pondělí 18. července 2011

I am still single, ladies!

Za poslední tři dny jsem měl možnost být součástí dvou rozhovorů, které, v jednom případě nenápadně, v druhém zcela jasně, naznačily, že svůj život nežiju, ale že ho přežívám.
Víkendová návštěva Prahy mi na základě debaty s Matym přinesla několik věcí, které mi začaly vrtat hlavou. Pro něco jsem našel okamžitá řešení.

Nedoufat v jednání druhých!
Odprostit se od vztahů, kde neschopnost říct "ne" ani "ano" signalizuje jedno velké "NE"!
Zkusit hledat v mladších vodách, protože staré struktury, jako jsem já, už těžko přeměním k obrazu svému. (vztah není o tom, že je to podle toho, kdo má otěže v ruce, to vím, ale starší jedinci mají svá očekávání a neradi ustupují ze svých kolejí).

Tyto tři body pro mě znamenají několik radikálních změn, do kterých chci, ale zároveň nechci investovat, protože se bojím. Jsou věci, ze kterých asi nejsem schopen ještě několik let ustoupit, např. výměna alespoň 5 zpráv, ve kterých nebude hrubka. Je to detail, ale pro mě podstatný.
Dospěl jsem k názoru, že můj poslední vztah, ačkoliv měl velké množství nedostatků, byl jedním velkým kompromisem a tolerancí. Být se mnou ne nejspíš hodně náročné a vydržet se mnou je mnohdy téměř nemožné. Ač to říkám nerad (moje ego s tím má neuvěřitelný problém), byl Jiřík asi jediný, kdo dokázal ukočírovat mou náturu, nepřipouštět si moje nálady a být v rámci jeho možností oporou.
Dnešní otázka od osoby, kterou znám jen díky fotografii z webu, která se přiznala, že máme něco společného, mi způsobila újmu na mém úsudku a sebejistotě. "Co tys měl na Jirkovi rád?" Natolik ta otázka byla osobní, že jsem odmítl odpovědět. Natolik jsem musel pokorně uznat, že toho bylo víc než co na mě mohl mít rád on.
Kolegyně v práci mi zase připomněla, že nejsem sám, kdo je 'single' a že je to 'nemoc' dnešní doby. Tou nemocí trpím už tak dlouho, že neumím navázat známost (v krátkodobé mi brání vlastní předsudky, v dlouhodobé mi to neumožňuje chybějící důvěra v toho druhého).
Otázkou je, jak dlouho může být člověk sám, než v něm zakrní či zcela umře schopnost seznamovat se, nebát se a riskovat. A uměl jsem to vlastně vůbec někdy? Damn it!

7 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Nemyslim si, ze bys na Jirkovi mel rad vic veci, nez je mozne (nebo nez mel on rad) mit rad na tobe. Ten vekovy rozdil byl velky a ze te ukociroval? Tak bych to nevidela...spis jen tvy velky ego toleroval, mozna trochu na ukor sveho...ale takhle by to asi melo byt oboustrane. Vztah je vzdycky o kompromisech a toleranci (hlavne kdyz se zacina trochu pozdeji, kdyz uz jsou jedinci silni;-)), pokud ne, je to z jedne strany pohoda a z druhe tyrani...
Ivana

Klaroušek řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Klaroušek řekl(a)...

Proč mě stále překvapuje,že přemýšlíme tak moc stejně? :)

depony řekl(a)...

Tomu, Klárouši, taky nerozumím :) já jsem si už zvykl :))
Ivanko, možná máš pravdu, ale třeba si to všechno komplikuju sám. Sám sobě komplikátorem ... to je pech! :))

Anonymní řekl(a)...

Milacku, rozhodne si to komplikujes vsechno sam:))) Vsichni si to komplikujeme sami...
Ivana

depony řekl(a)...

Ivanko, děkuji za podporu :)))

Anonymní řekl(a)...

:-*