neděle 18. května 2008

K workoholismu

K předchozímu příspěvku:

Já si nestěžoval na svou práci. Jsem se vlastně "chlubil" tím, že jsem byl pochválen za odvedenou práci. Což se už dlouho nikde nestalo. Možná jsem v tomhle ohledu naivní, ale když vás v práci někdo pochválí, je to dobrá motivace.

Oproti tomu v divadle se pochvaly nedočkám, výkaz mi seškrtali, peněz jsem dostal tolik, že to není ani na životní minimum a hlavně ... je tam zvláštní nepříjemná atmosféra. Zásadní komunikační problémy. Ale když já chci pracovat v divadle, protože ho mám rád. Ne kvůli tomu, abych se tam cítil skvěle.
Přesto si hledám nějakou novou brigádu. Pokud objevím něco, co by mě bavilo a nebylo by to dobročinnou záležitostí, tak bych to rád zkusil. A nevím, co za práci by to mělo být. Až to uvidím, tak to zjistím.

Díky mému pracovnímu nasazení jsem v pátek zjistil, že bych na call centru mohl být i delší dobu než jen 8 hodin denně. Ve 20.00 jsme skončili a já měl potřebu a chuť tam ještě 2 hodiny být, něco dělat, dodělat. Ale prostě být v práci. Mám za to, že by to mohlo mít spojitost s workoholismem. Ale nevím, jak to léčit. A jestli to vůbec chci léčit.
Hurá do práce ... :)

2 komentáře:

*janina* řekl(a)...

Ja ti mam pocit, ze pojmy 'workoholismus', 'hyperaktivita' a podobne se posledni dobou ponekud zneuzivaji. [cti: ne, nemyslim si, ze bys byl workoholik]

depony řekl(a)...

Já ti mám pocit, že nemáš skoro tucha, co jsem:) přeci jenom ... jsme se neviděli skoro rok:)
Takže si mysli, co chceš:)