriš... tu pozvánku, ve které je napsané tvoje osobní číslo pro registraci. No, asi bych být tebou co nejrychleji zavolala na studijní... A v TSP se letos doporučuje přeskočit symbolické myšlení, protože je neskutečně těžký. Tak good luck!:) A jinak co se týče ponocování, ty dvě hodiny spánku mi něco připomínají... před svou maturitní písemkou jsem spala zhruba tak dlouho, protože jsem tvořila práce k přijímačkám. Chvílemi jsem vůbec nevnímala, co profesorka říká, všechno bylo tak nějak v oparu...:))

olca řekl(a)...

Deponku, deponku, Ty se jednou upracujes. :-( ..jinak, ze Ti drzim k prijimackam palecky, sem zase vypisovat nemusim, ze ne? :-)

depony řekl(a)...

K přijímacímu řízení na MU ...
letos si všichni doposud stěžovali na nesmírně těžké varianty. Jestli se někdo z mých přátel a známých dostane, smeknu před jejich štěstím a inteligencí ...