depony's Theatre of Cruelty

Na srdci mi leží ...

2012-01-29T18:40:00.002+01:00

... kromě potencionálního infarktu (v naší rodině z otcovy strany je to tradice) i ročníková práce.
Jedná se o závažnou situaci, kterou jen tak něco nevyřeší. A příčinou této strastiplné komplikace je moje rozhodnutí se vzdělávat. A dalším důvodem je má volba tématu ročníkové práce. Když jsem si v listopadu volil své téma, nejspíše probíhala masivní erupce na Slunci nebo zatmění Jupiteru či vznik nové černé díry. Jinak si to nedokážu vysvětlit.
Původní volba odkazovala na interní komunikaci ve společnosti zabývající se službami, kterou sice vede nepříliš oblíbená paní inženýrka, ale která mi je co obsahem i možností čerpání materiálů blízká. Ale to by nesměl nadejít ten den plný rozporuplných rozhodnutí, kdy jsem jasné téma vyměnil za něco lákavějšího. Užití humoru v českých reklamách.
Upřímně, deset egyptských ran je hadra oproti současným strastem, které mám s tím, abych jasně definoval konkrétní téma, strukturu ročníkové práce ... a abych vůbec věděl, co psát.
A abych to měl zajímavější, toto téma je v rámci ročníkových prací na našem studijním programu novinkou, takže se nemám ani kým inspirovat.
Jdu vykrást truhlici nápadů a improvizovat nad tématem, ke kterému se publikace z oblasti marketingu a reklamy nechtějí přiblížit, protože k tomu asi nemají co říct.
Tudíž tím průkopníkem budu já sám. Pokud to napíšu, chci aspoň titul mgr.! To bude zaslouženou odměnou za mé tvůrčí trápení.

Vánoce jsou tady!

2011-12-24T16:33:00.005+01:00

Jak to poznáte? Chodí vám hromada zpráv, e-mailových přáníček a na sociálních sítích snad neexistuje v tyto dny hodina, kdy by někdo něco s vánoční tématikou nenasdílel, nenapsal, neokomentoval, "nelajkoval", atd.

Rád bych touto cestou poděkoval všem svým přátelům, kteří mi v tomto roce, i v letech předešlých, věnovali svůj čas, pozornost, své radosti i starosti a o kterých vím, že jsou vzácným darem, kterého si ne vždy vážím tak, jak by si zasloužili. Jste všichni skvělými společníky na cestě životem a jsem rád, že vás mám. Ještě jednou děkuji a pokusím se v nadcházejícím roce věnovat víc času těm z vás, které jsem zanedbával.

Chci poděkovat svým známým, spolužákům, kolegyním a kolegům, že mají, respektive musejí mít, se mnou tu svatou trpělivost a vycházet se mnou v rámci daných konvencí. Vím, že to se mnou není jednoduché :) ale věřte mi, že s nikým :)

Chci poděkovat své mamince za všechny ty roky, které sice nebyly ideální, vždy dokonalé a v pohodě, ale v naší paměti zůstanou hlavně chvíle, které jsme si vzájemně užili, kterých si vážíme a na které budeme s úsměvem na rtech vzpomínat.

Přeji vám všem, ať si užíváte každý den svého života ve zdraví, ve spokojených vztazích, které nemusí být vždycky stoprocentní, ale ve kterých naleznete oporu v časech nejtěžších, a s vědomím, že jste pro lidi kolem sebe velmi důležití.

Hezké svátky :)

Something is wrong, when ...

2011-11-24T21:50:00.001+01:00

... Vás rozesmutní novinky přátel.

Měl bych v tuto chvíli psát hromadu seminárních prací, podklady pro ročníkovou práci, číst, spát a hromadu jiných činností, které mám udělat ... ale copak to jde?

Něco dělám špatně.

Nezávidím, spíš žárlím. Jsem sobec?! Myslím, že ano. Všichni jsme. Nechceme se vzdát těch, které máme rádi a na kterých nám záleží ... a které milujeme.

Jasně, neumírá, ale odchází pryč. Jinam. Odtud. Z místa, které oba známe.

"Když jsem se dozvěděl o tom, že uvažuješ o odchodu z Brna, rozbrečel jsem se. Nejednou. Při vzpomínce na to, že budeš pryč, je mi smutno. Hodně. Kurva moc! Ale třeba to bude lepší. Záleží mi na Tobě, ale asi mám žít jinak a pro někoho jiného. Nejsme spolu a stejně mám pocit, že se rozcházíme. Musím se s tím vypořádat po svém. Jako obvykle. Zalezu si do své ulity a budu tam trávit spoustu času. Asi nic neudělám z toho, co musím. Ale nevím, jak to překonat. Hádám, že mi poradíš, ať to tak nehrotím. Že nebudeš v cizině. Chci Ti říct, že nebudeš tady! Pro mě! Ale o to tady vlastně nikdy nešlo. Jen jsem to nechápal.Promiň mi! A díky za to všechno, co bylo. Můj život, aspoň na těch pár chvil, měl nějakou tu světlou chvilku. Bylo to víc, než jsem si vůbec odvážil žádat."

A jak se říká: "Jak na Nový rok, tak po celý rok" ... mám se na co těšit!

Proč nejdu na Prague Pride?!

2011-08-12T21:11:00.000+02:00

Slovní spojení Prague Pride je poslední dobou nejfrekventovanější slovo v českých médiích. Což samo o sobě působí vtipně, když je to termín anglický. A jedinci dříve narození v tom nejspíš nespatřují nic srozumitelného.

Tenhle příspěvěk píšu už pátý den v hlavě. Vždycky mne napadají nové a nové myšlenky, nápady a důvody. Ty předchozí buď zapomenu nebo mi při retrospektivním náhledu nepřipadají tak relevantní. Nejsmutnější na tom je, že kritiku akce Prague Pride protlačuje Hrad v čele s osobou, která neumí argumentovat na protinázory a působí tak dojmem, že se to někde naučil, ale nepochopil, co má prezentovat. Ale tohle nemá o politickém názoru ...
Nedávno se mě jeden kamarád zeptal, jestli jdu na "pýchu". Znejistěl jsem v pochopení jeho otázky. Vysvětlil mi, že má na mysli "Pride". Mé předchozí dvě zkušenosti s těmito akcemi byly spíše negativního charakteru. Vždycky za to mohla protipólní skupina. Na první akci jsem málem dostal od fanoušků Dělnické strany, na druhé jsem omylem skončil izolován na Masaryčce se stejnou skvadrou jedinců. Rozhodně to byly zkušenosti k nezaplacení. Přesto jsem ani v jednom z průvodů nepochytil smysl akce. Ikonou zprofanovaného termínu "oslava jinakosti" panem Hromadou byly tyto a v tomto duchu hlásané slogany spíše trapné a nicneříkající. Pokud mám být na něco hrdej (nebo chcete-li "pyšnej"), tak smysluplnější je můj pracovní a studijní úspěch než to, čím jsem se narodil.
O to víc mě v nesouhlasu s touhle akcí utvrzovaly řeči některých mých známých, že "všichni teplí musí jít podpořit ostatní" ... abychom ukázali svou četnost, svou sílu (?!) nebo co?
A vážně si nemyslím, že by akce tohoto typu byly gay-lesbickou minoritou přijímány se stejným nadšením, jak se někteří iniciátoři a podporovatelé tváří.
Chodit s transparenty hlásajícími "svatou pravdu" typu "Homo sex is great!" fakt nehodlám. Jednak si myslím, že tohle tajemství je lepší si nechat pro sebe než se o něj dělit (česká hetero společnost by nám to mohla ještě závidět:) - Víte, jací Češi jsou!). Alegorických vozů známých z jiných evropských metropolí se snad nedočkáme (asi jsem staromódní, ale ideální alegorii ztvárnili barokní autoři). A těch pár jedinců, kteří rádi na veřejnosti provokují a kterých si všímají především média, této akci prostě cejch zbytečnosti a Klausem deklarovaného "homosexualismu" uštědří.
Takže, proč nejdu na Prague Pride? Protože nevím, co bych tam dělal. Jak prosté!!

Když nestíháte, pořiďte si maminku!

2011-07-21T21:46:00.004+02:00

A to je přesně můj případ. Nestíhám doma uklízet, prát, žehlit, vysávat, utírat prach, umývat nádobí, vytírat zem.

Právě po tomhle výčtu přemýšlím, co vlastně doma stíhám? Kromě spánku, sezení u PC pozdě večer a občasného "uvaření". To vaření je v uvozovkách schválně, protože namíchat si studené kakao nebo ohřát si párky či uvařit těstoviny, není vhodné považovat za kulinářský úspěch.

Neumím vařit (nebo se mi spíš nechce) apřece žiju. Sice mě to stojí mnohem víc peněz, ale přeci neumřu hlady.

Zařídil jsem mamince práci u nás ve firmě. Po těch patáliích, které měla v předchozím zaměstnání, to byla rozhodně lepší varianta (aspoň doufám, protože má za sebou teprve 3 dny). Ale shodli jsme se na tom, že z této práce nebude tak zničená a rozbolavělá jako z Lídlu. Bohužel, se snížením pracovní a fyzické náročnosti šlo dolů i platové ohodnocení. A tak jsem mamince nabídl "obchod". Jednou týdně mi doma uklidí, protože já se k tomu prostě nedostanu (rozhodně to v červnu a červenci nešlo, nejde a ještě nějakou chvíli nepůjde).

Dnes poprvé maminka nastoupila "druhou" šichtu a já v práci nervózně koukal na mobil, kdy zavolají z nemocnice, že maminku hospitalizovali s těžkým šokem, když viděla, co doma mám. Nestalo se tak. Dobře pro mě! :) Nemusím platit odškodné :)

Každopádně, troufl jsem si k večeru zavolat a zjistit stav věci. Osmiminutový monolog z druhé strany telefonu byl jasným důkazem, že sice maminka přežila, ale následky budou ještě chvíli doznívat. Ale můj záchvat smíchu při tom, kdy vyjmenovávala, co všechno mám doma a hlavně, kolik toho mám, svědčil o tom, že se s tím poprala vcelku dobře. A já taky.

A tak jsem dostal úkol! Musím si pořídit nový šatník. Protože "hader" mám na oblečení jedné standardní cikánské rodiny :))

I am still single, ladies!

2011-07-18T23:20:00.005+02:00

Za poslední tři dny jsem měl možnost být součástí dvou rozhovorů, které, v jednom případě nenápadně, v druhém zcela jasně, naznačily, že svůj život nežiju, ale že ho přežívám.

Víkendová návštěva Prahy mi na základě debaty s Matym přinesla několik věcí, které mi začaly vrtat hlavou. Pro něco jsem našel okamžitá řešení.

Nedoufat v jednání druhých!

Odprostit se od vztahů, kde neschopnost říct "ne" ani "ano" signalizuje jedno velké "NE"!

Zkusit hledat v mladších vodách, protože staré struktury, jako jsem já, už těžko přeměním k obrazu svému. (vztah není o tom, že je to podle toho, kdo má otěže v ruce, to vím, ale starší jedinci mají svá očekávání a neradi ustupují ze svých kolejí).

Tyto tři body pro mě znamenají několik radikálních změn, do kterých chci, ale zároveň nechci investovat, protože se bojím. Jsou věci, ze kterých asi nejsem schopen ještě několik let ustoupit, např. výměna alespoň 5 zpráv, ve kterých nebude hrubka. Je to detail, ale pro mě podstatný.

Dospěl jsem k názoru, že můj poslední vztah, ačkoliv měl velké množství nedostatků, byl jedním velkým kompromisem a tolerancí. Být se mnou ne nejspíš hodně náročné a vydržet se mnou je mnohdy téměř nemožné. Ač to říkám nerad (moje ego s tím má neuvěřitelný problém), byl Jiřík asi jediný, kdo dokázal ukočírovat mou náturu, nepřipouštět si moje nálady a být v rámci jeho možností oporou.

Dnešní otázka od osoby, kterou znám jen díky fotografii z webu, která se přiznala, že máme něco společného, mi způsobila újmu na mém úsudku a sebejistotě. "Co tys měl na Jirkovi rád?" Natolik ta otázka byla osobní, že jsem odmítl odpovědět. Natolik jsem musel pokorně uznat, že toho bylo víc než co na mě mohl mít rád on.

Kolegyně v práci mi zase připomněla, že nejsem sám, kdo je 'single' a že je to 'nemoc' dnešní doby. Tou nemocí trpím už tak dlouho, že neumím navázat známost (v krátkodobé mi brání vlastní předsudky, v dlouhodobé mi to neumožňuje chybějící důvěra v toho druhého).

Otázkou je, jak dlouho může být člověk sám, než v něm zakrní či zcela umře schopnost seznamovat se, nebát se a riskovat. A uměl jsem to vlastně vůbec někdy? Damn it!

Návrat ztraceného "syna"? Možná!

2011-07-17T23:05:00.002+02:00

Vážně bych se rád rozhodl, tak nějak vnitřně, že se vrátím zpět k psaní. Když tak občas sedím někde u kávy či kofoly, knihy či filmu, v hlavě mi proudí myšlenky a chtějí být "vyřčeny" nebo zapsány. A já jim nedám prostor ani v jednom.

Otázkou je, jestli by návrat mohl dojít takové "slávy", kterou můj blog kdysi před lety zažíval svou čteností a návštěvností.

Pořád mám pocit, že je co říct. Jen díky tomu, že jsem dospěl, mi dochází i schopnost být vtipný (nebo jsem si o sobě myslel jen já sám - a teď už si to nemyslím). Být zodpovědnou osobou z vás prostě udělá suchara. Nebo spíš ze mě to udělalo rozhodně.

Ale, protože situace dospěla do stádia, kdy se na Facebooku nechci grafomanicky znemožnit, budu si vylévat myšlenky tady ... a začneme posledním dílem Harryho Pottera.

To slibuji!:)

Röyksopp - Remind Me

2011-01-02T01:45:00.004+01:00

Image je na nic!

2011-01-01T23:06:00.000+01:00

Přesto jsem si dovolil udělat menší změnu. Po dlouhé době. Po odmlce, která je téměř neomluvitelná pro pisálka mého formátu ...

To všechno jsou jenom kecy! A hlavně je to minulost, za kterou se můžu podívat ... pousmát se ... zavzpomínat (a byly to rozhodně krásné časy). Přesto bych nerad zanevřel na svůj první první virtuální deníček. I když teď už se vypisuji s novými poznatky jen na profilu Facebooku, který je určen pouze pro mé přátele a známé.

Neslibuji, že se mi povede udržovat nějaké pravidelné psací tempo. Ale vidina toho, že sem občas ještě někdo zajde a "očíhne" situaci, mi dodává útěchu, sílu a naději.

Image je na nic! Poslouchám tedy hlas svého tvůrčího srdce. Nebo se o to alespoň pokusím :)

21 minut

2010-10-10T16:58:00.002+02:00

Přesně tak dlouho dnes trvalo mému bratrovi, než se po telefonu vymáčkl s požadavkem na zapůjčení částky 200,- Kč. Mám za to, že víc peněz jej stál jeho hovor mezi O2, které vlastní, a Vodafonem, jenž v rodině zastávám já.

Během té doby jsem vyslechl všechny alternativy, které mohou vyvstat v budoucích dnech ... tedy, že šéf mu dá peníze na ruku v pondělí nebo v úterý, případně dostane peníze z dárcovství krevní plazmy.

Bratrovi gratuluji k měsíčnímu výročí jeho vztahu a tu částku mu věnuji už jenom proto, aby mne dál netrápil svým vyprávěním jeho osobního života :)

Danny - Radio ( Official Music Video)

2010-06-15T22:20:00.000+02:00

Chytají mne taneční záchvaty :)

Volební fígl :)

2010-05-27T21:26:00.002+02:00

"Vážení občané této země, chcete si pojistit vítězství sociálních jistot, vítězství levice? Chcete svým hlasem podpořit budoucnost obyčejných lidí? Pojistěte si vítězství levicových stran a při volbách vložte do jedné obálky volební lístky ČSSD i KSČM současně, znásobíte tak sílu svého hlasu. Nebuďte lhostejní k budoucnosti svých dětí, toto je to nejlepší, co můžete udělat!"

Pour felicite 2010

2010-01-01T11:31:00.003+01:00

I když upřímně, tohle Vám asi štěstí nepřinese ... a mně taky ne :))

Jak jsem se nasral

2009-11-23T21:29:00.002+01:00

Znáte to rčení, že: "Stokrát opakovaná lež se stává pravdou."? Uvažoval jsem i o určité transformaci na situaci: stokrát vyslechnutá reklamace si vyžaduje reklamaci. Lidé v dnešní době reklamují všechno. Je to asi módní hit. Netvrdím, že mnohé případy nejsou oprávněné, ale o to víc mne pobuřují hlouposti, na které si lidi stěžují.
To přeci nějak musí zanechat stopy ve vaší mysli, ve vašem vnímání okolí. A tak jsem se po dnešním výrazně náročném pracovním vyčerpání rozhodl, že již nebudu odkládat neodložitelné a sesmolil jsem emailem svou první reklamaci. Reklamaci poskytování internetových služeb, se kterou jsem ... vlastně nejsem spokojený. Ona rychlost 2000/350 kb/s má své kouzlo, pokud funguje jak má. Ale když mi testy rychlosti připojení v průběhu 14 dní jasně ukazovaly, že se slibované a především řádně hrazené hranici ani zdánlivě nepřibližujeme, došla mi trpělivost.

Uznávám, že jistým způsobem jsem na internetu závislý, protože jinak nelze vysvětlit mé záchvaty vzteku, když se stránka nenačte, neobnoví, neudělá, co po ní chci. Došlo to tak daleko, že na požadovanou stránku mluvím, přemlouvám ji, chlácholím ji, tvářím se na ni uraženě nebo ji nadávám poměrně nevybíravým způsobem. A ona za to přitom nemůže. Jenže jsou momenty a věci, které víte, znáte a stejně si to neodpustíte. Možná právě proto jsem rád, že bydlím sám. Kdyby mne tak někdo slyšel. O tom se mohu maximálně vyzpovídat zde a nebo ve zpovědnici, ale obávám se, že modlitbou "rychlost náš vezdejší, dej nám dnes ..." bych si spasení nezasloužil.

Rozhodl jsem se, že dám na radu starých středoamerických indiánů a budu jíst čokoládu. Tady už prášky nepomůžou :)

Bylo, nebylo ... ale nic by se nestalo, kdyby nebylo

2009-11-14T23:33:00.002+01:00

Tak ... nejdříve si uvařím čaj s medem ...
To, abych měl k tomu psaní i něco na zahřátí.

Navíc by to měl být i "omluvný flastr" pro mé hlasivky za mé včerejší ponocování, kdy jsem dal holkám zabrat.
Právě si "užívám" mou poslední dovolenou v tomto roce. Mám to v uvozovkách proto, že jsem paralelně se svým pracovním volnem i prochladl, nastydl a ochuravěl. Leč doba je zlá. Krize padla i na mé psaní. Hlavní problém vidím v tom, že se ve mě projevily sklony k workoholismu, čímž se ochuzuji o zážitky nevšední, nepracovní.
Díky tomu jsem se vrátil z mé první zahraniční dovolené po 12 letech poměrně znuděný a otrávený. Djerba mě prostě neoslovila.
Poslední dobou se ale ozvalo několik lidí s dotazem, jestli se ještě někdy ke svému blogu vrátím. Shodou okolností se na mě obrátila moje maminka s tím, že jí náš rodinný známý řekl, že četl můj blog a že se u něj pobavil. Jak už to tak u maminek technicky neznalých bývá, začala svou výtku: "Já tomu sice nerozumím, ale ..." Na základě křížového výslechu jsem tedy připustil, že jsem si zde občas vyléval zlost na členy mé rodiny, kteří mě zrovna v danou chvíli .. slušně řečeno ... nebavili. Protože jsem v naší rodině za "experta na počítače" a mám za úkol své rodiče naučit pracovat s PC a internetem, maminka nabyla dojmu, že by tatínka mohlo klepnout, kdyby můj "deníček" na internetu našel, a proto by se s www stránkami neměl vůbec naučit pracovat. Problém je, že se prostě o doma o hromadě věcech nemluví ... aby se předcházelo konfliktům ... a tak jsem se mamince svěřil, že pokud se otec chce informace dozvědět, na internetu je může najít a pokud bude mít odvahu si je přečíst, třeba mu to otevře oči.
Maminka požadovala poměrně zásadní cenzuru většiny informací tím, že chtěla, abych to všechno smazal. Vysvětlit jí, osobě neznalé, že to nejde, nebyl až takový problém. Trocha poupravených technických informací a maminka to vzdala.

