Volný víkend.
V.V.
Hezky to vypadá. A taky zní. Jenomže nedělní relax narušil požadavek mé přítomnosti u rodičů. Naposledy jsem využil jejich přístřeší, když jsem jel na volby. Vždycky jsem si přál, abych, když se vrátím domů, to místo nepoznal. Bylo pro mne něčím nové a zajímavé. Bohužel, rodiče si zvolili k životu obec, kde se věci mění tak často jako tričko ve vlastnictví bezdomovce.
Pozvání bylo zapříčiněno jednou zásadní věcí, která zněla v telefonu poměrně neodkladně - je nutné posekat zahradu. Naše zahrada má něco kolem 1000 m2. Upřímně nechápu, proč tak velkou zahradu máme, když se na ní kromě kopru, pažitky a hrachu nic jiného nepěstuje. Dojel jsem i s bratrem. Už v autobuse dělal ostudu, když si na zpestření jízdy pustil na mobilu rádio - nahlas. Ale dle jeho tvrzení to slyšel jenom on. A když jsem jej upozorňoval na nevraživé pohledy z různých stran, kde seděli tiší a naštvaní spolucestující, nebral to v potaz. A protože byl bratr po noční, tak ze společného sekání nebylo skoro nic. Pomocnou rukou byla nakonec moje maminka, která se u toho smála, jako kdyby trávu nesekala, ale hulila :) Nedělní den dopadl přes hromadu možných problémů velmi dobře, všichni jsme byli spokojení a domluvili jsme se, že si takovou akci zopakujeme - ta sviňská tráva roste celkem rychle.
V pondělí ráno mne začaly trápit bolesti v krku. Bolesti štítné žlázy prozatím vynechám. Večer se ukázalo, že něco není v úplném pořádku, neboť můj jazyk měl bělejší barvu než omítka White Housu. A tak na základě sledování večerníčku Mach a Šebestová jsem si vzal kartáček na zuby a dal se do drhnutí jazyka. Nyní mám jazyk dvoubarevný, přední strana je červená a má v podstatě zdravou barvu, a tam, kam nedosáhl kartáček, zůstala bílá. A protože se krk začal víc ohlašovat, zašel jsem k paní doktorce. A mám v krku zánět, který léčím antibiotiky. Haleluja!
A tak jako správný nemocný jsem se dal do léčení. Zapil prášky, lehl si a pustil si nově zakoupený film Pravidla moštárny. Konec jsem probrečel, takže jsem z toho moc neviděl. Když se mi podařilo po deseti minutách zastavit ronění, rozhodl jsem se, že je potřeba si nějak napravit náladu. Přiznávám, že Scary Movie byla velmi, velmi špatná volba. Pro příště vím! Takže po úžasném citovém zážitku u Pravidel moštárny jsem si zažil nějaký ten brakový kulturní šok ohledně hloupých narážek a oplzlých vtipů. A proto se opět raději vrhnu do vážných témat, kterými se film umí taky někdy zaobírat a popláču si, zcela dobrovolně. Protože mi to šmakuje! :)
V.V.
Hezky to vypadá. A taky zní. Jenomže nedělní relax narušil požadavek mé přítomnosti u rodičů. Naposledy jsem využil jejich přístřeší, když jsem jel na volby. Vždycky jsem si přál, abych, když se vrátím domů, to místo nepoznal. Bylo pro mne něčím nové a zajímavé. Bohužel, rodiče si zvolili k životu obec, kde se věci mění tak často jako tričko ve vlastnictví bezdomovce.
Pozvání bylo zapříčiněno jednou zásadní věcí, která zněla v telefonu poměrně neodkladně - je nutné posekat zahradu. Naše zahrada má něco kolem 1000 m2. Upřímně nechápu, proč tak velkou zahradu máme, když se na ní kromě kopru, pažitky a hrachu nic jiného nepěstuje. Dojel jsem i s bratrem. Už v autobuse dělal ostudu, když si na zpestření jízdy pustil na mobilu rádio - nahlas. Ale dle jeho tvrzení to slyšel jenom on. A když jsem jej upozorňoval na nevraživé pohledy z různých stran, kde seděli tiší a naštvaní spolucestující, nebral to v potaz. A protože byl bratr po noční, tak ze společného sekání nebylo skoro nic. Pomocnou rukou byla nakonec moje maminka, která se u toho smála, jako kdyby trávu nesekala, ale hulila :) Nedělní den dopadl přes hromadu možných problémů velmi dobře, všichni jsme byli spokojení a domluvili jsme se, že si takovou akci zopakujeme - ta sviňská tráva roste celkem rychle.
V pondělí ráno mne začaly trápit bolesti v krku. Bolesti štítné žlázy prozatím vynechám. Večer se ukázalo, že něco není v úplném pořádku, neboť můj jazyk měl bělejší barvu než omítka White Housu. A tak na základě sledování večerníčku Mach a Šebestová jsem si vzal kartáček na zuby a dal se do drhnutí jazyka. Nyní mám jazyk dvoubarevný, přední strana je červená a má v podstatě zdravou barvu, a tam, kam nedosáhl kartáček, zůstala bílá. A protože se krk začal víc ohlašovat, zašel jsem k paní doktorce. A mám v krku zánět, který léčím antibiotiky. Haleluja!
A tak jako správný nemocný jsem se dal do léčení. Zapil prášky, lehl si a pustil si nově zakoupený film Pravidla moštárny. Konec jsem probrečel, takže jsem z toho moc neviděl. Když se mi podařilo po deseti minutách zastavit ronění, rozhodl jsem se, že je potřeba si nějak napravit náladu. Přiznávám, že Scary Movie byla velmi, velmi špatná volba. Pro příště vím! Takže po úžasném citovém zážitku u Pravidel moštárny jsem si zažil nějaký ten brakový kulturní šok ohledně hloupých narážek a oplzlých vtipů. A proto se opět raději vrhnu do vážných témat, kterými se film umí taky někdy zaobírat a popláču si, zcela dobrovolně. Protože mi to šmakuje! :)
1 komentář:
Kurňa! Kdy jsme to spolu hovořili po telefonu??? To sis nemohl k té doktorce zajít hned ten den??? Wrrr!!! ;o) :o)
Okomentovat