Silvestrovské plány

Ani letos jsem neplánoval trávit silvestrovsko-novoroční oslavy ve velké společnosti, kde alkohol teče proudem a kocovina má k ránu velkou zakázku. A navíc jsem zadaný, tak proč netrávit tehle přelomový čas s někým, koho miluju?

A tak jsem se těšil, že budeme u mě doma, kde je sice zima, ale zatopit si přímotopem snad jednou pořádně můžu. Že budeme koukat na nějaký romantický film, budeme baštit nějakou dobrotu a mít se fajn a být tu jeden pro druhého. Jenže potom přišla má teta s nápadem, že bychom mohli být u ní, postarat se o psa a být v teple díky fungujícímu plynovému kotli. A tak proč ne? Včera ale došlo ke změně, kdy jsme se s tetou pohádali a já vrátil demonstrativně klíče. Vyslechl jsem si pak přes telefon kázání ... ale nic víc mi nehrozilo. Když se taková situace stávala dříve, to jsem u tety bydlel, byl jsem ve slepé uličce. Ale teď mám kam odejít, nežít ve stresu z toho, kam půjdu spát, abych se tetě vyhnul. Je to nový, zajímavý pocit.
A dnes došlo k další změně. Jiřímu volala kamarádka z Hradiště, že ho hrozně moc chtějí mít u sebe na Silvestra. Že po něm tak touží, že pro něho dojedou i autem. A tak mi můj Milý po ukončení telefonátu řekl, že když nikam nechci jít slavit a oni ho tak chtějí na to slavení, tak jestli by mi nevadilo, kdyby na Silvestra večer odjel ... a já bych zůstal v Brně zase sám. A to mě mrzelo asi nejvíc. Naštěstí tuhle "radostnou" novinku zavolal své mamince, a protože ona jako správný kozoroh uvažuje [mám štěstí na své tchýně:))], tak se zmínila o tom, že bych mohl tenhle čas trávit s ní. Přiznám se, že je to v podstatě velmi lákavá nabídka. Jen mě zarazilo, že můj Milý není v tomhle ohledu příliš empatický. Ale jeho to ani nenapadlo. A teď vlastně nevím, jestli se na něho mám zlobit ... v podstatě za to nemůže. Nebylo v tom nic zlého. Jen trochu sobeckosti [kdo v dnešní době není aspoň někdy tak trochu sobec?]! A já bych měl být asi víc tolerantnější. Zase. A třeba to všechno přečkáme ve zdraví. Každopádně už si nebudu na Silvestra do příštích let nic plánovat. Chaty, hory, moře, hospody ... prostě se buď něco objeví a nebo ne. Být sám není zase takový průser. Aspoň někdy!