Je příliš pozdě na cokoliv

a přesto ještě straším v práci. Ano! Teď, v tuhle nekřesťanskou hodinu, jsem nucený pobývat v prostorách divadla, neboť se ukázalo, že fotografie na zítřejší ... omlouvám se ... dnešní vernisáž je potřeba nainstalovat co nejdřív a to je právě teď. A tak tu sedím, po časném ranním vstávání. Sice mám ve čtvrtek na odpoledne, ale co je mi to platné, když jsem se zavázal mé tetě, že se k ní ráno, další nekřesťanský čas, stavím kouknout na internet. Údajně jí nefunguje. A tak depka coby IT je vyslán, abych napravil chyby. Upřímně, má uživatelská znalost je v takovém stádiu, že kdyby to někdo v rodině jen tušil, asi by mě zbavili všech práv k manipulaci se vším, co se počítače či internetu týká.

"Už mám z toho ponocování šílenství v očích ... vidíte?"

Dnešní den je tedy pracovní. Ze čtyřiadvaceti hodin jsem dvanáct aktivně prožil v divadle. I když o aktivitě v tuhle hodinu mohu jen stěží říct, že je to aktivita aktivní. Srkám si tady jahodový juice, nemám ani sílu a ani náladu kouknout na nějaký film, případně seriál a hraní her mi bere zbytek myslících funkcí. Mám já tohle zapotřebí? Namísto poklidného pochrupkávání v posteli s nějakým tím praštěným snem si tady stěžuji a čekám, až mi pojede "jedničkový" rozjezd. Ale kromě práce jsem měl i pauzu, kdy jsem vypadl na chvilku ven, mezi lidi chodící, na sluníčko. Bylo krásně a dal jsem si sraz s mou kamarádkou Markétou, kterou znám již poměrně dlouho z naší katolické farnosti, kde jsme oba "vyrůstali". Ukázalo se po delší době, kdy jsme se neviděli, že se naše názory velmi často prolínají a tak jsme si šli sednout do Bakaly na kus řeči. Přijemná hodina a půl utekla jako voda. Dozvěděli jsme se navzájem hromadu informací, pár drbů a dost jsme se nasmáli. Dohodli jsme se na dalším setkání v dohledné době. Příjemných věcí bychom si měli dopřávat víc. Těch nepříjemných se vyvarovat, ale co chcete dělat, když se na vás smůla lepí jakou vosa na med?