Zjistil jsem jednu nemilou věc. Navštěvuje mne doma ten známý Němec, co jiným schovává věci a mne, prosím pěkně, zamyká v bytě [kdybyste ho náhodou neznali, jmenuje se Alzheimer]. Prazvláštní věci dějí se to v mém bytě. Občas něco praskne, ale ať hledám, jak hledám, ničeho nenacházím, nebo mi prostě začne jiskřit lampička. Což mi připomíná, že kdybyste mi chtěli udělat radost a učinit dobrý skutek, můj byt postrádá ještě jednu stolní lampičku a nějaké slušivé nástěnné hodiny.
Jinak trpím zimou. Ano, ano! Už nyní pociťuji k ránu, že deka, kterou mám, není až tak dostačující, jak se prve zdála. A zpětné namontování plynu zatím v nedohlednu. Uvažuji o nějakém přímotopu.
A aby nebylo těch jobových zpráv málo, tak tetě vypli elektřinu. Tím se jim v podstatě nedostává taktéž tepla jako mně, protože mají sice plynový kotel, ale na elektřinu. Ale až dnes dopoledne dosáhla vážnost situace i na mne. Když u tety nejde elektřina, nejde ani zapnout pračku. A ona pračka byla doposud jedinou možností a místem, kde jsem si mohl prát prádlo. Dneska mne s touto skutečností obeznámila moje maminka. Jsem v háji. Jsem odkázaný na praní v lavoru. A to vám povím, že to je pruda. V ruce jsem prával prádlo jako malý na letním táboře, kde jsem byl na čtrnáctidenním pobytu a můžu směle konstatovat [tohle slovo nemám díky jedné osobě moc rád], že tehdy jsem na to čas i nervy měl. Teď mi chybí obojí. Prostě krize.
Konkurz na uvaděče proběhl ... "v klidu". Shluk lidí, kteří mne nemají rádi se rozrostl, ale mám teď k dispozici [aspoň doufám] příjemné a schopné lidi, kterým nemusím všechno vysvětlovat a vypadají, že budou i invenční. Druhé kolo bylo o to náročnější, že jsme se mnohdy nebyli schopní domluvit, koho vzít a koho ne.
A já se tak koukám po jiné práci nebo brigádě. Protože dělat hodně muziky za málo peněz není nejlepší trend k tomu, abych si mohl užít života o trochu líp než teď. Navíc mne v noci budí noční můry kvůli finančnímu stavu. Těch peněz, které musím "našetřit", abych měl na zaplacení toho všeho, co zaplatit musím... Nepříjemná situace. A rodiče mi v tom nepomůžou.
Jinak trpím zimou. Ano, ano! Už nyní pociťuji k ránu, že deka, kterou mám, není až tak dostačující, jak se prve zdála. A zpětné namontování plynu zatím v nedohlednu. Uvažuji o nějakém přímotopu.
A aby nebylo těch jobových zpráv málo, tak tetě vypli elektřinu. Tím se jim v podstatě nedostává taktéž tepla jako mně, protože mají sice plynový kotel, ale na elektřinu. Ale až dnes dopoledne dosáhla vážnost situace i na mne. Když u tety nejde elektřina, nejde ani zapnout pračku. A ona pračka byla doposud jedinou možností a místem, kde jsem si mohl prát prádlo. Dneska mne s touto skutečností obeznámila moje maminka. Jsem v háji. Jsem odkázaný na praní v lavoru. A to vám povím, že to je pruda. V ruce jsem prával prádlo jako malý na letním táboře, kde jsem byl na čtrnáctidenním pobytu a můžu směle konstatovat [tohle slovo nemám díky jedné osobě moc rád], že tehdy jsem na to čas i nervy měl. Teď mi chybí obojí. Prostě krize.Konkurz na uvaděče proběhl ... "v klidu". Shluk lidí, kteří mne nemají rádi se rozrostl, ale mám teď k dispozici [aspoň doufám] příjemné a schopné lidi, kterým nemusím všechno vysvětlovat a vypadají, že budou i invenční. Druhé kolo bylo o to náročnější, že jsme se mnohdy nebyli schopní domluvit, koho vzít a koho ne.
A já se tak koukám po jiné práci nebo brigádě. Protože dělat hodně muziky za málo peněz není nejlepší trend k tomu, abych si mohl užít života o trochu líp než teď. Navíc mne v noci budí noční můry kvůli finančnímu stavu. Těch peněz, které musím "našetřit", abych měl na zaplacení toho všeho, co zaplatit musím... Nepříjemná situace. A rodiče mi v tom nepomůžou.
Žádné komentáře:
Okomentovat