A já zatoužil zase něco psát. Myšlenky, postřehy, dojmy a zklamání ... i když asi mírně obezřetněji než kdy dříve ... protože virtuální nováčci v podobě mých rodičů se blíží rychleji než termín nejbližší výplaty :)

Smutek mu sluší!

2009-03-31T23:55:00.002+02:00

Málem jsem zapomněl, proč jsem vlastně kdysi začal psát blog. Poslední dobou se frekvence přírůstků článků téměř shodovala s nulou. A proč? Psal jsem proto, že mě něco trápilo, o něco jsem se chtěl podělit. Ale hlavně jsem se potřeboval z něčeho vyzpovídat a do kostela se mi kvůli tomu nechtělo.

Od počátku mého virtuálního působení se mne držela přezdívka depony, převedená pro mé úzkostné stavy na tvar "depka". Mě to neuráželo a moji známí a přátelé s tím neměli problém. Dnes mi na Facebooku moje kamarádka napsala, že už mi Depko neříká, protože už depka nejsem. A zrovna dnes, tedy 31.3. jsem měl po dlouhé době ten vnitřní pocit, že jsem tomu všemu, co se mi podařilo opustit, velmi blízko. Stres v práci dnes překonával únosnou mez, protože požadavků bylo víc než nás operátorů a navíc jsem byl od samého rána naprosto zoufalý. Své problémy jsem si do práce nikdy nenosil, před vstupem do CC jsem to všechno odložil jako svrchník a šel pracovat a zvedat náladu v našem týmu. Jenomže toto ráno to prostě nešlo. Emoce mě porazily a poranily na tom nejchráněnějším místě, které jsem si hlídal, aby se náhodou něco nepokazilo.
Po zkušenostech, které byly spíše pro analýzu psychiatra, jsem se uzavřel do svého světa ironie a odstupu. Bylo jednodušší nic neriskovat. Nevýhodou byla citová absence nebo její nadměrné tlumení. Po 9 měsících vztahu s Jirkou jsem zjistil, že mi na něm záleží víc než jsem schopný ukočírovat. V té době jsme se už spolu nebyli, což nakonec vedlo k tomu, že jsme k sobě nějakou cestičku našli. Tím se akorát probloubilo mé soupeření rozumu s citem. Hlavní problém byl v tom, že jsem ho miloval, ale byl natolik jiný, že mě na druhou stranu rozčilovalo cokoliv, co udělal zbytečně, nepromyšleně a spontánně. A pak za tím vším udělal tečku, když nedokázal upřímně a narovinu říct, co se děje. Přesto v mé hlavě ... nebo spíš v mém srdci pořád byl. Měsíc, dva, tři ... a já udělal to, co jsem považoval za správné a racionální. Smazal jsem veškeré kontakty na něj. Možnost, že bych ho ve slabých chvílích třeba chtěl kontaktovat, byla příliš velkou hrozbou pro mé ... ego.
A pak se objevil někdo nový. Byl to pan V. Dle našeho psaní jsem nabyl dojmu, že mám možnost se seznámit s někým ambiciózním, inteligentním a jdoucím za svým snem a cílem. Přesto jsem tomu nedával moc nadějí. Nebyl důvod. Nebo spíš neměl být. Osobní setkání bylo příjemnější než jsem vůbec čekal, společný čas u vodní dýmky utekl tak rychle, že jsem tomu sám nechtěl věřit. Oční kontakt nabízel hromadu možných vysvětlení. Ale já stále nechtěl podlehnout čemukoliv, co se nabízelo. Druhé setkání nebylo časově daleko od toho prvního. Bylo plné otazníků, která visela nad naší vzájemnou komunikací. A tak se někde tam ve skrytu mého citového já rozzářila jiskřička naděje. Naprosto nesmyslně se chytala každého možného signálu, který pan V. vyslal, ať už záměrně nebo náhodou. Začala mě pohlcovat ona možnost zamilovanosti. A i když jsem se bránil, stačil první polibek a potom druhý a třetí ... a já se vzdal. Jiří z mé hlavy a z mého srdce odešel a byl nahrazen někým novým. Někým, s kým si rozumím. Někým, kdo ale začal zdůrazňovat "staré pravdy" o tom, že tu už dlouho nebude a odjede pryč. A v tu chvíli můj rozum začal stávkovat a já se dušoval, že to nevadí, že stačí žít i pro tu krátkou chvíli, kdy můžeme být spolu. A tím jsem odstartoval zánik toho, co ještě ani nezačalo.
Třetí setkání, ačkoliv mělo být v duchu zpomalení případného seznamování, dopadlo trochu jinak. Pocit, který jsem prožíval během objetí s panem V., byl prostě nenahraditelný, nádherný, plný pocitu jistoty, ochrany a asi i lásky. Ale potom došlo k tomu, co bylo již započato dříve. Nejistota, obavy z ukončení případného vztahu, představa tohoto krátkodobého vztahu nejspíš zapříčinila to, že z jednoho z nejkrásnějších večerů, které jsem mohl mít a měl jsem, se nakonec stal pro mne skok do smutku, zoufání a nenaplnění. Nakonec vyhrál rozum. Jen to nebyl ten můj, ale pana V., který nejspíš zavčas udělal tečku za tímhle románkem dvou nocí.

A já si teď čekám na svůj rozsudek ... kdy zavládne vláda rozumu a uvalí mé city do nejtemnějších hlubin mého Já. Už, aby to přišlo, protože ten pocit, který mne sžírá v žaludku, je k nevydržení. Samota a smutek mi vážně asi víc sluší.

Owner of the broken heart

Where is the love vs. Amaranth

2009-03-29T01:13:00.002+01:00

A co je lepší?

Od Baracudy Where is the love nebo od Nightwish Amaranth?

Verze 1

Verze 2

Přiznám se, že Nightwish moc nemusím, tudíž ani jejich verze mne příliš nezaujala :)

Rochnit se v písmenkách

2009-03-03T02:27:00.004+01:00

Možná jste si všimli, ale samozřejmě to neberte jako čtenářskou povinnost, že zde již nějaký ten pátek nepřibyl žádný nový článek. Není to naneštěstí důkaz toho, že by snad "krutost" z tohoto divadla zmizela. Jen se zde projevila moje časová indispozice a vlastně i nechuť cokoliv psát, protože v práci jsem toho za ten den napsal dost ... si myslím!
Pociťuji, jak mne deformuje ono zkratkovité psaní, kdy během dvou minut musíte udělat poznámku o hovoru, který trval třeba 10 minut. Začal jsem psát, ale zároveň i uvažovat v bodech. Vypíchnout to nejpodstatnější, odstranit "omáčku", která by sice i obyčejné poznámce dala nádech lidskosti, leč není pro ni prostor a ukončit to všechno oním slavným a očekávaným "CC".
Pokud byste svůj život chtěli popsat stručně, zkratkovitě a bez toho všeho kolem, věřte, že práce v call centru je dobrou průpravou, jak se něco takového naučíte. Jen musíte vypilovat svůj podpis, protože v autobiografii se bude asi blbě vyjímat autorova signatura "cc".
Až angína, která mi zabránila propadnout ještě více do pracovního a psacího stereotypu, mne trochu vykolejila z mých "jistot" a invencí. Uklidnil jsem se, pokud to tak jde během těch 5 dní říct, zpomalil a najednou je tu prostor pro můj mozek, aby neplival jenom holé věty, ale dával jim i nějaký nádech a zabarvení.
Upřímně ... tento článek není nijak extra obsahový. Snažím se vyrochnit v té možnosti, volnosti a rozmanitosti využití všech slov, která jsou sice bezpředmětná, ale hezky rozvíjí větu jednoduchou na větu složitou ... možná chvílemi i překombinovanou.
Je hezké vědět, že si lze hrát s písmenky, se slovy a obraty a ... že si u toho můžete zavzpomínat na časy, kdy to psaní šlo samo a s radostí.
Nenapadlo by mě, že práce na call centru, tedy v prostředí, které je tu kvůli volajícím lidem, mi otráví chuť psát.
Třeba se mi podaří se znovu vrhnout do víru pisálkovství ... nebude to nic brilantního, ale bude to moje. Bude to ze mne. Budu to já. Aspoň doufám.
A to nechci malovat čerta na zeď :) ... jako někdo ...

Vtipný malíř Pavel Matuška

It's easy to ...

2009-01-13T22:29:00.002+01:00

Pokud je to pravda, tak v tom případě nechápu, proč s tím mám furt nějaké problémy ... :)

Just relax!

2009-01-12T22:04:00.000+01:00

... uznávám, že tento relax, odpočinek či lidově řečeno "vypnutí" bych potřeboval tak na čtrnáct dní, trávené mimo republiku někde v teplých krajinách u moře, pod sluníčkem s hromadou skvělého jídla a pití. Někde, kde bych nikomu nerozuměl, měl bych klid ... prostě bych rád dovolenou.
A proto jsem se rozhodl, že letos pojedu k moři. A klidně sám ... po 12 letech bych opustil hranice naší vlasti a podíval se někam, kde česky neumí říct ani dobrý den, kde třeba ani neví, kde je Česká republika a kde by se o mě hezky starali.
Nějaké tipy? :)

Finanční krize podomácku

2009-01-07T23:15:00.003+01:00

Termín finanční krize je v dnešní době asi nejčastěji užívané "neosobní" slovní spojení. Slyším to kolem sebe z rádia (které téměř neposlouchám), z televize (kterou nemám) a od lidí kolem mne.
Já od 16. prosince zažívám svou vlastní osobní finanční krizi. Osobně jsem se nikdy takhle bezmocně necítil. Zablokovaný účet, peníze zašité doma v peřináči jsem nikdy neměl a do výplaty bylo hodně daleko.
Včasné nezaplacení debetního kontokorentu mne dostalo do situace, kdy jsem chodil spávat s pláčem a s obavami, kdy mi kdo co odpojí, kdy mi kdo pošle nějakou upomínku a kdy se budu cítit jako totální houmlesák. Můj hlavní (v tuto chvíli už jediný) zaměstnavatel si dal načas s výplatou i se stravenkami, tudíž jsem od 2. ledna měl v peněžence jenom 60,- Kč.
Navíc teď v práci dávám nějaké hodiny přesčasů kvůli enormnímu zájmu zákazníků o naše služby. Odcházím z domu ráno, vracím se večer. Vyčerpaný, unavený a poměrně dost znechucený tím, jak lidé umí být zlí a vysávají energii.
Až dnes jsem byl schopný doplatit kontokorent, vyrovnat můj mínus, abych hned zítra zase mohl do mínusu padnout, a zaplatit všechno, co musím.
Kupodivu už v tuto chvíli, i když zatím své závazky nemám uhrazené, se cítím mnohem lépe než včera, kdy mi bylo hodně těžko. A to nás ta krize teprve čeká.
I když ... takové přerušení dodávky plynu v těchto poměrně mrazivých dnech by pro mne (stejně jako pro jiné zákazníky, kteří díky plynu mají doma teplo) znamenalo mrznout nedobrovolně v mém hnízdečku "lásky", přestože jsem si sliboval, že tomu už tak nebude. Budu jen doufat, že dodávky plynu budou bez omezení, protože jinak si můžu jít hodit mašli.

Mládí kupředu ... ale hlavně jinudy

2009-01-06T21:25:00.003+01:00

Poslední zkušenost velí obrátit se v hledání potencionálního partnera do řad, které mají za sebou věk puberty, dospívání a povinné školní docházky (chápej střední školu). Chtělo by to někoho, kdo má už v hlavě trochu jasno, kdo třeba už má i něco za sebou a kdo umí myslet na budoucnost a být praktický a spolehlivý.

Ve věku, kdy za vás obědy platí rodiče, dostáváte kapesné a vždycky tu bude někdo, kdo nakoupí něco do ledničky, nemáte moc důvodů být zodpovědný a spolehlivý. A já se moc nedivím. V 17 letech jsem přestal bydlet s rodiči a začal jsem víc využívat svých spořivých tendencí z mládí pro to, abych si občas mohl něco koupit, někomu udělat radost nebo sám sobě zaplatit paušál za telefon. Proto se teď trochu s despektem dívám na ty, kteří to neumí nebo nechtějí umět. Mladí si hrají na dospělé, ale většinou pohodlné a líné a soběstačné především na financích svých rodičů, které na druhou stranu nemají rádi a nedrží je nikterak v lásce či úctě. Zvláštní doba ... tahle doba.
Od partnera bych ocenil spolehlivost, oporu a vyzrálost. Nemám v zájmu hledat si někoho o 30 let staršího. Stále ještě věřím, že existuje někdo takový mezi roky 25 až 35 let. Ale na věku fyzickém až tak nezáleží, protože není úplně vždy směrodatný.
Mé zklamání v minulém uchazeči o post partner a přítel bylo natolik velké, že jsem si tím nechal zkazit silvestrovskou a novoroční pohodu a klid mého domova. Chyba lávky a už to víckrát neudělám. Ukončil jsem tento potencionální vztah s tím, že ten druhý už mne nikdy nechce vidět. Jsem rád, že aspoň někdy umím udělat něco pořádně a definitivně. Shodou okolností jsem díky tomu ukončil i můj (ne)vztah s bývalým přítelem, kde jsem tak rázný nebyl a navíc jsme byli vzájemně dost propojení. Každý jsme šli svou cestou. Konečně! Oběma přeji hodně štěstí v životě, v lásce a ve vztahu.
A já jdu dál hledat někoho, kdo umí být osobností, kdo umí naslouchat a na koho se můžu spolehnout.

My favorite actor's

2008-12-09T20:20:00.000+01:00

Ono jich je hodně. Možná zbytečně moc, ale z těch mladých, talentovaných se dá vybrat několik, kteří v návaznosti na práci skvělého fotografa vypadají ještě líp.
Upřímně, i já bych vypadal dobře, kdyby si mě vzal do parády třeba Martin Zeman ...

Tyron Leitso

Jake Gyllenhaal

Gael García Bernal

Brandon Routh

James McAvoy

Každý jiný a každý je prostě k sežrání :)

Shopping manie

2008-12-07T19:55:00.000+01:00

Každý týden, minimálně jednou, se mi ve schránce objeví nějaký reklamní leták. Většina mých sousedů si schránky polepila, dle mého trochu nesmyslně a hlavně neesteticky, kromě jmenovek i štítky s oznámením, že letáky nechtějí. Beztak se jim to tam občas objeví, možná proto, že roznos těchto letáků neumí číst a nebo prostě jenom proto, že tam tu informaci o tom, že to nechtějí, mají.

Já propadl kouzlu letáků. Mými favority jsou Möbelix a Kaufland. Tudíž něco do bytu a do žaludku. Bohužel si tím na stranu druhou celkem zásadně masíruji svou představivost o tom, co bych si všechno koupil, kdybych na to měl.
Především pak vidím problém v tom, že si ty věci uchovávám v paměti na dobu, kdy peníze budou, abych si to pořídit mohl. Čímž se dostávám do bludného a nekonečného kruhu, protože počet věcí, které by se mi hodily, stoupá.
Na druhou stranu třeba katalog Ikea má pro mne jistým způsobem poněkud nesrozumitelně seskládanou nabídku, tudíž než bych tam něco našel, raději si tam zajedu sám. Bohužel se tím vystavuji mnohem výrazněji riziku nákupu toho, co mne zrovna osloví.

Pokud to tedy shrnu, postihuje mne občas nákupní horečka, která si žádá velké oběti na stavu konta. A v práci ne a ne přidat. Navíc vím, že Vánoce to nespraví a většinu dárků si nakoupím sám. Sám sobě. Jak vtipně poznamenala Ivanka, já mám nejspíš Vánoce celý rok.
Už nesmím ani na vánoční trhy, protože návštěva u mé kamarádky na jednom stánku s kovovou bižu mne přišla na 300,- Kč. Zato jsem si odnesl hezký a jako na mou ruku ulitý prsten z chirurgické oceli. No mám já to za potřebí? :)

Nemám rád

2008-12-02T12:14:00.000+01:00

Drobnosti, ale nejen je, které nemám rád.

Od 1.12. 2008 si Česká spořitelna účtuje 45,- Kč za hotovostní vklad na účet jiný než je ten váš. Naprosto nesmyslný poplatek, který má zmenšit množství operací na přepážkách v bance. Připadá vám tento krok normální? Spořitelně ano. V sobotu, když jsem na účet své maminky vkládal peníze, mne paní upozornila na tuto novinku a mě to tak vytočilo, že i když nebyla přímo viníkem, dostala karabáč. Na můj dotaz, co tahle banka ještě hodlá zpoplatnit, zda neuvažují ještě o zavedení mýtného na pobočkách, aby tím eliminovali počet klientů, mi odpověděla, že zatím ne.

Tudíž mne pak napadlo, proč nesepsat, co nemám rád. Navíc mi je trochu námětem i písnička od slavného brněnské "dívčí" hiphopové skupiny Čokovoko s názvem "Nemám ráda".

Nemám rád
- zbytečné poplatky za něco, co v podstatě nevyužívám nebo by mělo být samozřejmostí - třeba poplatek za WC ve Vaňkovce, poplatek za výběr peněz ze svého účtu, placení úroků z úroku
- horory, kde se objevují oživlé mrtvoly, masakry motorovou pilou, pinzetou, jehlou, sešívačkou, sekáčkem na maso, mlýnkem na maso nebo prostě jenom nějaká zmutovaná příšera (např. Hory mají oči) či zvíře (Slimák, Klíšťata, Arachnofóbie, Pavoučí teror). Asi nejstrašidelnější česká pohádka, kterou jsem vlastně nikdy neviděl jinak než přes prsty své ruky, je Panna a netvor.
- příliš mnoho lidí na nepříliš velkém místě, tudíž davová psychóza mne strhává pouze ve chvíli, kdy mě do ní onen dav strhne.
- hůlková komanda nastoupená před nákupními obchody ještě před otvírací dobou nebo jejich hromadné návaly do vozů MHD. Nevěřili byste, jak se se svou hůlkou umí zdatný důchodce ohánět.
- brečící batole či adolescent, z jehož breku je poznat, že si tím prostě vynucuje pozornost nebo si buduje svou vlastní rozmazlenou osobnost. A jejich rodiče to nechává víceméně klidné.
- vánoční nákupní horečku a předvánoční shon - jakmile je kolem příliš mnoho spěchajících lidí, dělá se mi špatně, je mi horko a můj tlak roste úměrně s počtem protivných kolemjdoucích
- když pracuji někde, kde informace jsou pro odvádění dobře vykonaného zaměstnání podstatné, ale informací se mi nedostává
- prokřupávání prstů, krků, zad, nohou, vazů, nosních přepážek (případně lámání kostí, vykloubení lopatek, jak tomu bývá nemálo v akčních filmech)
- nedochvilnost, nespolehlivost a nesoběstačnost - trocha osobní invence ještě nikoho nezabila
- nemám rád Václava Klause, Jiřího Paroubka, Mirka Topolánka, Tlustého, Škromacha, Béma, Kalouska, Zaorálka, Grebeníčka, Vojtěcha Filipa, Jiřího Čunka a taky Martina Bursíka. Abych to zkrátil, osobně si myslím, že bombový útok na poslaneckou sněmovnu by nás ušetřil kromě peněz ještě hromady veřejných akcí typu "Děkujeme, odejděte ..." a podobně.
- homosexuály, kteří si hrají na něco víc, kteří odsuzují jiné "minority" (třeba bisexuály) a kteří příliš deklarují svou orientaci navenek nejen svým vystupováním
- bezdomovce, povaleče, skinheady, cigány, neonacisty, ultrapravicové extremisty, anarchisty, fanatické věřící a žebráky (ale taky je to člověk od člověka)

A občas nemám rád to, co jsem. Ale už se s tím smiřuji.

Armin van Buuren ft Sharon den Adel - In and Out of Love

2008-11-23T17:07:00.000+01:00

---
jsem takovej písničkovej, poslední dobou :)

Hrdost a víra

2008-11-20T22:28:00.000+01:00

Včera jsme po představení s Markét a její kamarádkou Jančou skončili v podniku, kam prostě nechodím ... a důvody k tomu mohou být klidně i iracionální. Desert by se dal dost dobře brát jako poušť, kde místo kaktusů jsou opilci a kde místo písku je smrad kouře z cigár či z trávy.
Přesto jsme zde zakotvili, neb v kavárně "Sunakashi" (zajímalo by mne, zda to má skutečně nějaký reálný podklad v japonštině či čínštině:)) měli již zavřeno.

