Komunikace unavuje

Posledních několik dní, možná už dva týdny trvá jakási situace, kterou bych s čistým svědomím mohl nazvat "roztržení pytle s nápadníky". Bůhví jaká erupce způsobila náhlý nárůst zájmu o mě. Někoho by to potěšilo, mě to bohužel vrhá do situace, kdy jsem nucený pro zachování "kladného přijetí" komunikovat, psát či povídat si. Kde není komunikace, tam není vztah [jakýkoliv]. Jediný problém spočívá v tom, že ztrácím chuť komunikovat [možná jsem si odvykl od toho, abych s někým mluvil niterněji, otevřeněji a se srdcem na dlani]. Je to velice unavující, bere mi to sílu přežít den, aniž bych musel být vytočený a otrávený. K tomu všemu mám pocit, že za celou dobu, co se snažím seznamovat, komunikovat a bavit s lidmi, jsem probral asi už všechna témata a babrat se v nich znovu mi už nepřináší žádný prožitek. Položím stejnou otázku, dozvím se mnohdy podobnou odpověď [Ahoj, jak se máš? Mám se fajn a Ty? ....]. Navíc už v odpovědích předem hledám hloupost, omezenost a jiné nedostatky, které by mi daly příčinu k tomu, abych onu komunikaci ukončil.
Ve chvíli, kdy vás činnost, která by měla mít za úkol zpříjemnit náladu, začne otravovat, nudit a prudit, znamená to, že je něco špatně. Buď ve vás nebo v těch některých případech. Nutit se do jakékoliv debaty může mít za následek jediné - budete to chtít mít co nejdřív za sebou s pocitem, že příště už vážně ne.
Když se bavíte v poněkud neprobádaných vodách intimností s člověkem, který je daleko a je minimální šance na cokoliv dlouhodobého, zůstává pouze u nezrealizovatelných nebo nereálných snů a představ, které jen provokují touhy. Osobně se pak cítím jako debil, když se vrátím do reality. Realita je krutá.
Dneska jsem navíc přistoupil k razantnímu promazání ICQ kontakt listu. Hromada jmen, která mi už nic neříkala nebo si s nimi už nemám co říct. Podobně i já jsem hromadu lidí omrzel. A tak přemýšlím, jestli mám ještě šanci se po tomhle menším "suma sumárum" s někým seznámit. Ale co dělat, když mi dochází slova ... ?