pondělí 23. listopadu 2009

Jak jsem se nasral

Znáte to rčení, že: "Stokrát opakovaná lež se stává pravdou."? Uvažoval jsem i o určité transformaci na situaci: stokrát vyslechnutá reklamace si vyžaduje reklamaci. Lidé v dnešní době reklamují všechno. Je to asi módní hit. Netvrdím, že mnohé případy nejsou oprávněné, ale o to víc mne pobuřují hlouposti, na které si lidi stěžují.
To přeci nějak musí zanechat stopy ve vaší mysli, ve vašem vnímání okolí. A tak jsem se po dnešním výrazně náročném pracovním vyčerpání rozhodl, že již nebudu odkládat neodložitelné a sesmolil jsem emailem svou první reklamaci. Reklamaci poskytování internetových služeb, se kterou jsem ... vlastně nejsem spokojený. Ona rychlost 2000/350 kb/s má své kouzlo, pokud funguje jak má. Ale když mi testy rychlosti připojení v průběhu 14 dní jasně ukazovaly, že se slibované a především řádně hrazené hranici ani zdánlivě nepřibližujeme, došla mi trpělivost.

Uznávám, že jistým způsobem jsem na internetu závislý, protože jinak nelze vysvětlit mé záchvaty vzteku, když se stránka nenačte, neobnoví, neudělá, co po ní chci. Došlo to tak daleko, že na požadovanou stránku mluvím, přemlouvám ji, chlácholím ji, tvářím se na ni uraženě nebo ji nadávám poměrně nevybíravým způsobem. A ona za to přitom nemůže. Jenže jsou momenty a věci, které víte, znáte a stejně si to neodpustíte. Možná právě proto jsem rád, že bydlím sám. Kdyby mne tak někdo slyšel. O tom se mohu maximálně vyzpovídat zde a nebo ve zpovědnici, ale obávám se, že modlitbou "rychlost náš vezdejší, dej nám dnes ..." bych si spasení nezasloužil.

Rozhodl jsem se, že dám na radu starých středoamerických indiánů a budu jíst čokoládu. Tady už prášky nepomůžou :)

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Tak nikdy nedosáhneš té rychlosti, které bys "měl" :)

X.

Anonymní řekl(a)...

neříkejte, že s příchozími svátky nemáte čas psát, pane :P

Adé - La řekl(a)...

Chce to trpělivost. Té jsem se naučila na starém počítači, který se zapínal deset minut a internet nabíhal pět minut a stránky kousek po kousku... Doporučuji vzít si k ruce nějakou knihu a číst ji v momentech krize. Zabije se čas, člověk se uklidní...