Slovo dalo slovo, příležitost chopila situaci za pačesy a rozvedla se debata na téma lidství a víra a náboženství. Osobně bych nikdy nespojoval osobní víru s náboženstvím. Vážím si lidí, kteří veřejně umí přiznat "barvu" - buď, že jsou věřící nebo že jsou teplí nebo že jsou ... třeba cyklisti nebo filatelisté. Nemusí u toho exhibovat. Ale vyjít s kůží na trh je akt hodný uznání.

Víra měla a má poměrně velký vliv na vnímání světa a autorit. Není tedy problém jako "správný" věřící udělat, co mi tato autorita nařídí, i když se to může naprosto vymykat zdravému rozumu. Pokud tedy někdo ovládá někoho skrze víru, má nad ním téměř absolutní moc. Dalo by se snad i říct, že náboženská zanícenost může korespondovat s negramotností tohoto věřícího. Je jednodušší věřit než hledat sám argumenty. Řešili jsme "staré známé pravdy" o krutosti křesťanství v dobách raných i pozdějších. O nesmyslném rozšiřování demokracie a křesťanské nauky tam, kde minimálně 200 let neměli tyto slova a významy možná ani znát.
O rasismu, který se může a nemusí zdát být rasismem a netolerancí.

Debata to byla vskutku zajímavá a podnětná. Rozhodně v Desertu mohla zvednout úroveň volně poletujících atomů IQ :)

A vzkaz pro ostatní ... věřte, modlete se, uctívejte, ale hlavně proboha nehlásejte Kristovo či Boží jméno na každém rohu, jako by to byl laciný novinový plátek či pouťová atrakce. Víra je osobní postoj, který je individuální a má člověka obohatit a posilnit a poskytnout mu jistotu. Ale když pak vidím na Maliňáku tu pofidérní skupinku lidí, co mluví do mikrofonu a každé třetí slovo je Kristus, mám chuť nebýt tolerantní a věnovat se džihádu ve vlastním pojetí :)

Living and working

2008-11-12T17:23:00.000+01:00

Moje prémiová výplata zmizela z účtu ještě dřív než mé standardní mzdy a poněkud mne znejistěla situace, která z toho plyne. Čím víc peněz vydělám, tím víc jich někde uvalím. Jenže tomu chtěl osud a shodou okolností i daná situace.
Mám tedy doma novou postel, které do kompletního složení stačí jen minimum - namontovat čelo postele nějakým klíčem číslo "nevím nevím". Ale to je drobnost, kterou časem dořeším.
Mám doma zároveň i topení, tedy plynoměr, funkční plynová kamna a teplo. Bohužel s tím vším souvisí i spotřeba na plynoměru a při dohledání cen RWE jsem zjistil, že už nyní budu doplácet jak mourovatej. A to vytápím jednu místnost a jenom občas. Vypadá to, že pokud v příštím čtvrtletí dostanu prémie, padnou celé za "vlast", tedy do plynu.
A nakonec jsem si domů pořídil internet. Konečně. Tři hlavní body mého "předvolebního" programu jsem splnil. Byl bych dobrý politik. Sice to trvalo poměrně dlouho, ale výsledek je 100%.

Výplatní páska v divadle se na mne usmívala ... dobrá, buďme upřímní ... se mi vysmívala s částkou, za niž bych si nezaplatil ani nájem. V čistém to vychází na 43,- Kč za hodinu. Díky takovému zaměstnání snižujeme s dalšími podobnými obory a profesemi průměrnou hrubou mzdu. Nebýt nás, tak to není 20 tisíc, ale minimálně 26 tisíc.

Tudíž mi zbývá opět měsíc do další výplaty, abych si mohl pořídit další vymoženosti do mého skromného apartmánu. A nebo si seženu spolubydlícího. To by mi mohlo taky snížit náklady.

Christophe Mae - Ca marche

2008-11-07T20:35:00.001+01:00

Zase něco, co mi utkvělo v hlavě. Zajímalo by mě, proč poslední dobou můj mozek neustále registruje a přehrává jednu písničku, dokud si k ní nevybuduji averzi a nebo dokud se neobjeví jiná, která ji jakoby přebije. Doufám, že to není z nedostatku sexu. I když souvislosti by se daly najít ke všemu a ke všem:)

lalalala la :)

PS: A navíc ten zpěvák prostě vypadá tak nějak ... teple :) nebo příliš sladce. Hlavně ty vrásky kolem očí jsou dost sexy:) [nikdy by mě nenapadlo, že nakonec budu na svém blogu popisovat "krásy" mužů, které mi imponují:) ... i když, proč ne?]

Christophe Mae

Výpovědí počínaje ...

2008-10-31T23:43:00.007+01:00

K dnešnímu dni podána moje úplně první výpověď. Původně jsem se domníval, že je k tomu nutný nějaký formulář. Bylo mi sděleno, že stačí napsat něco na papír. Přesto jsem formulaci mé žádosti na rozvázání pracovního poměru přenechal formuláři, který jsem dohledal na googlu. A potom to už bylo otázkou 20 minut.

Je to zajímavý pocit. Na jednu stranu mě to mrzí, ale bylo to asi třeba. Pokud něco nefunguje a nehodlá to fungovat a já nemám možnost to nějak ovlivnit, tak raději prchnout.

Dnešním dnem navíc začala i Mezipatra. Takže mám za sebou i první filmovou projekci, která zvedla mé mínění o festivalu, na jehož produkci a vypomáhání jsem se také kdysi podílel. Už je to ale dlouho:) Lidí mají dostatek, tudíž se mohu věnovat pouze aktivnímu sledování projekcí. Francouzský snímek Písně o lásce byl pro mne velmi příjemným filmovým potěšením. Francouzština mému sluchu lahodí, jak to lesní jahodí. Muzikálové pojetí bylo vhodné a jednotlivé songy citlivé, mírně plačtivé a melancholické. A představitel vedlejší role Erwann [Grégoire Leprince-Ringuet] byl prostě sladký :) i když v podstatě celý příběh chodil ve stejné bundě a měl stejně rozcuchané vlasy:) viz foto výše.
Drobné detaily, které se dají prominout a odpustit. Soundtrack už mám doma a moc hezky se u něj vzpomíná na jednotlivé pasáže filmu.
A poslední písnička i s klipem pro chtivé čtenáře:)

Dostala mě ta poslední věta ... Love me less, but love me a long time!

Moje první Filmová noc

2008-10-25T17:34:00.000+02:00

Poněkud spontánní akce, pro kterou jsem se rozhodl během hodiny. Fakt, že dvanáctihodinové promítání stálo jen 200,- Kč, bylo pro mne coby filmového fanouška příjemným pokušením. Bohužel se tak k tomu postavila i hromada adolescentů a puberťáků, tudíž jsem nevytáhl věkový průměr ani o 1 den.
Páteční večer nebylo co dělat, takže když se Markét zmínila o tom, že tam půjde, využil jsem toho a dožadoval se její společnosti. Souhlasila. Překvapilo mě to, ale zároveň i potěšilo. Já si doklepal svou šichtu v práci a šli jsme. Bylo pozdě. Měl jsem již bližší informace o tom, že Markét v sobotu kolem poledne odjíždí pryč, tudíž na filmy nebudeme koukat až do konce.
Museli jsme do Olympie, neboť Špalíček byl beznadějně vyprodaný. Zakoupili lístky, namísto toho jsme dostali na ruku červenou pásku, kterou ani dnes nejsem schopný rozdělat, aniž bych ji musel přestřihnout. Zašli na občerstvení do Mekáče, neboť ten jediný využil marketingové strategie a zůstal otevřený, tudíž tam byla fronta jako na slevový výprodej. První film, který jsme chtěli vidět, Tropická bouře zrovna začal. Došli jsme do sálu ... respektive, chtěli jsme tam vejít, ale nešlo to, protože lidé stáli až ke dveřím. Měli jsme smůlu. Další film, na kterém jsme se shodli bylo Zakázané království. Oba jsme od toho očekávali víc, ale přesto jsme si to užili. Závěrečné titulky jsme využili k procvičování čínských dialogů :))
Aby se nám zainvestovaná částka dvě stě korun vyplatila, museli jsme vidět minimálně 2 celé filmy. Mezi dalším filmem, který jsem prosazoval především já, však byla hodina a něco prodleva. Tudíž jsme navštívili posledních 30 minut českého animovaného filmu Kozí příběh a asi 40 minut amerického snímku Juno, na který Markét původně nechtěla, ale nakonec bylo těžké ji od tam dostat. Posledním filmem bylo Mamma Mia! Já už to viděl, ale přesto jsem zatoužil vidět to ještě jednou. Všímat si určitých detailů, zaposlouchat se do písniček. Měl jsem dovolené první 3 písničky, s tím, že potom pojedeme domů. Nakonec jsme zůstali až do titulků. Ještě jednou se omlouvám Markétce, pokud tam zůstávat nechtěla. Doufám, že si nakonec svůj víkend v Českém Krumlově užila.
A já dojel domů kolem tři čtvrtě na sedm. V sedm hodin jsem spal jako zabitý. Dokud mne kolem 11 hodiny nezačaly budit smsky od lidí, kteří si nevzpomenou, jak je rok dlouhý a najednou v sobotu dopoledne něco hrozně nutně potřebují.
Ale bylo to super. Markétce děkuji za společnost:)

Co takhle volby, vážení?

2008-10-18T23:44:00.002+02:00

Dnes jenom stručně ... a poněkud znechuceně.
Další volby za sebou. Zase zapisovatelem. Víc práce. Konečně i lépe zaplacené.
Už jenom výsledek voleb za náš okrsek mne poněkud rozhodil.
Když jsme potom předávali výsledky na sběrném místě, dozvěděl jsem se, že zatím vede ČSSD. Bohužel to nebyl "problém" jenom části našeho kraje. Celorepublikový "průser". A jestli to dají dohromady s komunisty, tak jsme dokázali, že jsme národ debilů, kteří raději ušetří 30,- Kč než aby zapnuli mozek. Jsou to jenom krajské volby. Na 4 roky mají slovo v krajích ... ale co následující volby do poslanecké sněmovny. Půjdou volit stejní voliči? Zvolí stejně?

Smutný výsledek. Bohužel si za to pravice může taky dost sama... Ale je jasné, že voliči si moc nepomohou.

Nějak bylo, nějak bude

2008-10-15T22:37:00.000+02:00

Dal jsem se na dráhu dezertéra. Myslím toho pracovního.
Inspirován několika kamarády. Tak nějak donucen situací. Teď jenom tomu dát formální podobu. Na listu A4 sesmolit text o tom, že dávám výpověď. Vždycky mi bylo kladeno na srdce, že je důležité odejít sám a s hrdostí, než být vyhozen.
Bude mi chybět divadlo. Protože jako návštěvník už prostě nejsem součástí toho celého projektu a kolosu, který jde dál. Vystoupím k 31.12. 2008. To nám ten Nový rok hezky začne.

Oproti tomu mi v druhé práci od listopadu přidají. Je to zpráva, na kterou jsem čekal toužebně a s očekáváním a přesto mne překvapila. Přišlo to jednoho dne. Z ničeho nic. Uznávám, že jsem to možná trochu uspíšil i svým pošťouchnutím. T6 slibuje lepší časy.
Jak někteří s oblibou stále úspěšně opakují ... co bys chtěl, když nemáš výšku. Uznávám, že ji nemám hotovou. Ale vím, že to vlastně není až tak podstatné. Je dobré mít vzdělání, ale život vás naučí jiným praktickým zkušenostem a dovednostem. A k tomu mne VŠ nedokope.

Metisse - Boom Boom Ba

2008-10-10T22:56:00.000+02:00

Chci poděkovat espoo, že mi ukázala, jak skvělý seriál je Dead like me. Tvrdím, že jsem z jednoho cynika přesedlal na jiného ... pardon, na jinou. Grega jsem nechal na chvilku odpočinout a ponořil jsem se do vyprávění osmnáctileté Jiřinky (Georgia). Její příběhy nejsou tak zcela obyčejné a její kolegové by většině lidí naháněli hrůzu. Když je někdo smrtka, tak to má v "životě" hrozně těžké. O tomhle a nejen o tom, je seriál Dead like me, který jsem si zamiloval. A soundtrack je velmi příjemným mixem různých žánrů. Ale nejvíc mi učarovalala právě písnička od Metisse s názvem Boom Boom Ba.

A pro neznalé, přikládám klip udělaný právě z tohoto seriálu.

Boom Boom Ba :)

Not in love

2008-10-07T22:29:00.000+02:00

Je až s podivem, jak rychle je možné něco ukončit. Zamknout vrátka. Ucpat průchod. Přestat milovat.
Někdy se člověk nestihne ani zamilovat a už je tu konec. Jindy se zamilujeme a nic nepočne.
Tady stačilo jenom to vědomí, že je někde jinde s někým jiným. Ta jistota toho, že už není můj. Ta skutečnost, že i kdyby se věci změnily, tak tohle už z paměti nevymažu a bude to tam. Blokáda, zátaras, který nepustí zpět.
Na jednu stranu jsem mu to přál, na straně druhé mi to způsobilo smutek.

A jdeme dál. Finální tečka za tím, co jsem tajně doufal, že by mohlo pokračovat. Skutečný konec s tím vším okolo. Jen nevím, jak nahodit alespoň přátelské sítě. Jestli to vůbec jde.

A na obzoru někdo nový ... třeba.

Not really good company

2008-10-05T20:19:00.001+02:00

Mám rád společnost, lidi kolem sebe, ruch, živo.
Leč někdy se může stát, že společnost, v níž se objevíte je shlukem jednotlivců, jejichž kumulací vznikne spíše dojem, že nemusíte být všude a především ne tady a teď.

Setkání s někým, koho jsem miloval, s kým jsem spal a koho jsem poznával. Dohromady nepříliš příjemný mišmaš pocitů a myšlenek. Nebylo to vysloveně špatné. Jenom jsem se prostě necítil ve své kůži. Občas někdo něco řekne. A v tu chvíli jsou slova jako ostří nože, které způsobí krvácení, jenž nelze zastavit.

Nakonec jsem utekl. A myslím, že právě to mne zachránilo.

Fantazii se meze nekladou:)

2008-10-01T22:55:00.000+02:00

Cine gay : "Curiosity of Chance" (extrait)
Uploaded by GayClic

Na místě za 700,- Kč

2008-09-28T23:15:00.004+02:00

Za celou dobu mých studijních let mne vychytal revizor v šalině [tramvaji] jenom jednou. Tehdy navíc vyprchala platnost mé šalinkarty [pro Pražáky: lítačky] o jeden den, což se mi stalo osudným a mou peněženku to ožebračilo o 500,- Kč.

Po odeznění "songu" Už mi lásko není dvacet let, ani dvacet pět ... došlo k tomu, čeho jsem se bál. Studentské výsady a slevy šly k šípku. Stejně tak i zvýhodněná cena šalinkarty. Když mne poprvé chytili v červenci, dost mě to vyhodilo z míry. Tehdy se můj výlet za kamarádkou prodražil o 700,- Kč. Ti mizerové zdražili! Bylo to v době, kdy se mi to hodilo pramálo. A tak jsem si poté dával pozor.
Jenomže v pátek mě dostali znovu. V dokonale přichystané pasti.
Autobus o půl dvanácté stojící na Malinovského náměstí, který jel mým směrem. Bylo to divné. Přesto jsem rád využil možnosti volného prostředku. První zastávka uběhla v pohodě. Jenomže najednou autobus dojel k davu mužů, z nichž 2/3 byli členové městské policie a zbytek opět výrazně nevýrazní pánové z revizní kontroly. Naběhli do autobusu, jako kdyby se tam převážel terorista nebo překupník drog, všechny a všechno zablokovali a dali se do práce. Nemělo smysl si něco vymýšlet. Bylo to tak rychlé, že jsem jen vytáhl občanku. A mám to zase za 715,- Kč. Už se mi ta jízda na černo nevyplatí.

Ale překvapuje mne jedna věc. Že jsem nezačal přemýšlet nad tím, jak půjdu a koupím si šalinkartu. Uvažoval jsem nad tím, jak přechytračit DPMB. Nápadů bylo několik, ale "nejlepší" byl, že bych si nechal udělat falešnou občanku na falešné jméno. Upřímně ... levněji by určitě vyšla šalinkarta předplacená na 10 let dopředu, ale když ono to postrádá ten úmysl přechytračit revizora.
Od zítřka jdu vydělávat na pokutu. A je mi jasné, že to kolo, které již rok toužebně očekávám, že ho teta odzimuje, mne zachrání od případných dalších pokut.

New photo's

2008-09-26T22:18:00.003+02:00

Pro někoho nové, pro jiné již "starší" záležitost.
Poděkování patří kombajnovi ... že si udělal čas:)

Trekkies haleluja!

2008-09-25T00:27:00.000+02:00

Oficiálně by měl "nový filmový díl" Star Treku přijít na česká filmová plátna 7.5. 2009. Přesto se vrátíme do "minulosti" seriálových Star Treků k posádce kapitána Kirka.

Z jediného dostupného traileru se dozvíte jedině jak ve svém hangáru [pokud nějaký vlastníte] můžete za pomoci většího počtu materiálu a pomocné síly svařit vlastní Enterprise.

Pokud však očekáváte nějakou akci, filmové postavy či přiblížení děje, máte stejně jako já smůlu. Ale filmové plakáty vypadají lákavě.

Sulu + Scotty [Simon Pegg]

Spock [Zachary Quinto] + Kirk [Chris Pine]

dr. 'Bones' McCoy [Karl Urban] + Uhura

A třeba se máme na co těšit ... já se rozhodně nechám překvapit. I když jsem zakořeněný fanoušek Jean-Luca Picarda nebo později Kathryn Janewayové. Ale Star Trek stále žije!!!

24/9/2008

2008-09-24T23:07:00.005+02:00

- návštěva revizního technika na plyn proběhla ráno a proběhla rychle, věcně a k mé spokojenosti. Teď jen počkám, než vyhotoví svou zprávu. Poté si domluvím "kominíka", aby se mi mrknul na kamna a mohl bych spokojeně a bezstarostně topit. Kéž by!

- namísto příchodu do práce bylo mé dopoledne již předem zarezervované pro vstupní školení pro nové zaměstnance. Školící místnost je v jiné budově na jiné ulici, která je ale blíž. Tajně toužím pracovat tam. Je to tam velké, majestátně se tyčící do oblak a jsou tam oddělení, která mají, když už nic jiného, tak lepší platové ohodnocení.
- kolegyně na školení dělala neustálý bordel, ale vždycky se to svezlo i po mě, protože jsem seděl vedle ní. Ale aspoň nám to uteklo. Přesto mi to školení přišlo zbytečné.
- bratr dokázal nemožné. Jeho poslední a jediné ultimátum na jeho hráčskou vášeň vzalo za své, když dnes obdržel doplatek své výplaty. A maminka splnila, co slíbila.
- dnes má moje maminka narozeniny. Náš společný hovor po telefonu byl smutný až slzavý. Těžko se mi přálo k tomuto jubileu, když jsem věděl, jak je nešťastná.
- a něco na odlehčení: od včerejška mám díky fotografickému umění kombajna nové fotky - upřímné díky a obdiv:)

My first kiss

2008-09-21T21:46:00.006+02:00

Věřím, že jsem romantické povahy.

Doufám v naplnění mých romantických ideálů.
Jsem idealista nebo naivka?

Stačí, abych se podíval na nějaký film, ve kterém je romantika, happyend i špatný konec a motá se to kolem lásky, milenců, zamilovanosti a něžnosti a já jsem v koncích. Prostě mě rozbrečí hromada momentů, ale nejsilnější jsou ty konce.
Největší problém mám u filmů s queer tématikou. Proč? Protože je mi to v rámci mých zážitků nejbližší. Nesmělé pohledy, nervozita před prvním polibkem, po níž následuje buď vášnivé líbání nebo zmatený útěk před tou "tvrdou" realitou.
Vždycky si pak vybavím svůj první polibek s klukem.

