Můj první divadelní zájezd

Práce vyplnila v mém životě podstatnou část času. Budiž mi to k dobru. Smutné ovšem je, že peněz mám stejně, jako bych byl nahlášený na úřadu práce a pobíral podporu. Dozvěděl jsem se, že životní minimum je 7000,-. K mému zklamání zjišťuji, že divadlo mi zajistí životní minimum a to ještě s odřenýma ušima. Pohovor ve Vltavě.cz dopadl prazvláštně. Prezentují se jako prosperující firma, ale nástupní plat nabídnou 10.000,- hrubého s tím, že po třech měsících mám nárok na prémie. Nic o zvyšování platu po třech měsících ... jen ty prémie, které jsou odvislé od nemocnosti a pracovního nasazení. Nejdřív jsem tedy řekl ano! Doma jsem ale začal počítat, vzal kalkulačku a dospěl k tomu, že ačkoliv je to nemožné..., nabídli mi menší plat než ten, co mám v divadle. A to jsem vždycky vtipkoval, že menší už může mít plat jen hajzlbába na vlakáči [i když na těch tuzérech ...]. Tak jsem jim poslal email, že je to málo. A tak jsem si "pokazil" svůj první dobrý dojem, který jsem na ně udělal. Ve středu mi došel email, že jsem nebyl vybrán v konkurzu. Na jednu stranu mne to mrzí, ale když mám i v té Bille víc na hodinu ... tak je pak někde chyba.

Ve středu odpoledne jelo naše divadlo na zájezd do Ostravy. Já tohle město neměl rád, ale před 2 roky jsem tam jezdil co 14 dní a zamiloval jsem si ho. Takže když jsem zjistil, že se jede a v divadle se nehraje, dohodl jsem se, že pojedu taky. Udělám si volný den a pěkný výlet. Nakonec se plány trochu změnili a já musel zrušit svůj volný den a jel jsem pracovně - tzv. vedoucí zájezdu. Utvrdil jsem se v tom, že mě větší část souboru nemá ráda [což mne netrápí], že ona část je naprosto příšerná v sociálním jednání a že náš autobus spíše chvílemi vypadal, jako kdyby jel na výlet dětský tábor. Naštěstí jsem velmi brzo díky radám z několika stran zjistil, že je dobré všechny nešvary abstrahovat a pustit dál, nepřít se, usmívat se, myslet si své a ono to půjde. Cesta do Ostravy nám však zabrala víc času. Především si herci vymrčeli dlouhou přestávku, čímž jsme se opozdili, předtím jsme později odjížděli z Brna, protože někteří mají hromadu času a nakonec ... za Olomoucí jsme narazili na několik omezení, vyfrézovaných silnic a objížděk, čímž jsme získali zpoždění téměř hodinové. Rozdal jsem všem diety, nechal podepsat smlouvy, zavolal Pítovi a odešel. Překvapilo mne Divadlo Petra Bezruče. První divadlo, které se mi jako budova naprosto nelíbí. Ve 22 hodin byl plánovaný odjezd, ten jsme prošvihli asi jenom o 5 minut a hurá do Brna. Cesta zpátky byla příjemná, klidná a díky tomu jsem dočetl do školy drama Maryša a taky si trochu prospal. Dojeli jsme v před jednou hodinou ranní.
Děkuji tímto všem, kteří se mnou mají trpělivost, nesere je můj "závratný kariérní vzestup" a mají smysl pro humor, který není pro většinu. A taky díky za rady do života. Protože jedině ty mohu nějak zúročit...do budoucna.