pondělí 30. dubna 2007

Zaspal jsem

Existuje několik druhů zaspání. Já sám si teď, když jsem zrovna zaspal, uvědomuji dva případy. Proč? Protože s oběma mám zkušenosti.
Dnes ráno se mi stala sice to nepříjemnější zaspání z hlediska společenského či pracovně-právního pohledu. Ano. Po téměř půlroční přestávce další zaspání. Trapas! Budík v 8.10 jsem slyšel, vzbudil mě, respektive mne tak trochu probral, já ho zamáčkl a přál si ještě chvilku spánku. Zdál se mi sen. Naprosto hloupý, trapný a navíc jsem v něm figuroval jako zločinec, na kterého spadla klec. Ale o co přesně šlo, nevím. Jenže po probuzení a zpětné snaze se do snu vrátit jsem neuspěl a usnul natvrdo. A tak mi volali z práce, kdeže to vlastně jsem. Probudili mě a já jsem jim za to vděčný. Asi z toho ještě bude ostuda, ale pro tuto chvíli mě to netrápí. Co mě trápí, je to jiné zaspání...
Zaspání v životě [ne v pracovním dni] je horší. A já si během několika minulých dnů uvědomil, že jsem zaspal nebo, řekneme-li to ležérněji, jsem usnul na vavřínech. A tak mi uteklo a utíká hromada příležitostí, které už zpětně nedoženu a ty nové, současné mi proklouzávají mezi prsty jako kapky vody a než se stačím "napít", jsou pryč. Možná to vypadá jako fňukání. Omlouvám se, ale jde spíš o vypsání se z pocitů, které mi v hlavě dělají bordel.
Někdy si tak jdu po městě v noci z práce a přemýšlím o tom, co všechno mi za ty roky uteklo. Kolik přátel jsem ztratil, zda-li to vůbec přátelé byli, kolik známých mám a kdy naposledy se ozvali, když zrovna nic nepotřebovali. Špatné statistiky mi vyšly. Problém je i v tom, že si za tahle "přátelství" můžu v podstatě sám. Neumím říct ne a celkem dlouho mi trvalo si zvyknout na fakt, že při podaném prstu bere hromada lidí celou ruku.
A já takový být nechtěl ... a možná proto jsem sám. Nechci se ozvat někomu jen proto, že mám zrovna volno a chci někým "ucpat" volnou mezeru v denním programu. Po většině lidí nic nechci a věci, které potřebuji, si udělám sám. Jenže se dostávám do bludného kruhu, který se víc a víc zmenšuje a stahuje kolem mě.
A teď je otázka, zda mám ještě šanci se z toho dostat a nebo už v tom zůstanu ... sám!

Tak tohle mne trápí, když se mi někdy stane a třeba zaspím. A za "mé stěžování si" se vám omlouvám. Někdy to prostě muselo ven...

PS: Please, save me from myself!

9 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Drž se, drž se:)

V dnešním světě musí být každý alespon trošku svině...tak to prostě asi už je...taky jsem se tomu trochu bránil a myslel jako ty:)

Anonymní řekl(a)...

myslim ze budeme muset zajit na kafe.

depony řekl(a)...

Omlouvám se ... měl jsem dneska vážně mizerné dopoledne ...

Venda řekl(a)...

No také bychom měli někdy zase skočit na bazén :)

Anonymní řekl(a)...

ja to myslim vazne

depony řekl(a)...

Okej ... už budu hodnej ... jdu se ozvat :)

eM řekl(a)...

Taky jsem vyměnila sítko na přátelé. Z hrubého jsem přešla na jemné :o) A že to stojí za to!!! :o)

depony řekl(a)...

Tak to mi ještě prosím Tě řekni, co se stalo?:) A proč ta změna sítka?:) A jak to nakonec dopadlo?:)
Drby, drby, drby :))

eM řekl(a)...

Držet se zásady - někdy méně je více... Proč kolem sebe kumulovat přebytečné množství lidí, na které by ses rád spolehnul??? Za prvé - nikdy nebudeš mít tolik času, aby si je všechny mohl uspokojit... Za druhé - čím víc lidí, tím víc zklamání... Za třetí - svůj čas, který se časem stane ještě cennějším, budu raději věnovat třeba jen několika lidem, u kterých vím, že se na ně mohu spolehnout; mám je ráda; máme si co říct; zasáhli mé srdce atp... Příjde mi zbytečné mít kolem sebe dvacet lidí, se kterými jen plkám o ničem... Možná časem změním názor, ale nyní to je takhle...

No a abych odpověděla na tvou otázku, proč ta změna sítka... Prostě se vyvíjíme... A jak jsem řekla na začátku - lepší méně a kvalitněji. Žádné pseudopřátele :o)

Možná drsný, pro někoho... Je to ale tak :o)

Ale neříkám, že s tou hrstkou přátel taky nezažívám bolístky. Zažívám a je to jako adrenalin. Jak ale někdo moudrý řekl - aby sis udžel přítele, musíš přimhouřit obě oči :o)