Já měl strach, on byl sebejistý.
Já byl nováček, on ostřílený mazák.
Já se klepal nervozitou, on zimou.
Stáli jsme před jeho kolejemi.
Byl poměrně chladný únorový večer.
Oba jsme hráli drsňáky.
Neměl jsem představu, jak to skončí.
Hrozně se mi líbil.
On mi chtěl jenom dokázat, že se v sobě pletu.
Povídali jsme si o všem možném.
Kvůli zimě chtěl jít "domů".
Ukecal jsem ho, že mu půjčím vlastní bundu.
Chtěl, abych ho zahřál já.
Nervózně jsem ho objal.
Sáhl mi na zadek. Ruce jsem mu oddělal.
Povídali jsme si dál.
Občas kolem někdo prošel, takže jsem si rozpustil své dlouhé vlasy.
Zima byla pořád větší - nebo mi to aspoň přišlo.
Chvílemi se naše tváře potkaly.
A při jednom z těchto setkání jsme se políbili. Dlouze.
Opřel mne o zeď, stále v objetí a líbali jsme se.
Bylo to mé poprvé. Poprvé s klukem.
Líbali jsme se skoro 2 hodiny.
Musel jsem poslouchat remcání ohledně mé nedokonale oholené tváře.
On odešel spát.
Já ještě chvíli zůstal a přemýšlel.
Nakonec jsem utekl.

It was awesome!

ASUS Eee PC 1000H bílý 10"

2008-09-20T17:07:00.003+02:00

Prostě a jednoduše ... CHCI HO!:)

Malé, designově příjemně jednoduché a půvabné a má výdrž.

Je mi zima, není to psina!

2008-09-19T00:00:00.000+02:00

Zima letos přišla moc brzo.
Vloni touto dobou jsem si ještě užíval příjemného babího léta, sluníčko svítilo ... především ráno a do mých očí, takže jsem se nikdy pořádně nevyspal. A stupňů nad nulou bylo tolik, abych neměl pocit, že mi doma něco chybí. Tím něčím je topení. Ano! Již rok je můj byt, který obývám bez topení. Naštěstí nebyla loňská zima natolik tuhá, abych byl tuhý taky. Každopádně mne překvapily ranní, následně i celodenní teploty tak nízko nad nulou. Já chci nazpět léto, babí léto, mírný podzim ... hlavně ne zimu.
A nebo jinak ... CHCI NAJÍT NĚJAKÉHO REVIZNÍHO TECHNIKA NA PLYN! Ne kvůli nějakým postranním úmyslům. Ale hlavně a především pro vytvoření revizní zprávy pro plynárny, aby mohlo dojít k montáži plynoměru a já si mohl doma zatopit. Volal jsem už 3. Vzájemně si mne přehazovali, předávali kontakt na dalšího z nich a ten poslední mi řekl, že toho má teď moc, ať si zavolám někomu jinému.
Jak lukrativní práce ... tenhle revizní technik!

Komiksovým fandou snadno a rychle

2008-09-14T21:10:00.003+02:00

Můj původní plán projít obchody s nábytkem a najít si tu svou pravou postel, na které bych spal minimálně 10 let, protože tak mi to "předpověděla" moje maminka, nedopadl tak úplně, jak jsem chtěl. S bráchou jsme prolezli Asko, kde se mi celkem postelové variace líbily, ale přišlo mi, že jsou trochu dražší. Na cestě do Kika nábytku jsme museli kvůli "malému" bráškovi ještě na záchod a do Hypernovy nakoupit něco na jídlo, protože měl hlad. Abych se uklidnil, navštívil jsem tamější knihkupectví a koupil si svůj "první" komiks. [pokud nepočítám komiks Pratchettova dílu Zeměplochy - Stráže! Stráže!, což původně komiks vůbec nebyl:)] Hellboy: Červ dobyvatel bylo to nejlevnější, co tam zrovna měli. Nebylo to v pevné vazbě a mě to prostě lákalo. Utratil jsem 300,- Kč. [je to nefér, měl jsem to během hodiny celé "přečtené" i s úvodníkem:)]

Protože to bylo málo na uklidnění, v Heaven Coffe jsem si dal jedno předražené frostito s karamelem a teprve poté jsem došel klidu a míru. V Kika jsme potkali přítele od mé kamarádky, který tam pracuje, což byla příjemná haluz, neboť se mi to při předchozích třech návštěvách nepodařilo. Nabídl mi své služby, poradil mi a já teď řeším, kde a za kolik si postel koupit. Blíží se totiž zima, spát na zemi se mi už nelíbí a musím pořešit topení. Letos prostě nebudu živořit! Dle stránek našeho regionálního dodavatele plynu jsem stejně nepochopil, co všechno si musím zařídit, aby mohlo dojít k namontování plynoměru, tudíž si to budu obvolávat a zjišťovat. Navíc jsem objevil v plynoměrovém rozvaděči pracovní příkaz na demontáž, takže se mám i čeho chytit. Děkuji svému zaměstnavateli, že mi dává takové cenné rady do reálného života. Protože mezi elektřinou a plynem není moc velký rozdíl. V terminologii a postupech :)

My favorite pet's

2008-09-13T21:42:00.008+02:00

Od malička až do dnešních dní jsem byl "pánečkem" několika domácích mazlíčků. Psa nám rodiče odmítli koupit a dodnes jsem jim za to vděčný, protože díky mnohaleté zkušenosti by bylo jasné, kdo by se o něj musel starat. Bratr by to rozhodně nebyl.
Takže jsme měli doma tři křečky, které jsme všechny pojmenovali velmi originálně - Ferda. Odešel jeden, koupil se druhý. V mezičase jsme prázdné akvárko zaplnili vodní želvou, se kterou ale taková sranda nebyla. Přiznám se, že nejsem úplně jistý, jestli zesnula nebo měla jiný, alternativní konec - ale želví polévku jsme doma neměli, to vím jistě. Po želvičce jsme si vyprosil rybičky. Jména neměly. Stejně tak ani želva. Prostě to byly rybičky a želva.
Když jsme měli našeho posledního Ferdu, křečíka džungarského, bratr domů donesl 3 bílé laboratorní myšky. Prvotní odpor naší maminky byl nakonec překonán. Byly vážně sladké. A tak dělaly společnost Ferdovi v jednom akvárku. Bohužel ten z nich neměl stejnou radost jako my, tudíž mě v noci vzbudilo šílené pištění. Ukázalo se, že křeček je masožravec, který rád ozobává jiné živé tvory. Logicky by měl jít pryč křeček, protože byl v menšině, ale bohužel jsme museli dát sbohem právě myškám. Kde skončily, to nevím. Bratr je odnesl.
A tím naše historie domácích mazlíčků končí.
Abych kompenzoval tuto ztrátu, dostal jsem na Vánoce [v dobách mých středoškolských studií] od rodičů tamagotchi. Takže namísto studií jsem vychovával a podporoval evoluci nějakého digitálního hybrida. Pamatujete si ty vývojové linie?

Pro zopakování a z nostalgie:)

A potom, když se mi ten můj "Drobeček" několikrát pokazil, protože mu došly baterky nebo se nějak zasekl, našel své místo v popelnici. A těch promrhaných měsíců při uklízení exkrementů či neustálého si hraní.
Když jsem bydlel u tety, musel jsem se starat o jejího mazlíčka - pouliční směsku pojmenovanou Ťapka, Besina, Ejsina či Pluplínek. A tak jsem prožil 6 let teroru od tohoto rozmazleného psiska, které dělalo samé naschvály a hlavně mě omezovalo v mém životě.

A dnes? Bydlím sám. V bytě nemám žádného drobečka až na nějaké to hnízdo mravenců, určitě se tam objeví i nějaká Rybenka domácí [děkuji profesoru Jílkovi za hodnotné přednášky z biologie]. A aby mi to nebylo úplně líto, tak na mém oblíbeném sociální serveru Facebook.com jsem si "adoptoval" hned dvě zvířátka. Tvrdím, že Benji, to je můj první virtuální mazlík, je něco mezi kočičkou, pejskem, medvídkem a člověkem. Má krásné oči a je přeborník ve skákání přes švihadlo :)

Švihadlový expert Benji

A druhým je černé štěně labradora jménem Majlow [nevím přesně, jak se to píše, ale inspiraci jsem měl z filmu Maska]. Furt jenom spí, pije a neumí ani pořádně chytnout létající talíř, když mu ho aportuju. Ale to se naučí. A tady je, krasavec ...

[š]Moula Majlow :)

A to hlavní, proč to vlastně píšu je až tady. Určitě všichni znáte moly. Mol šatní nebo moučný. Já osobně v nich nevidím rozdíl, obojí mám tendenci rozplácávat mezi prsty. Jenže moje sousedka, postarší paní, je nejspíš považuje za roztomilé. A nebo o nich neví. Každopádně v naší společné předchodbě každý den musím unikat útokům asi padesáti molů, které nestíhám ničit. Zabiju jich 49 a druhý den jich je tam zase minimálně 20. Takový nepříliš vydařený pokus o lernskou hydru. Už vím, proč preferuji virtuální mazlíčky. Když se rozmnoží, prostě je vymažete a nemůže vás třeba otec Libor Halík nařknout z vraždy:))

12/09/2008

2008-09-12T14:08:00.004+02:00

Mám svou první dovolenou. Jednodenní. Nevadí!
Vymámil jsem si v práci jeden den dovolené hlavně proto, že dnes je poslední pracovní den, kdy mám jen jednu práci. Od pondělí začíná divadelní sezóna.
Kromě toho další stresy, jak v pohodě kombinovat dvě práce.

Dopoledne jsem navštívil kamarádku Báru v optice, poté se stavil do divadla mrknout, jestli by tam pro mě neměli nějaké peníze. S polichocením jsem zjistil, že ano. Navíc jsem si požádal o půjčku na vybavení bytu [výhody státního zaměstnance se mi líbí] - budu si kupovat postel. Ještě pořád nevím kde a jakou, ale vím, že to bude postel.
Navíc mne moje maminka nabádá, abych si koupil i pračku. Nějakou malou. Uvidíme, ale do budoucna to bude nutnost.

Při odchodu z divadla jsem potkal mého kamaráda a bývalého spolužáka Zdendu, který teď dělá novináře, tak jsme zašli na kafe, pokecali, zhodnotili své zážitky od posledního setkání. Zároveň jsem se opět ve dveřích "srazil" s Václavem Havlem, což bylo velmi příjemné.

Dnešek jsem chtěl vyhradit pro cestování po obchodech s nábytkem, ale vidím to tak, že z toho nebude nic jen flákání se. A to mě baví!:)

Předpremiérový zážitek

2008-09-04T15:52:00.004+02:00

Dle trailerů se moje mysl navnadila na tento druh komiksového fantasy asi na 200%. Propagace tohoto snímku zapůsobila nejen na mě. Těšilo se hodně lidí. A těšili se hodně. Možná až moc.
Rozhodně si nedovolím tvrdit, že se mi film nelíbil. To ani v nejmenším. Jen ty všechny zprávy a informace kolem dávaly znát, že to bude něco extra. A ono to bylo extra. Jen to nebylo nedosáhlo toho extra s velkým "E". Navíc, filmový nástup po Temném rytíři byl bohužel pro Hellboye poněkud fiaskální.
Přesto v mých plánech do budoucna je zajít do knihkupectví a nějaký komiks s Hellboyem si zakoupit.
Okouzlující monstra [poněkud nestandardní spojení], hláškující "Rudej", líbezná Liz či romanticky Abe. To vše působilo lahodně pro mé nadšení pro tento žánr. Asi nejlepší byla postava Anděla smrti, protože musíte uznat, že měla grády... Už, aby byl třetí díl :)

Ale potřeboval by manikúru:)

Společnost mi nakonec dělal jeden [ne]známý kluk z chatu. Ten večer jsme se viděli poprvé. Dojel na předpremiéru až z Ostravy. Původně bylo domluveno, že dojede, já ho vyzvednu, půjdeme do kina a pak buď odjede nočním spojem nebo přespí. Ten den mi přišla zpráva na internetu, že nedojede. Sháněl jsem náhradu, ale nikdo se k tomu neměl. Tak jsem šel sám. V předsálí se ke mě znal nějaký cizí kluk s tím, že vypadal jako po fetu. Nakonec se ukázalo, že to byl on. Jmenoval se Honza. To je jediné, co o něm vím. Po filmu jsme vyšli ven a z něho vypadlo, jestli mi nebude vadit, když u mě nebude spát, že si domluvil spaní jinde. Samozřejmě mi to nevadilo, ale čekal jsem, že někam zajdem třeba ještě sednout. K tomu se neměl, tak jsme se rozešli každý jiným směrem. Škoda.
Každopádně, aspoň ten lístek nepropadl, když už mi ho nikdo neproplatil :)

Hellboy 2: The Golden Army

2008-08-30T17:57:00.004+02:00

Novinka dne:
Právě jsem se vrátil z nekonečné fronty k pokladnám Palace Cinemas!!!
Ve středu 3.9. 2008 ve 20.30 jdu na předpremiéru filmu Hellboy 2: The Golden Army. Těším se jak malej Jarda. Mám rád kouzlo půlnočních premiér [Harry Potter, Pán prstenů, ...], ale nyní mne poprvé čeká předpremiéra. Zase něco nového.

A úkol pro jednoho z vás: Hledám někoho, kdo by mi dělal doprovod. Někoho, kdo má podobné nadšení pro komiksové adaptace převedené na filmové plátno. Někoho, kdo má čas. Někoho, kdo si ten lístek ode mne odkoupí, protože mám lístky 2 za cenu jednoho:) A to se přece vyplatí :)

Svatby asi nejsou pro mě

2008-08-29T16:51:00.000+02:00

Přes prázdniny se rozhodlo na můj vkus příliš mnoho mých kamarádek ukončit svou oficiální svobodu a daly se na dráhu vdaných a oddaných žen.
V emailu mi tedy skončilo několik svatebních oznámení, pozvánek na svatební obřad či rozlučkové párty a já je tak nějak ... zasklil. U mé dávné lásky z dětství jsem zjistil, že bych se tam prostě necítil dobře, protože v kruhu vášnivých katolíků se nedá správně uvolnit. Další kamarádka měla svatbu zase mimo Brno a těžko bych se na toto opuštěné místo dostával. A třetí pozvánku jsem zaregistroval včas, ale nakonec jsem na ni zapomněl. A tak jenom doufám, že jsou všechny šťastné. Dle vlastních představ :)

Řekněte Kytička. Máte na to?

2008-08-17T20:47:00.007+02:00

Dobrá. Jirka Schmitzer "zpívával" ten text jinak - Řekněte "prdel"! Máte na to? :) Údajně je pro opilého velký problém říct srozumitelně slovo "kytička". A já to spojil dohromady. Přesto to nemá s obsahem článku skoro nic společného. Tedy až na tu kytičku.
Ficus Benjamina Natasja. To je její jméno. Budu jí ale familiérně říkat Benji. Dostal jsem jí darem jako doplněk do domácnosti. Bazalka totiž nevydržela. Dle vyjádření jednoho "bazalkového odborníka" jsem nebyl na vinně já, ale zemina, ve které jsem ji již zakoupil. Uklidnilo mě to. Měl jsem kvůli ní výčitky. Dárcem Benji je moje nejlepší kamarádka z Klatov:) své kamarádky dělím na okresy, protože jinak bych v nich měl hokej a navíc, skutečně je mou nejlepší kamarádkou právě z tohoto bývalého okresu.
Na květináči je napsané, jak bych se měl o Benji starat. Budu si muset ale dohledat bližší informace, protože návod je poněkud krátký a v mnoha ohledech neodpovídá na mé otázky "Proč?". A je to krasavice. Uznejte sami :)

Temný rytíř Gotham City

2008-08-16T23:43:00.000+02:00

Jiřík má narozeniny. Kromě drobnosti, zapalovače od Royce, bylo domluveno, že zajdeme do kina. Měl možnost si vybrat. Wall-E nebo Temný rytíř. Animované filmy ho prý moc nebaví, tudíž vyhrál Batman. Superlativní ohlasy dávaly znát, že se máme na co těšit.
Autora hudby jsem poznal hned, Hanz Zimmer využil velmi podobné tóny z Posledního samuraje s Tomem Cruisem. Nevím přesně, jestli tím chtěl skladatel něco naznačit, ale v obou případech to jsou bojovníci za "právo a spravedlnost".
Temný rytíř je pokračováním, tedy druhým dílem nanovo zpracovaného comicsu o temné postavě v noci, která chrání město před magory a šílenci. V tomto díle je hlavním záporákem Joker v podání skvělého herce in memoriam Heatha Ledgera. Maestro Burton mi musím prominout. Mám za to, že Batmana tehdy točil spíš pro zábavu. Novodobá filmová podoba Batmana je bravurní psychologickou akční podívanou. Nechybí tu nic. Charismatický sluha Alfréd v podání úžasného Michaela Canea. Dvorní architekt a návrhář kostýmů a zbraní s tváří Morgana Freemana. Ten chlap je bravurně diplomatický a vtipný zároveň. A poctivý policajt, Gary Oldman, který ví, co se patří.
Joker zde nevystupuje jako vtipálek, který jen tak ohrožuje Gotham. Tady je to terorista. Terorista, který se nebojí vyhodit do povětří cokoliv, aby tím způsobil větší chaos. Sám se označil za agenta chaosu. Ještě větší škoda však páchá jako ten, který psychologicky dokáže vydírat jiné. Hraje si s lidmi, zabíjí je pro potěšení a využívá všech prostředků, aby následky byly co nejničivější.
A Aaron Eckhart coby státní návladní má šmrnc. Poněkud mne zamrzelo jeho zmrzačení půlku obličeje, kdy jsem si vzpomněl na padoucha s původní série Batmana, Dvě tváře. Čekal jsem popálenou kůži, zdeformovaný obličej, ale tohle bylo i na můj vkus moc. Kupodivu mi nebude chybět Maggie Gyllenhaal, která tam prostě dle mého nezapadla.
Přesto, že film trval 152 minut mi ani jedna minuta nepřipadla ztracená a zbytečně dlouhá. Tolik akce, dějových línií, vtípků [Why so serious?] pohromadě seskládaných tak, že to není guláš, ale prvotřídní filmová degustace, prostě musí potěšit každého filmového diváka.

A proto patří film Temný rytíř do první 10 nejlepších filmů na serveru CSFD. A to už něco znamená.
Už se těším na Hellboye2: The Golden Army :)

Nový katalog Ikea

2008-08-15T19:16:00.000+02:00

Loňský katalog Ikea byl skvělý. V konečné fázi posloužil jako spolehlivý udržovač vzdálenosti mezi mnou a sarančetem. Ale v tu chvíli už pro mne dál postrádal smysl, navíc jeho platnost končí. A dnes mi došel do schránky nový katalog na rok 2009.
A právě proto pojedu v neděli na omrknutí do Kika nábytku a do Aska. Chci vidět, co nabízí. A především si jdu hledat vhodnout postel - minimálně 140x200. Malá postel mi neposkytuje tolik místa a když mám tak velký pokoj, velká postel se v něm ztratí. A mám na ni 10 tisíc. A to mi neříkejte, že by v tom byl čert, abych nějakou pořádnou postel nesehnal.

Callboy na plný úvazek

2008-08-09T20:22:00.003+02:00

Dělat na zákaznické lince je náročné především po psychické stránce. Jasně, moc se nenadřete, maximálně si doběhnete k tiskárně pro fakturu a jediné, co se vám může přihodit, je namožený sval v ruce při tom věčném klikání myší.
Ale k mému překvapení se dostanu k takovým hovorům a dotazům, kdy naprosto ztrácím kontrolu a pevnou půdu pod nohami ohledně informovanosti.

A tak jsem již řešil přítomnost obřích sršňů v "našem" rozvaděči, které zákaznice nahlásila s tím, že si s tím "my" máme něco udělat. Sršňové mezitím stále radostně obývají rozvaděč a nejspíš ani netuší, že se kolem nich již třetí den motají otazníky ohledně jejich odstranění.
Záležitosti ohledně vysvětlování toho, co je to elektroměr a HDO patří taky na denní pořádek. A co je nejhorší, tak vysvětlování, jaký je rozdíl mezi trvalým příkazem a inkasem a mezi inkasem a SIPem.

V hlavě musíte mít tolik informací, že to není ani hezký. A pokud to v hlavě nemáte, musíte mít v hlavě informaci o tom, kde informace o problému najdete.
Teoreticky to umím všechno, ale kdybych si chtěl zřídit nové odběrné místo, tedy postavit novostavbu, skončil bych u první žádosti :)

Protože teoreticky je to všechno přeci tak jednoduché:)

Trable jménem spolubydlící

2008-08-08T19:36:00.001+02:00

Je tomu již notná řádka let, kdy jsem využíval přístřeší a zázemí internátu při studiích na střední škole. Bruntál, nehostinné a šedivé město, které jsem neměl rád a nikdy ho mít rád ani nebudu. Přesto jsem se díky tomu místu naučil být víc společenský, komunikativní a naučil jsem se nebát se lidí. Prvotní zkušenosti ve mne vzbudily vlnu nedůvěry.
Měl jsem 2 a půl roku minimálně dva spolubydlící, což byl najednou velký sociální šok, ale překonal jsem ho a bylo to fajn. Přišel jsem na to, jak s lidmi vycházet, pokud to tedy situace vyloženě vyžaduje. A když rok bydlíte s 2 naprosto odlišnými jedinci, kteří mají jiné zvyky, jiné mravy a studují něco jiného, musíte to převzít jako samozřejmost a k té potom přistupovat se samozřejmostí.
Jenže to je už dlouhá doba. Od té doby jsem se zase naučil bydlet sám, být sám. Být svým vlastním pánem. Pokud jsem si někdy přál nějak bydlet, tak buď s partnerem ve 2+1, z čehož jeden pokoj by byl prostě můj, nebo klidně ve vetším bytě se spolubydlícími, ale mít pro sebe i malý pokojíček. Důležité pro mě bylo a je soukromí. A na to se zvyká velmi snadno:)

A nyní mám na 14 dní spolubydlícího. Můj bývalý spolužák z vysoké, nyní pracant a trochu maniakální šílenec. Když mi třikrát po sobě vyplýtval bojler s teplou vodou, začaly mi téct nervy:) v úterý jsem objevil, že díky nedovřeným dvířkám se mi začala odmražovat lednička a včera večer odešel a nechal v bytě rozsvícené. Navíc je fanoušek hudebního stylu, kterému naprosto nerozumím - rocková opera, metal a podobně. A tak už odškrtávám dny a těším se, že tam bude zase klid, uklizeno a hlavně ... bude tam SOUKROMÍ:)

Přesto mne hřeje na srdíčku, že jsem kamarádovi pomohl ve chvíli nouze. Od toho přece kamarádi jsou:)

Noc, kdy zemřelo ...

2008-08-05T10:59:00.004+02:00

Nemám nic proti hmyzu, když si zrovna nenajde mě jako vhodnou přistávací plochu nebo jako cíl pro zdolávání vysokých nadmořských výšek.
Té noci, kterou můj kamarád nazval "Noc, kdy zemřelo saranče", což myslím dost jasně naznačuje, s čím jsem se musel potýkat, jsem seděl u svého notebooku ve třetím nadpodlaží a čučel do monitoru. (sami uznáte, že je nanejvýš podezřelé právě to třetí podlaží, centrum Brna a k tomu navíc saranče) Najednou se ozval hrozně divný zvuk v okně. Trochu jsem se lekl, ale považoval jsem to za nějakého nočního motýla. Tak jsem sledoval opět dění na monitoru, když najednou se to něco přesunulo na záclonu přímo naproti mému obličeji a ... já se lekl. Díky bohu, že mám kolečkové kancelářské křeslo, protože jinak bych se už válel na zemi převalený na zádech. Naštěstí jsem zachoval chladnou hlavu, utekl jsem do kuchyně ... a teprve tam jsem začal přemýšlet, co mám dělat. Vzal jsem sítko na těstoviny, tlustý katalog Ikea (já věděl, že se jednou bude hodit) a Saranče jsem uvěznil do sítka. Poté jsem ho přemístil do mého oblíbeného kradeného půllitru a nakonec ... protože mě to děsilo jsem Saranče utopil.
Není důvodu k pláči ... přežil jsem to, to je hlavní. A kdyby vám bylo líto toho S...., tak tady jej máte. Abyste věděli, s čím jsem musel bojovat ve třetím patře v mém pokoji, kde jsem byl úplně sám :))

No dobře:) nebylo zase tak velký ... tohle je focené makrem ...:) ale to jenom, abyste byli v obraze:))

Musaka, švihadlo a práce

2008-07-25T17:39:00.003+02:00

Pořád řeším ten problém. Práce mě baví.

Nejsem si jistý, jestli je to počáteční nadšení. Už tam straším celkem dlouho. Navíc jsou chvíle, kdy si zoufám, naříkám, nadávám a potom, po práci ... mám pocit, že to nakonec bylo fajn. Sice je to za málo peněz hodně muziky, ale je tady zase hromada výhod, které můžu využít.

V úterý mi maminka zavolala, že dělala musaku a že zbylo i pro mne. Musaka? Musaka! Přemýšlel jsem, jestli to náhodou není nějaká ryba, něco jako Pangeas (správně Pangacius). Znám přeci tu známou hlášku "Takhle nedokáže zaskočit ani musaka uvnitř v krku!" Moje maminka mne vyvedla z omylu. Tyto brambory zapečené se speciální masovou směsí (něco na způsob italského ragů) dle řeckého receptu byly po dlouhé době dokonalé jídlo, které jsem snědl s naprostým nasazením chuťových buněk a dostalo se mi stoprocentního uspokojení. Už vím, co si budu doma dávat jako "specialitu kuchaře".

Včera jsme s maminkou jeli nakupovat do Tesca. Ona, aby nějak potěšila mou sestřenku, která je novopečenou maminkou a tak pro jejich syna chtěla zakoupit něco praktického. Vybírala dlouho, což mne mezitím zavedlo do jiných oddělení, pokud to tak jde v tom našem nonstop obchodě říct. Můj původní plán zakoupit si rifle v Reservedu mne nakonec nenaplnil natolik, abych jej zrealizoval. V Tescu byly rifle, ale nebyla zkušební kabinka, která z technických důvodů nefungovala. Asi se jim pokazil závěs nebo zrcadlo. A tak jsem zamířil do sportu, kde mne zaujalo digitální švihadlo. Naštěstí včas zareagovalo mé svědomí a zakoupil jsem švihadlo obyčejné. Přeci jenom toho nenašvihám tolik, abych si to musel nechat počítat. Maminka se mi smála se slovy, co s tím prý hodlám dělat. Říkal jsem, že skákat, a pokud mě to nebude bavit, může se to hodit k věšení. I když, je to Tesco výroba a stálo to jen 50,- Kč. Obávám se, že k věšení to nebylo určeno. To by stálo víc.

Čtení

2008-07-23T13:00:00.000+02:00

Mám problém. Nebaví mě číst ... knížku, kterou mám právě rozečtenou. Při těch dlouhosáhlých popisech věcí a míst a detailů mi jde hlava kolem a obvykle si nedokážu ani pořádně představit, jak ony popisované věci vypadají.

Tudíž Linie krásy, i když je s queer tématikou, s queer hlavní postavou pro mně nějak postrádá zajímavé a poutavé naladění. A já se u toho nudím. Asi se vrátím k fantasy :)

Jak na to?

2008-07-07T23:56:00.000+02:00

NÁVOD K LOVU KROKODÝLA:

Potřebujete: Matematické tabulky, traverzu, jablko, dvě pletací jehlice a příručku k lovu jelenů.

Nejprve se musíte posadit na břeh a začít si číst matematické tabulky. To je hrozná nuda, takže vás to uspí. Krokodýl poplave okolo, uvidí vás spát a vyleze na břeh. Cestou si ale všimne těch matematických tabulek a začte se do nich. Protože to je hrozná nuda, samozřejmě ho to uspí. Jelikož ten, kdo dřív usnul, se probouzí dřív, vzbudíte se dřív než on a vrazíte mu jednu pletací jehlici do oka. Krokodýl se probudí a začne vás honit. Běžíte, běžíte, a když už vás skoro má, odhodíte traverzu, takže jste lehčí a získáte zase náskok. Když už vás dohání, vyšplháte rychle na strom a shodíte jablko. Jelikož jablko nepadá daleko od stromu, spadne přímo na krokodýla a to ho zmate. Zatímco se rozhlíží, vrazíte mu pletací jehlici i do druhého oka. Protože pak vypadá jako jelen, postupujete dál podle příručky k lovu jelenů.

Já nevím, jak vás, ale mě to pobavilo :))

Škatule, hejbejte se!

2008-07-04T21:05:00.000+02:00

Mé pracovní místo je takové, řekněme to hezky kulantně, nepříliš lukrativní a zajímavé. Nemluvím ovšem o mé práci, ale skutečně o mém pracovním místě, tedy o stole, u kterého sedím. Můj monitor je v přímém zorném poli mé nadřízené, navíc mi za zády všichni musí chodit a já jsem z toho poněkud nesvůj.

Nikdy jsem si neuměl říct o přesazení. Ani ve škole jsem se neodvážil vzepřít zasedacímu pořádku a nechal jsem si líbit kde co. Až v maturitním ročníku jsem si neodpustil hlasité poznámky v matematice, kde bylo jasné, že pokud budu sedět v první lavici, že nemám od koho opsat písemku z látky, která mi vlastně nikdy nic neříkala a budu zase za propadlíka. Ale v práci je to jiné. Alespoň já to tak vnímám.
Přesto jsem poslední měsíc neustále v mysli zvažoval, jak bych se připomněl s tím, že by se provedlo menší "přeorganizování" zasedacího pořádku. V týmu máme dvě volná místa. Jedno je hned vedle mého aktuálního posedu, což bych si vážně nepomohl a to druhé je u zdi, schované. Netroufal jsem si říct o tenhle "vytoužený flek", ale tento týden již byla situace naprosto kritická, neboť k nám došla nová paní a usadila se právě tam. V zoufalství a po přemožení vlastního ostychu a nervozity jsem to zkusil. Bylo to takové zpočátku blekotavé přání, přesto jsem z toho na konci, když jsem to ze sebe vychrlil a zmlkl, pocitově vyšel jako hrdina.
Má šéfová mne podezřívala z toho, že budu na internetu. Přesto řekla, že si to nějak promyslí. Následující den si mne zavolala a řekla, že o tom přemýšlela a že si to místo zasloužím. Jen to bude chvilku trvat. Ale vidina toho, že nebudu muset neustále sledovat dění kolem sebe, mi zvedla náladu, jako kdyby mi přidali na platu.

A pak že maličkosti nepotěší :)

Novinky ze světa

2008-07-02T17:36:00.000+02:00

Nevzal jsem si příklad z Espoo a svůj Vodafone mám stále. Považuji to za výhodnou službu, nízké ceny a mé náklady na mobilní útratu díky mému "Osrálkovi" dosahují po součtu s "Tý debilkem" maximálně 320,- Kč měsíčně.

V sobotu jsem zkusil adrenalinový zážitek z Queer Pride, kde jsem se prvně neměl vůbec vyskytnout, nakonec jsem se nachomítnul a v konečném důsledku jsem tam zůstal a podpořil, co podpořit šlo a nebylo to zcela proti mému přesvědčení. Byla to zajímavá zkušenost. Problém byl v tom, že jsem nevěděl, jestli jsou víc omezení nacionalisté nebo katolíci, kteří se tam objevili v čele s nekatolíkem, přesto křesťanem, známým odpůrcem potratů, "páterem" Halíkem. Atmosféra byla hustá, naštěstí ji nikdo nekrájel, došlo k jednomu velmi nepříjemnému incidentu, z něhož potom čišel nad přítomnými poměrně sílný odér strachu a nejistoty. Moc hezky se k problematice davu (kupodivu zde byl problémem ten "menší" odporující dav) vyjádřil Karel Čapek: "Děsím se davu. Je nejkrutější a nejhloupější ze všech přírodních živlů." Nakonec jsme to přežili, prošli se kolem Alfa pasáže a pak se to rozpustilo a byl "klid". Večer se "pařilo" na Flédě a to doslova. Myslím, že i sauna by se mohla stydět a blednout závistí nad teplotou, která v klubu byla kvůli absenci klimatizace.

A od úterý jsem konečně pod novým zaměstnavatelem. Mám před sebou poměrně pěkné výhody, bonusy, možnosti. Tudíž jsem spokojený.

Aspoň prozatím ... :) A snažím se naplňovat svou funkci kamaráda, tudíž každý den se snažím být někde s někým. Doháním, co se dá:)

Shaun The Sheep

2008-06-27T14:47:00.007+02:00

Shaun The Sheep [v českém znění Ovečka Shaun] je naprostý úlet. Skvělá animace podobně jako Wallace a Gromit či Slepičí úlet, vtipné situace a hlavně ... ovečky, jak je [ne]známe.
Shaun je nejdrobnější ovcí ve stádu, ale taky největší koumák. Občas to vypadá, že má skvělé nápady jako MacGyver a občas skončí podobně jako Pat a Mat. Za pochybení jinak skvělých a nápaditých plánů mohou obvykle jiné ovce - třeba nejmladší "Žužlík":) Majitel celé farmy je zde vlastně jen k tomu, aby si měly ovečky z koho dělat dobrý den, komu by mohly brát jídlo a kdo by jim taky nějak ztěžoval život. Trojice vepřů od sousedství jsou úhlavní nepřátelé v bojích o jídlo. To prostě poznáte okamžitě. A hlídací pes? Standardně jej zastihnete, jak poslouchá walkmana a nebo jak společně se Shaunem vymýšlí, jak urovnat průšvihy, které občas ovce vyvedou. A se slušivou modrou pletenou rádiovkou.
Ať chcete nebo ne, je tenhle animovaný seriál s pětiminutovou délkou jednoho dílu velmi zajímavý, oblíbený a svého favorita si tam stoprocentně najdete:)

Setkání s kuřátky ... nebo Setkání kuřátek s ovcí?

A tady je písnička z úvodní znělky, která svým obsahem vypovídá o všem, co na vás může čekat ... a taky vlastně čeká:) a písnička je celkem vlezlá :)

A já děkuji Ripovi za dodání celého seriálu. Velmi mi zpříjemňuje večerní chvíle relaxace a flákání :)

Čtvrtek 26. června 2008

2008-06-26T23:49:00.000+02:00

Den věnovaný z mé dovolené lékařským prohlídkám. Neřekl bych, že mne nějak zvlášť těšilo lítat z jedné ordinace do druhé, ale myslím, že jsem to zvládl celkem dobře. Ačkoliv na vstupní prohlídce jsem měl možnost zažít, jak skutečně vypadá ta poctivě odvedená vstupní prohlídka. Bohužel se tam narazilo na jedno ožehavé téma a tak musím ještě na další prohlídku - přeci jenom se jedná o stresovou práci (kterou dělám už 4 měsíce) a co kdybych náhodou vybouchl a začal na volající zákazníky křičet. Je dobré předejít problémům.

Ráno mne tedy paní doktorka na endokrinologii prohlédla, pohrozila možným rizikem vzniklým z neustálého odkládání operačního zákroku. Sestřička mi odebrala krev na kterou se nemůžu ani podívat, ale přesto jsem po očku šmíroval, protože to jinak prostě nejde. Musel jsem se zvážit, což bylo další trauma, které si z toho dopoledne odnáším, už vážím 82 kg. Situace se stává vážnější a je tedy nezbytně nutné ji nějak řešit.

Večer jsem si domluvil sraz s kamarádkou. Ona chtěla jít nějak zapít žal z ukončeného vztahu a já jsem si chtěl popovídat. Nakonec z toho byl velmi příjemný večer, který jsme trávili ve Spolku a následně procházkou po Petrově, kde jsme narazili na tančící mladé páry. Údajně tam každý čtvrtek, když je hezky, zní hudba v latinsko-amerických rytmech.

PS: v soutěži "Big brain" jsem právě dnes zaujal první místo z 6 kamarádů, kteří tuto hru hrají taky. Konečně:) ale je to závislost, vám povím:)

Dovolená a prokletý Facebook

2008-06-25T10:36:00.003+02:00

Mám dovolenou.
Je to fajn. Každý v práci mi závidí. Obvykle to bývá čas k tomu někam jet, aktivně či pasivně odpočívat. Prostě bych se měl dovolenkovat.
Průšvih je, že nevím, co mám dělat s časem. Mám za sebou 4 dny volna a nebýt kamaráda Maxe, tak bych se tu ukousal nudou. Nikam nejedu, odpočívat umím asi jen půl dne. V divadle se taky nehraje.
Můj původní plán na výlet do Prahy či jiných měst po naší matičce vlasti nevyšel, neboť jsem zainvestoval (dle mého rozumně) do peřin, polštářů a povlečení. Bohužel jsem se tak připravil o možnost mít finanční rezervu na cestování. Takže celých 10 dní volna budu v Brně, vlastně už mám půlku za sebou. To už musím zvládnout.

Na Facebooku mi Max "doporučil" jednu takovou inteligentní ... nebo inteligenční ... hru Who Has The Biggest Brain? Ta hra mě zničí. Frekvenci, s kterou to doslova "pařím", by mi mohl závidět i zanícený Doomista (proč právě Doom? protože mne zrovna žádná jiná hra nenapadla:)). Dnes mám slabší den - nemůžu se přehoupnout přes mozek neandrtálce ... včera jsem na tom byl mnohem, mnohem líp. Ale ta vidina případného úspěchu a překonání svého nejlepšího skóre mne žene dál. Možná už rozumím pocitům gamblerům...

Já chci vyhrát! :)

Doba převlékání

2008-06-17T12:39:00.001+02:00

Přichází léto.
Sluníčko pálí, kytky a stromy smrdí, ptáci řvou od velmi časných ranních hodin. Lidé převlékají už poměrně dlouho oblečení za krátké, letní hadříky, které zakryjí minimum těla, čímž poskytují víc prostoru pro větrání a taky pro opálení.
A já se konečně rozhodl, že je potřeba provést převlečení povlečení postele. Hledal jsem vhodný vzor a našel jsem ho. Tak nějak odpovídá mému charakteru. Uznejte sami :)

Hier schläft ein kleiner Teufel! :)

A hned se mi spí líp :)

PS: Navíc, jak se říká, všechno je jednou poprvé. A já si tedy poprvé koupil sám povlečení. Teď ještě nějaké další záležitosti, jako je nová postel, novou peřinu a polštář a bude se mi spát dokonale:)

Zucchero - Blue

2008-06-10T23:31:00.000+02:00

Něco z nostalgie.
Něco, při čem se mi hezky přemýšlí ... vzpomíná a je mi příjemně.

A líbí se mi i verze v angličtině s Sheryl Crow :)

Když nastane konec

2008-06-08T22:56:00.002+02:00

Když člověk dojde až sem, do stádia, kdy ve vztahu začne zvažovat, jestli je lepší být sám a nebo ne. Když dojde k rozcestí, jestli je šťastný a nebo se o ten pocit jen bezmezně snaží.

Když přemýšlí, kde ještě udělal chybu a kde ji mohl udělat ten druhý.
Když ztratí důvěru v toho, koho miluje.
Když přestane milovat, ale má jen rád.

Potom ... je lepší jít pryč a neohlížet se. Říct sbohem tomu, co ho trápilo, uchovat si to hezké ve svých vzpomínkách a pokračovat dál v cestě za hledáním sebe, svého štěstí, společného štěstí. Za hledáním druhé poloviny svého "já". Jdu tedy hledat.

Obsah ve 30 vteřinách

2008-06-05T01:15:00.000+02:00

Jsou filmy, které prostě víte, že vás nebudou bavit. Z různých důvodů. Já nemám rád horory, fakt se tomuto žánru vyhýbám jak čert kříži. Ale když někdo naváže na toto téma a hodlá diskutovat, rád bych byl "v obraze". Ale jak přežít tu hrůzu a strach při sledování?
Je zde jednoduchý recept - The 30-Second Bunnies Theatre Library

Už vím, o čem je Texaský masakr motorovou pilou, jak skončí Fredie vs Jason a podobně:)) Tyhle informace jsou k nezaplacení a navíc, ten čas :))

Co se mi líbilo na AnimeFestu 2008?

2008-06-03T22:37:00.000+02:00

Letos se na AnimeFestu promítalo a představilo celkem dost zajímavých snímků, které hromada lidí na jiném kontinentě než v Asii, respektive v Japonsku, nepochopí, nechápe a chápat nebude.
Ukázky ze seriálů, nějaký ten filmeček, přednášky, soutěž v cosplay (přehlídka kostýmů z jednotlivých animé filmů či seriálů - když dojdete oblečený jako nějaký váš anime-hrdina) a taky soutěž v AMV (Anime Music Video). A letos to vyhrálo dle mého skutečně pěkné "áemvéčko". Posuďte sami :)

A ze seriálů mě asi nejvíc okouzlil a pobavil Moyashimon - Příběhy z hnojárny. Nikdy jsem na hnojárně (Zemědělská univerzita:)) nebyl, navíc mě nebavila ani chemie, ani biologie, přesto jsem se u toho zasmál i poučil:) Je to seriál o klukovi, který se dostane na japonskou hnojárnu a má velmi zvláštní dar, už od malička vidí všelijaké bakterie a dokáže s nimi i mluvit. On to považuje za prokletí, jeho profesor za dar, který by bylo dobré využít.

Navíc nevidí bakterie jako nějaké mikroby a tyčinky, ale jako zvláštní postavičky, které diváka spíš pobaví než odpudí. Navíc jsou hrozně vysmátý a ukecaný:)) A vypadají nějak takhle ... :)

A úvodní znělka vypadá následovně ...

A pak mi řekněte, jestli ti Japonci vážně nejsou úplně praštění :))

Platón, platonická láska a to kolem

2008-06-01T19:49:00.003+02:00

Novinek je několik. V mém mrňavém světě fiasek, neúspěchů a totálních ztroskotání (i když prý nikdy není tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř) se to projasnilo paprsky světlejší budoucnosti, která se na mne možná i trochu usmívá.

Mé působení v energetice má nejspíš delší trvání než jsem původně myslel. Výběrové řízení na post interního zaměstnance jsem vyhrál, tudíž od 1.7. budu za stejnou práci dostávat výrazně víc peněz. Pravda, mám po prázdninách, neboť mi opět naběhne tříměsíční zkušební doba, ale i to je pozitivní. Navíc díky exkurzi v Dukovanech už vím, jak vzniká elektřina. Tudíž si už připadám víc zasvěcený. Utajený iniciační rituál na mě zanechal následky :)

Kromě pracovního úspěchu jsem zaznamenal změnu v tom občanském životě. Už se mohu považovat za velkého, protože jsem podepsal nájemní smlouvu a jsem oficiálně nájemník. Takže teď směle do vybavování, ať se tam můžu cítit jako doma. Prioritou je nákup velké prostorné postele, kde bych se mohl roztahovat a válet. A dále pračka, nová sprcha, skříň, knihovna a ... podobně:)

A do budoucnosti víceméně vzdálené ... mám sen odjet na půl roku na Nový Zéland. Tak začínám šetřit:)

A k té platonické lásce? Inu, co to vlastně je platonická láska? Je to něco, co vnitřně milujete, obdivujete, ale víte s jistotou, že to nikdy nebudete mít. Zůstane tak jenom snění o tom, co krásného by z toho všeho mohlo být. Tedy, to je alespoň moje interpretace tohoto pojmu. A já takovou jednu lásku mám. Už je to víc než rok. A tak se na ni rád dívám, občas si něco řekneme, ale jinak se naše životy celkem příjemně míjejí.

Besina odešla ...

2008-05-26T20:31:00.000+02:00

Dnes dopoledne mi přišla od maminky zpráva na mobil, že naše Besina vydechla naposledy a že už leží pochovaná u rodičů na zahradě.
Patnáct let psího života, který byl někdy lepší, jindy horší.
Každopádně měla v naší rodině prim ve věnování pozornosti.

V jejím případě byla smrt vysvobozením, protože byla nemocná, skoro slepá, téměř hluchá a nebyly peníze ani odvaha ji vzít k veterináři na injekci. A teď odpočívá v psích věčných lovištích.

Sobotní exkurze do "pivovaru"

2008-05-25T20:48:00.000+02:00

Pro milovníky piva to zní slibně, ale zklamu vás ... nejeli jsme do pivovaru. Jednak proto, že i kdyby se tam jelo, tak já bych určitě nejel, páč nevím, co bych tam dělal ... a navíc, je to mimo náš obor. V rámci zaměření naší práce jsme jeli v sobotu omrknout jadernou elektrárnu Dukovany. A slovo omrknout ještě zcela neodpovídá skutečnosti.

A tak jediné, co jsme viděli, byly ochlazovací věže a informační centrum, kde nám "všechno" ukázali schématicky a modelově. Je fakt, že provést přehřívání reaktoru bych chtěl zažít na vlastní kůži jen ve chvíli mého pobytu na druhé straně zeměkoule. Takhle jsme si "názorně" ukázali, jak to vlastně funguje. Jsem chytřejší. Na post jaderného fyzika to není, ale kdybych měl snad někdy děti, jakože je mít nebudu, tak bych jim to uměl vysvětlit :)

Druhou částí výletu byl přesun do Jaroměřic nad Rokytnou, kde jsme celý vyhladovělí skončili v místní restauraci na obědě. Výhodou bylo hlavní jídlo včetně zákusku na účet zaměstnavatele. Hrazeno jen pití. Nostalgická ZONka a chutná alžírská káva. Na slehnutí dva kopečky zmrzliny a potom směr místní zámek a jeho krásná a udržovaná zahrada.

Čekala nás i prohlídka zámku, profesionální průvodkyně s působivým a příjemným hlasem. Většina se nás shodla na tom, že mnohem příjemnější byl právě zámek a jeho okolí. A ve čtvrt na šest jsme se vydali zpět na cestu do Brna.

A "zlatým hřebem" do mé rakvičky byla Brněnská muzejní noc. Brno zahlcené návštěvníky, kteří zajdou do muzea vetšinou jen proto, že je to zadarmo a tak si někdy klidně a někdy nervózně vystojí hodinové fronty na prohlídky. A potom se chlubí, jak moc kulturní jsou, ale že by za nějakou prohlídku, či výstavu zaplatili, aby do kultury trochu zainvestovali, to nic.

Přesto jsem přežil Muzejní noc i Noc kejklířů s ministrem školství Ondřejem Liškou. A jenom se děsím nejbližších parlamentních voleb, protože fakt už nevím, koho volit.

Kolik stojí jízdenka vlakem?

2008-05-22T21:26:00.003+02:00

Když jsem byl minulý víkend u rodičů doma, neboť jak tomu již příroda chce, i tráva roste rychleji než platy našich politiků [což je vlastně dobře:)]. A protože není nic horšího na pohled, než neupravená, zarostlá zahrada, jezdíme s bratrem brigádničit na zahradní galeje. Čeká nás sekačka na trávu bez pojezdu, asi 1000 m2 zelené pláně, skvělý oběd, servis až pod nos a taky možnost vypadnout na chvíli z Brna.

Kromě nostalgických vzpomínek během procházení starých skříní, které téměř praskají pod objemem všech věci, jež nikdo nikdy nevyhodil, protože prostě nikdy nevíte, kdy se to bude hodit, jsem našel i desky s angličtinou pro středně pokročilé. A zahořel jsem v touze zdokonalit se v jazyce, který mi sice není mateřským, ale je tím jazykem, který, pokud neumíte, tak to moc daleko nedotáhnete. Moje maminka mi od útlého dětství neustále mluvila do duše, abych se učil a mluvil, aby ze mne něco bylo. A já ji neposlouchal a dopadl jsem takhle :)
Odvážil jsem si tedy domů vzít první 4 lekce s tím, že se budu učit. Je nutné utužovat znalosti, ačkoliv jsou matné, nestabilní a mnohdy pofidérnější než sociální dávky pro Jiřího Čunka. A tak jsem si doma před spaním otevřel první lekci, abych se dal do cvičení. Audiokazety, které k tomuto kurzu patří jsou již mimo svou éru, neboť postrádám cokoliv, na čem bych si je mohl pustit ... leda na prstech. Ukázalo se však, že tématicky první čtyři lekce spadají do oblasti, kterou nyní téměř nevyužívám. Tudíž nemusím znát věty typu: "Kde je jídelní vůz?", "Kdo řídí tento vlak?", "Jaká je nejbližší stanice?" nebo "Došlo ke srážce dvou nákladních vlaků." Vzpomněl jsem si na frázi z dob střední školy, která naprosto postrádala důvod, abychom ji museli znát "Jaká bláznivá představa, když vám nad hlavou plavou ryby!"
A tak mé snahy o proniknutí do tajů angličtiny opět odešly po svých ...
Bye, bye :)

Duffy - Mercy

2008-05-21T20:48:00.001+02:00

Blonďatá dáma z Walesu, která svým chraplavým hlasem, skromným textem a příjemným, melancholickým rytmem zaujala mou pozornost. A myslím, že Mercy je z jejího alba možná to nejlepší.

K workoholismu

2008-05-18T17:07:00.004+02:00

K předchozímu příspěvku:

Já si nestěžoval na svou práci. Jsem se vlastně "chlubil" tím, že jsem byl pochválen za odvedenou práci. Což se už dlouho nikde nestalo. Možná jsem v tomhle ohledu naivní, ale když vás v práci někdo pochválí, je to dobrá motivace.

Oproti tomu v divadle se pochvaly nedočkám, výkaz mi seškrtali, peněz jsem dostal tolik, že to není ani na životní minimum a hlavně ... je tam zvláštní nepříjemná atmosféra. Zásadní komunikační problémy. Ale když já chci pracovat v divadle, protože ho mám rád. Ne kvůli tomu, abych se tam cítil skvěle.
Přesto si hledám nějakou novou brigádu. Pokud objevím něco, co by mě bavilo a nebylo by to dobročinnou záležitostí, tak bych to rád zkusil. A nevím, co za práci by to mělo být. Až to uvidím, tak to zjistím.

Díky mému pracovnímu nasazení jsem v pátek zjistil, že bych na call centru mohl být i delší dobu než jen 8 hodin denně. Ve 20.00 jsme skončili a já měl potřebu a chuť tam ještě 2 hodiny být, něco dělat, dodělat. Ale prostě být v práci. Mám za to, že by to mohlo mít spojitost s workoholismem. Ale nevím, jak to léčit. A jestli to vůbec chci léčit.
Hurá do práce ... :)

První vlaštovka

2008-05-13T23:12:00.004+02:00

Stres!
Nafouknutá hlava k prasknutí!
Stres!
Neklidný spánek!

To vše jsem měl a stále ještě mám z mé nové práce. Bojím se, aby mi nezavolal nějaký "výdrb", abych neřekl nějakou věc chybně, protože volající se "stébla" chytá. Bojím se, abych nezaspal, protože si prostě nemůžu dovolit dojít už ani o 48 sekund později.
Ale dnes ... jsem měl první den po nemoci svou první supervizi. Náslech tří hovorů, které jsem měl rozebrat. Nevěděl jsem, že mne to čeká zrovna dnes. Nevěděl jsem, co mě vlastně čeká.
První hovor.
Já si na papír poznamenával chyby, kterých jsem si byl vědom při poslechu, ovládal se, abych nezačal zvracet ze stresu a taky z poslechu vlastního hlasu [to je fakt krize] a styděl jsem se, že tam vůbec sedím. Záznam skončil a rozebrali jsme ho. Nakonec se ukázalo, že kromě oslovení byl ten hovor vzorný.
Druhý hovor.
K tomu jsem si taky našel hromadu chyb, ale nic z toho nebyla skutečná chyba a byl vyhodnocen jako výborný.
Třetí hovor.
Už, jakmile jsem se představil v nahrávce a na druhé straně jsem uslyšel ten hlas, vzpomněl jsem si. Tehdy jsem udělal něco, čím jsem si nebyl jistý a s nikým jsem se neporadil. A tak jak jsem tedy na prvních dvou hovorech získal sebevědomí, tady šlo hned do kopru. Udělal jsem změnu, kterou jsem dělat dle interních pravidel neměl. Poslech skončil. Cítil jsem se jako pako. Uznal jsem svou chybu. Šéfová mě poprosila, abych si to zkusil obhájit. Udělal jsem to. A ona uznala, že tohle je jedna z mála výjimek, kterou lze připustit a i třetí hovor byl v pořádku.
Má první supervize dopadla průměrem 23,3. Maximum je 24.

Maximální spokojenost. A mám si prý víc věřit ... to není úplně blbej nápad:)

Tak zase za rok Animefeste

2008-05-11T16:11:00.000+02:00

Stručně:

V obou kinech se nedalo skoro dýchat, i když ve Scale víc. Vydýchaný vzduch, zapocená, smrdutá mládež a hlavně ... hromada magorů. A to doslova. Myslím, že v sobotu i v neděli by si toho všiml každý pozornější návštěvník centra Brna.
Letos jsem to měl zadáčo, viděl jsem několik seriálů, jeden film a hromadu poblázněných nadšenců. Mám anime rád, ale žít tím fakt nehodlám.
Asi nejvtipnější pro pubertální obecenstvo byly dva seriály z žánru yaoji [anime s homosexuální tématikou]. Že to byla hromada maximálně nepravděpodobných možností by mne nepřekvapila, ale v sále z toho evidentně měli druhé Vánoce. Inu, co naplat ... :)

Už, abych byl v práci :)

Pro pár slz

2008-05-08T18:59:00.002+02:00

Pro pár slz nemusím skákat přes plot.
Jsou všude kolem, stačí se rozhlédnout.
Slzy lásky, slzy smutku, slzy citů,
které v sobě držím. Které potlačuji.
Protože velcí kluci nepláčí.

Slzy kvůli první lásce,
slzy, které neměly být věnovány.
Slzy kvůli druhé lásce,
slzy, které nikdo neslyšel.
Slzy kvůli poslední lásce,
slzy, které bych nechtěl proplakat.

Pro pár slz
se svět nezbořil.
Pro pár slz nemusím chodit do obchodu.
Pro lásku slzy vždycky budou.
A pro slzy zase láska.

A pro slzy jsme jiným k smíchu.

Sekačka, zánět a pláč

2008-05-07T22:58:00.002+02:00

Volný víkend.
V.V.
Hezky to vypadá. A taky zní. Jenomže nedělní relax narušil požadavek mé přítomnosti u rodičů. Naposledy jsem využil jejich přístřeší, když jsem jel na volby. Vždycky jsem si přál, abych, když se vrátím domů, to místo nepoznal. Bylo pro mne něčím nové a zajímavé. Bohužel, rodiče si zvolili k životu obec, kde se věci mění tak často jako tričko ve vlastnictví bezdomovce.
Pozvání bylo zapříčiněno jednou zásadní věcí, která zněla v telefonu poměrně neodkladně - je nutné posekat zahradu. Naše zahrada má něco kolem 1000 m2. Upřímně nechápu, proč tak velkou zahradu máme, když se na ní kromě kopru, pažitky a hrachu nic jiného nepěstuje. Dojel jsem i s bratrem. Už v autobuse dělal ostudu, když si na zpestření jízdy pustil na mobilu rádio - nahlas. Ale dle jeho tvrzení to slyšel jenom on. A když jsem jej upozorňoval na nevraživé pohledy z různých stran, kde seděli tiší a naštvaní spolucestující, nebral to v potaz. A protože byl bratr po noční, tak ze společného sekání nebylo skoro nic. Pomocnou rukou byla nakonec moje maminka, která se u toho smála, jako kdyby trávu nesekala, ale hulila :) Nedělní den dopadl přes hromadu možných problémů velmi dobře, všichni jsme byli spokojení a domluvili jsme se, že si takovou akci zopakujeme - ta sviňská tráva roste celkem rychle.
V pondělí ráno mne začaly trápit bolesti v krku. Bolesti štítné žlázy prozatím vynechám. Večer se ukázalo, že něco není v úplném pořádku, neboť můj jazyk měl bělejší barvu než omítka White Housu. A tak na základě sledování večerníčku Mach a Šebestová jsem si vzal kartáček na zuby a dal se do drhnutí jazyka. Nyní mám jazyk dvoubarevný, přední strana je červená a má v podstatě zdravou barvu, a tam, kam nedosáhl kartáček, zůstala bílá. A protože se krk začal víc ohlašovat, zašel jsem k paní doktorce. A mám v krku zánět, který léčím antibiotiky. Haleluja!
A tak jako správný nemocný jsem se dal do léčení. Zapil prášky, lehl si a pustil si nově zakoupený film Pravidla moštárny. Konec jsem probrečel, takže jsem z toho moc neviděl. Když se mi podařilo po deseti minutách zastavit ronění, rozhodl jsem se, že je potřeba si nějak napravit náladu. Přiznávám, že Scary Movie byla velmi, velmi špatná volba. Pro příště vím! Takže po úžasném citovém zážitku u Pravidel moštárny jsem si zažil nějaký ten brakový kulturní šok ohledně hloupých narážek a oplzlých vtipů. A proto se opět raději vrhnu do vážných témat, kterými se film umí taky někdy zaobírat a popláču si, zcela dobrovolně. Protože mi to šmakuje! :)

48 sekund

2008-05-05T22:47:00.001+02:00

Ale neberte to jako buzerování, ano? S těmito slovy ode mne odešla moje šéfová po přednášce na téma včasný začátek směny. Zeptala se, kdy jsem měl nástup. Sdělil jsem jí, že v 7.15. V rozpise na papíře si našla čas mého nalogování ... 7.15.48 ... Už vím, že takhle to nejde. Je tedy lepší se nalogovat dřív, protože teď se to všechno bude víc hlídat a žádné úlevy se poskytovat nebudou. Nikomu!

Ale jak říkám ... nikdy bych si nedovolil to brát jako buzeraci. Jenom těch 48 sekund mě trochu nahlodává, že by to přece jenom mohla být ... ale čert to vem.
... Třeba to příště klapne ... načas.

Jak to vlastně bylo se Švandou dudákem?

2008-05-02T22:22:00.004+02:00

Bude to znít nečestně a nesportovně, samozřejmě. Ale asi jako každý, i já měl někdy to období, že když se mi do něčeho ve škole nechtělo, drobným podváděním jsem nakonec dospěl ke správnému cíli, i když ne vždy vlastním přičiněním. Podobně to bylo při rozboru hry J. K. Tyla Strakonický dudák. Nebyl čas probírat se celou hrou, tudíž jsem se rozhodl, že si najdu několik verzí, ty smíchám do jednoho článku a ten odevzdám. Ještě teď se rdím při tom pomyšlení. A jak už to tak někdy bývá, na internetu najdete hromadu informací, z nichž hromada se někdy navzájem vyvrací a popírá. Nejinak tomu bylo i u děje Strakonického dudáka. Jednou Rosava byla na cestě se Švandou, jednou se objevila později, jindy Dorotka přemlouvala Švandu, ať nechodí do světa, někdy jej nešťastná šla hledat nevěda, kde ten její troubelín vězí. A tak jsem si nakonec dal tu práci a celou hru si přečetl. A v zájmu uchování informací a ujasnění si některých faktů, předkládám tedy děj takový, jaký je ve hře samotné ... :) pro budoucí pokolení...

J. K. Tyl Strakonický dudák

Jednání první

V prvním jednání se mladý dudák Švanda rozhodne na základě vyprávění vojáka Šavličky, že se vydá do světa, aby si vydělal nějaké peníze hraním na dudy. Jeho vztahu s Trnkovic Dorotkou nepřeje její otec hajný Trnka, pro kterého je to chudý ženich, nevhodný pro jeho dceru. Dorotka se snaží Švandovi jeho cestu na zkušenou rozmluvit. Švanda je však tvrdohlavý a pevně rozhodnutý. Dorotce slíbí, že se vrátí za čtyři neděle s plným měšcem na jejich svatbu. Při uvažování o svém rozhodnutí dojde do lesa, kde na něj upadne spánek. Tu se zjeví jeho matka, víla Rosava, aby ukázala svým družkám svého syna. Vyžádá si pro něj od nich pomoc, aby mu očarovaly jeho dudy, čímž by měly kouzelnou moc. Švandu poté probere ze snů Kalafuna, který ho hledal. Mladý dudák mu sděluje, že je skálopevně rozhodnutý odejít. Předtím se ještě setkává s Dorotkou, aby se rozloučil. Dorotka je nešťastná a tak si popláče Kalafunovi na rameno. Za to sklidí od své ženy Korduly hromadu výtek. Když je Dorotka sama, zjeví se jí Rosava a utěšuje ji.

Jednání druhé

Rosava předstupuje před Lesanu, královnu víl, a žádá ji, aby mohla svého syna doprovázet ve světě. Ta svolí, ale jen pod podmínkou, že nesmí prozradit svou totožnost, jinak se promění v divou ženu. Švanda se potuluje světem až přichází do neznámé země, kde se seznámí s bývalým studentem, prolhaným Pantaleonem Vocilkou, který se mu podbízí a nabídne se mu, že mu bude dělat sekretáře a správce financí. Švanda, který postupně získává pocit zklamání z velkého, chaotického světa, je rád za společnost, a tak ho přijímá. Mezitím se Dorotka, které zemřel její otec, spolu s věrným přítelem Kalafunou vydají do světa Švandu hledat. Za pomoci Švandovy matky Rosavy jej najdou. Vocilka v nich vidí problémy, které by mu překazily jeho plány. Dudák Švanda se, za značné iniciace Vocilky, dostaví na zámek, kde se pokusí rozveselit smutnou princeznu Zuliku, což se mu následně podaří a je bohatě odměněn. Kouzlo jeho magických dud způsobí, že princezna Zulika chce, aby si ji Švanda vzal. Řekne o svém návrhu svému otci, králi Alenorovi a ten, protože chce své dceři splnit vše, souhlasí. Dorotka s Kalafunou se snaží sňatku zabránit. Vypočítavý Vocilka však králi namluví, že jsou Dorotka s Kalafunou blázni a ten je nechá zavřít. Švanda, nahlodaný Vocilkovým mamonářstvím, v opojení představou bohatství se jich nezastane. Ke svatbě se Zulikou nedojde, neboť se objeví princeznin snoubenec Alamir, který neponechá svou snoubenku cizímu nápadníkovi a nechá Švandu uvrhnout do žaláře. Vocilka stejnému osudu unikne lstí. Ve vězení se Švandovi zjeví Rosava, která mu chce pomoci utéct, a prozradí mu svou identitu. Za to ji královna víl vypoví z její říše a stává se z ní divá žena, polednice. Ostatní divé ženy se už těší, jak jejího syna utancují k smrti. Rosava však doufá v lásku Dorotky, která jediná může zachránit jeho i ji samotnou. Naposledy však žádá svou paní Lesanu, aby jejímu synovi i jeho lásce pomohla z vězení. To se stane.

Jednání třetí

Ve třetím jednání se Švanda opět setkává s Vocilkou, se kterým se nakonec udobří. Dorotka s Kalafunou se vrátí domů. Doma na něj čeká rozzlobená žena Kordula, která se obměkčí, až když Kalafuna zaštěrchá pytlíkem s tolary. Mezitím Švanda je zklamán světem a uvědomí si, o co všechno přišel a dal se na hýření. Když tedy přijde ke Kalafunovi za Dorotkou, nevede si dobře. Dorotka zklamaná Švandovým chováním ho již nechce milovat. Zoufalý Švanda tedy ve vzteku řekne, že bude hýřit a ještě víc špatně žít, aby dřív umřel, a uteče. Dorotce se zjeví Rosava coby divá žena a vybízí ji, aby odložila svůj hněv a raději zachránila Švandu, který se žene do záhuby. Ten neví, jak si získat zpět Dorotčinu lásku, a tak se zase nechá napálit Vocilkou. Ten mu poradí, aby o půlnoci nasbíral omamné kvítí na popravišti, kterým může získat každou dívku, které se kvítí dotkne. Švanda s Vocilkou cestou potkají starého Tomáše, který je varuje. Oba ho ignorují a pokračují dál. I Dorotka se setkává s Tomášem, od kterého zjistí, jak může Švandu zachránit. Dudák přichází na popraviště, kde na něj již čekají divé ženy, uvedou ho do kola a on musí hrát. Odbíjí půlnoc a zjevují se duchové. Tu se objeví Dorotka a se zvoláním: „Ve jménu Páně!“ vběhne do reje duchů a nebohého Švandu z něj vysvobodí. Obejmou se. Švanda prokleje dudy, které mu způsobily tolik problémů, čímž je zbaví jejich kouzla. Přichází Vocilka, který se údajně ztratil a hned se začne vtírat do Švandovy přízně, ale ten však jeho služby již nechce a posílá ho pryč. Pantaleon tedy odchází a s sebou bere i dudy v domnění, že mají stále svou kouzelnou moc. Zjeví se Lesana s Rosavou. Lesní panovnice Rosavě navrátí podobu víly, jak slíbila, za to, že láska jejího syna a Dorotky zvítězila.

A to je konec, milé děti. Dobrou noc! :)

Fotky, pupky a baterky

2008-04-30T17:55:00.005+02:00

Na víkend dojel Jiřík - kromě pracovního nasazení jsem tedy řešil i plánování volného času. Přiznám se, že jsem poměrně dost zlenivěl, což se projevuje například zhoršeným dopínáním kalhot. Prostě přibírám, jako bych žral vagón jídla denně. To, že mám sedavou práci, kompenzuji šetřením peněz na šalinkartě a chození do práce pěšky. Nasadím sluchátka, nějakou rychlejší hudbu do kroku a rytmu a jdu. Proto v divadle pořád pobíhám ... a stejně to nestačí. A představa, že bych chodil na bazén mě děsí i za bílého dne - leda bych ho měl celý pro sebe, protože už se zase stydím. Ale upřímně, mít čas na to, abych chodil do posilovny, mi připadá nereálný, už jenom proto, že nemám moc času ani na sebe .. natož na ty kladkostroje a činky.

Každopádně, když jsem si vloni koupil svůj první nový digitální fotoaparát, byl jsem na sebe hrdý. Pravda, není to bůhví jaká kvalita, ale fotí to, občas to vyfotí i to, co chci a výsledky můžete vidět buď na FLICKRU nebo na PICASAgallery. Neříkám, že to jsou skvělé fotky, vhodné k pořádání vernisáží a výstav, ale jsou moje.

Ale abych se dobral toho, co jsem chtěl vlastně říct ...
K tomu foťáčku jsem si tehdy koupil a nabíječku a nabíjecími bateriemi. Uznávám, že už tehdy, když jsem tu zásilku obdržel, mi připadaly baterie pofidérní a pochybného původu. Že s nimi můžu udělat asi 10 fotek a foťák poplašeně bliká, že baterie jsou vybité (přitom se nabíjely třeba i 24 hodin), mi postupně připadlo jako standard, tudíž jsem to neřešil. Ta nabíječka funguje jen v případě, že nabíjím všechny 4 baterie, jinak nepremává. Už v tomhle je celkem omezená. Ale jak říkám, zvykl jsem si. Navíc si na své věci dávám pozor - pokud si to dobře pamatuji, tak jsem naposledy přišel díky své nepozornosti o mobil v druháku na vysoké - to mi ho ukradl něco na fakultě z batohu během přestávky. Myslím, že si v tomhle ohledu držím, co tak sleduju, poměrně slušné skóre. Jenomže teď v neděli došlo k nešťastné události (i když, jak se to vezme). Chtěl jsem udělat několik fotek na náměstí u fontány [což se mi povedlo], ale při vytahování fotoaparátu z pouzdra vypadla jedna z náhradních baterií - a já zrovna stál nad vodním rezervoárem oné fontány. Baterie je nenávratně v háji a tím pádem jsou i zbývající baterky k ničemu. A to mne nutí zainvestovat do nových nabíjecích baterií ... i když bych raději zvolil nový fotoaparát :) Když mě to focení hrozně baví:)
A to je celé ... nic moc zajímavého, ale já se chtěl asi pochlubit svou fotografickou mánií :)

Hodiny, Hodiny, mé zlaté Hodiny

2008-04-29T21:26:00.002+02:00

Vážení čtenáři, přátelé a klidně obojí dohromady,
chtěl bych vás poprosit, svorně, jak tu zde občas jsme a nestačíme zírat ... jestli byste nebyli nápomocní jednomu mému přání ... Jak možná víte nebo nevíte, sháním už poměrně dlouho film Hodiny. Nyní vyšel v edici Filmx.cz, jenomže mi samozřejmě nějakým záhadným způsobem opět utekl. Pokud byste jej někde v trafice či na stánku nebo na čerpací stanici viděli, kupte mi jej ... stačí samozřejmě jednou :) Budu vám nesmírně vděčný. Děkuji za spolupráci.

Vstříc novým seriálům

2008-04-19T22:36:00.004+02:00

Jsem rád, že mám kolem sebe stále hromadu lidí, kteří mají potuchu o tom, co se děje a co je nového. Kromě toho taky stíhají sledovat seriály, filmy a nemusí kvůli tomu čučet celé dny u televize ... vždyť jeden díl seriálu nezabere tolik času a to napětí, které nastane, jakmile skončí, protože prostě toužíte vědět, jak to pokračuje dál - to je mnohdy k nezaplacení.
Heroes se pozastavili na pofidérním konci druhé série, který byl nastaven kvůli stávce scénáristů v USA. Škoda! Dr. House postrádá zase aktualizované titulky a ačkoliv bych něčemu asi rozuměl, jsem v tomhle ohledu pohodlný a chci to mít naservírované celé alespoň s písmenky, jejichž význam chápu.
It Crowd mají prozatím asi zimní spánek, který se prodloužil ... a LOST mě prostě nebaví. Prison Break mne zatím nezaujal natolik, abych mu věnoval větší pozornost. Tudíž, co dál?
Espoo mne navnadila na Dead like me. Rozhodně bych rád viděl pár dílů, abych si ujasnil, jestli mne to osloví natolik, abych sháněl další díly. Na ČSFD jsem narazil na britský Life on Mars, které nemá vůbec špatné hodnocení. Od kamaráda mám slíbeného Shaun the Sheep, na což se těším jako malej Jarda. A co dál? No, proč nezkusit třeba Pushing Daisies, protože tématem vzkříšení jsem se zabýval několik let ve škole?

Nebo tu máme The Wonderfalls, které sice v USA nedopadlo vůbec dobře, ale my v Evropě přeci moc nehledíme na názory "Amíků", že ne? Tedy kromě udělování Oskarů ... :) Navíc v tomto seriále hraje jeden tuze sympatický mladík jménem Tyron Leitso.
A nějaké další tipy? Něco britského? Něco vtipného? Něco, co umí zaujmout? Dejte echo ... dík:)

Horoskop pro radost

2008-04-15T21:07:00.003+02:00

Mou mysl dnes zahalila nejistota a pochybnosti. Snaha přijít některým věcem na kloub mne obvykle dostává do nepříjemných situací, kdy si se svým svědomím užívám nevázanou fantazii na témata potencionálních pokračování a konců. Přiznám se, že obvykle to všechno vidím v těch černějších barvách. A jak si tak přemýšlím, fantazíruji a dumám, najdu na internetu horoskop, který mi zvedne náladu. Uznejte sami ...

Zbytečné úvahy a pochybnosti jsou těžkým břemenem mnohých Kozorožců. Přestanete-li na ně úpěnlivě stále myslet, velmi brzy zjistíte, že všechny podobné úvahy byly mylné a neopodstatněné.

Co mám některým lidem za zlé je ono nepřímé jednání, neupřímnost a hraná vstřícnost. V podstatě jsou mé pochybnosti nejspíš skutečně zbytečné, ale jsou to přeci jenom pochybnosti, které nahlodávají mysl a její rovnováhu. Tak příští týden se uvidí ...

Na hotelu v Olomouci

2008-04-14T22:34:00.003+02:00

Pátek odpoledne. Setkání s Pítem proběhlo narychlo, ale pro mne vlastně velmi výhodně. Namísto cestování autobusem jsem si mohl dopřát komfort osobního šoféra. Je pravda, že než došlo k našemu setkání, zahrál jsem si roli "paní v krabičce" [pro méně chápavé - gps navigace], neboť pro mnohé Ostraváky je Brno naprosto nepochopitelným dopravním gulášem. My Brňáci však víme, o jaký systém se zde jedná - přeci o ten náš, brněnský. Musím však zdůraznit, že ačkoliv znám tu část Brna, kudy můj budoucí šofér projížděl, jako své boty, došlo k něčemu, čemu až tak docela nerozumím. Objevil se totiž někde, kde bylo vlastně nemožné se objevit. Pít sám nevěděl, jak se mu to povedlo, tak jsem to dál nerozebíral. Naštěstí jsem i poměrně znalý olomoucké infrastruktury, tudíž jsme dorazili do centra, kde jsme objevili Pítem horečně hledaný bankomat ČSOB a já se mohl sejít se svou hostitelkou a jejím doprovodem.

Skončili jsme v Jazz klubu, kde se nakonec sešli všichni pozvaní. Uznávám, že jsem byl poměrně nepoužitelný, neboť se mnou cloumala únava, chuť zalehnout, zavřít oči a dopočítáním třetí ovečky upadnout do hlubokého spánkového koma. Před půlnocí se mi podařilo nějakým záhadným způsobem ožít. A tak jsme se se svatebčany rozloučili a šli někam "zapařit". První podnik, kam jsme šli, byl zásadním omylem večera. Hrálo tam něco, co týpek u vchodu, nejspíš vyhazovač, nazval dramíkem, jenomže to s ním mělo pramálo společného. Navíc tam byla hromada pubescentní opilé mládeže a já si připadal opět starým. Dopili jsme a utekli. Druhý zápich večera byl již šťastnější, co do hudebního žánru, alespoň pro mne [Verča se tvářila dosti otráveně], ale v rámci tamějšího osazenstva to bylo mnohem masovější, úchylnější a klubíkovatější [připadal jsem si tam jak v nějakém americkém klubíku, kam chodili Dylan, Brandon, Keli nebo Andrea]. Seděl jsem u baru, čučel na plac, pohupoval se do rytmu a usrkával Fantu. O půl druhé jsme udělali s Verčou místnímu šantánu pápá a šli "domů". Celou dobu jsem si myslel, že budu spát u Ro. Nějak jsem z těch útržků informací nepochopil, že s Verčou budeme noc trávit na hotelu v Olomouci. Nakonec to bylo fajn. I když jsem se bál, abych si před mou bývalou spolužačkou netrhl v noci ostudu - chrápáním. Ro. jí poskytla informace o tom, jak dobrý jsem v této oblasti a díky bohu, že jsem nejspíš vyrostl z tohoto mladického neduhu, který se vrací na stará kolena.

V sobotu ráno jsme trochu rozespale vstali, uklidili na pokoji, sbalili se a vyrazili poměrně málo odění do upršeného šedivého dne. Měli jsme ještě čas, tak jsem zašli na snídani do Mekáče. Přísahám, že už to příště neudělám. Tak odpornou kávu jsem pil naposledy, když se pokazil v kavárně, kde jsem dělal, kávovar. Po cheeserburgerech mi bylo zle a hranolky už to moc nevytrhly. Najednou bylo tak akorát, abychom odešli na obřad. Jednou jsme si oběhli olomouckou radnici, než jsme objevili vchod a tak tak jsme došli na začátek celé slavnosti. Bylo to rychlé, plné hudebního doprovodu, který nebyl úplně skvělý, protože ta paní, co hrála na housle byla vážně příšerná. S Verčou jsme si poplakali dojetím, popřáli oběma novomanželům hodně štěstí, udělali pár společných fotografií a byl konec. Rozloučili jsme se a protože do odjezdu nějakého hromadného dopravního prostředku jsme měli ještě chvíli čas, zašli jsme do Café Destiny. A pak hurá na autobus směrem do Brna ... domů.
A fotky bohužel ukázat nemohu. Osoba, která je na nich nejčastěji si to nepřála a tudíž vám musí stačit jen tento krátký a nepříliš obsáhlý report, který obsahuje nejspíš hromadu gramatických chyb, za něž se omlouvám. Je pozdě. A já zase ráno vstávám :(

S olihní beznaděje, ale i bez ní

2008-04-07T20:21:00.002+02:00

Blíží se den, kdy iniciály mé nejlepší kamarádky už nebudou R.R., ale R.B. Pro ni to bude nejspíš velký den. O to víc si cením, že se tam někde kolem toho můžu pohybovat a vnímat to.
Prozatím ale jenom vnímám pracovní stres, obavy z toho, abych náhodou nezaspal ... a taky, abych náhodou něco nezvoral.
Přesto jsem měl celkem hezký, poklidný víkend - plný nakupování [potravin], divadel, filmů a spánku.
Trpím poslední dobou jakýmsi syndromem spisovatelského vyhoření. Je pravda, že ani moc času nemám k tomu, abych si sedl a něco napsal - něco, co by bylo, pokud ne smysluplné a hodnotné, tak alespoň vtipné. To, co se mi poslední dobou děje ... je způsobeno tím, že si prostě musím hrát na dospělého, pracujícího, zodpovědného ... A já nechci. Být dospělý, pracující a zodpovědný - to přeci postrádá humor - bavit se o tom, jak jsou ti lidi na telefonu omezení ... jak volají jen proto, aby si na někoho mohli řvát a být vulgární - to je jedna z možností, jak být dospělý. A třeba dnešní mládež v tomhle ohledu dospívá velmi brzo ... zrovna dneska mi jedna cikánská holka řekla, abych zdechl. Vrátil jsem jí to ... protože jako dospělý na to mám přece nárok :) ale je to dospělé?
Občas se mrknu, co nového je ve světě ... není tam nic, co by mi mohlo učinit radost - války, vraždění, krádeže, sebevraždy, olympiáda v Pekingu ... jednou mi někdo dospělý a dle mého tehdejšího názoru i moudrý řekl, že jakmile už se ve světě bude dít víc toho špatného než dobrého, dojde ke konci světa. V té době jsem to považoval za mýtus, pohádku, která se nemůže přeci stát, protože vždycky jsou na světě hodní a dobří lidé a zase tak moc špatného se toho neděje ... jenže pohled dětí, ten můj tehdejší pohled na svět, byl zkreslený. Ale hezky se u nich usínalo. Dnes nás může tížit jen ty nedostatky ... ale kam utéct, když jste dospělý? Děti mají svůj svět, které se velmi rády vzdávají, protože touží být dospělé. Já se zase dlouho snažil nebýt dospělý, protože mi to připadalo hezčí, barevnější, zajímavější ... o to hůř se mi tedy vstupovalo a stále vstupuje do té skutečné reality. JE TO TAKOVÁ OLIHEŇ BEZNADĚJE ... JEN V TVRDŠÍM, RAMBOVSKÉM, PROVEDENÍ. A zásadní problém je, že já jsem pacifista ... :)

Warning! Hledám vhodný diář

2008-03-27T22:34:00.004+01:00

Je to neobvyklé a zvláštní, hledat v těchto dnech, v tomto měsíci, v tomto ročním období diář. Uznávám. Ale situace se má tak ... Můj současný diář je úžasný, skvělý a má mnoho důležitých funkcí - je pravda, že kalkulačka nebo kapesní průvodce to není, ale má rozhodně svá plus. Jenomže je jednak moc velký, i když má velikost A5 nebo nějakou takovou podobnou ... hlavní problém je, že každá stránka je věnována jednomu dni. A díky mému pracovnímu vytížení stejně nemá smysl mít jednotlivé dny rozepsané v časem od 7:00 do 20:00, když vím, že v podstatě z toho strávím víc jak polovinu času v práci a vypisovat si, kdy mám který den v kolik oběd a plánovanou administrativu, kdy si mám uvařit čaj či kafe nebo zajít na záchod, to mi připadá zbytečné.

Tudíž hledám diář menšího formátu, kde by 1 týden byl na dvoulistu a jednotlivé dny by měly [kromě víkendu] prostor asi 5 či 7 řádků. Problém je, že tento druh diářů už je prostě vyprodaný ... a nebo hledám ve špatných obchodech. Pomůže mi, prosím, někdo? "Bohatě" se odměním ... svou přízní, zahrnu Tě mým šarmem a humorem a budeš moct se mnou zajít na kofolu, na kterou mne pozveš ... :) já myslím, že je to dobrý plán, ne?:) A pokud snad s odměnou nesouhlasíš, nevadí ... vymyslíme nějakou jinou. Co třeba lístek do divadla?:)

Díky za pozornost ... :)

PS: Nevěřili byste, jak je náročné najít na internetu vhodný obrázek.
PS2: Hlavně se, prosím, vyhněte diářům z Brava nebo věnované některé úspěšné popové kapele - například Tokio Hotelu.

edit:
PS3: Dohledáno ... takže nějak takhle ... [té reklamy si nevšímejte ... :)]

Jak jinak než stručně

2008-03-26T22:35:00.003+01:00

Vážení,

tlačí mě čas. Jako obvykle. Přechody mezi tím, že si musím všechno pamatovat [call centrum] a tím, že mi může být hromada věcí volných [divadlo], nepůsobí příliš příznivě na mé čakry. A proto jsem opět pochytil nějakou virózu, prochlazení, rýmičku, kašlík a opuchlý krk.
Máme za sebou Velikonoce. Díky Bohu. Posledních 5 let se snažím tvářit, že se mne tyto svátky netýkají, i když s vděčností přijímám volno, které z nich mnohdy plyne - Červené pondělí. To jsem trávil u tety s bratrem, maminkou a švagrovou s jejími dvěma potomky. Kromě skvělého oběda a dezertu bych to jinak charakterizoval jako mnohočetnou frakturu mého poklidného samotářského života - možná se z toho budu ještě nějaký čas rehabilitovat.
Dnes v práci jsem zažil několik telefonátů, z nichž budu mít trauma taktéž po zbytek života, neboť lidé, kteří k nám volají jsou mnohdy natvrdlejší než kvalitní betonová tvárnice. A přece je nemůžete poslat do háje, ale vyslechnout si všechny invektivy, kterými prostý český človíček umí disponovat. Je to zajímavá průprava do života. Škoda, že já nešel raději do té cestovky ...
A konec vztahu se nakonec přece jenom nekoná ... vivat Jiřík :)

Bič - na něm "C"

2008-03-22T23:30:00.004+01:00

Derniéra prvního představení, kterým jsem měl možnost poznat tvorbu J. A. Pitínského. Mluvím o Hvězdách nad Baltimore, které hrálo několik let, i když s mnohdy delšími prodlevami, Divadlo Husa na provázku. Byl tam Bolek [chápej Bolek Polívka] a Peca [Jiří Pecha]. A byl jsem okouzlen tématikou dohadů ohledně kolaborantství krále komiků Vlasty Buriana. Z retrospektivy náhledu na tuto inscenaci mi došlo, že ačkoliv hlavní roli hrál právě Bolek, šlo o ty menší role kolem, které mnohonásobně utvářely a usměrňovaly děj - a moje oblíbená Ivanka Hloužková opět nezklamala jako Nina Burianová. V pátek 21.3. v 19:00 se tedy naposledy odehrála na divadelních prknech repríza tohoto představení a já byl přítomen. A spokojen. Skvělý byl i "Mistr" Jirka Vyorálek coby vyšetřoval soudruh doktor Houska. A při alternaci Cyrila Drozdy s Lubošem Veselým jsem vychytal prvního zmiňovaného, byl přesvědčivý, i když z paměti vytahuji zážitky, že Luboš byl přesvědčivější. Nejspíš za to může mé upřímné divácké okouzlení triem mužských hereckých osobností, kam řadím právě Luboše Veselého, Jiřího Vyorálka a Petra Jeništu.
Kdo jste si tedy nechali ujít toto představení, přišli jste nejspíš o hodně. Ale život jde dál. I v divadle. A hry přicházejí a odcházejí ...
Společnost mi dělal můj bratr ... sice neocenil tolik skutečné umělecké výkony, ale díky Bolkovi získal jakousi představu o tom, jak taky může vypadat divadlo. Aspoň něco.

Jaro je tu!

2008-03-21T17:44:00.002+01:00

To se pozná. Venku je aprílové počasí, protože jednu chvíli sněží, pak svítí sluníčko, pak prší, potom sněží, jeden cyklón následuje druhý, každý s jiným, poměrně sympatickým jménem. A taky se hromadí svatby, porody, námluvy, zásnuby, registrace ... a to bych nebyl já, abych nebyl zase něco extra.

Ve středu mi přišlo emailem oznámení o svatbě mé nejlepší kamarádky. Asi trochu ze závisti, trochu z toho, že ona je ta šťastná, mi bylo líto, že mne tohle nejspíš nečeká. Svatba není vždy zárukou toho, že ti dva budou spolu spokojení a šťastní až do konce jejich života nebo života téhle planety [jen Bůh ví, kdy ji čeká konec]. Přesto je to něco víc ... něco, co by mělo mít hloubku. Jsem pozvaný na další svatbu a stále doufám, že těch pozvání bude s přibývajícím časem přibývat.
Kdo bude další? :)
Mám svatby rád. Jako host, samozřejmě. V naší rodině jsou svatby obvykle příležitostí, kdy se potká celý klan a já mám možnost se opět vidět s těmi, které jinak potkat nemohu. A navíc, jsme vlastně hrozně veselá rodina, takže i ty svatby podle toho vypadají. Nenudím se.
A já jsem sám. Zvolil jsem cestu menšího odporu ... což netvrdím, že je dobře. Divně se o tom píše, tudíž to nebudu dál pitvat. A jede se dál. Jen nevím přesně, kam.

Život na zálohy! Nebo na splátky?

2008-03-17T20:12:00.003+01:00

Tahle paušalizace!
Jsem unavený. Vlastně už od 18. února jedu vkuse každý den pracovními povinnostmi. To nejednoho unaví. Usínám ve stoje, když držím "basu" ve frontě u pokladny. Káva se stala povinnou součástí mého každodenního života [a to jsem si před rokem ještě naivně myslel, že se to bez ní dá zvládnout. Bohužel se to mnohdy nedá zvládnout ani s ní.] Huntuju si žaludek tímhle kofeinem. A nebo si dopřávám pořádné dávky teinu. Nejspíš podvědomě si uvědomují, že kofein je účinnější. Možná to tak skutečně je.
Ale nestěžuju si. Jen zde sděluji své dojmy z těchto prožitků. Jsou neurčité, trochu rozpačité. Chtěl bych mít sílu na čtení. Kamarád mi zapůjčil sbírku povídek od Neila Gaimana - Kouř a zrcadla. Má to hloubku, vtip a taky mrazení v zádech. Kouzelný relax.
O víkendu jsem ztratil chuť k jídlu. Je fakt, že jsem obsah lednice, který podléhá krátké záruční lhůtě musel vyhodit. Když prostě dojdete o půlnoci domů a vidíte tu "vanu", kterou vidím já, když si sundám tričko, tak vás prostě jakákoliv chuť k jídlu přejde. Tudíž nezbývá než předejít samovolnému vzrůstu nové rasy a civilizace [plíseň umí divy] a všechny prošlé potraviny vyhodit. Naštěstí jsem toho nikdy ve své ledničce neměl tolik, abych si zoufal, že jsem vyhodil tolik peněz oknem [respektive odpadem]. Takže teď šlo k šípku jen 5-denní mléko, jehož 5-denní záruka skončila před 10 dny, půlka oloupané cibule, 4 krajíce šumavského chleba a jogurt, jehož hliníkový obal naznačoval, že pod ním nejspíš zanedlouho dojde k masivní erupci, která bude mít za následek vznik nových světů a zničení toho stávajícího.
Dnes jsem si v práci udělal instantní hrachovou polévku. Bohužel i ta už byla po "splatnosti". Takže namísto spokojeného poobědového relaxu u školení jsem musel odbíhat na wc s nevolností.
Prostě, dneska mě to v práci hrozně bavilo... a baví. A spánek v nedohlednu...

Omluva pro janinu

2008-03-12T17:08:00.004+01:00

Jani, omlouvám se ...

Uznávám, že tady řeším [na Tvůj vkus] pičoviny. Takže z jiného soudku.
Dnes ráno přijali mého otce do nemocnice. Diagnóza? Rakovina tlustého střeva. V pátek by měl jít na operaci, která skončí tím, že bude mít vývod bokem. Situace je vážná, protože otec má celkem velké zdravotní problémy. Navíc jako správný chlap, který vždy trpěl rýmičkou a simuloval kde co má teď obrovský strach. A tak tu situaci stěžuje ještě navíc mé mamince.
[doufám, že tohle je závažnější téma]

Můj vztah dostal za poslední dobu celkem pořádně na frak. Netvrdím, že je to vina jen na jedné straně. Jen jsou prostě věci, které umím překousnout jen po nějakou dobu a pokud mi tak zásadně vadí, po dosažení určité úrovně jde má tolerance na kávičku a mne ponechá samotného ...
Mám hromadu chyb. Ale zároveň mám své zásady a jako správná zásadová "konzerva" se těch svých přesvědčení držím.

Dnes jsem si poprvé zkusil v práci nacvično telefonovat s kolegyní, která coby zákazník chtěl vědět nějaké informace, chtěla nějaké změny a já jí to měl všechno říct a provést. Zmastil jsem to dokonale ...ze tří věcí jsem dvě dokonil a tu jednu jsem zvládl dobře jen díky tomu, že jsem měl před sebou náhodou postup, jak na to ... V pátek mám už zkusit jen naostro [ne, nebojte se, nebudu tam sedět bez spodního prádla]. Mám z toho stresující dojmy.

A ještě jeden canc na konec ... rozhodl jsem se [ačkoliv jsem tlustej], že chci být taky trochu in, jít s módou, nebýt pozadu, být v kurzu ... a koupil jsem si boxerky Calvin Klein [Krom toho, že Klein byl náš soused, si o tomhle příjmení nedělám absolutně žádné iluze:)]. Jsou úplně normální, jen na té gumě mají napsáno jméno ... jako by si je vlastník podepsal, kdyby je třeba zapomněl v šatně na bazéně nebo je nechával prát ve veřejné prádelně, tak aby si je poznal. Každopádně to má něco do sebe ... zkusím si na své spodní prádlo nechat napsat "depony". Třeba z toho taky bude kvalitní značka:)

Co to včera bylo?

2008-03-12T09:49:00.000+01:00

Jako včera byl vážně hrozně blbej den. Upřímně, už dlouho se nenaskytla příležitost, kdy se mi událo takových nepříjemných věcí jako právě včera. Jsou to drobnosti, ale co člověka víc dopálí než hromada drobností. Jak praví jedno přísloví - Stokrát nic umořilo vola. Nepovažuji se za vola, ale ... věřím, že rozumíte těmhle metaforám, parafrázím, hyperbolám či jinotajům [takových cizích slov pohromadě mají jen publikace profesora Horyny:)]

Ráno jsem nebyl sto vstát dle předem domluveného scénáře. Tahle ranní vstávání mne deprimují. Jsem už starší člověk, který nevydrží moc dlouho pařit, ale ani brzo vstávat. Jednou ten organismus musí říct DOST! a zůstane v posteli napříč nutným okolnostem. Prostě a jednoduše ... jednou musím zaspat tak, že i kdybych byl zaměstnancem měsíce, tak mě vyhodí, až za mnou uvidí půlka Brna zvířený prach.
Určitě nejsem sám, kdo má problém s ranním vstáváním ... ale mám za to, že můj spací režim se rovná spánkovému harmonogramu pětiletého dítěte ... já chci hooodně a často spát. Po snídani, po obědě, po svačině, po večeři ne ... páč bude večerníček ... a po večerníčku se spát přece nechodí, páč určitě dávají něco pro dospělé, nějaký thriller a to mne vždycky lákalo:)
V práci se ukázalo, že díky nemoci, kterou mám už třetí týden [!!!] nejspíš ztrácím i sílu, takže PETku s vodou mi musela otvírat kolegyně.
Při odchodu z práce jsem si až na cestě domů uvědomil, že jsem tam zanechal mou empétrojku. Aby toho nebylo málo, v kavárně mi sluchátka od ní vypadly a rozbily se. Následně se vybila baterie, která v ní byla druhý den.
A v divadle mi Hany důvěrně sdělil, že je na mě vidět, že jsem přibral. A že bych s tím měl něco dělat.
A tohle všechno se mi stalo včera ...
Není to moc i na jednoho depku?

Krátká depeše z práce

2008-03-11T12:13:00.002+01:00

zdravim.
prave mame obedovou pauzu.tak toho vyuzivam.
pomozte mi.umiram.
a taky usinam.
kupodivu na skoleni.
kdyz uz nepomaha ani kava, co jineho by mne mohlo zachranit?
diky za pozornost.
jdu se opet oddavat smyslne cinnosti.
o tom ostatnim pozdeji nebo jindy.

House M.D. a jeho Theme song

2008-03-09T22:02:00.003+01:00

Jak jsem se již zmiňoval, jsem takový mírně nadprůměrný fanoušek seriálu House M.D. Je sice pravda, že velký a podstatný podíl na tom má jednak britský herec Hugh Laurie, ale dalším, nikoliv malým důvodem je má sympatie s jeho "všetečností" a "sarkasmem". Je to můj velký vzor:)
A tak, když to tak sleduji s pravidelností nepravidelného zavlažování jsem si zalíbil onu úvodní znělku k tomu seriálu [ale tu původní ... páč jak jsem zjistil, tak na Nově - nebo kde to dávají - mají jinou znělku]. A tak mne dneska napadlo, že si ji seženu, stáhnu a budu se kochat ... a ejhle ... ukázalo se, že já tu písničku znám [ačkoliv je to neuvěřitelné, že by depony poslouchal něco jiného než Britney nebo Christinu či Madonnu]. Někdo mi ji pouštěl a měl k tomu, pokud si pamatuju dobře celkem velký proslov ohledně klipu, kterým je song opatřen. Jedná se o Massive Attack a jejich Teardrop.
A tak se chci podělit o tuhle hezkou písničku, z níž je vypreparovaná znělka k seriálu House M.D. ... poznáváte ji [vy, kdož sledujete originální znění]? :)

Takže příjemný relax ... :)

Kulturní referent 2

2008-02-29T23:12:00.004+01:00

Už jako malý chlapec jsem si přál dělat kulturního referenta ...
Uznávám, že jsem se vždycky vyhýbal variantě referenta Hujera, protože to byl odstrašující příklad toho, jak dopadne člověk, který příliš věří tomu, že po malých krůčcích se dá zvládnout všechno. Buď mi chybí pozitivní myšlení a nebo prostě jenom raději dělám kroky větší a ráznější.

Dnes byl v práci v jedné nejmenované energetické firmě rozlučák s jednou kolegyní, která odcházela za lepším. Bylo to dojemné, trochu slz ukáplo, hromada jednohubek a zákusků se snědla a já velkým dílem a rád pomáhal [hlavně s tou skvělou česnekovou pomazánkou] a pak jsmě měli poradu týmu. Bylo to moje poprvé a musím říct, že to vůbec nebolelo ... [12 ženských a já]. Když se s námi tedy loučila, rozhodla se předat někomu své povinnosti, mezi nimiž byl i post kulturní referentky. A protože se o mě začalo říkat, že v divadle hraju [a když nehraju teď, tak určitě někdy v blízké době ano, že?] - taky nevím, kde se takové fámy berou - tak ten úkol svěřila mě. Překvapilo mě to, ale i potěšilo. Když jsem tedy následně nastínil mé plány, že bychom mohli do divadla, dámy se tvářily znuděně. Jednoznačně si odsouhlasily nějakou hospodu, kam společně zajít. Zklamání, které se dostavilo bylo obrovské. Tak já mám dělat kulturního atašé prostřednictvím krčmy a alkoholických nápojů? Já kavárenský povaleč a téměř i abstinent?
Už mám za úkol najít termín a místo, kde bychom se všichni mohli potkat mimo pracovní dobu a pořádně "zakalíme". Tak co mi poradíte? :)

PS: Jo, a dočetl jsem včera v noci Pottera a ty jeho relikvie ... trochu slz, nostalgie [nechápu, kde se bere?!] a dojetí ... jsem naměkko i z knížky "pro děti".

Autorita, stravování a marketing

2008-02-26T22:03:00.004+01:00

Ta reputace! S ní jsem měl vždycky problémy. A autorita? Význam tohoto slova se mi velmi úspěšně vyhýbá už od dob dětské nevinnosti. Co jsem to za autoritu, když mne i čtyřleté dítě atakuje a mé důrazné upozorňování, že tohle není vhodné chování, bere jako vtip? ...

Jsem druhý týden v novém zaměstnání a už mám zase "status" baviče a komedianta. Slečna ze školení je ze mě hotová, kolegyně, která mne zaučuje v praxi telefonního operátora dneska dostala několikrát záchvat smíchu a ono se to tak nějak pořád shromažďuje a narůstá ... Mám strach, že do konce mé zkušební doby se mi bude smát i ta starší paní na recepci.
Byl jsem dnes na pozdním obědě v jednom asijském bistru kousek od divadla. Sice tam nemají bůhví jak velký výběr, ale mně tam chutná. A navíc ... když si neničím plíce a ani játra, tak proč nepotrápit trochu žaludek? Obsluhuje tam jedna malá "ťamanka", taková příjemná paní. Objednal jsem si své oblíbené jídlo, dostal vrchovatě, usmál jsem se, poděkoval, zaplatil a usadil svou ctihodnou zadnici na židli kousek od pokladny, kde se pohybovala. Když pak nesla smažený sýr nějakému staršímu pánovi, který seděl kousek ode mne, naše oči se střetly ... [zní to romanticky, co?] Zeptala se mne česko-vietnamsky, jestli mi chutná. Odvětil jsem, že moc. Vyloudil jsem na obličeji, alespoň doufám, výraz blaženého uspokojení, což ji povzbudilo a nabídla mi, že až se tam objevím příště, mám jí říct, že mi to jídlo udělá z čerstvých surovin. Polichotilo mi to, usmál jsem se a poděkoval. Též se usmála a zeptala se, jestli jsem tomu, co řekla, rozuměl. To mě pobavilo ještě víc. Je pravda, že někdy to jejich "statalkou-kečupem" nebo "nený hamburgr" či "neco k pytí" občas ztrácí v jejich zrychleném mluvení význam, přesto jsem vždy v těchto podnicích dělal jakéhosi "překladatele", když tomu obyčejný Čech nerozuměl. :) Takže stačí trochu úsměvu a budu mít i čerstvé jídlo :) Zní to skvěle.
V mezičase mezi první a druhou prací jsem měl trochu volna. Zavolal mi otec jedné mé kamarádky, že by se se mnou rád potkal a něco mi nabídl. Přijal jsem to. Potkali jsme se ve Vaňkovce u kávy. Byl to celkem příjemný starší pán, který mi hned nabídl vizitku a dal se do toho. V podstatě z něho vypadlo něco podobného, co slýchávám v poslední době od své maminky. Další multi-level marketing. Vyslechl jsem si ho ... což se už dlouho nikomu nepovedlo [mě tyhle věci prostě fakt neberou], a využil maminčino obchodování jako zástěrku, abych se mu omluvil, že už v jednom "obchodu" jsem. Lhal jsem. Je to ostudné, ale zachránilo mne to od dalších otázek, na které bych mohl odpovědět jenom: "Mě to nezajímá!" nebo "Nevěřím tomu!". Rozloučili jsme se a já utekl ...
Prosím tedy všechny své přátele, aby mi už nepodhazovali své rodiče, kteří mají úžasný návod, jak zbohatnout ... já chci být bohatý, ale za jiných okolností ... a nebo nechci být bohatý, ale chci mít svobodnou mysl. [a já slibuji, že své mamince nepředám kontakt nikoho z vás :))]

Jsem Pottermaniak!

2008-02-25T22:36:00.002+01:00

Díky "volnu", které mám, jsem se pustil do četby Harryho Pottera v každé volné chvilce [není jich mnoho]. Vždy asi hodinu před spaním, během obědové pauzy, na záchodě [dneska jsem si tam přeseděl nohy - máme v divadle hrozně nepohodlné záchodové mísy:(], když někde sedím dobu delší než krátkou.
A něco vám povím ... je to hrozně napínavý, jak se tam furt něco zvrtává, jak umíraj lidi, jak se Harry furt tváří, jako by sežral rozum vesmíru ... a taky mi tam chybí obrázky. V Koralině jich bylo hodně, hlavně pro vyjasnění některých věcí ... třeby matka s knoflíky byla hodně podstatná. Ale v Potterovi nenajdete žádnej ... přiznám se, že jsem se teď musel do knížky mrknout, jestli náhodou nekecám ... a vážně nekecám. Takže, vážené nakladatelství Albatros ... vkládej do svých knih aspoň nějaké obrázky. Děti to potěší a mě taky!
Nazdar! ... musím číst ... :)

My new wallpaper

2008-02-22T22:57:00.002+01:00

Mánie po seriálu House M.D. mi je blízká. Netvrdím, že sjíždím sérii během jednoho víkendu, kdy nespím, nejím a jenom hltám další a další díly. Ale rozhodně jej lze považovat za součást mé TOP5. A proto nová tapeta ... :)

A pokud se ptáte, proč tam nemám právě Grega House [Hugh Laurie], tak je to asi proto, že Cameronová [Jennifer Morrison] tu prostě vypadá víc sexy ... [jednoduchý a pudový důvod :)] - a navíc se mi to i líbí :)